Kapitola 5.Kluk snů
Kapitola 5.Kluk snů
„Kluci,Tohle je Ann, moje holka.“Znělo to úžasně když to řekl on „Tak to blahopřejme“odpověděli kluci a my jsme šli dál, když tu najednou Martin zpozoroval
pohled Laury, otočil se ke mně a divoce mě políbil.Málem jsem zapomněla jak se dýchá.Srdce mi poskakovalo.Laura utekla „Promiň.Nechtěl jsem to jenom proto, aby žárlila.“řekl s lítostí v hlase „Já vím.“odpověděla jsem a pohladila ho po ruce „Smím tě odvést domů?“zeptal se „Ano,prosím.“byla jsem tak šťastná.Nasedli jsme a já jsem si ho přitáhla a položila mu hlavu na záda.Určitě jsem ho milovala.Věděla jsem to.Bylo to jasné.jako někde napsané.Když jsme dojeli domů, nechtěla jsem od něho pryč „Nechceš jít dovnitř?Mamka není doma má se vrátit až za tři dny.“řekla jsem „Klidně.“odemkla jsem a šli jsme do obýváku.Sedli jsme si vedle sebe a pustili si televizi.Asi dvacet minut jsme se dívali na fotbalový zápas „Tohle to je nudné.“řekla jsem „Neměli bychom dělat něco jiného?“zeptala jsem se „A co takového?“zeptal se taky „No já nevím,něco víc romantického.“odpověděla jsem „Něco takového?“a něžně mě políbil „Přesně.Přesně něco takového.“oba jsme se zasmáli „Nechtěl bys tu dneska spát?Jak jsme řekla, mamka se vrátí až za tři dny.“ „Klidně u nás doma taky nikdo není.“Položil mě na gauč a líbali jsme se tak dlouho dokud mu nezazvonil telefon. „Promiň.Měl jsem si ho vypnout.“řekl. „To je dobrý.“usmál se na mě a zvednul telefon.Slyšela jsem jenom malé útržky, jako třeba...Zdarec, proč mi voláš?...Jsem s Ann...Fakt?..A to je všechno.Vrátil se ke mně a chytl mě za ruku. „To byl Johny.Chodí s Katrine.“řekl a tvářil se velice spokojeně „To je super.“řekla jsem nadšeně „Taky si to myslím.“usmál se na mě a ještě jednou mě políbil. „Tak mě napadlo…Nechtěl bys mi pomoct vymalovat tělocvičnu?zeptala jsem se ho „Jasně.Bude to sranda.“odpověděl „Tak pojď.“vyšli jsme schody a míříme si to do tělocvičny „Hm ,budeme potřebovat nějaké staré oblečení.“dořekla jsem a šla jsem pro hadry na malování a barvu „No, tady to je.Můžeme začít“řekla jsem, namočila váleček do červené barvy a natřela stěnu „No..Zatím to vypadá jako kdybychom tady někoho zabili a teď se snažíme skrýt stopy.“řekl Martin asi po půl hodině malování „Náhodou..Jako vražedkyně bych se asi neuživila ale jako dvojka jsme sehraná.“odpověděla jsem a doufala že jsem ho aspoň trochu pobavila.Ulevilo se mi, když se zasmál “Tak mě napadá..“namočil dva prsty do barvy a přejel mi jimi po obličeji „Co to děláš!“vyjekla jsem „Vidíš, začínáš chytat barvu.“a zasmál se.Tak to teda ne řekl mi můj podvědomý hlas.Nenápadně jsem namočila ruku do barvy a pěkně mu to oplatila „Tak válka teda?“zeptal se mě a klukovsky se při tom usmál „Ano!Ale já ji vyhraji.“věnovala jsem mu vítězoslavný pohled “To chci vidět.“řekl a já jsem uviděla jeho vnitřního ducha.Byli jsme oba stejní.Oba máme soutěživost v krvi „Taky uvidíš!“usmála jsem se a otřela mu barvu o vlasy.Nenechal si to líbit.Za deset minut jsme byli celí červení „Asi by jsme to měli dodělat.“řekl Martin a já jsem souhlasila „Uf..Konečně.Je tu vymalováno.“oddychla jsem si „Hrozně moc ti chci poděkovat.Sama bych to dělala ještě dva dny.“řekla jsem mu a usmála se „Nemáš vůbec za co.“odpověděl mi „S tím oblečením na malování jsi měla pravdu.“řekl a s jeho úsměvu se mi málem podlomili kolena „To ano.Ale teď to musím ještě uklidit“řekla jsem vzala válečky, barvu a odnáším je do koupelny „Jo..Taky bychom se měli asi umýt.Dáme si sprchu?“zeptal se „Jasně, až na to množný číslo.Ty se osprchuj tady já použiji koupelnu nahoře.“odpověděla jsem mu a doufala že to pochopí „Jasně já jsem nemyslel že se budeme koupat společně…To by mě ..Jak si na..no to je jedno.“Oba jsme se zasmáli nad nemožností téhle chvíle.
