KUBA - OSTROV SVOBODY

Kuba byla vždy těžce zkoušenou zemí. Její obyvatelé si svobodu těžce vydobyli a tak si jí dovedou vážit.

Pro Evropu byl ostrov objeven Kryštofem Kolumbem a jeho výpravou, když se pokoušeli najít západní námořní cestu do Indie. Vylodili se 27. října 1492 na severovýchodním pobřeží Kuby. Ostrov se tak stal koloniálním územím Španělska. Slavný mořeplavec se nikdy nedozvěděl, kde přistál a celý život se domníval, že dosáhl indických břehů.

V této době zde žilo přibližně 100 000 domorodců. V roce 1512 se pokusil dobýt Kubu Diego Velázquez de Cuéllar s 300 vojáky. V roce 1514 obsadil většinu ostrova a založil první města - Nestra Asunción, de Baracoa, Santiago de Cuba, Bayamo, Santa Maria de Puberto Principe, Sencti Spíritus, Santísima Trinidad a San Cristóbal de la Habana.
Původnímu obyvatelstvu bylo pomocí násilí, vraždění, vypalování a hromadných masakrů vnucováno křesťanství. I zde, stejně jako v Evropě, stála katolická církev v čele těch největších zrůdností a nejsmutnějších událostí v historii lidstva. V důsledku těchto hrůz, ke kterým se přidaly nemoci, klesl počet původních obyvatel na pouhých 5 000. Docházelo tak k nedostatku pracovní síly a proto se od roku 1522 začali do země přivážet černoši - otroci z Afriky. To je vysvětlením pro velkou etnickou a kulturní různorodost Kuby.

Dne 4. ledna 1762 vyhlásila Británie Španělsku válku. 5. března se u břehů vylodila britská válečná flotila a po prudkých bojích a oblehání hlavního města Britové ovládli Havanu a úzký pás pobřeží. Španělé však přestěhovali hlavní město do Santiaga a i nadále ovládali většinu ostrova. Později byla podepsána Versailleská smlouva, stvrzující mír mezi Francií, Velkou Británií a Španělskem. Británii připadla Florida a Španělům Havana. V roce 1783 získaly Spojené státy americké nezávislost na Velké Británii.

Těžké životní podmínky vedly roku 1820 k povstáním za nezávislost proti Španělsku, ale nebyla úspěšná. Existence otroctví byla v zájmu plantážníků a proto chtěli připojit Kubu k USA, kde bylo otrokářství na rozdíl od Evropy zachováno. V roce 1848 byly provedeny ozbrojené pokusy se snahou o připojení k USA pod vedením generála Narcisa Lopéze. Ten byl ale zajat a odsouzen k trestu smrti.
Roku 1869 začala válka o svobodu vlasti, která trvala až do roku 1878 a nakonec byly splněny podmínky Španělů. Těchto bojů za nezávislost se účastnil i José Martí, jeden z největších hrdinů Kuby a bojovník za nezávislost, už ve svých 15 letech. V bojích byl zajat a deportován do Španělska. Pod jeho vedením se později podařilo dosáhnout zrušení otroctví na Kubě. V této době ale USA začaly vyvíjet intenzivní nátlak na Kubu, hospodářsky i politicky.
Další válka za nezávislost začala v roce 1895, ve které byl José Martí zabit.
V únoru 1897 došlo k vypovězení války mezi USA a Španělskem a v prosinci 1898 byla Španělům vnucena tzv. pařížská mírová smlouva.

25. února 1901 byl Kubě vnucen tzv. Plattův dodatek k ústavě, který stanovil, že Spojené státy mají právo "intervenovat na obranu svobody a nezávislosti Kuby a udržet vládu schopnou zajišťovat ochranu života, majetku a svobody jednotlivce". Kuba se tedy bez souhlasu Spojených států nemohla účastnit mezinárodního dění, realizovat hospodářské a politické smlouvy a podobně. USA si rovněž vynutily právo zřídit vojenské základny na Kubě. Tou je dnes smutně proslulé Guantanámo. Tento dodatek k Ústavě byl vnucen, byla to ale jediná možnost k ukončení okupace a vyhlášení republiky.

V červenci 1903 byla mezi Kubou a USA podepsána dohoda, upravující pronájem námořních a uhelných stanic v Guantanámo a Bahia Honda. Nebyl stanoven žádný termín ukončení. USA se zavázaly platit Kubě roční nájem 2 000 pesos ve zlatých mincích.
V roce 1934 USA vrátily přístav Bahia Honda, prosadily však rozšíření základny o 10 km čtverečních. Dnes je jeho rozloha 117,6 km čtverečních. Jsou zde dvě letiště, 8 přístavních mol, ve kterých může být současně 40 lodí střední tonáže. Je tu v průměru 7000 amerických vojáků.
Po vítězství revoluce v roce 1959 vyslovili Kubánci nesouhlas s pokračující okupací Guantanáma. V roce 1976 pak byla lidovým referendem schválena kubánská ústava, ke které "Republika Kuba odmítá a považuje za nelegální a nulitní smlouvy, dohody nebo koncese uzavřené za nerovnoprávných podmínek, jakož i ty, které neuznávají nebo omezují její suverenitu a územní celistvost". Řešení situace a možnost vyklizení základny snad bylo možné v době Karibské krize v roce 1961. V současnosti je ukončení okupace v nedohlednu, protože při případném předložení požadavku o řešení sporu v OSN zde mají USA právo veta. Mezinárodní soudní dvůr v Haagu je rovněž prakticky ovládán USA. Vzpomeňme například na zinscenovaný proces se Slobodanem Miloševičem!

Do roku 1906 pak ovládli kapitalisté z USA přes 80 % dolů, 30 % plantáží cukrové třtiny a tabákový průmysl. V roce 1912 bylo zavražděno přes 3000 demonstrantů a do Piňaru del Río byli vysláni američtí vojáci, aby potlačili vzpouru bývalých otroků. Obyvatelé černé pleti byli nesmírně diskriminováni.

Když byla v USA vyhlášena prohibice, vrhli se Američané na Kubu za alkoholem, prostitucí a hazardem.

V roce 1925 se ujal moci generál Gerardo Machalo y Morales. Byla potlačována lidová povstání, byly pronásledovány levicově zaměřené organizace. Odpor proti jeho vládě vyvrcholil v roce 1933 a místo něj nastoupil do funkce Fulgencio Batista. Ten rozpustil prozatímní vládu, která usilovala o zlepšení životních podmínek obyvatelstva a nastolil kurz proamerické politiky. Prudce vzrostla korupce a represe proti dělnickým hnutím, zejména proti komunistům.

V roce 1939 byl v Havaně založen Dělnický spolek Kuby. Batista byl pod tlakem událostí nucen připustit některé změny a sepsání ústavy, ve které byla zakotvena rovnost všech občanů a stanovila 8 hodinovou pracovní dobu. V roce 1944 Batista neuspěl ve volbách, v roce 1952 se ale po převratu, mocně podporovaném USA, opět dostal k moci. Odvolal ústavu přijatou v roce 1940, zrušil také většinu občanských svobod a nepohodlné politické strany a získal vliv i v armádě. V těchto poměrech diktatury vznikla revoluční skupina, v jejímž čele stáli Abel Santamaría, jeho sestra Haydée Santamaríová, Melba Hernández a Fidel Castro Ruz.