2019 Plzeňský festival vína - jaro
IV. ročník
Loni nám podzimní termín nevyšel. Při plánování podzimních hor, jsem na něj jednoduše zapomněl. Zamluvil jsem ubytování na prodloužený víkend v Krušných horách a kolizi termínů jsem zjistil měsíc předem. Co naplat, otevřeli jsme si alespoň výborný Tramín na pokoji. Hned jsem do kalendáře napsal termín jarní. Jedeme v pátek. Doposud jsme jezdili v sobotu. V 16:50 nastupujeme do vlaku a v Plzni se pěšky přesuneme do Kopeckého sadů, kde se akce koná. Po zaplacení vstupného fasujeme skleničku a jdeme na průzkum.
Před necelým týdnem jsme putovali údolím Mosely a tak jedeme na vlně bílého. Hledám české producenty. Jsou tu opět jen dva. Vinařství Pod Chlumem a Vičické vinařství Mikulášek. To zde registruji poprvé. Lounská vína jsou hodně jiná, drží si od Vás odstup. Snažím se k nim najít cestu při každé návštěvě. O Vinařství sousedícího s Nechranickou přehradou vím, četl jsem o nich. Dokonce okolo pravidelně jezdím, naposledy před měsícem, ale… Proto jsem rád, že jsem na ně zde narazil. Zbylých 18 je moravských vinařů, většinou ti, kteří zde již byli, navštívil jsem, ale jak jsem zjistil taktéž ti, kteří byli, ale nenavštívil jsem. Dvakrát kontroluji seznam a určití typičtí objížděči podobných akcí zde chybí.
Prvními vzorky jsou Grei 2014 a Ryzlink 2014 z Loun. Oba vzorky jsou s dobrou teplotou, ale to je asi jediné, co se nám líbí, určitou originalitu tam ale vidět je. Nemyslím, že budou ta vína špatná, jen je pochopit. Nemůžeme jít jinam než k vínům z Podkrušnohoří. Fandím, navzdory názoru mnoha známých, podobným lokalitám. Dokazují, že i jinde nežli na Moravě se dá kvalitní víno udělat. Potvrzuje to jejich polosuchý Hybernal. Sevar jsem ještě asi nikdy nepotkal, neviděl a nepil. Nechám si půl deci nalít a přivoním. Cítím něco nesympatického, nepřírodního cosi jako bonpary. Skleničku vyplachuji, neboť chci pokračovat bílými.
Vedle je Rajhradské klášterní vinařství se svými výraznými etiketami. Večerku, Veltlínské červené rané já můžu a kdykoliv jej potkám, zvu jej do skleničky. Víno je to nekomplikované, jednoduché postrádající sice nějakou výjimečnou originalitu, ale je chutná. Znám jej od jiných producentů, tak jsem zvědav. Vůně tam je, ale to je vše. Vinařství Košut si nevybavuji. Zkoušíme Tramín a šedé Burgundské. Vína nám připadají obě stejná. Jdu do prvé sólo akce, vracím se k Lounskému vinařství, stále mne vrtá hlavou CO, PROČ, JESTLI. Naléváme Sauvigna 2014. To se spojí Sauvignon, Rulandské šedé, Rulandské bílé a Tramín a vznikne toto. Všechna vína jsou cuvéečka. Nemám s tím problém, byť to u nás není tak zakořeněné jako jinde. Dají se objevit fajnové věci. Nikoliv však dnes zde. Přestože je zde ještě i víno s názvem Provocateur, tak již se vyprovokovat nenechám. Jsem ochoten jít hodně proti proudu, experimentovat a nedat jen na masovost, ale musím to pochopit, myšleno vjemy (chuť, čich, vid, hmat). Zatím to nechápu.
Osmý a devátý vzorek je od vinařství Brdečko. Neuburské 2017 a Veltlínské zelené 2018. Co se to děje. Dvě rozdílné láhve/odrůdy, snad ale s identickým obsahem. V chuti podobné, ve vůni Neuburg příjemnější. Vinařství Fridrich si pro nás připravilo Sauvignon a Ryzlink. Opět dvě stejná vína, typoval bych obě na Sauvignon. Sakra, ještě jsem si nepochutnal. Velké zklamání. Co s tím? Vybrat podle fronty u stánku? Podle hezčí obsluhy? Píchnout prstem do letáku? Otočit se a jet domů? Volím jedno ze zmíněných kritérií a plním sklenku Ryzlinkem u vinařství Omasta. No, konečně. Čisté víno, příjemné na „očuch“ a příjemné na „ochuť“. Snad se karta začala obracet. U vinařství Holánek si nechávám nalít pro změnu Vlašský ryzlink. Asi jsem to zakřikl, ten jde do výlevky.
VeltRýn od Víno Hnidák jsem již pil. Hodnotím jej ani/ani. Začíná trochu poprchávat. Hledám dále a experimentuji. Nalévám Johanniter u Vinařství Janás. Panenský sběr, ale jo. Nechávám se ukecat i do Saphiry. Odrůdu jsem opět asi nepotkal a neznám, ale děsí mne, že je sladké. Koštuji, necítím se na to objektivně hodnotit. Martině chutná. Na radu jdu do Modrého vinařství. Jsou z Mutěnic, za týden tam jedeme na víkend. Nalévá se Müller. Wou nádhera, čistá vůně, barva, chuť i dochuť. Jednou to muselo přijít. To si dovedu představit pít. Skoro bych si dal ještě, ale jako masochista jdu experimentovat dál. Mikulovský Tanzberg nabízí Maharal 2015, vlajkovou to loď. Majitel je znám svým obdivem k Francouzským vínům. Uvidíme. Špatné není, ale čekal bych větší plnost, hutnost, žádná mimořádnost. Hm, ale láhev je pěkná. Neronet od Hnidáka zajímavě voní po kávě, kofile, má sympatickou barvu a chutná dobře. Nicméně zaujme, určitě rozdělí dav pln emocí. Omastova Frankovka je opět výborná. Jdu pro poslední vzorky. Vinařství Fasora nás překvapilo už loni. Cuvée Cabernet barrique má své tóny vanilky, ale jinak nic moc. Slovenská Noria je poslední záležitostí. Polosladká záležitost, jako loni. Už si netroufnu hodnotit nic jiného, než že na mně vyšší cukr, ale tak je i zatříděno!
Pár pěkných vín, ale jinak spíše zklamání. Mám z toho dojem: “4. ročník = lidi přijdou = naláhvujeme, ono se to vypije”.