JMELÍ,VÝZDOBA...
17. 12. 2010
Vánoční jmelí
Stále zelené jmelí roste vysoko v korunách opadavých listnatých stromů (hrušní, jabloní i javorů) a jeho plody (bílé
bobule) dozrávající v prosinci se podobají perlám. Lidem přišlo velmi tajemné, a tak mělo i kouzelné účinky:
ochraňovalo před ohněm, čarodějnicemi a zlými duchy a také přinášelo štěstí (stejně jako čtyřlístek či podkova) –
ovšem přinášelo ho jen tomu, kdo jej dostal darem od někoho jiného. Čím více bílých bobulek na větvičce, tím větší
štěstí v novém roce. Jmelí prý také díky svým lepivým bobulím dokázalo svázat dvě osoby opačného pohlaví. V
Anglii jmelí pojali za vánoční symbol – a tento zvyk odtamtud přišel i k nám.
Podle jedné legendy kdysi bylo jmelí stromem, z jehož dřeva Josef vyřezal kolébku pro Ježíška a po 33 letech jej
Římané porazili, aby z něj pro Ježíše zhotovili kříž. Strom pak hanbou seschl do malých keříků a přeměnil se v
rostlinu zahrnující lidi kolem sebe dobrem. A stejně jako věřící jsou částečně živi z Kristova těla, tak i jmelí žije
zčásti ze živin jiných stromů.
Jmelí není na svém hostiteli zcela závislé – jelikož živiny si fotosyntézou vytvářet umí, potřebuje od něj poze vodu
a minerály. Je to rostlina téměř nezničitelná, umírá až se svým hostitelem, takže třeba na cedrech můžeme najít
jmelí staré i 4 století. Jmelí má přes tisíc odrůd a není snadné ho v přírodě nalézt. Rozmnožuje se za pomoci ptáků,
kteří roznášejí jeho bobule, z nichž po zakořenění vyrazí listy. Odrůdy s drobnějšími bobulemi rostou i na
jehličnatých stromech. Je to také rostlina léčivá – snižuje krevní tlak a rozšiřuje cévy.
Dárky
Na Štědrý den si lidé vždy dávali dárky – tovaryšové svým mistrům, hospodáři své čeládce, příbuzní mezi sebou,
ale hlavně se dárečky dávaly dětem. Těm dříve nosil dárky sv. Mikuláš, avšak v 16. století se rozmohlo
obdarovávání dětí na Štědrý den – a to přičiněním protestantského reformátora M.Luthera, který nechtěl dávat
svým dětem dárky na katolický svátek sv. Mikuláše, a tak jim je dával až na Štědrý den. Dnes se u nás naštěstí
udržují obě tradice!
Dárky měly původně symbolický význam, lidé věřili v magickou moc dárků. Proto byly dárky mnohdy každý rok
stejné. Děti a mladí lidé dostávali červená jablíčka (zdraví, síla a dlouhověkost), ořechy (moudrost a zralost) a
sladké perníky (radost a slasť mládí). Mládenec nebo panna dostávali obvykle nějakou ozdobu (štěstí a bohatství).
Dítě starší dvanácti let dostávalo každý rok stříbrnou či zlatou minci, jež se o půlnoci uschovala. V chudých
rodinách se pak darovala znovu a v těch majetnějších se peníze rok co rok střádaly a před svatbou se použily na
nějakou užitečnou věc. Dospělí si nadělovali lahve s vínem, sladkosti a kandované ovoce (sladký život), magickým
dárkem byla purpurová látka se zlatou či stříbrnou nití (vitalita, dostatek lásky i rodinného tepla), vonná mast či
voňavka (sláva, štěstí a mnoho krásných chvil).
2/22Vánoce, vánoční tradiční zvyky a vánoční jídla
Betlémy
I když existují zmínky o založení tradice betlémů Svatým Františkem z Assisi v italské Umbrii roku 1223, jistější
počátky betlémů nacházíme až v polovině 16. století, kdy se členové Tovaryšstva Ježíšova snažili o rekatolizaci
českého lidu. Aby lidé chodili do kostela, přistavovali k jeslím oděné figury v životní velikosti. Různě je
přeskupovali podle každého dne z legendy o narození Ježíše Krista – od Zvěstování Panny Marie přes narození až
po příchod Tří králů. První takový Betlém v zemích na sever od Alp byl postaven roku 1562 v Praze a česká města
jej rychle začala napodobovat.
Z církevního prostředí se pak dostával počátkem 18. století do prostředí světského, pak do měšťanského a koncem
18. století i do prostředí lidového, přestože (nebo protože) je osvícenecký císař Josef II. spolu s vánočními hrami
zakázal. Venkované si začali stavět vlastní jesličky, ve kterých se objevovali kromě tradičních biblických postav
(Ježíšek, Marie, Josef, vůl, pastýři se stády a tři mudrci) i další postavy z jejich okolí.
Betlémy se zhotovovaly z nejrozmanitějších materiálů – ze dřeva, keramiky, kukuřičného šustí, těsta, vosku, sádry
i ručně malované na deskách dřeva či na papíru a od poloviny 19. století také tištěné. Ty největší vyřezávané
Betlémy zabraly skoro celou světnici, kde stály od počátku adventu až do Hromnic. Tento symbol Vánoc však
časem nahradily vánoční stromky.
Koledy
Žáci začali v kostelech předvádět scénky o narození Ježíše Krista v jeslích chléva poblíž města Betléma. Hry se pak
ale kvůli četným satirám přesunuly na náměstí a ještě později s nimi žáci obcházeli domy – proto museli hry hodně
zkracovat až zůstala jen řada scén s texty a písněmi. A odtud tedy pocházejí lidové koledy, jak je známe z českých
zemí 19. stol.
Adventní věnec
Počátky tradice strojení věnce sahají do první poloviny 19. století, kdy začátkem adventu 1838 pověsil hamburský
teolog Johann Heinrich Wichlern nad dveře svého sirotčince vyřezávaný dřevěný věnec a každý den na něj dal
jednu zapálenou svíci. Do pokladničky pod věncem mohli lidé házet peníze pro děti na Vánoce. Tento zvyk se pak
rozšířil do dalších krajů Německa a v 30. letech i za německé hranice. Zelené adventní věnce se začaly vyrábět i z
větviček jehličnanů.
Dnes se na něj místo 24 svíček pro každý adventní den připevňují 4 veliké svíce pro každý adventní týden, přičemž
adventní čas začíná čtvrtou nedělí před Vánocemi. Každou neděli se zapaluje o svíci více – Slunce narůstá a světla
tím přibývá. Svíce na věnci jsou totiž symbolem Slunce – života, naděje, tepla, vitality a světla v temnotách. V
křesťanství plamen svíček symbolizuje Krista jako světlo ozařující plamenem lásky každého člověka. Živý věnec
pak znamená věčný život přislíbený věřícím od Ježíše Krista a kruh jednotu společenství lidí a Boha.
Adventní kalendář
Také počátky adventního kalendáře můžeme hledat v 19. století. Jeho první druhy pocházejí z protestantských
míst. Náboženské rodiny kreslily v prosinci každý den křídou čárku, až do Štědrého dne. První známý ručně
vyrobený Adventní kalendář je z roku 1851. Jinak také ve věřících rodinách věsili v prosinci na zeď 24 malých
obrázků – jeden na každý den až do Štědrého dne.
První tištěný kalendář byl vyroben německým farníkem Gerhardem Langem (1881-1974) z Maulbronnu. Když byl
Gerhard ještě dítě, matka mu vyrobila Adventní kalendář s 24 malými svíčkami, které byly připevněny na lepence.
Později se stal Lang spolumajitelem tiskárny Reichhold & Lang v Mnichově, ve které vyráběl malé barevné
obrázky přilepené na lepence v každém dni prosince. Toto byl první tištěný adventní kalendář, ačkoli bez
otevírajících okének, vydaný roku 1908. Byl pojmenován „Vánočním kalendářem“ nebo „Mnichovským vánočním
kalendářem“. A na počátku 20. století Lang vydal první Adventní kalendář s malými otevíracími dvířky.
Stejně dobře začala v té době produkovat Tiskařská společnost Sankt Johannis náboženský adventní kalendář s
biblickými verši za okýnky namísto obrázků.
Adventní kalendář se vydal na vítězoslavnou cestu po celém světě. Avšak ve třicátých letech Lang zavřel svou
společnost. Do té doby vyrobil kolem třiceti různých designů kalendářů. Úspěch této německé tradice přerušila
druhá světová válka. Lepenka totiž byla dávána na příděly a bylo zakázáno vyrábět kalendáře s obrázky.
První tištěný kalendář po válce pak byl vytisknut Richardem Sellmerem v roce 1946. Kalendáře se znovu zmocnily
téměř celé Evropy a každá země si vytvořila svou vlastní variantu. Kromě Čech, bohužel.