2007 České středohoří - Sutom
Ceplán se zrodil asi 2 týdny před odjezdem. České Středohoří nás lákalo již delší dobu, podobně jako mnoho oblastí naší republiky, ale rozhodujícím impulsem byl znovuobjevený, asi dva roky starý článek v „Trekingu“ a náhodné „četování“ po ICQ s kamarádkou, která mi doporučila ubytování v bývalé faře v obci Sutom. A to znělo zajímavě!
Obec leží v samém srdci Českého Středohoří. Milešovka, Lovoš, Klapý, Kostomlaty, tyto kopce či hrady jsme znali, ale těšili jsme se i na méně známé „věci“ na kterých se to nebude hemžit lačnými túúúristy. Tomuto místu se také říká oblast 16-ti hradů. Čas se blížil takovým tempem, že jsem mapu a oblíbeného zeleného průvodce jel kupovat až o velikonoční sobotě.
12. 4. 2007 - čtvrtek
Tradičně jsem se vrátil ze služebky ve středu pozdě večer, dobaluji poslední věci ještě ráno. Martina si jede ještě nechat do Rokycan píchnout injekci proti vosám. Po loňské zkušenosti v Krkonoších jezdí na pravidelné očkování. Má alergii na vosy. My s Emčou pomalu nosíme věci do auta a jakmile se Martina vrací jedeme. Ještě ráno si upřesňuji plán. Je to divné, alle jedeme přes Prahu.
V Chvatěrubech, kousek od Kralup nad Vltavou se nad řekou tyčí polorozpadlá budova bývalého zámku. Nejdříve zde stála tvrz, kterou přestavěli na hrad a ten po dobytí přestavěli na renesanční zámek, který po léta pustne. Projdeme se kolem dokola a scházíme se podívat k Vltavě. Máme štěstí, právě tudy proplouvá nákladní loď. Sledujeme ji s Emčou se zaujetím neboť je to pro nás nový zážitek.
Vymotáme se směrem na Kralupy a v nedaleké Nelahozevsi se jdeme podívat do zámku. Zámek leží na ostrohu nad řekou Vltavou. Vybudován byl v renesančním slohu ve tvar písmene U. stěny paláce jsou zdobeny bohatými sgrafiti. Z bývalé okázalé zahrady toho vskutku moc nezbylo. Z časových důvodů bereme kratší okruh. Po zdech je spousta obrazů ať již originálů nebo kopií. Naštěstí je na většině z nich vyobrazen kůň. Tím pádem je Ema zaměstnána prohlížením a hledáním koníků. Venku v parku nás pak Emča fotí svým foťákem. A fotka se jí povede velice.
Nabíráme směr na naši posvátnou horu Říp (460,7 m). Ani jeden z nás zde ještě nebyl, tak se těšíme. V původních plánech se s ní nepočítalo, ale když už jsme zde a máme čas?. Jo, a taky budeme stoupat v džínách, to bude paráda. To se budeme pařit. Děláme ještě kratičkou zastávku v Horních Beřkovicích. V místním zámečku je psychiatrická léčebna. Jdu požádat paní vrátnou, zdali se mohu podívat do zahrady na exteriér. Jsem vykázán za plot. Zámek se skládá z mohutné barokní dvoupatrové budovy s dvěma křídli a kašnou uprostřed dvora. Zdáli je vidět Říp, středočeský Olymp, na nás dýchá historie z Jiráskových starých pověstí Českých. Stoupáme nahoru na horu. Emča si poprvé obouvá pohorky, které jsme ji koupili. Chvilku si stěžuje jak špatně se ji v tom chodí, ale po chvíli se to podá a už si ani nevzpomene, že má jinou obuv. Nahoře se vydýcháme a počkáme asi deset minut a paní nás pouští do románské rotundy sv. Jiří. Počasí je nádherné téměř letní. Bohužel je tím pádem viditelnost o dost slabší. Kousek od rotundy je vyhlídka do krajiny, ale jak jsem zmínil viditelnost je slabší.
Někde kousek za Řípem si v motorestu na zahrádce dáme oběd a pití a pokračujeme do Roudnice nad Labem. V Roudnici si prohlídneme zvenčí zámek. V něm je vojenská konzervatoř. Ema si kupuje tepláky a brýle, které jsme zapomněli doma. Místní zámek leží rovněř na ostrohu nad řekou, tentokrát nad Labem. Na místě původního hradu se rozkládá troj křídlá budova s věží nad vstupní branou. Zajímavý je, že věž je dole čtyřboká a přechází nahoře v osmibokou. Krátce se stavíme v Budyni nad Ohří kde si procházíme zámecký parčík. Bohužel je zavřeno, přijíždíme pozdě. Ale konečně hrad, respektive vodní hrad vybudovaný na místě původní tvrze, ale stejně později přebudován na zámek.
