O nás
Jmenuji se Michaela Pivonková a narodila jsem se v roce 1996. Narodila jsem se do velmi dobré rodin která má ráda zvířata. Když jsem se narodila, tak u babičky bylo plno zvířátek například psi, kočky, králíci, slepice a exotické ptactvo. Jeden z pejsků co tam byl se jmenovala Kety. Byla dost agresivní jako skoro každý kokršpaněl. Když jsem začala chodit do první třídy, měla jsem neustále angíny. Lékaři mě poslali na vyndání mandel. Po dobu co jsem byla v nemocnici tak děda k babičce dovedl fenku co našel u silnice. Motala se mezi auty. Chtěla jsem jí vidět. Babičku jsem poprosila, aby si jí nechala. Už jsme měli 2 pejsky Ketynku a Dášenku. Když jsem přišla domu z nemocnice hned jsem se na ni šla podívat. Byla to krásná černá fenka. Chvíli jsem přemlouvala babičku a fenka zůstala u nás, dostala jméno Zora. Ten den co jsem se vrátila z nemocnice někdo vyhodil dalšího pejska z auta. Dali jsme mu najíst a už zůstal u nás. Dostal jméno Dáreček. Když jsem šla z pejsky na procházku a vraceli se domů, Zora na mě vystartovala a nechtěla domů, vyvlíkla se z vodítka a utekla. Do 3 měsíců zemřel Dáreček na rakovinu. Zůstali nám zase jen fenečky Dášenka a Ketynka. Začala být zima a my jsme neměli čím topit. Babička a strejda jeli teda pro dřevo. Když přijeli k panu hajnému běhala tam krásná štěňátka. Babička mi volala že je tam pejsek a nikdo ho nechce, jestli si ho nenecháme. Když přijeli, přijel s nimi i malý pejsek. Byl krásný a začali jsme mu říkat Boreček. Užili jsme si spolu plno legrace, zábavy ale i bolesti a smutku. Boreček na konci prázdnin začal utíkat kvůli sousedové fence, která se hárala. Jeden den jsem šla na cestě od tety k babičce a sousedka na mě volala jestli nevím čí je to pejsek. Začali mi téct slzy, protože to byl náš Boreček. Utíkala jsem za babičkou abychom ho šli pohřbít. Nebyl nějak rozjetý jen měl odřený čumáček. Za pár dní přes veškerou péči veterináře na své stáří 12 let zemřela fenka Kety. Byly to nejhorší prázdniny jaký jsme zažili. Řekla jsem si ,že už pejsky nechci. Ale netrvalo dlouho a jeli jsme si pro fenku jezevčíka. Dovezli jsme si malou kuličku Syndynku. Spí s námi v posteli, hrajeme si, děláme různé legrace. Syndynka je skvělá a všichni jí mají moc rádi. Když začaly prázdny a Silvestrovi přijeli z dovolené zjistili jsme, Barunka (zlatý retrívr) čeká štěňátka. Když se narodila štěňátka mamka mě dovolila, abych u nich spala. Pomáhala jsem tetě s nimi bavilo mě to. Dostala jsem jedno štěňátko za pomoc a k narozeninám. Byla jsem šťastná. Sára mě toho spoustu naučila a jak jsem uviděla talentmánii rozhodla jsem se, že chci učit tanec se psem a že chci malé štěňátko. Momentálně máme 3 pejsky Dášenku, Syndynku a Sárunku. Daří se jim skvěle a moc si přeji, aby je mohla naučit. Sárunku , aby pomáhala postiženým dětem a vůbec lidem, jezevčíka Syndynku k mysliveckým účelům a Dášenku pro tanec s člověkem, protože mě velice upoutala Keysí z pořadu Talentmánie. Mým velkým přáním je, stát se veterinářkou. Po dlouhém čekání se do naší rodiny dostal další pejsek. Jeli jsem si pro něj do Svitavy a jmenuje se Baddy. Baddík je skvělé štěňátko a do naší rodiny se zapsal skvěle. Už se nemůžu dočkat až spolu něco dokážeme.
