Den první - očima D. Slováka
Je středa ráno, 25. Ledna 2012. Den odjezdu na zimní soustředko které má být na Barborce, tedy na místě kde bude zaručeně sníh. Vloni jsme byli sice na super chatě v Nové Vsi, ale zima nás vypekla a za sněhem jsme museli každý den dojíždět až na Ovčárnu. Toto bylo tedy hlavním důvodem toho, proč jsme se rozhodli jet letos na Barborku. Honza Mrázek zařídil u své velmi dobré známé, která je majitelkou této horské boudy přijatelnou cenu za ubytování s plnou penzí. Cena byla natolik zajímavá, že již nebylo proč dále uvažovat. Odjezd jsme naplánovali asi na 9. hodinu. Po nabalení lyží, běžek a veškerých báglů jsme tedy vyrazili směr Barborka. Naplánovaný výjezd z Hvězdy na Ovčárnu jsme měli na 11. hodinu, ale byli jsme strašně rychlí a podařilo se nám stihnout výjezd o hodinu dříve. Po příjezdu na Ovčárnu nás již čekala rolba, kde jsme naložili bágle a lyže a vyrazili jsme pěškobusem na Barborku. Na úpatí naší nejvyšší moravské hory Praděd, nás čekaly ty nejkrásnější zimní scenérie a obavy z toho že opět budeme bojovat s nedostatkem sněhu byly ty tam. Stařičká horská bouda Barborka se skutečně krčila pod obrovskou sněhovou peřinou. Sněhu bylo tolik, že přízemní okna byla zcela pod sněhem a číšníci místo aby poskakovali po lokále a čepovali pivo, byli přivázaní na lanech a museli s lopatami v ruce bojovat na střeše s tímto zimním nadělením. V jídelně bylo pouhým okem patrné, jak těžká je tato sněhová peřina a jak těžce se s touto tíhou vypořádávají stařičké trámy nesoucí strop jídelny. Tyto trámy byly prohnuté jako luk a my jsme pouze očima mohli pomáhat těmto stařičkým trámům zvládnout tuto několikatunovou sněhovou nadílku.
Personál s menšími přestávkami bojoval se sněhem na střeše prakticky celou dobu našeho pobytu, ale vše nakonec dobře dopadlo a Barborka sněhový příděl zvládla a stařičký strop vydržel.
Po příchodu na chatu a po ubytování celé naší výpravy, která čítala 32 členů, jsme se naobědvali a mohli vyrazit na první lehký výklus směr Švýcárna. Jelikož již bylo dosti pozdní odpoledne, tak jsme neplánovali nějak náročnou trasu. Časově jsme však tuto trasu zvládli velice rychle a tak naši skvělí mladí lyžaři ještě párkrát přebrousili stopu mezi Ovčárnou a Barborkou. První den našeho soustředění se chýli k závěru a tak již bylo načase se odebrat na chatu, připravit se na večeři a trochu orazit a strávit zážitky prvního dne našeho soustředění. A připravit opotřebovaná těla na následující den.
Den druhý:
Je čtvrtek ráno, snídani máme o půl deváté a my máme celý den před sebou. Po krátké bouřlivé poradě trenérů jsme si řekli, že splníme tajný sen Kamila Křempka, který se při večerním sezení tajně svěřil tuším Báře Valíkové , že by velice rád sklouzl na Sedlo kde prý mají vynikající gulášovku a po ní že mu to vždycky fantasticky klouže a že by si po ní troufll vybruslit velice příjemnou trasu ze Sedla na Švýcárnu a dále k rozcestí pod Pradědem. Po této tajné rozpravě Bára dostala strašlivou chuť na gulášovku a proto ji Kamilek slíbil, že se ráno na poradě pokusí prosadit tento pekelný plán. Po hlasování trenérů, kdy proti hlasoval jen Dalík a Valda se zdržel protože mu zrovna donesli čersvě načepovanou ranní desítečku, tento pekelný plán prošel a po snídani tedy vyrážíme směr Švýcárna a dále pak po zelené směr Červenohorské sedlo. Ne všem bylo dopřáno se této nenáročné vyjížďky zúčastnit. Martin s Katkou a Tomíkem museli odpoledne odcestovat na Tomíkův hokejový zápas do Vítkovic. Na zápraží byly dokonce vidět slzy Martina, který