Stejná situace je v Libochovicích, naštěstí je zámecká zahrada otevřena déle než vlastní zámek. V zahradě jsou volně se pohybující pávi. Bílí i modrozelení. A máme štěstí, protože se předvádějí v celé své dokonalosti s roztaženým ocasem. Od našeho ubytování je to kousek a určitě sem ještě zavítáme.
Kolem Házmburku, Skalky, Košťálova se dostáváme k našemu ubytování. Opravdu je to bývalá fara na úpatí Sutomského vrchu, silné obvodové zdivo, klenba. Pozdravíme se s majitelkou, která nás ubytuje a vysvětlí vše potřebné. Máme jeden příjemný, ale studený pokojík na chodbě je koupelna i provizorní kuchyňka. Povedené, zajímavé, jiné. Vynosíme si našich pár věcí a chystáme se pojíst a spát. V krbových kamnech už plameny olizují velká polena, abychom trochu orazili ten chlad.
13. 4. 2007 - pátek
Jak jsem zmínil u úvodu, pohybujeme se v krajině 16 hradů. O cílech a náplni našich výletů nemůže být ani na okamžik pochyb. Několik z nich je vidět pouhým okem na okolních kopcích.
Ráno se stavíme u Skalky (Vlastislav). Okolo hradní věže je vidět pouze pár, ze země trčících zdí. Hrad leží na slovanském hradišti. K přilehlému zámku se dostat nedá. Musím tedy proniknout do místního JZD odkud je alespoň trochu vidět. Zámek je nenápadný, nicméně poměrně velký barokní objekt hned vedle zříceniny hradu Obě památky mám zdokumentované a nikdo mi nevynadal. Posádka na mně čeká jako obvykle v autě. Pokračujeme k hrádku Oltářík (Hrádek) (566,3 m), minout se nedá jelikož je to jeden z těch vrcholových. Ke zřícenině veda nenáročná procházka lesem. Hrádek by měl pamatovat husity. Na vrchu jsme sami, jsou zde pěkné výhledy na dominantu okolí kopec Milešovku. Na protějším Lešenském vrchu by dle mapy měl kdysi stávat hrádek Blešno.
Snažíme se najít cestu ke stejnojmenné obci, asi marně. Jedeme se podívat na nedalekou zříceninu zámku v Libčevsi. a k románské rotundě v Želkovicích. Zámek nacházíme velice snadno, nelze jej přehlédnout. Tedy nečekejme nějaké honosné monumentální sídlo, možná kdysi dávno naši předkové měli tu možnost. Ke zřícenině se dá dostat po zřejmě bývalé příjezdové cestě od rybníka. Že jednalo o renesančně přestavěný zámeček z bývalé tvrze již poznat nelze. V Želkovicích parkujeme u hřbitova a jdeme se kouknout na místní rotundu sv. Petra a Pavla. Na zdi je plastika hlavy Turka.
Nedá nám ten neúspěch jménem Blešno. Zkoušíme to znovu a šílenou rozbitou, úzkou a kamenitou jedeme někam. To někam je pár chalup rozesetých na úpatí Blešenského kopce. Záclony se začínají vlnit, někteří otevírají okna a odvážnější vycházejí ven a všichni na nás zírají co tu chceme.. Zkoušíme pár parkovacích manévrů, ale nakonec i z časových důvodů pokračujeme k dalšímu hradu. Je to škoda, ale příště.
Košťálov (481,1 m) z dálky i z blízka připomíná Oltářík. Hrad je přirozenou dominantou okolí. Cesta vede alejí rozkvetlých třešní, loukou a k vrcholu se zříceninou posléze lesem, kde je rovněž mnoho rozkvetlých kytek. Tak jako na Řípu i tady se Ema ptá co je která kytka zač, jak se jmenuje. Stejně jako na Řípu poznám jen sasanku a víc ani ťuk. Když jsme téměř nahoře tak na stromě je cedule hlásající zákaz vstupu ke hradu. Chvíli rozvažujeme zda-li pokračovat, ale rozhodujeme se ano. V nejhorším případě, kdyby něco hrozilo se vrátíme. Ema a Martina zůstávají kousek pod zříceninou já to zkouším až na horu. Ze shora jsou ještě hezčí pohledy do okolní krajiny. U ohniště se naobědváme, chvíli odpočineme a sestupujeme k autu.
