Potkani pocházejí z Asie. O tom, že do Evropy a dalších částí světa se dostali na lodích, snad slyšel každý. Je to opravdu tak, potkani cestovali s mořeplavci coby nežádoucí černí pasažéři, doplavili se tak nejen do Evropy, ale později i na Britské ostrovy a do Ameriky. V Evropě byli do té doby neznámí, místo nich tu žily krysy (Rattus rattus); ty však byly méně přizpůsobivé a slabší, než noví přistěhovalci a tak byly rychle převálcovány. První písemný záznam o potkanovi na evropském kontinentu pochází z roku 1728. -V zájmu lidí bylo vždycky potkany spíše hubit - coby přenašeči nemocí napáchali tito hlodavci ruku v ruce s nevalnou hygienou dost škod. Na začátku devatenáctého století se ale objevilo něco, co už by bylo možno nazvat cíleným chovem potkanů. Tehdy začala být populární klání psů - lovců potkanů, při kterých se psi vypustili do arény spolu s několika desítkami, stovkami až tisícovkami potkanů. Hodnotilo se, kolik potkanů a za jakou dobu dokáže pes zardousit a jestli umí zabít jedním rychlým kousnutím (v dobách, kdy jedy ještě nebyly tak rozšířeny, byli psi vycvičení k lovu potkanů důležitým prostředkem jejich hubení). Potkany na tyto soutěže obstarávali krysaři, ale také chovatelé. Ti časem logicky narazili na potkany s odlišným zbarvením nebo druhem srsti a zkusili je dále šlechtit; tak vznikl i albinoidní potkan, známá "bílá laboratorní krysa", strakáči, černí potkani atd. Už tehdy se prodávali vědcům do laboratoří, ale i boháčům, kteří je chovali jako nezvyklého domácího mazlíčka. -Díky tak dlouhému chovu v zajetí už se potkan stačil domestikovat - srovnávat dnešního "laboratorního" potkana s jeho divokým předkem skutečně nelze. Chovem se nešlechtily jen barevné varianty, ale i charakter - pro laboratoře byla potřeba pouze zvířata krotká a neútočná. Dnes se potkani nepoužívají jen v laboratořích farmaceutických a medicínských (největší podíl mají potkani na výzkumu rakoviny), ale i v laboratořích, kde se zkoumá jejich chování. -První výstava potkanů se konala v roce 1901, kdy také začal první boom potkana coby domácího zvířete; hodně se o jeho propagaci zasloužila Angličanka Douglasová. Po její smrti v roce 1921 obliba potkanů začala klesat a klesala až do 70. let 20. století, kdy se potkani coby domácí mazlíčci opět vrátili na výsluní zájmu. A tentokráte evidentně na dlouho.
Rozdíl mezi krysou a potkanem | Potkan | Potkan je obecně větší než krysa | Dospělá krysa nedosáhne velikosti dospělého potkana. . | Potkan žije raději někde při zemi a vlhko mu nevadí. | Domácí potkan se po čase mnohdy naučí, že v noci se má spát. | Slabší a méně přizpůsobivé krysy neměly proti záplavě všestranně nadaných potkanů šanci. | Venku vrhá asi devět až dvacet mláďat. | V domácích podmínkách může jít i o osmnáct mláďat na vrh. |
| Krysa | Má špičatější čumáček. | Má větší uši. | Preferuje suchá a teplá místa - tedy například půdy. | Krysa i v domácích podmínkách zůstává aktivní převážně v noci. | Menší ,má delší ocas než tělo. | Krysa obecně vrhne méně mláďat než potkan | Obecně se mluví asi o sedmi mláďatech na vrh. |
Potkani jsou přítulná, inteligentní, velmi hravá a zvědavá zvířata, která začnou rychle důvěřovat "svému" člověku a vykazují takřka psí věrnost a učenlivost. Je zde rozdíl mezi samečkem a samičkou. Samičky jsou zvídavější, pohyblivější, ale i učenlivější. Samci jsou klidní, vyrovnaní a přítulní. Šíří však okolo sebe pronikavější zápach než samice. Jelikož je u nich důležité určit stáří a zdatnost, aby se mohli vyhnout zápasu.
Hierarchie V přírodě žijí potkani ve tlupách (tzv. klanech). Každý klan je uzavřená skupina, která se obvykle s cizími potkany nestýká. Protože jsou ale mírumilovní, nebojují mezi sebou, ani pokud se dvě cizí tlupy setkají. Každý má čas na ústup. Pokud k takovému setkání dojde v zajetí bez předchozích příprav, domestikovaní potkani přehlédnou varovné signály protivníka a pokud je vezmou na vědomí nemají kam utéct. V takovémto případě sok zaútočí a souboj většinou končí smrtí. Potkani totiž nemají žádné výkřiky pro pokoru nebo vzdávání se.
Úlohy v potkaním klanu
Mladší potkaní samičky a samečkové Žijí na pokraji potkaního hradu. Mají za úkol varovat ostatní uvnitř hradu. V případě nebezpečí zalarmují všechny ostatní.
Starší potkaní samci V případě nebezpečí rozhodují jestli se nepříteli postavit nebo utéct. Pokud zvolí útok, řídí vyklizení kolonie.
Starší potkaní samice Jejich jediná starost je péče o mladé, ve které si pomáhají. Pokud nějaká samice odejde z hnízda, ostatní se starají o její mladé.
Ochutnavači Jde většinou o mladé samce. Mají za úkol ochutnávat nově nalezené jídlo. Skupina je poté sleduje a pokud přežijí, nažerou se i ostatní. Je to přirozená reakce na pronásledování. Stejně jako postupná imunita ochutnávačů a posléze i celé skupiny na často používané jedy. Potkani se stávají imunní i na dlouhodobé jedy jako například antikoagulanty (zabraňují srážení krve) a na ultrazvuky. Také jako jediní přežily výbuch atomové bomby.
Picture from http://urbanneighbors.nypl.org
Smyslové orgány Čich Potkaní čich je mnohem citlivější, než lidský, neboť potkan patří ke zvířatům, která se podle pachu poznávají navzájem a pachem si značkují teritorium. Potkani identifikují ostatní jedince tak, že si navzájem očichávají genitálie, po čichu poznají i, jestli jsou ještě na svém teritoriu, nebo jestli už omylem vlezli na cizí. Matka podle pachu pozná mláďata, není však tak 'choulostivá' jako například srny - stačí, když má mládě pach její domovské skupiny. Zrak Potkani vidí v porovnání s člověkem dost špatně, zrak ovšem rozhodně nepatří mezi jejich důležité smysly - potkan se orientuje především sluchem a čichem, v noci navíc hmatem. V chování slepého a normálně vidícího potkana nejsou žádné znatelné rozdíly. Většina potkanů je krátkozraká, někteří dokonce dost silně. Silnou krátkozrakostí se vyznačují především albinotičtí potkani, kteří při pozorování statických předmětů často kývají hlavou ze strany na stranu, aby tak tyto předměty 'v pohybu' rozeznali. Potkaní oko totiž pohyb rozeznává dobře - obecně vzato potkan by nepoznal stojící kočku, sebemenší pohyb by ho ale zahnal do úkrytu. Při velmi blízkém kontaktu potkan umí zrak použít, například pozná větší zrnko kukuřice od menšího, také malí potkánci používají zrak o něco více. Při orientaci v prostoru si potkan naopak všímá vzdálených věcí, v bytě jsou to například okna, velké předměty ap. Potkan nevidí úplně černobíle, jak se mnozí lidé mylně domnívají, ale ani barevně v tom rozmezí, v jakém ho známe my. Barevné vidění potkana se pohybuje podle některých zdrojů ve spodní části spektra, rozeznává tedy červenou, oranžovou, žlutou a pravděpodobně i zelenou barvu, podle jiných zdrojů vidí zelenou a část ultrafialového spektra. Čípky, tedy buňky zajišťující v oku rozeznávání barev, tvoří pouze 1% z celkového počtu čípků a tyčinek. Experimentálně bylo dokázáno, že potkan na barvy nereaguje. Ústní dutina Malá potkaní tlamka skrývá několik zajímavých věcí. Jako první vás určitě napadnou zuby - potkan je hlodavec, má tedy hlodavý chrup - dominují mu čtyři velké řezáky, dva horní a dva dolní, potom je mezera a následuje pár stoliček, které slouží, jako všem ostatním savcům, ke žvýkání. Obrušování se děje jednak hlodáním něčeho tvrdého (chleba, minerální bloky, dřevo), jednak samoobrušováním o sebe navzájem - potkani občas 'skřípou' zuby, přičemž si hlodáky obrušují. Takže i když potkani nemají k dispozici tvrdé pečivo ani nic jiného k okusování, zuby jim nepřerůstají. Při pohledu do tlamky také zjistíte, že potkaní hlodáky mají značně nezdravou tmavožlutou až oranžovou barvu. To není tím, že by si potkani nečistili zuby - sklovina na přední straně řezáků obsahuje železo, které, kromě zpevnění (už jste určitě slyšeli, že potkan 'zmákne' i olověnou trubku nebo betonovou zeď), způsobuje právě to tmavé zabarvení. Jak to potkan dělá, že když hlodá, nehrozí, že by třísky spolkl? Až uvidíte nějakého potkana něco zpracovávat, všimněte si, že si nemusí dávat pauzy na vyplivování :). Potkaní tváře jsou totiž uzpůsobené tak, že je potkan může 'vcucnout' do mezery mezi řezáky a stoličkami a tím vytvořit bariéru, která zabrání vdechnutí nebo polknutí hlodacího odpadu. Hmat Potkan má kolem čenichu a očí dlouhé hmatové vousy, kterými si (nejen) v noci pomáhá při orientaci v prostoru. Potkani i jiní hlodavci pomocí vousů dokážou přesně odhadnout šířku chodbičky nebo nory, i když je uvnitř úplná tma. Vousy kolem očí zase chrání oči před poškozením - pokud zaregistrují nebezpečí, oko se automaticky zavře. Potkan, který o hmatové vousy přijde, je při pohybu ve tmě znatelně nejistý. Sluch Potkaní sluch je citlivější než psí - potkan slyší tóny ve frekvencích až do výše 70.000 Hz. Pochopitelně tak skvělý sluch nemají potkani jen tak pro nic za nic, většina jejich komunikace se odehrává právě v tomto ultrazvukovém pásmu a člověk ji proto, až na občasné kvičení v nižších frekvencích, neslyší. Z citlivosti potkaního sluchu také vyplývá, proč není nejvhodnější umisťovat jejich klec do blízkosti reproduktorů (televize, rádia), které kromě slyšitelných zvuků vyluzují i ultrazvukové pištění, které je potkanům velmi nepříjemné.
Inteligence a schopnosti -Dokáží se protáhnout otvorem o velikosti dvacetikoruny -Uplavou kilometry a umí chytat ryby pomocí tlapek -Skvěle se potápějí -Dokáží vyšplhat kolmým potrubím až do desátého patra -Balancují na všem od řetězů po telegrafní dráty -Přizpůsobují se každému podnebí |
Cooperation proposal
(FerneCrack, 2. 8. 2020 11:46)