Spolek za obnovu obce Hněvnice

Hněvnice (Hniemitz)

Nejstarší dějinná zmínka o vsi pochází z roku 1115, a to v tzv. kladrubských falzech. Jde o soupis majetku kladrubského kláštera. V majetku kladrubských benediktinských mnichů zůstala ves s několika přestávkami až do zrušení kláštera (1785).

V obci byl v roce 1737 nákladem kláštera za opata Josefa Siebera neznámým architektem vystavěn barokní kostel Všech Svatých (Allerheiligenkirche). Pozn.: nicméně místní pověst vypravuje, že stavba byla financována z pokladů místních loupežníků.*  Stavba byla odstřelena v roce 1969.

Přímo v obci se nacházely dvě drobné sakrální stavby-kapličky. Jedna s nich (směrem na Heřmanovu Huť) je dodnes zachována a byla v roce 2006 zrekonstruována. Za obcí při silnici na Lhotu je do malebné krajiny zakomponována další kaplička. Tato byla v dezolátním stavu. Kaplička byla v roce 2004 zachráněna a stala se častým cílem k procházkám místních obyvatel. U kapličky je i krásné posezení s výhledem do širokého okolí. Za jasného počasí lze dohlédnout až na vrcholy Šumavy. V roce 2005 byla kaplička vysvěcena a zasvěcena sv. Vítu.

V obci a jejím okolí se nacházejí 3 drobné křížky, které byly taktéž zrekonstruovány.

V obci stával na návsi pomník obětem první světové války. V 60 letech byl z neznámých důvodů a pohnutek odvezen do Hěřmanovi Huti, kde sloužil jako podstavec pro jiné dílo. Zastupitelstvu obce se podařilo s heřmanskými domluvit navrácení pomníku zpět na své čestné místo v Hněvnicích. V roce 2005 byl pomník zrekonstruován. Nápis na pomníku: Vlast na vás nezapomíná. K poctě padlým ve světové válce 1914 – 1918. Herschmann Martin 1915 Karpaten, Dobner Thomas 1915 Tolmein, Remiger Lorenz 1916 Isonzo, Marschalek Josef 1916 Simbirsk, Kraus Josef 1916 Galizien, Lutz Johann 1918 Serbien, Eckert Josef 1918 Serbien, Turnwald Martin 1918 Serbien.

Statistika

 * Pověst k bývalému kostelu v Hněvnicích

(pověst zaznamenal řídicí učitel Vojtěch Král z Dolních Sekyřan a V. Tyr ji uvedl ve svém spisku Stříbrsko-1929)

Po silnici z Plzně do Stříbra bývalo živo. V lesích u Hněvnic byly přepadávány loupežníky povozy panské i kupecké. Loupežníci měli celou bandu, bylo jich dvanáct. Měli-li mnoho peněz, měli se o ně rozděliti. Nejstarší vůdce svěřil se jiným, že jeden z banky se mu nelíbí. I zavraždili ho po čase. Tak jich zbylo jen jedenáct. Potom označil vůdce jiného podezřelého a zase ho utratily. Tak to šlo, až zbyli vůdce a jediný jeho pomocník. Již se chtěli rozděliti o peníze, jež měli uschovány v pokladnici. Měli však strach sami před sebou. Proto jednou chtěl vůdce v lese zavražditi i svého druha. Tomu však podařilo se prchnout a pobouřiti lidi ve vsi, že i vůdce byl chycen a odvezen do Plzně. Vezněn byl v Uhrách, kdež ho trápilo zlé svědomí. Ptával se vojáků, mívajících ve vězení stráž, odkud jsou. Až jednou slyšel, že jeden z vojáků jest jeho krajanem od Stříbra. Tomu se tedy svěřil se svým činem a žádal ho, aby šel do Hněvnic, svolal občany a šli ke skále, tam že je zakopána jejich pokladna s penězi, druhá pak blízko silnice od Hněvnic a Vlkýše. První pokladnu nalezli a podle přání loupežníkova vystavěli na skále kostel, který stál po mnoho let. Druhou pokladnu nenašli.