Přijíždíme k Libochovicím k zámku. Jdeme na prohlídku. A po prohlídce do znovu parku k pávům. Na místě gotické tvrze pánů z Házmburka nechali Lobkowicové postavit zámek v renesančním stylu. Ten posléze připadl Šternberkům a ti jej po požáru prodali Gundakaru z Ditrichštejna. Ten jen nechal barokně přestavět. Posledními majiteli byli Herbersteinové, zámek ale nezažil rozsáhlejších úprav exteriérů., upravovány byli pouze interiéry. Obec je rovněž známá jako rodiště Jana Evangelisty Purkyně, českého vědce. V místním obchůdku nakoupíme nějaké pečivo, ovoce a zeleninu a posedíme v restauraci na zahrádce pod stínem slunečníku. Na cestě k dnešní poslední šlechtické stavbě se stavíme na židovském hřbitově v Libochovicích. Ten je ve velmi pěkném stavu a nachází se zde mnoho náhrobků s hebrejským písmem.
Posledním zastavení je hrad Klapý (Házmburk, Hasenburg). Parkujeme na parkovišti pod kopcem, kde partička mladíků dráždí své jednostopé stroje. Bez helem! Všechno okolo kvete a voní, což je příjemné, ale Martinina alergie s tím nesouhlasí. Po krátké pouti přicházíme k bráně. Po koupi vstupenek jsem paní u pokladny požádán ať po ukončení samostatné prohlídky zavřeme poklop a zamkneme věž. Dominantou hradu jsou dvě věže oválná Černá věž (25 m ) a o metr vyšší hranolová Bílá věž. O výhledech z věže platí to co o všech zdejších, nádhera. Ema kontroluje krajinu dalekohledem a po celý den plní kartu na svém foťáku fotkami. A některé jsou kompozičně dost pěkný. Hrad Klapý neboli Házmburk (418,2 m) uzavírá naše první putování místní krajinou. Co je ještě nezbytné zmínit je to, že hrad nikdy nebyl dobyt.
My jedeme roužnout krbová kamna. Po první noci si měníme s Emou postele. Já se v té s pelestmi vůbec nevyspal. Postel je stavěná na někoho tak se 170 cm a já mám ještě 20 cm k dobru. Moc se jí nechce, ale autorita dostává za své…
14. 4. 2007 - sobota
Dnes nás čeká zdejší nejvyšší vrchol Milešovka (836,6 m). K ní se dostáváme přes zdevastovaný Borečský zámek a zříceninu hradu Ostrý (553 m) na stejnojmenném kopci. Když bude čas tak zkusíme popojet i trochu dál.
Na nádvoří Borečského zámku jsou zaparkovány asi 4 doubledeckery. To je asi největší zdejší zajímavost. Jinak je zámek v dezolátním stavu a chátrá. Je postaven na místě někdejší vodní tvrze v podobě barokní tříkřídlé budovy. Jinak naše pocity by se daly vyjádřit, že je to zámek na konci světa.
Trochu máme problém s parkováním, až auto necháváme na polní cestě. Zhora z Ostrého (Wostrey, Scharfenstein) je vidět rozhledna na Milešovce i zámek v Milešově. Ostatně jsou z něj nádherné výhledy po celém okolí. Z bývalého hradu zde mnoho nezbylo. Je tu jen několik zdí a terénní nerovnosti. Na hoře se zdržíme déle kvůli výhledům. Konečně se přibližujeme k hlavnímu cíli dnešního dne.
Auto necháváme v Milešově, ještě koupíme pečivo a vydáváme se na Milešovku. Cesta se pěkně táhne po vrstevnici, čili střídáme zatáčky jedna po druhé. Zde je o poznání větší provoz než dva předchozí dny. Z části je to dáno víkendovou sobotou, z části významem a známostí kopce. Nahoře se k naší červené přidává modrá a davy sílí. Na hoře je plno a v bufetu čekáme na pivo a vodu asi 20 minut. Když přichází řada na mne objednávám a z pípy jen zachrčí. Paní pokrčí rameny a tak beru nějakýho lahváče. Ani jej nedopíjím…. Napojíme se najíme a kocháme se výhledy. Jasně rozeznáváme Ještěd, Bezděz, Děčínský Sněžník, Kostomlaty, Lovoš. Obsluha vojenské meteorologické stanice nám ukazuje Ralsko a dává nám tušit Sněžku v Krkonoších. Jdeme ještě na rozhlednu kde se panoramata ukazují v plné své kráse. Je tam narváno a foťáky cvakají o 106. tak tady jsme móóć překvapeni a nadšeni. Opravdu zážitek. V Milešově se podíváme k zámku, je tam domov důchodců. Jedná se o jednokřídlý barokní zámek, který byl postaven u bývalého hradu.
Vydáváme se směrem Kostomlaty pod Milešovkou . Nejdříve se podíváme k zámku, tedy tam se moc dostat nedá. Zámek je dvoupatrová budova původně postavená v barokním stylu na místě bývalé tvrze. Nalézt na ní lze stopy renesance, empíru i secese. V současné době je zde nápravné zařízení. Dál pokračujeme k hradu. Parkujeme tedy v lese u rybníčka a stoupáme k hradu někdy zvaného Sukoslav (566,6 m). Krátká prohlídka toho co z hradu zbylo, na nádvoří hoří ohníček, škoda, že nemáme buřty. Na místní poměry nám toho z minulosti zůstalo docela dost. Část zdi paláce a dvě věže. Čas je relativně dobrej tak se vydáváme do nedaleké Bíliny.
