Jedno všední odpoledne...

Aneb... jak mě poprvé napadla myšlenka skončit s útulkem...

Popíšu své včerejší odpoledne, které původně mělo být jedno z těch úplně všechních, obyčejných, pohodových...

Cestou z práce jsem se stavila v krámě, chtěla jsem koupit záclonu, ale jak to tak bývá, nakoupila jsem několik jiných blbin, ale žádná záclona mi do oka nepadla....

Přijedu před vrata a zjistím, že nemám klíče... a dle zákonu schválnosti, který je snad jediný 100%tně funkční na světě, nikdo nebyl doma... takže telefon synovi, cesta zpět do Ml.Boleslavi cca 15 km (naštěstí jen :-)) a zpět domů... a klidné odpoledne může začít.. "vypustila jsem fretky" - do kuchyně a obýváku Trio (Xavík,Dorča,Barča), do pracovny Rozárku, do koupelny Sisi, do fretčárny Peťku a Fifču a do chodby Shreka a na půdu Pepína..... a jala jsem se dle plánu dělat generálku klecí :-) cca po hodině a půl práce jdu fretky vystřídat za další várku, a začínám Pepínem, protože jak se na půdě setmí, není tam vidět.. jenže... ačkoliv tam běhají fretky denně, Pepíno nikde...můj šok si neumíte představit... cca po hodině lezení všude na půdě s baterkou, koukání se asi 100x do všech možných prostorů, kdy jsem měla sklolaminát z textilií snad úplně všude - jsem to prostě vzdala.. Pepíno tam nebyl.. nastala další fáze běhání kolem baráku, koukání se po střeše, a všude kolem, prolezla jsem sklep, prostě Pepíno nikdo.. po další hodině jsem to vzdala... nějak mi ani nešlo brečet a naprosto bezradně s tím, že s útulkem končím, když nedokážu fretky pohlídat a nemám na nic čas a ztratím i svou vlastní fretku, jsem naprosto bez myšlenek šla dál uklízet klece... jdu vysypat starý kočkolit do popelnice.. vracím se ke vchodu .. a věřte nevěřte.. před dveřmi zpod lavice vykukuje špinavý a mokrý Pepíno... !!!! mou radost si asi umíte představit.. ihned jsem ho vzala a šla domů.. jenže.. na chodbě běhal Pepíno... s vidinou prokousnuté nohy - dva říjní samci se cítí - jsem chtěla tomuto předejít a vzít Shreka do ruky..jenže.. Shrek byl rychlejší a už jsem ho měla zakouslého v ruce... ale totál.. všechny zuby úplně celé.. cítila jsem, jak mi kůží, svalstvem prolézají jeho zuby a jak mi tuhne ruka... a všude krve jak na jatkách... takhle strašně mě ještě nikdo nikdy nepokousal... uložila jsem pepína do klece, pravou rukou jsem se snažila otevřít Shrekovi tlamičku a modlila se, aby nepřekous... Jenže to nešlo.. 3 zuby byly "odpojené" a ten čtvrtý pořád v ruce.. bolestí už jsem ani neviděla a nevěděla jsem, jestli je to spodní nebo horní, kam mám ruku tahat a bolest příšerná... nakonec se povedlo.. s krvavou řekou za mnou jsem šla do koupelny.. kde byla Sisi.. "vyhodila" jsem jí a "hodila" Shreka do koupelny a rychle zavřela.. rychle jsem šla chytat Sisi.. a šla do klece.. tuto činnost jsem však v dalším sledu zapomněla.. (že jsem Sisi uložila)... Přijel syn domů.. koukal na ruku a jestli chci odvézt do nemocnice.. já a doktor!!! Ne ne ne.. :-) to bude dobré.. v tu chvíli mi bleskla hlavou otázka: Angel (náš pes)!! Kde je? .... proběhli jsme celý barák, opět od půdy po sklep asi 3x.. a pes nikde.. takže následovalo další 1,5 hodinové hledání psa po vesnici, pěšky, autem, až do vedlejších vesnice, ale Angel nikde... byla jsem už opravdu psychicky na pokraji všech sil.. s otázkami "co jsme komu udělala?" a "stojí mi to za to?" ... jsem se rozhodla, že ne.. ztratím mladšímu synovi jeho psa.. s tou myšlenkou jsem se nemohla smířit.. takže nakonec starší syn psa našel.. ta úleva :-).... a zase.. hledáním psa zůstaly otevřené některé dveře.. v tu chvíli jsme v hlavně spočítala fretky (celkem jich mám doma 14) a došla k číslu 10....4 mi chybí!!!! Představa další ztráty se rovnala infarktovému stavu... nastal další kolotoč.. našla jsem Rozí v pracovně (která si spinkala ve špinavém prádle :-) ), Sisi.. v kleci.. zapomněla jsem na ten krok, kdy jsem jí tam dala.. super, alespoň podvědomí funguje :-) zbývá Meddy a Brunny.. Brunny spinkala nahoře u syna v pokoji v pelíšku :-) a Meddy u něho pod postelí - 15 min hledání :-) takže s úlevou, že přes to všechno mám doma všechna zvířata a v pořádku, jsem šla na Shreka do koupelny... na krvavá spoušť mě překvapila.. krev byla jak po porážce.. ale byla to moje krev, kterou měl Shrek plnou tlamičku a krásně ji rozcákal všude.. Shrek už byl v pohodě a klidu, ještě jsem ho zkontrolovala a byl v pořádku a tak šel taky spinkat.. konečně jsem se dostala k ošetření stále krvácející ruky..  ta už byla opuchlá a jednou taková, že ani prstýnky nešly sundat a tak je mám krásně zaryté do opuchlých prstů... poté jsem uklidila "krvavé" lázně (chodbu a koupelnu) a přijela má drahá polovička domů z odpolední, tj. čas 22,45 :-) naprosto vyčerpaná jsem si dala kafe a šla spát... nespala jsem bolestí skoro celou noc.. horor s  happyendem... jedno krásné nudné odpoledne.. :-) a podle hesla: "nudíš-li se, kup si fretku" :-)