Chlapecký oddíl 1968-70
V roce 1968 se politická situace obrátila tak,že se mohla obnovit činnost skautské organizace. Ani v Lošticích jsme nezaváhali. Bratr Pepa Vařeka, poslední oddílový vedoucí svolal bývalé skauty. Na této schůzce se utvořila přípravná rada a její úkol nebyl lehký. Sehnat činovníky a hlavně děti do oddílů. Dobrým začátkem bylo získání mladých turistů, které vedl Jirka Vogel. On se též stal prvním vedoucím I. odd ílu. Postupně přibyli další členové a činnost oddílu se začala rozvíjet.
Podle dochované dokumentace dalo velkou práci a mnoho korespondence dostat zpět naši bývalou klubovnu v Borov ém lese od ČSM. Přepsání bylo neustále oddalováno, ale nakonec jsme se přece jenom dočkali (dnes už víme,že ne na moc dlouho).
V tu dobu již byla utvořena středisková rada a do jejího čela byl zvolen bratr Pepa Vařeka. Rada se rozhodla,že I. oddíl posílí Sláva Sršeň, aby dal činnosti oddílu skautský směrž Při dobré spolupráci s Jirkou Vogelem se oddíl do prázdnin skonsolidoval tak,že už se dalo mluvit o oddíle skautském.
Byl založen též oddíl dívčí s oddílovou vedoucí Jarkou Vogelovou. Jako zástupkyně s ní spolupracovaly Helena Hubáčková a Dana Machová.
Oddíl vlčat vedl Jiří Bartoň s Věrkem Václavem.
V září při zahájení nového skautského roku došlo ke změně vedoucího I. oddílu. Jirka Vogel se pro nedostatek času vzdal své FUNKCE, kterou po něm přebral Sláva Sršeň. Během září a října 1968 měl I. oddíl 18 členů. Byli to tito bratři: Jiří Bartoň, Vlastimil Heidenreich, Zdeněk Hubáček, Jiří Kalous, Milan Kalous, Zdeněk Kuba, Milan Pyšný, Jiří Ryšavý, Jan Sršeň, Jaroslav Vinkler, Josef Vaněk, Petr Novotný, Stanislav Skřebský, Josef Zemánek, Jan Dubský, Jaroslav Šváb, Miroslav Kvapil a Vladimír Ambrož.
Do konce roku pracoval oddíl společně bez družin, ale již se zavedeným bodováním, které dávalo motivaci k většímu úsilí. Nosným programem skautské činnosti jsou různé zkoušky. Vůbec první zkouškou pro nováčka je tzv. „nováčkovská zkouška“, jejíž splnění je podmínkou pro to, aby se zájemce stal řádným členem. Tuto zkoušku již začátkem listopadu 1968 měli první tři bratři: Zdeněk Hubáček, Jan Sršeň a Josef Vaněk.
Vítězem bodovací soutěže za období září - prosinec se stal Jan Sršeň. na druhém místě byl Jiří Ryšavý a třetí Vlastimil Heidenreich.
Od ledna 1969 byl oddíl rozdělen do družin a tam se přesunula hlavní činnost. Oddíl se dále rozšiřoval a dosáhl počtu 30 členů. Proto vznikly čtyři družiny. Bobři s rádcem Z. Hub áčkem, Kamzíci - rádce J. Sršeň, Racci - rádce J. Ryšavý a Tygři - rádce J. Vogel. Z rádců a podrádců byla utvořena oddílová rada, která z části nahrazovala rádcovský kurz. Rada se scházela každý týden a vytvářela program družinovek a další činnosti, jako byly výpravy, brigády i sportovní soutěže.
Zájem o skautskou činnost hlavně u rádců a podrádců, ale i u řady dalších členů přispěl k tomu,že oddíl byl dobře připraven na vyvrcholení roku. Tím je vždy tábor. Ale ještě před odjezdem byla vyhodnocena bodovací soutěž jednotlivců i družin za období leden-duben. Pořadí : M. Pyšný, M. Kalous, R. Geppert, P. Fialek. Pořadí družin: Bobři, Tygři, Kamzíci, Racci.