Do cesty se nám ale staví zámek ve Světci. Co naděláme, obhlídneme jej přeci. Stavba je barokní jednokřádlá dvoupatrová budova postavená na místě bývalého kláštera. Zámek je účelově využit. V Bílině se chceme jet podívat k lázním, ale nejdříve stavíme v zahradní- nádražní hospodě a dál už nejedeme. Ema má hroznej hlad na hranolky s kečupem, já si dám nějaký pivo, už ani nevím co to bylo asi Zlatovar. Z Bílinského náměstí si prohlídneme zámek, blíž se nedá dostat páč je brána zamčená. Je už pozdní odpoledne skoro podvečer. Zámek vznikl přestavbou někdejšího hradu.
Uháníme domů zatopit si v kamnech, naložit se do vany a pojíst něco dobrého. Musíme bohužel balit zítra nás čeká poslední den, kterým se budeme ubírat k domovu. Oj, škoda že není prodloužený víkend.
15. 4. 2007 - neděle
Neradi se loučíme s majiteli, ale na Lovoš chceme dojít ještě před poledním horkem. Večer jsme od nich dostali hrneček na čaj. Kromě ubytování poskytují kursy keramiky. Na víkend jsme moc věcí neměli tak to do auta nanosím velmi rychle. Nohy a plíce si procvičíme u nedalekého hradu Opárno (Opáren).
Na hrad vede příjemná cestička. Na hoře jsou patrné zbytky hradeb, místností i paláce. Z hradu údajně věštila i kněžna Libuše. Na Lovoš (570 m) se vydáváme okolo ranče na kterém se pěstují westernoví koně, zejména plemena American Quarter Horse, American Paint Horse a Apalloosa. Emu skoro nemůžeme odtrhnout od plotu. Musíme ji vysvětlit, že tudy taky půjdeme zpět. Pokračujeme vzhůru na tento druhý nejvyšší vrchol Středohoří. Nahoře je hospoda, naštěstí vrchnímu pivo nedošlo. Odtud jsou výhledy na Lovosice, ty teda nestojí za moc, protože panoramata tvoří především komíny. Je odtud lehce poznat taky Česká Brána neboli Porta Bohemica. Náš další a poslední cíl putování Českým Středohořím, respektive jeho západní částí. Při sestupu se vyjdeme ještě na vedlejší vrchol kopce na Kibičku. Po cestě se nás Ema ptá na jména stromů. Buk, lípa, modřín, javor a habr jsou jasný, ale ostatní stromy a keře to teda nevíme. Dole u ranče se dovolíme, můžeme-li se jít podívat za závoru na koníky. Smíme, ale jen na kraj, protože kobyly jsou březí a mohli bychom je polekat. Dojíždíme do Malých Žernosek a čeká nás poslední cesta, podél České Brány.
Všude to kvete stromy, keře, kytky, řepka. To vše dohromady vytváří pekelnou vůni. Míjíme vinohrady a na vyhlídce se kocháme jak se Labe klikatí a zařezává do okolní krajiny. Řeka zde má takový kaňonovitý ráz. Na protější straně se tyčí zřícenina hradu Kamík. Ten na nás bohužel musí počkat do příštího putování. Rovněž tak kopec Radobýl. Tato procházka je již na krev a trochu už se holkám nechce. V Lovosicích se jdu sám ještě podívat na místní zámek v kterém sídlí nějaká škola. Je to taková nevýrazná budova, jako obvykle vznikla přestavbou tvrze. Fotit se moc nedá svítí mi sluníčko a taky je tam spousta stromů. Holky už nechtějí ani vystoupit a dělá se jim pěna u úst.
Honem na D8 a směr Praha Letňany. V nákupní obludě si dáme lehkou večeři a v knihkupectví koupíme chytrou knihu o rostlinách a stromech abychom mohli odpovídat Emčiny všetečné otázky. Ve sportu ještě Emě kupujeme kolo. To co má doma je na ní ještě velký. Teď už jedeme rovnou domů. Nadšení je takové, že plánujeme na další rok návštěvu východní časti Českého Středohoří.
Literatura použitá při plánování výletů a občas v textu:
Soukup & David, Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku – zelená edice
České středohoří - západ, svazek č. 46, vydáno 2005
KČT, turistické mapy 1: 50 000
České středohoří - západ, č. 10, vydáno 2002
Kartografie Praha, turistické mapy 1: 100 000
České středohoří, č. 5, vydáno 1994
Server:
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář