Příběh podle skutečné události
( 20.12.2006 )
Tento příběh začal asi před sedmi lety v jízdárně, kde jsem se před mnoha lety začala věnovat jezdectví. Tenkrát se tam narodil nádherný hřebeček anglického plnokrevníka jménem Arrow, jeho matka byla rodička mnoha krásných hříbátek a otec dostihový kůň s mnoha úspěchy. Arrow byl rošťák, vymýšlel s dalšími hříbaty spoustu lotrovin, ale nejvíce se přátelil s klisničkou jménem Kentauri a hřebečkem Ave, ti tři bez sebe nešli ani na krok, byla celkem zábava, pozorovat jak skotačili na louce a provokolali dospělé koně. Jednou bylo odpoledne strašné horko a my všicni co jsme byli na jízdárně jsme se rozhodli, že pojedeme na vyjížďku, jelo nás asi deseti a s námi Arrow a s jím samozřejmě Kentauri a Ave... Na velké louce všichni koně nacválali, pamatuju si jen, že Arrow se chtěl dostat za svou mamkou a tak cválal vedle nás, ale kůň, na kterém jela moje trenérka se lekl a ostatní koně samozřejmě s ním, všichni se natlačili směrem k Aroowi a to ho donutilo, aby přeskočil příkop, co byl vedle louky.Všichni měli plné ruce práce s tím, aby uklidnili své koně a tak jediný do si všiml že Arrow chybí byla Kentauri, toho, že s námi nejde ani jedno z hříbat si pak všimla trenérka a okamžite otočila svého koně a vracel se nazpět. Pak si jen pamatuji, že jsme Arroa našli u příkopu, který chtěl skočit, všechno vypadalo v pořádku až na to, že pod Arroem bylo nějak moc krve a on se snažil dostat se z příkopu ven, trenérka okamžitě zavolal veterináře a popsal mu místo, kde jsme, mezitím jsme se snažili dostat Arroa ven, ale marně, bál se a kopal okolo sebe. Koněčně přijel veterinář, ten mu píchnul nějaký uspávací lék a pak jsme ho dostali ven, veterinář ho prohlédl a zjistil že Arrow má celé plece pořezané od skla, hned ho naložil za naší pomoci do přepravníku a odvezl ho na kliniku.Celou cestu domů jsme přemýšleli co s Arroem bude, Kentauri se dala jen těžko uklidnit a když jsme koněčně došli domů a odsedlali koně, čekali jsme až veterinář dá zprávy o zdraví Arroa...Telefon dlouho nezvonil a když koněčně zazvonil byly špatné zprávy, Arroa museli operovat a pak mu zašít velké rány od skla, veterinář říkal, že operace dopadla dobře ale Arrow na tom není nejlíp. Uplynul týden, pak další a další a Arrow se konečně mohl vrátit do stáje mezi své kamarády. Když ho trenérka přivezla, měl sešité celé plece a pokulhával, ale pořád to byl Arow, co měl v očích jiskru rošťáka a netrvalo dlouho a už zase pobíhal po louce a spolu s Kentauri a Avem vymýšleli lotroviny, byl to skoro náš Arrow......
Uplynuly dva roky a z Arroa se stal nádherný bujný hřebec, trenérka si ho nemohla vynachválit jak chodil pod sedlem a jaké měl chody. Druhá část příběhu začala skoro stejně, jako ta první, bylo léto a velké horko, s mojí kamarádkou a součastně trenérkou Bárou jsme se dohodli, že pojedeme na vyjížďku někam pořádně zacválat, ale jel s námi i trenérky syn, ten jel na Arroowi, já na Penízkovi a Bára na Letce. Arrow měl ten den náladu...a tak se s ním nedalo ani pořádně cválat, trenérky syn Adam se rozhodl, že s Arroem počká na louce a já s Bárou si zecváláme.Souhlasili jsme a tak jsme pobídli koně do cvalu a pomalu se vzdalovali od Arroa.Svižným cvalem jsme se s koňmi pohybovali na louce, když jsme uslyšeli jak někdo křičí-byl to Adam, hned jsme obrátili koně nazpět a jeli jsme za ním. Uviděli jsme, jak Adam stojí u příkopu, který byl zarostlý silnými olšemi. Nevěděli jsme , co se děje,ale Bára seskočila a dala mi Letku. Utíkala za Adamem, pomoct mu s Arroem. Koně byli nervózní a tak jsem šla za nimi, uviděla jsem Arroa jak leží v příkopě s nohou zachycenou v olčích a cuká sebou. Bára něco křičela, všechno se seběhlo rychle. Adam řekl ať Bára dojede na statek pro pomoc , protože jsme sebou neměli mobil. Bára nasedla na Letku a uháněl s ní k domovu. Arrow sebou trhal a my nevěděli co s ním bude, po 10 minutách se vracela Bára s Letkou a po silnici přijížděla trenérka s veterinářem...Bára jim řekla, že Aroowi sahala na nohu a že zlomenou jí snad nemá, to bylo jediné v co jsme doufali.Veterinář Arroovi prohlédl nohu a řekl nám že Báry mínění bylo chybné , že Arrow má nohu zlomenou. Řekl nám, že teď budeme muset nějak dostat Arroa do přepravníku, tahali jsme za otěže a pomáhali Arroovi vstát, konečně se postavil na nohy, ale teď byl horší úkol dostat ho do přepravníku, sítí na seno jsme ho tam museli natlačit. Pak auto hned vyjelo, já si pamatuji, jak Arrow kopal v přepravníkubolestí o stěny a také jak lidi co meli okolo chatky zvědavě koukali ,co že se to tam dělo. Já mela na krajíčku a taky sto chutí na ně zakřičet ať si najdou jiný kino. Bára mi řekla ať na ně kašlu, že my musíme cválat za přepravníkem, protože Arrow hlasitě řehlat, kdykoli jsme se m u s koňmi vzdálili. Letka i Penízek byli neobyčejně vynervovaní, snad jako kdyby tušlili že Arrow nemá kmoc velkou šanci. Arroa odvezli na kliniku a my znovu čekali až veterinář poví své zprávy.Tentokrát ale byly pouze špatné...Arrow měl nohu těžce zlomenou a veterinář řekl, že by bylo lepší ho nechat utratit, aby se netrápil...Já a Bára jsme tomu ani nemohli věřit a Adam se obviňuje dodnes.....
To byl příběh koně, se kterým jsem byla když otevřel oči a i když je zavřel , byly mu čtyři roky když zemřel , Kentauri dnes už také nežije, Ave žije dodnes, ale bez Arroa to není on....
( příběh podle skutečné události, autorka Mia )
Příběh podle skutečné události
( 14.5.2007 )
Ze začátku vám to bude možná připadat jako obyčejný příběh, ale na konci pochopíte...
Než jsem začala chodit na Cavalo v Prostějově, měla jsem za sebou 5-ti letý trénink v drezurní stáji, ale trenérka se pohádala s rodiči a vyhodila mě...
Poprvé... Když jsem na Cavalo přišla poprvé, zeptal se mě trenér, jak umím jezdit a když jsem mu řekla, že docela dobře, přidělil mi šestiletého hřebce A1/2, Golden Boye... Šilíka, jak mu všichni říkali, jsem si oblíbila pro jeho pohodlné chody a ochotu skákat.
Po dvou měsících ho prodali a já zkoušela spoustu koní, ale nakonec jsem skončila u drobného hnědáka A1/1 Fly Frenkieho. Byl tvrdohlavý, temperamentní, neposlušný a s tvrdou hubou. Ale já si ho zamilovala a on mi lásku začal oplácet... Když jsem přicházela, tryskal mi s radostným ržáním pastvinou naproti a při čištění mě jemně oždiboval...
Netrvalo dlouho a z Fanyho, bývalého dostiháka a vytrvalce, se stal klidný a ochotný koník reagující na nejjemnější pobídky. A protože ho bavil parkur, zbožňoval cross a šla mu drezura, začali jsme trénovat všestrannost...
Jeden týden jsem do stáje nesměla a když jsem v pátek před prvním závodem přišla, Fany měl 2x zlomenou čelist... Byl to pro mě šok, o nějakém závodění nemohla být řeč a ani jezdit jsem na něm nemohla, protože nesměl mít udidlo...
Alespoň jsem s ním chodila každý den na procházky na ohlávce a občas si na něj i sedla... Vím, že bylo hodně nebezpečné a troufalé tryskat s dostihovým hřebec jen s ohlávkou a vodítkem, ale já mu pořádné protáhnutí nemohla odepřít...
Jednou nás viděl majitel stáje a já dostala strach, že mě seřve, ale jen se usmál a za chvilku donesl nové sedlo a uzdečku a řekl mi, abych Fandu nasedlala...
Sedlo jsem mu sice dala, ale s uzdečkou jsem se zdráhala, nemohl přece mít udidlo... A potom mě napadlo, že bych mohla udidlo sundat a otěže zapnou mezi lícnice a nánosník... Svůj nápad jsem rychle zrealizovala a vyhoupla se do sedla.
Fanda byl sice ze začátku zmatený, ale po pár minutách to byl zase ten ochotný a poslušný koník jako dřív...
Tak jsme začali trénovat a Fany se postupně dostával do ještě lepší formy než před zraněním a já s ním chtěla začít závodit, ale Federace nám nedovolila jít na závody bez kompletního uzdění...
Začala jsem propadat zoufalství, že můj miláček nikdy nebude stát v řadě vyleštěných koní a čekat, jestli vyhrál, že se nikdy nebudeme večer vracet ze závodů, unavení, ale šťastní...
A potom mi trenér připomněl, že Fany běhal vytrvalostní dostihy a na závody můžu mít vybavení jaké chci...
Tak jsem podnikali celodenní tréninkové vyjížďky, aby Fanda mohl závodit... Před prvním závodem nám strejda navrhl náročnou operaci čelisti(je veterinář). Tak ji Fanda podstoupil a vydržel i složitou léčbu až měl čelist úplně v pořádku a my se mohli vrátit k všestrannosti... Ale vytrvalost mě lákala čím dál víc a zamilovala jsem si dlouhé a náročné tratě...
O Vánocích strejda nevěděl, co mi dát a protože se mi od malička líbili Arabové, jednoho dne se ve stáji objevila rezavá tříletá kobylka arabského plnokrevníka...
Ale já zrovna dostala tréninkový plán na jaro a začala s Fandou trénovat a na Queen of Desert mi prostě nezbyl čas... Tak zase putovala zpět do strejdovy stáje...
Dál jsem s Fanym trénovala a jednoho dne jsem si všimla nové cedulky na jeho boxu :
Majitel Konečně : Klára Jelínková
Plemeno : Anglický plnokrevník
Jméno : Fly Frenkie
Zaměření : Vytrvalost, všestrannost, dostihy, rekreace, specializace na jízdu bez sedla a uzdečky...
S Fandou jsem jela jen 4 závody, dva z nich vyhrál. Při posledním rovnal na mostě a spald. Nic se nám nestalo, ale od té doby Fandu na most nedostanu... A tak
už jezdíme jen rekreačně a já připravuju Queen na vytrvalostní závody...
( Příběh podle skutečné událsoti, autorka Latencie )
Historie ranche
( 13.5.2007 )
Ranch vznikl desátého prosince roku 2006. Když jsem začínala ranch dělat, nevěděla jsem o tom prakticky nic. První přihlášenou členkou byla Jana, teď již vyloučena, ale stále tu zůstala věrná členka Latecnie, která je tu již od založení ranche. Začínala jsem s jedním členem a třemi koňmi. Mezi první ustájené koně na ranchi Montana, byla kobylka fríského koně Fergie, hřebec arabského plnokrevníka Hombre a andaluský hřebec De Caramello Freso. Pak přišli další koně, myslím, že to byl arabský plnokrevník Blesk a Ganagor II., andaluský hřebec Belluino como Tropea a Zafir. To jsou koně, kteří tu jsou od založení. Musím říct, že jsem se na ranch chtěla kolikrát vybodnout, neuměla jsem nic a hezké stáji se to moc nepodobalo. Pomalu už jsem se začal obávat, že mi za chvíli budou lidi do klubové knížky psát, co je to za hnus ?! Ale pak jsem se rozhodla, že si tu práci dám. Napsala jsem inzeráty a za chvíli už mi chodilo spoustu přihlášek a nově ustajovaných koní. Pamatuju si, jak jsem na úvodní stranu psala, náš ranch má už 5 členů v týmu a 24 ustájených koníků. Přestala jsem koníky ustajovat do fotogalerie a udělala jsem rozdělené stáje. Minimálně jednou týdně mi chodila přihláška a já měla strašnou radost ( neklepejte si na čelo, bylo to pro mě překvapující ). Postupně členi přibývali a s tím i koníci. Mockát mě to už nebavilo a chtěla jsem ranch zrušit. Ale řekla jsem si NE, mrzelo by tě to. A tak na ranch přibývali další a další koníci. Narodila se nám tu místní hříbátka, první bylo hříbátko Floc de Neu, jehož otec je Zafir a mamka Quena... Na začátku jsem si řekla, že nechci mít stáj, kde bude jeden člen a to já a pár mých koníků, ale že chci mít stáj, kde bude pořádné stádo koní a dobrý tým super lidiček. To se mi podařilo a tenhle sen se mi splnil. Je tu 88 ustájených koníků a 22 super lidiček v týmu. Jsem ráda, že vás tu mám...
Ranch má nový desing
( 23.4.2007 )
Mno jo, už mě zase chytla nálada, že se na ranchi musí něco předělat, a tak jsem udělala nový desing úvodní strany. Jeho novou tvářičkou je můj kůň Icaro, bude tam do té doby, než mě zase chytne předělávací nálada...
Ranch se nám rozrostl
( 23.4.2007 )
Tak abyste tomu rozuměli, časy, kdy jsem se radovala, že už je na ranchi ustájených pět koníků pominuly... Proč ? V součastné době je jich tu ustájených přesně 68 koní a to ještě nepočítám nedospělá hříbátka, která jsou tu asi 3. Členů máme v součastné době 19, bylo jich více, dokud jsem nezkontrplovala stáje a nezjistila, kolik lidí se o své svěřence nestará. naštěstí jsou tu i lidičky, kteří se o své i jen virtuální koníky starají výborně například členka Latencie, Smajli, Lipicánka a mnoho dalších ( omlouvám se těm, kterým jsem tu nenapsala jméno, toto je příklad lidiček, co mě napadli ). Další velikou radost mi udělalo kolik se nám tu narodilo hříbátek, je jich přesně 9 a v součastné době jsou březí 3 klisničky... Snad budou ještě jak členíci, tak koníci přibývat..
Zdroje fotek
Většina fotek na našem ranchi pochází od známé fotografky Christiane Slawik, její fotečky najdete na adrese www.slawik.com a musíte uznat, že jsou opravdu nádherné, ostatní pocházejí občas ze stránek www.tierfotoagentur.de a ostatní už jsem jen tak našla na internetu...
Velká jarní výstava všech plemen
Tuto výstavu koníků, jsme už zde jednou měli, ale s tím rozdílem, že to byla velká zimní výstava a také, že se nemohli hlásit lidičky z ostatních stájí, teď můžou... Registrace bude probíhat do konce tohoto měsíce a pokud bude přihlášených koníků málo, tak termín prodloužím. První kolo by mě lo probíhat od 1.5. do 15.5. a druhé kolo pak od 15.5. do 25.5. Výtěz si odnese nějaké ty VP, pohár, stužku, diplom a samozřejmě nějaký ten dárek, co si vybere z obchůdku. Ukázky diplomů, co budou za výhru časem udělám a dám je sem. První tři nejlepší koníci dostanou již zmiňovaný pohár a stužku s diplomem, ostatní účastníci dostanou stužku a diplom za účast ( tu dostanou všichni ) Více informací v rubrice závody a výstavy koníků...
Komentáře
Přehled komentářů
nejky je 1. !!!!
Suuuuuuuuper videjka
(neznámá, 26. 7. 2007 18:15)suuuuuuuuuuper videjka hlavně ten první je supr
klása všech klás
(Polarie, 23. 6. 2007 22:09)Ty videjka jsou nádherný nejvíc asi to první.Škoda že nevim jak to stáhnout na dvd
pro Vikykh
(Mia, 20. 5. 2007 21:09)Ajoj, menu kožná je trochu přeplácané, ale nevím co ubrat....
Fakt super
(Vikykh, 20. 5. 2007 20:50)Ahojky, stáj se mi líbí ale příběh o Arrowi ještě víc. Možná mi příjde že je menu trochu přeplácané ale asi jenom zdá. Fakt moc pěkná stájka. Nemohli byste se přihlásit na mojí stáj? http://viscaramel.estranky.cz Prosím podívejte se. Díky ahoj
pro Marťu
(Mia, 14. 5. 2007 18:04)Ahojky, moc dík, že jsi se jako nejspíš jediná, podívala na článek a pak samozřejmě taky za tvůj názor na ranch a na mě ( :
Pro Miu
(Marťa, 14. 5. 2007 14:09)
Udělala by jsi špatně kdyby jsi ranč zrušila,opravdu ti moc,moc děkuji a děkují i určitě ostatní členky za to že se tu můžou starat o své milované koníky,je dobře že jsi sobě věřila a nevzdávalas to.Oprvdu děkuji za všechny jak se o ranč staráš a Mimochodem zdá se mi že máš nejkrásnější ranč na celém světě.A nechci aby mě teď někdo pomlouval,ale to jak se chováš k ranči a ke koním i k členkám si opravdu zasloužíš obrovskou pochvalu.
Neříkám to jen tak,je to opravdu pravda.Ahoj
virtuální stáj
(Java, 14. 1. 2007 16:25)ahoj kukněte se na www.staj-sunny.estranky.cz (omlouvám se za reklamu)a přihlaste se díky
verjunk
(verjunk, 26. 10. 2007 22:00)