Historie vzniku plemene Moskevský strážní pes

V době kdy se chýlila ke konci 2.sv.válka, ukázala se v tehdejším SSSR potřeba velkých služebních psů. Ministerstvo obrany provedlo jejich sčítání, a v „zájmu celonárodní bezpečnosti“ zadalo úkol Centrální škole vojenské kynologie Krasnaja zviezda, která se nacházela poblíž Moskvy ve Vešnjakach. Dnes už je tato oblast součástí hlavního města Ruska.

A tak se v této stanici pod vedením generálmajora G.P.Medveděva, profesora biologie N.A.Iljina a plemenného poradce N.I.Bortnikova začali zabývat křížením psů různých plemen, jak domácích tak i dovezených například z Německa ale i jiných států. V hlavním výběru zůstala plemena: Německý ovčák, kavkazský ovčák, bernardýn, novofundlanďan, rotvajler a ruský strakatý pes.

Úkol pro ně zněl: Vyšlechtit psa který bude mohutný, velký, hrubého typu, který bude mít předpoklady pro strážní službu, bude dobře cvičitelný a nenáročný na péči.

Ze zkřížení uvedených ras vznikla tato plemena: Moskevský strážní pes, Černý teriér, Moskevský vodní pes a Moskevský pes, která byla podrobena dalším testům. Příbuzenská plemenitba proběhla uvážlivě na potomcích první a druhé generace. Vyšlechtění jedinci plemen kteří prošli přes komisi posuzující exteriér, byli zapsáni v plemenné knize a povinně prošli testy cvičitelnosti a služebních kvalit. Psi kteří neprošli sítem testů byli vyřazeni z chovu.

Po této náročné práci mohli být už v roce 1950 na 14. Moskevské městské výstavě představeni první zástupci služebního plemene. Bylo to šest sourozenců narozených 12.7.1949 : psi Džoj, Don, Dukát, Despot, Divnyj a fena Dido. Tito potomci první generace byli nazýváni ještě kříženci.

Exteriér Moskevského strážného psa se začal teprve rýsovat. Šlechtění probíhalo velmi rychle. V roce 1953 stanice Krasnaja zviezda představila na výstavě 14 psů, ale v roce 1959 už jich bylo 28!

V roce 1960 se začíná psát historie legendy. Ze spojení psa Vepchiji (kavkazský ovčák) a feny Tutty (bernardýn) se narodil pes Orslan budoucí šampión plemene a zakladatel rodové linie MSP. Využití Orslana a jeho sourozence Onikse v chovu mělo skvělé výsledky. Rodová linie se vyrovnala, stala se jednotnou. Orslan výborně předával své nejlepší vlastnosti potomstvu a za vyrovnaný a dobrý rod vešel do třídy Elity. A tak v hlavě genealogických map plemene najdete Orslana, jeho děti , vnuky a pravnuky....jako byli Dik, Murat, Mališ, Ikar. Ti všichni nejednou zvítězili na výstavách služebních psů. Mnoho klubů služebních psů pak vyvezlo štěňata z moskevské Krásné Zviezdy na Ural, Dálný východ, Sibiř, Taškent, Alma-Atu, Murmansk, Voroněž, Leningrad a dále. V polovině sedmdesátých let tak najdeme záznamy o chovu MSP např. v Čeljabinsku, kde se využívali zejména na strážní službu velkých závodů .

Na konci sedmdesátých a v začátku osmdesátých let se sice začali objevovat psi lehčího až spíše loveckého typu vzniklí zřejmě nedobře zvolenou vynucenou příbuzenskou plemenitbou, ale pro jejich nízkou hmotnost a obecně rysy nevyhovující standartu nebyli použiti v chovu.

V prosinci roku 1985 bylo plemeno Moskevský strážní pes uznáno a byla vytyčena pravidla pro chov. Byl aktualizován standart plemene z roku 1958 (především byla vyškrtnuta horní hranice výšky), ale až v roce 1992 byl podepsán šlechtiteli plemene v Krásné zviezdě.

Do rukou soukromých chovatelů se plemeno dostávalo jen pomalu a obtížně. Mohl si ho například vzít s sebou psovod odcházející do civilu.

K nám do Čech se první pár psů plemene dostal také po vojenské cestě. Major sloužící v sovětské armádě si s sebou k nám přivezl psa i fenu, kteří měli dvě štěňata. Fenka pak měla dva vrhy, které tvoří spolu s importovanými jedinci ze země původu, ale i z Polska, základnu plemene u nás.

Za jeho širší rozšíření v bývalém Sovětském svazu mohou hlavně politické změny. V nastalých, pro plemeno, neradostných letech přežili plemenní jedinci jen díky obětavosti fandů plemene. Mnoho psů bylo totiž bohužel pozabíjeno. Ale naštěstí pro nás, zůstalo plemeno zachováno a opět se jeho rodová základna rozrůstá.