Jdi na obsah Jdi na menu
 


Poesie

 

 

  " Po modrém blankytu bělavé páry hynou, lehounký větřík

         s nimi hraje; a vysoko v daleké kraje - bílé obláčky  dálnýmgalerie-08oblaka-v.jpg   nebem

           plynou ..."                                                            

          

          

                 

 

 

 

 

 

 

                  Kúsok poézie nikoho nezabije     

 
                         ♠ ♣ ♠ ...................................... ♠ ♣ ♠
 
                      

..... ....

Italská renesanční lyrika    

VE STÍNU STROMŮ KDYSI       

poprvé šeptali si

dva milenci a neslyšel je den,

leč noc, jež v tichu luny přítelkyně

je skryla v šerém klíně:       tak byly svědky našich objímání  , jen hvězdy v obloze 

Ale já, hvězdy, květy, přísahám,                                                    a květy v stráni.

chci ještě víc, než mám.   

                                                 

Láska je duše, láska je duch světa,

ta

dává slunci na obloze směr,                        Ta řídí, napájí a oživuje

ta v pomalých či rychlých kruzích splétá        vzduch, vodu, oheň, zemi, z nichž

na nebi roje hvězd při hudbě sfér.                je svět,

                                                                  ta touhou, bázní, hněvem  naplňuje,

                                                                  ta je zdroj štěstí, bolestí a běd.

 

Ale ač hýbe vším a všechno tvoří,              A přesto že se nad ní sféry točí,

ač zapaluje vše a ve všem hoří,                 svůj stan si učinila z vašich očí

nejvíc svou sílu ukazuje v nás.                   a svůj chrám tady z mého srdce zas. 

                                                ♪ ♫ ♫ ♫ ♥ ♥ ♥ ♫ ♫ ♫ ♪                 

  

 

 

P ř á t e l é

Přichází a odchází,
v radosti i nesnázi.

Nic nám s nimi neschází,
sic city nám někdy rozhází.

Jsou tu krátce, nebo věčně,
co dali nám, zjišťujem až dodatečně.

To, co s sebou přinesou,
přijímejme s noblesou.
Dobrou věc či zkaženost,
díky za každou novou zkušenost!

Lidé kolem nás se mění,
jiní jsou ve dne, jiní po setmění.

Ať na světle, nebo v šeru,
svým vědomím řiď se v každém směru.
Neboť sílu charakteru,
poznáš až se vřítíš do průseru.
Važme si těch, co máj nás rádi,
co si říkaj kamarádi.  

 

 

L É T O

Teplý vánek krajem proudí,

snad v pestrých barvách nezabloudí.

Vůni květin nese s sebou,

ovívá vše s velkou něhou.

Pestré barvy, čisté nebe,

všechny smysly z cesty svede.

Slunce hřeje, ptáček pěje,

na louce se dítko směje.

Voda hučí, lesy šumi,

léto toho spoustu umí. 

 

 

Moudrá víla
Vzdálená a tak blízká
jsou léta kdy se stýská 
Po lásce a citu druhých 
je to jak v létech tuhých

Samota je jak moudrá víla
ta nás tajemstvím naplnila 
Schovává se za kamenem 
jak fotka se tvým jménem

Zavři oči pod svá víčka 
jsi tak něžná celičká 
Jak tajemství prvních lásek 
ukrývání prvních vrásek

To nejsou jenom představy 
co tě občas trošku pobaví 
Je to kousek mého srdce 
je to má dlaň ve tvé ruce

Ty přece nejsi sama touha 
ta je mezi náma 
Citu plné toužení 
co život v ráj promění

 

Podzim

Stromů podzimní listí
a vzduch kapky čistí.

S podzimem sny se vrací
je barevnou inspirací.

Již padá mlha jemná
odchází noc temná.

Podzim, malíř, on ví
jaké barvy míchat smí
Pro tvou inspiraci
když léto se ztrácí

 

 
 
  Vzdálená a tak blízká
jsou léta kdy se stýská 
Po lásce a citu druhých 
je to jak v létech tuhých

Samota je jak moudrá víla
ta nás tajemstvím naplnila 
Schovává se za kamenem 
jak fotka se tvým jménem

Zavři oči pod svá víčka 
jsi tak něžná celičká 
Jak tajemství prvních lásek 
ukrývání prvních vrásek

To nejsou jenom představy 
co tě občas trošku pobaví 
Je to kousek mého srdce 
je to má dlaň ve tvé ruce

Ty přece nejsi sama touha 
ta je mezi náma 
Citu plné toužení 
co život v ráj promění

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

od: Zlate-svetlo

(Erik, 1. 11. 2014 12:34)

Moc hezké básničky , je jim však smutno, chtějí další sestřičky.................

Příjmi tu ruku.....

(mari.sta, 20. 10. 2011 6:42)

Přijmi tu ruku,co po duši hladí.
Přijmi tu ruku,co tišit chce žal.
Přátele máš a mají tě rádi.
Zaženou myšlenky,kterých ses bál.

Přijmi tu ruku,dlaň plnou něhy.
Přijmi tu ruku,když klid chce ti dát.
Dotyk dvou dlaní spojuje břehy.
Bolest tě opustí,smutek dáš spát.

Přijmi tu ruku a nabídni svoji.
Teď ve svém srdci vzkaz ode mne máš.
Až budou plakat přátelé tvoji,
budeš to ty,kdo jim rozjasní tvář.