V období květen-červen: I. Alka, M. Pyšný, V. Heidenreich, P. Fialek, R. Geppert. Družiny ve stejném pořadí.
Poté již následoval odjezd na tábor. Ten se konal v krásném „Melkovském údolí“ u obce Kořenec nedaleko Boskovic. proběhl od 25. července do 9. srpna 1969. Vedl jej vedoucí oddílu Sláva Sršeň a kuchyni vládla jehožena Vlasta. Zúčastnilo se jej 22 junáků ve 4 družinách. Tábor se velmi vydařil a prověřil všechny chlapce. Řada z nich se stala skutečnými Junáky to jak chováním, ale i skautskou praxí. A šest z nich dosáhlo té cti,že mohli složit skautský slib. Byli to bratři V. Heidenreich - Česlo, Jan Sršeň, M. Pyšný - Rum, J. Ryšavý, M. Kalous - Ben a Pepa Vaněk. I na táboře proběhlo bodování, ale pouze táborových družin.
Nejlepší družina byli Havrani: Rádce J. Sršeň, J. Vaněk, V. Ambrož, J. Dubský, J. Zemánek. Druhé místo - Delfíni: rádce M. Kalous, V. Kolář, R. Geppert, J. Šváb, Z. Kuba. Třetí místo - Hadi: rádce J. Ryšavý, P. Fialek, S. Skřebský, L. Bílek, K. Švec, J. Hedrich. Čtvrté místo - Jeleni: rádce Z. Hubáček, V. Heidenreich, I. Alka, M. Pyšný, J. Gája, M. Kvapil.
Další skautský rok jsme zahájili v září 1969 skoro ve stejném složení. Jen několik odpadlíků nahradil příchod vlčat a několik nováčků. To už měl oddíl 33 členů. Zůstaly tři tradiční družiny: Bobři - rádce Z. Hubáček (Simba), podrádce V. Heidenreich (Česlo); Kamzíci s novým rádcem I. Alkou (Riky) a podrádcem M. Kalousem (Ben); Racci - rádce J. Ryšavý, podrádce P. Fialek (Tapin). Nově vznikla družina Roverů.. Byla složena ze starších bratrů, kteří měli za úkol pomáhat při vedení oddílu. Rádce byl J. Sršeň, podrádce J. Vaněk.
O skautskou činnost byl v oddíle zájem, takže se znalosti stále prohlubovaly a to umožnilo řadě bratrů složit I. stupeň junácké zdatnosti. V říjnu 1969 jsme uspořádali slibový táborák, při kterém se stalo opravdovými skauty dalších 8 bratrů: Z. Hubáček, I. Alka, S. Skřebský, J. Bartoň, J. Vinkler, P. Fialek, L. Bílek a K. Švec. Pravidelné družinovky, oddílovky, oddílové rady, dále výpravy, brigády a sportování, byly součástí oddílové činnosti, až přišlo jaro 1970, kdy došlo k přiostření politické situace a nad naší organizací se opět stahovaly mraky. Problém byl v tom,že pokračování naší práce bylo podmíněno vstupem do Pionýrské organizace. Po velkém dohadování jak mezi činovníky, tak mezi dětmi jsme se nakonec přiklonili ke vstupu do této organizace. Hlavním důvodem bylo uskutečnění ještě posledního tábora a pak se uvidí.
V bodovací soutěži o nejlepšího skauta za období 1969-1970 byl nejlepší Milan Pyšný. Na dalších místech byli V. Heidenreich, M. Kalous, P. Fialek, S. Skřebský . . . V soutěži družin byli nejlepší Bobři před Kamzíky a Racky.
Potom přišlo vyvrcholení roku, odjezd na tábor. Ten se konal při řece Orlici nedaleko Jablonného nad Orlicí. Tábor byl na stejném místě jako v roce 1948. Začal 14. července a skončil 27. července. Účastnilo se ho 18 skautů a 9 vlčat. Vedoucím tábora byl Sláva Sršeň a jeho zástupce byl vedoucí vlčat Věrek Václav. Skautský duch a velký zájem o veškerou činnost usnadnil vedoucím jejich práci. Tábor měl tradiční náplň. Procvičování skautských disciplin, plnění I. stupně, výlety, služba v táboře, sport a nechyběly ani táboráky se zpěvem. Náročný výstup na Suchý vrch, nebo několikakilometrová cesta za koupáním k přehradě Pastviny, táborové stavby i hra o poklad zkrátili čas na táboře velmi rychle. Na ukončení bylo vyhlášeno bodování družin. První byla družina Hadů (J. Ryšavý, M. Pyšný, S. Skřebský, P. Novotný, Z. Kuba a V. Ambro.). Na druhém místě byla družina Delfínů (V. Kolář, R. Geppert, M. Kalous, J. Geppert, K. Švec a P. Ďurček). Třetí byla družina Jelenů (Z. Hubáček, V. Heidenreich, J. Šváb, J. Kalous, I. Alka a M. Kvapil. Z vlčat se tábora zúčastnili: J. Hedrich, J. Šilberský, J. Vařeka , M. Vařeka, J. Suchomel, J. Helekal, J. Navrátil, J. Klecker a J. Frencl.
Se skončením tábora skončila i naše skautská činnost. Komunistickým mocipánům byla skautská organizace trnem v oku protože se nechtěla podrobit jejím ideím a tak ji rozpustili. Slavoj Sršeň
Výsledky celoročního bodování 1969
1.
Milan Pyšný (Rum)
810 b.
12.
Vladimír Ambrož (Muni)
287 b.
2.
Vl. Heidenreich (Česlo)
743 b.
13.
Petr Ďurček (Čert)
192 b.
3.
Milan Kalous (Ben)
704 b.
14.
Zdeněk Moťka (Sup)
178 b.
4.
Petr Fialek (Tapin)
584 b.
15.
Jaroslav Geppert (Br.a)
154 b.
5.
Stanislav Skřebský
430 b.
16.
Miroslav Kvapil (Miki)
153 b.
6.
Lubomír Bílek (Kid)
403 b.
17.
Petr Novotný
152 b.
7.
Jiří Bartoň (Kiki)
377 b.
18.
Zdeněk Eliáš
147 b.
8.
Zdeněk Kuba
372 b.
19.
Zdeněk Novotný (Fišta)
142 b.
9.
Karel Švec (Unkas)
370 b.
20.
Miroslav Hop
74 b.
10.
Jiří Gája (Jim)
362 b.
21.
Milan Neubauer (Bagr)
59 b.
11.
Jaroslav Šváb
319 b.
Soutěž o nejlepšího brigádníka za rok 1969 (Skauti a roveři)
1.
Milan Pyšný (Rum)
76 b.
16. Karel Nasadil
25 b.
2.
Milan Kalous (Ben)
62 b.
17. Rudolf Geppert
23 b.
3.
Vl. Heidenreich (Česlo)
56 b.
18. Stanislav Skřebský
24 b.
4.
Ivo Alka (Riki)
55 b.
19. Jiří Bartoň (Kiki)
22 b.
5.
Petr Fialek (Tapin)
43 b.
20. Josef Zemánek
18 b.
6.
Lubo. Bílek (Kid)
36 b.
21. Petr Ďurček
(Čert) 16 b.
7.
Jan Sršeň
34 b.
22. Zdeněk Eliáš
15 b.
8.
Jiří Gája (Jim)
33 b.
23. Petr Novotný
14 b.
9.-10.
Jiří Ryšavý
32 b.
24. Mirek Kvapil (Miky)
12 b.
9.-10.
Zdeněk Kuba
32 b.
25. Zdeněk Moťka (Sup)
10 b.
11.
Vl. Ambrož (Muni)
30 b.
26. Josef Vinkler
8 b.
12.-13.
Karel Švec (Unkas)
29 b.
27. Jar. Geppert (Br.a)
7 b.
12.-13.
Josef Vaněk
29 b.
28. Zdeněk Novotný (Fišta)
5 b.
14.
Jaroslav Šváb
28 b.
29. Milan Neubauer (Bagr)
3 b.
15.
Zd. Hubáček (Simba)
27 b.
30. Hop
3 b.
Vybráno z kroniky
Strašná hlídka - (Tábor 1969 - Kořenec)
Tak jako v každém táboře i v našem se v noci hlídalo. Na tábor se pomalu snášela tma, když bratr Sláva rozděloval hlídky.
Při rozdělování hlídek to u nás vypadalo jako na tržišti. Ten chtěl hlídku od 1 do 2, ten ji chtěl mít také a vznikaly hádky. Hádky musel řešit Sláva. Já jsem se ten podvečer zapomněl hádat a tak na mě zbyla ta nejhorší hlídka od 23 do 24 hod. Měl jsem probouzet Rudu. Musím přiznat,že jsem se té hlídky bál. Protože jsem zažil již jednu strašnou dvanáctou při stanování u Kozova. A tak jsem se šel radši na tu hlídku vyspat. Spal jsem překrásně, když mi do toho spaní někdo zavolal: „Ivoši vstávej!“ Otevřel jsem oči a v otvoru stanu jsem viděl Kájovu hlavu. „Už jdu“, říkám. Vstal jsem, vzal od Káju píšťalku, hůl, svoji baterku a vylezl ze stanu. Byla tma jako v pytli. V lese to šumělo a praskalo až mě nabíhala husí kůže a ježily se vlasy. Ale hlídka proběhla klidně. Když byla půlnoc,žel jsem budit Rudu. Vlezl jsem do stanu, zatřepal jsem s ním a on nic. Tak jsem mu zatřepal hlavou a konečně se probudil. „Co se děje, kdo jste, já vás neznám“, začal koktat nesmysly. „Já vím, že si děláš srandu“, odpověděl jsem mu s úsměvem, Ale tím žvaněním jsme probudili Laďu. „Co blbnete kluci“, ptal se vyjeveně. Vysvětlil jsem mu mou situaci a do té doby se Rudík doopravdy probudil. Dal jsem mu všechny věci a šel jsem spát. Ani jsem dlouho nespal, když mě vzbudilo šeptání za stanem a šramot. Hlídka to není, protože chodí sama, ujasňoval jsem si. Dlouho jsem přemýšlel až jsem se rozhodl. Pomaloučku jsem vstával z lůžka, každé vrznutí mi nahánělo hrůzu. ;UŽ, už jsem myslel, že mě slyší, ale neslyšeli. Strašně dlouho mi trvalo, než jsem klečel na zemi u vchodu s baterkou, píšťalkou a rozvazoval stan. Ten ale ne a ne povolit. Ruce se mi třásly a celé tělo se chvělo zimou ale i strachem. Rum si zatím spokojeně pochrupoval. Konečně se ve stanu objevila dírka, kterou jsem se opatrně podíval a viděl dva stíny, které se vzdalovaly k hangáru. Vylezl jsem ze stanu a tichými kroky se plížil ke stínům. Křach, praskla mi pod nohou větvička. Ještě pět metrů a pozor, další větvička, stíny se otáčí. Dívám se na ně, oni na mě. Je mlha, vteřiny se zdají hodinami, vlasy na hlavě nabývají vzpřímeného stavu. Co teď? Konečně jsem se rozhodl. Moje píšťalka jela pomalu k ústům a baterka vrhla kužel světla na stíny. „Kdo jste?“ zeptal jsem se koktavým hlasem. Zase mrtvé ticho. „To jsem já, Ruda a Laďa. On se bál, tak hlídám s ním“, zazněl ne důvěřivý hlas. Oddychl jsem si a vracel se do stanu.
