Svou cestou aneb, jak to bylo dál
Netrvalo dlouho a přidala se k nám zpěvačka Miška. Pořád jsme jen zkoušeli a jezdili na některé menší festiválky. Čas se vyvíjel, až nám jednoho dne Jana oznámila, že nemá tolik času, kolik by potřebovala a končí s hraním. Jak řekla, tak se taky stalo:-( Pokračovali jsme dál bez mandolíny a snažili se najít alespoň částečnou náhradu. V následujícím období se u nás krátkodobě vystřídalo několik muzikantů, ale nakonec jsme dál pokračovali v sestavě :
Miška - Zpěv, rytmické nástroje
Harry - basa, zpěv
Pepíno - foukací Harmonika
Vláďa (já:-) - kytara, zpěv
Když už to vypadalo, že se vše zdárně vyvíjí a začaly přicházet první úspěchy, stali jsme se rázem opuštěnou kapelou bez basáka. Harry od nás odešel k jedné nejmenované kapele (Surovým kocourům).
Tím se vyřešil jeden problém. Suroví kocouři měli basáka. Ovšem nám teď jako na potvoru jeden scházel. Bylo to krušné období, které pro nás znamenalo velkou změnu repertoáru a předělání všech aranží. Neustálé změny a inovace byly pro nás tak trochu trpkou, ale zároveň cennou zkušeností. Mezitím jsme vydali několik inzerátů sloužících k doplnění našich prořídlých řad a k tomu jeden zpěvník o šestadvaceti písních.
….Tím jsme se dostali do nedaleké minulosti.
A co se pak událo…..?
To můžete již teď sledovat na vašich monitorech v písmenkovém pořadu s názvem: