USA náš vzor?
Co naplat. Úředně vnucovaná láska k Sovětskému svazu nemohla mít šanci na úspěch. Když chceš, aby druhý jedl z tvého talíře, nesmíš mu v něm máchat nos. A tak zatímco propaganda socialistického státu velebila úspěchy ve skutečnosti chudé země, kde teprve včera znamenalo zítra, (úmyslná záměna názvu Fučíkovi knihy), Češi a Slováci si na protest pěstovali naprosto nekritický obdiv k jiné zemi neomezených možností.
Tento obdiv byl živen reálnými úspěchy americké ekonomiky a informacemi jedinců, kterým se podařilo utéci za železnou oponu a v USA se dokázali uživit (což při průměrném příjmu mohli úspěšně prodávat jako životní úspěch, ačkoli v potu tváře našetřený milion dolarů má vzhledem k poměru standardu příjmů zhruba stejnou hodnotu, jako když dá dnes u nás někdo dohromady dva miliony korun).
Ale kdo vlastně jsou oni velebení Američané na světové scéně? Je to moderní národ slátaný ponejvíce z ekonomicky doma neúspěšných utečenců z Evropy a Asie v průběhu 17.-19. století a potomků násilím sem odvlečených afrických černochů. V tomto kotli žijí samozřejmě i skupiny potomků jiných obyvatel světa včetně původních Indiánů, ale ti nejsou zastoupeny tak hojně jako „praví“ Američané.
Základ své budoucí, a možná pouze dočasné, prosperity Američané položili dvěmi cestami, které žádný retušér dějin nevymaže jako cosi nepodstatného a drobného: uloupením země původním obyvatelům a zaměstnáním milionů černých otroků. Nic na tom nezmění ani to, že sama pokrokovější část USA svedla ve své vlastní zemi občanskou válku za zrušení otroctví, a po nesmírně dlouhé době (a velkém počtu obětí na životech) zde dosáhli černí obyvatelé rovnoprávného postavení s ostatními obyvateli země.
Čistě ze zištných důvodů vstoupil kapitál USA do I. světové války. Tato válka nebyla ničím jiným než soubojem imperialistických sil o nové dělení světa a s ním spojenou kontrolu strategických území. Z hlediska USA podstatným výsledkem bylo získání řady menších území po celém světě do jejich správy na úkor definitivně hroutícího se panství kdysi nejmocnější Velké Británie. Především však se USA zařadily mezi tzv. světové mocnosti a dolar se stal světovou měnou. Byl to pak výsledek kapitálových spekulací, díky němuž došlo v roce 1929 ke krachu na New Yorské burze a tím i odstartování světové hospodářské krize, jejímž přímým a opět nezpochybnitelným následkem bylo ovládnutí politiky fašismem v Německu a některých dalších zemích, což nakonec vyústilo ve II. světovou válku, dosud největší utrpení lidstva. Byly to Spojené státy, které využily tohoto konfliktu přinejmenším stejně účinně na rozšíření svého panství jako Sovětský svaz, jen s tím rozdílem, že SSSR složil na účet války mnohem více obětí a zbyla mu naprosto zničená země, zatímco američané složili, při vší úctě, na účet války v Evropě pouze několik tisíc obětí. Byly to také USA, které se odhodlaly demonstrativně použít na konci války jaderné zbraně proti civilnímu japonskému obyvatelstvu měst Hirošima a Nagasaki, ačkoli již bylo všechno jasné.
Válkou nepoškozený domácí průmysl USA se stal základem dlouholeté ekonomické převahy, kterou Američané „ve prospěch“ lidstva zužitkovali válečnými genocidami ve Vietnamu, Korei a nedávno Iráku. Na Kubu Američané nevkročili jen proto, že se vždy domnívali, že dříve či později jejich zájmy obhájí důsledné ekonomické embargo.
Američané nepochybně dodali také světu řadu pozitivních věcí, nikoli však z nějaké programové lásky, ale vždy pro kšeft a zájmy bohatých soukromých vlastníků mamutích korporací. V kombinaci s levnou ropou, kterou si USA díky strategické obhajobě svých zájmů půl století vozili z celého světa a dalšími a dalšími kapitálovými spekulacemi to znamenalo dlouhodobou nadvládu ve skutečnosti ne až tak pracovitých američanů nad jinými lidmi i celými národy světa. Poslední desetiletí je však opět více než zřejmé, že americké ekonomice dochází dech, centry výrobní produkce se stávají nedávno rozvojové země, kde lidé ještě dokáží pracovat a jejich ekonomiky nestojí na obchodech s papíry a masovém státním zadlužování.
S nebývalou pokorou dnes Američané děkují Číně za skupování jejich dluhopisů a tím i záchranu fungování americké ekonomiky. Čína a USA musejí spolupracovat, volají američtí obchodníci a dávají zkousnout svému národu fakt, že na nejvýznamnějších amerických budovách vlají rudé čínské vlajky.
Podívejme se na náš český trh. Z Číny sem proudí levné spotřební zboží, je nekvalitní, ale aspoň se do něj člověk může obléknout, pohraje si s ním anebo něco výtvarného vytvoří. Z USA? Především počítačové programy a filmy naplněné sexem a násilím.
Ti chytřejší z Američanů si v Čechách za pár tisícovek přivezených dolarů otevřeli malé firmy, kde učí Čechy angličtinu a podnikání, popřípadě nějaký ten hotýlek či půjčovnu aut. Budiž jim to přáno.
Ale viděno z nadhledu – opravdu jsou USA pro nás ideálním vzorem?