Portugalština, další jazyk do mé sbírky
30. 11. 2010
Jestli něco skutečně miluji, pak je to jednoznačně cestování. Neznám nic lepšího. Jeden den stojíte v čekací hale na letišti, které se nachází sotva pár kilometrů od vašeho domova a druhý den se už potápíte někde u korálových útesů nebo třeba slaňujete nejvyšší evropské hory. Nejsem vybíravá a zastávám názor, že člověk by měl v životě zkusit všechno, protože jedině tak může s určitostí poznat, co vlastně chce, kdo je a kam směřuje.
Tak například já. Procestovala jsem už hodně zemí, a přesto se nepovažuji za takového klasického konzumenta na dovolené. Jistě, když mám chuť relaxovat, vybírám si takovou dovolenou, která se mému požadavku přizpůsobí. Rozhodně ale nefunguji stylem „vybalit kufry a hurá k vodě“, proválet se tam čtrnáct dlouhých dní, vypít a sníst co mi přijde pod ruku a hlavně nic nedělat. Vždyť kvůli tomu nemusím ani létat stovky kilometrů daleko. S klidem bych se mohla uvrtat na nějakou chatu u rybníka a efekt by byl stejný, možná bych zaznamenala patrný rozdíl v exotičnosti podávané stravy a hojném počtu komárů, o které tady nikdy není nouze, ale to jest vše.
Mám za to, že z plážového lehátka není možné poznat cizí zemi. A já ráda poznávám nové kultury, jejich zvyklosti a jazyky.
A mám-li být upřímná, jsou to převážně cizí jazyky, co mě opravdu baví. Už na střední škole jsem zjistila, že talent, který mi nebyl dopřán v předmětech, jako je například matematika nebo fyzika, se daleko více projevuje v jazykových hodinách. Čeština mi sice nikdy nečinila problémy, a když se na to dívám zpětně, musím uznat, že jsem ji měla docela ráda, ale cizí jazyky, ty mě přitahovaly mnohem více. Z dob povinné školní docházky jsem si na gymnázium přinesla celkem slušnou znalost angličtiny, kterou jsem během let už jen tříbila.
V deváté třídě jsem se začala věnovat němčině, jakožto volitelnému předmětu. Za pouhý rok jsem se toho příliš nenaučila, ale i tak jsem pochytila základy, na kterých se do budoucna rozhodně dalo stavět. Když se mi pak dostala do ruky nabídka cizích jazyků pro první ročník gymnázia, byla jsem doslova unešená, nevěděla jsem, po čem dřív skočit! Byla tu angličtina, němčina, ruština, španělština, francouzština a italština. Výběr se mi zdál opravdu skvostný a já byla ráda, že v jazycích v žádném případě nezakrním.
Ve finále jsem si zvolila španělštinu. Původně jsem sice měla v plánu vzít si němčinu, ale nakonec jsem od toho ustoupila. Řekla jsem si, že musím zkusit španělštinu, ale abych nezaostala v němčině, sama jsem se rodičů zeptala, zda by mi nesehnali nějakého lektora na soukromé hodiny, což mi s radostí dopřáli.
Můj zájem o cizí jazyky je zpočátku tak trochu zaskočil, nebyli si úplně jisti tím, kde se ve mně tahle láska k jazykům bere, ale když jsem je přesvědčila, že skutečně nemám žádné postranní úmysly, a že mě to jednoduše jen baví, podpořili mě.
Tehdy jsem tedy koketovala se třemi cizími jazyky, později na vysoké škole jsem si ještě přibrala studium francouzštiny, ale tu jsem časově stíhala jen dva roky. Nicméně, nějaké ty základní fráze si pamatuji dodnes. Zkoušela jsem toho ještě samozřejmě mnohem víc, ale myslím, že by bylo zbytečné to vyjmenovávat, byl by to vskutku docela dlouhý seznam.
Pochopitelně to nefunguje tak, že bych ovládala desítky cizích jazyků. Mohu ale říct, že na slušné úrovni se v současné době domluvím v pěti jazycích. Z dalších jazyků, které jsem ve svém životě už stihla vyzkoušet, jsem si vzala třeba jen některé elementární znalosti a některé cizí jazyky, kterým jsem se třeba nevěnovala dostatečně dlouho, jsem už zapomněla úplně.
Mým nejnovějším objevem je portugalština. Byla jsem v Portugalsku sice jen pár dní, ale tenhle jazyk mě naprosto uchvátil. Vždycky jsem si myslela, že portugalština je v podstatě sestra španělštiny, ale při své tamní návštěvě jsem byla vyvedena z omylu. Teď bych portugalštinu nazvala spíše její sestřenicí, no možná sestřenicí přes koleno.
Hned jak jsem se vrátila domů, začala jsem zjišťovat své možnosti ohledně studia portugalštiny u nás. Potřebovala jsem si pro sebe najít takovou jazykovou školu, která by pořádala kurzy portugalštiny nejlépe v pozdních odpoledních nebo večerních hodinách, má práce je totiž poměrně časově náročná. Chtěla jsem kvalitní výuku portugalštiny, tudíž mě lekce, které trvaly pouhých pětačtyřicet minut, nemohly uspokojit.
Svou roli také sehrála dostupnost, nechtěla jsem hodiny portugalštiny v Praze, kvůli kterým bych musela přejíždět celé město a desetkrát přestupovat z jedné tramvaje do druhé, pak do metra a zase zpět.
V kladném smyslu všechny mé požadavky splňovala společnost Tutor. Její jazyková škola nabízí studium portugalštiny, které je pro mě jako šité na míru.
Navíc, kdybych se rozhodla u portugalštiny zůstat, což bych mimochodem opravdu ráda, nemusím řešit fakt, že po půl roce začátečnického kurzu výuka definitivně končí. Tutor nabízí i kurzy portugalštiny pro pokročilé.