nám smutně mával vlhkým kapesníčkem a záviděl.Tom nás jel doprovodit alespoň na Švýcárnu. Počasí bylo pro tuto túru jak stvořené. Mrzlo, mlha a bičoval nás svěží severáček, ale nám se to moc a moc líbilo. Kolem Švýcárny jsme jen tak profrčeli a pak již pár obloučků a svištěli jsme si to na Sedlo. První skupinka nám sice trochu poodjela, ale my jsme malinkou ztrátu zlikvidovali v bufeťe na Sedle. Po krátkém občerstvení se zvedá ze židle nejprve Bára s Kamilem, kteří ten den byli k neudržení. Bára polívku ani nedojedla, jen aby už opět mohla klouzat stopou a užít si mírného stoupání na Švýcárnu a dále směr rozcestí pod Pradědem a na Barborku. Kamil zkušeně ještě přemázl skluznici svých běžek nějakou tajnou mázou a již také vyráží pln elánu. Jen Valdovi a Dalikovi se ze Sedla moc nechce a dávají na posilnění ještě jeden ENERGY Drink, tuším že to byla Holba. Zatímco první skupinka
již bruslí, směr Švýcárna, Milan Binčos se rozhodl mladé divočáky dohonit. Kamil s Valdou přehodnotili situaci a vydali se na zpáteční cestu klasickou technikou s rozvážným rozložením sil. Já jsem vyrazil s mírným odstupem tak abych byl na dohled od Kamila a Valdy, za mnou už byli jen sběrači raněných a mrtvol, Tom Samohýl a Vojta Grepl. Celý peleton se tak roztrhal do malých skupinek a závěr jistili již zmínění Tom a Vojta. To co se dělo na špici celého pletonu nemohu posoudit, protože já jsem si to funěl svým pravidelným stařeckým netempem a asi po půlhodině jsem se dotáhl na Kamila s Valdou. Po krátké zastávce a přemazání modrým jsme vyrazili na další část stoupáku na Švycku. Po chvilce společného „běhu“, se začal lámat chleba. Nejdříve bouchly saze ve Valdovi a on svým strojově přesným tempem s pravidelným funěním a frkáním nám za chvíli ukázal záda. Nejdříve jsem si myslel, že Valda již cítí pěnění dvanáctky na Švýcárně, ale když jsem u Švýcárny sundával běžky a již se těšil na to, že Valda nechal nachystat občerstvení, tak ke mně z mlhy dolehl jen nějaký hlas, který mi sdělil, že prý se Valda asi úplně pomátl a výčep na Švýcárně minul. No chování jedince v extrémní situaci je zřejmě nevyspytatelné. Při pohledu směrem k Pradědu jsem v mlze zahlédl vrávorající postavu Valdy. No na závodění s Valdou jsem neměl chuť a tak jsem se rozhodl chvilku počkat na Kamilka, který byl za mnou. Jenže chvíle byla již dosti dlouhá a tak jsem se do zbytku dnešní trasy vydal sám. Cíle jsem dosáhl ještě za světla a naše roztrhaná trenérská skupina se spojila opět v kompaktní celek u zaslouženého napěněného zlatem prosvíceného moku. Po rozumné dohodě jsme zbytek programu dne, návštěvu bazénu v Bruntále, přesunuli na páteční podvečer.
Den třetí:
Je pátek ráno, odpočinkový den, zasvěcený snowboardům a sjezdkám. Až po snídani jsme zjistili, jaký nádherný prosluněný den nás dnes čeká. Rtuť teploměru byla sice hodně nízko, určitě pod -10 kou ale zimní obloha zcela bez mráčků dala vyniknout kouzelné scenérii zimních Jeseníků. V tomto nádherném zimním počasí jsme tedy vyrazili na lyžování, které bylo skutečně fantastické a nemělo chybu. Sjezdovky nádherně upravené a hlavně úplně bez front!!
Já jsem si koupil permici jen do 12. hodin a byl jsem naprosto spokojený a za ty 3 hodiny úplně vylyžovaný, takže jsem výstroj předal Kamilkovi, který si tohoto dne užíval na sjezdovce v odpoledních hodinách.
Večer jsme pak ještě vyrazili do Welnes centra v Bruntále a tak jsme byli odpočinutí a nabuzení na vrcholný den soustředění, kterým je sobota a s ní i celodenní tůra.
nadpis
(Pepa, 8. 3. 2013 18:28)