Na druhý den se o této události stále mluvilo, ale to už jsme se my tři hrdinové smáli. Ale řeknu vám, byl to ale nervák.
Ivo. Alka
Hra o poklad - (Tábor 1969 - Kořenec)
Začátek začal morseovkou. Nejvíc nám pomohl Rum, je dobrý na morseovku. Když jsme to vyluštili, tak jsme šli podle vyluštěné zprávy do kuchyně a tam jsme měli dostat další šifru. Pod heslem: „Líná huba . . . „ jsme rozhrabali celou kuchyň . Nakonec si řekl Ivo. Alka, co když ta líná huba je Vlasta? A ona to byla. Tak nám dala další zprávu aby jsme šli na lesní křižovatku Kořenec - Šebetov a tam měla být další zpráva. Milan Pyšný tam uviděl junáckou značku, skočil jako jelen, vždyť jsme byli taky družina jelenů. Nevěděli jsme co to je, rozbalili jsme to a našli zprávu, která zněla: „Běžte do Kořence do samoobsluhy a od vedoucí dostanete obálku“. V obálce byla zpráva a plánek cesty a namalovaný trávník. My jsme mysleli, že je tam zase zpráva, tak jsme tam hrabali, ale nic jsme nenašli. Pak jsme kreslili plánek Kořence, jen to, co jsme viděli, ale to už nás dohnaly další družiny, my jsme se tím kreslením trochu zdrželi. Tak další družiny už šly napřed. Pak jsme šli až ke kříži, kde jsme měli určit azimut další cesty. Byl asi 259, už to nevím přesně. Tak jsme šli až na křižovatku k táboru, tam jsme našli ve smrčkách další zprávu, která asi byla napsaná mlékem, proto jsem ji museli vyluštit nad ohněm. Zpráva zněla: „U totemu dostanete další zprávu“. Zprávu jsme našli jako první. Zněla: „Na konci přírodního mostku je ukryta zpráva“. Hledali jsme jako poblblí a nemohli nic najít, až Ivoš nadzvedl kus dřeva a pod ním v díře byla obálka, ale to už další dvě družiny byly před námi. V nalezené zprávě byl úkol donést zraněného, který má zlomenou nohu. Měli jsme dvě junácké hole a na ně jsme navlékli dvě košile, položili jsme na ta nosítka „raněného“ a odnesli ho na místo, kde jsme obdrželi první zprávu. Pak nás Sláva dovedl na místo, kde jsme měli rozdělat oheň a postavit stan. Potom jsme měli tábořiště zamaskovat. Bylo to bídné. Dostali jsme od Slávu plánek, podle kterého jsme měli najít dopis. Hledali jsme pod mostem mezi kameny, ale nic jsme nenašli, až potom s Mikysem jsme jej našli. Měli jsme jít ke studánce a tam najít další zprávu. Nejdřív tam běželi Ivoš s Rumem, ti nenašli nic, pak jsem tam běžel já a Gája a my to našli. Bylo to v díře, odkud studánka vytéká a bylo to v krabici od mýdla. Byla to šifra. Luštit se to mělo ze šikma. Na to jsme ale nepřišli, přišli na to Hadi a Delfíni a my, Jeleni, jsme byli mezi posledními. Poklad našel šmrnc. Byl pod lávkou. Byla to krabice a v ní zákusky. Dostal každý. Byl to nervák a boj! Parádes vycházka. Vítězům třikrát hurá.
V. Heidenreich - Česlo
Na podzim 1970 jsme se smutkem opouštěli naši klubovnu, kde jsme museli ponechat veškerý inventář, materiál a dokonce i pokladnu s penězi, které si děti vydělaly na brigádách. Vše bylo proti podpisu odevzdáno zástupcům pionýrské organizace. To, že jsme se po našem návratu v roce 1990 setkali pouze s devastovanou klubovnou a nechápavými pohledy od zástupců „předvoje KSČ“, cože to vlastně chceme nazpátek, je již o něčem jiném.