..... každý člověk má své zlozvyky a proto se nemůžeme divit, že i naši mazlíčkové jsou na tom podobně. Občas máme tendenci zaměňovat zlozvyky s tím, jakou má náš mazlíček povahu, proto jsme pro vás připravili několik rad a nápadů, jak tyto zlozvyky odstranit nebo jim předejít, aby vaše soužití se psem bylo plné porozumění a přátelství. Pes, který vás neposlouchá a dělá si, co chce, je přítěží jak pro vás, tak pro vaše okolí...

"Nebudeš-li ovládat svého psa, bude ovládat on tebe"

Ve většině případů to však není chyba psa, ale právě jeho majitele, který svého psa nezvládá a dostatečně se nevěnuje jeho výchově. Ovlivnit chování psa je nejsnazší do 2 let jeho věku. Samozřejmě lze vychovávat i psa staršího, jen může jeho učení trvat o trochu déle.....   

---------------------------------------------------------------------------------------------

 Výchova a důslednost

Výchova psa probíhá již ve chvíli, kdy si ho donesete domů od feny. Štěně se musí co nejdříve naučit respektovat všechny členy rodiny, která s ním žije a se kterou je v kontaktu. Musí se odnaučit tvrdohlavosti a sobectví. Dosud musel o svou přízeň bojovat se sourozenci, proto se mu musí dát najevo, že jeho nynější postavení je „výsadní" a že se s ostatními členy rodiny nebojuje. Pokud se to štěně nenaučí, bude mít pocit, že má navrch a v dospělosti s ním tak budou problémy. To platí zvláště u dominantnějších plemen. Pes se musí naučit, že pánem jste vy.

Důležitou věcí je důslednost při výchově, pokud chcete, aby váš pes dodržoval jistá pravidla. Jde například o kňučení, vynucování pozornosti štěkáním, spaní na gauči, vyměšování v bytě, okusování nábytku apod. Po tom, co psa naučíte nějakým novým pravidlům, nesmíte povolit, a to ani jedenkrát. Nechcete-li, aby váš pes chodil na gauč, nesmíte ho tam nikdy pustit, a to ani v případě, že je nemocný a vy mu chcete udělat radost. Radost samozřejmě mít bude, zapomene ale na veškerou výuku a příště nepochopí, proč na gauč znovu nesmí.

Další fází výcviku jsou povely. Pes nerozumí vašim slovům, obvykle reaguje pouze na tón vašeho hlasu, který při daném povelu máte, proto je třeba povely často opakovat a trénovat. Krátké povely jsou nejvýraznější, také jich nesmí být moc, aby v nich pes neměl zmatek. Při výuce povelů jsou důležité i pohyby vašeho těla, které pes vnímá. Nejdůležitějšími povely, které by měl každý pes zvládat, jsou:

• "Fuj" - pokud dělá něco, co by neměl

• "Ke mně" - venčíte-li bez vodítka a pes se od vás moc vzdaluje

• "K noze" - povel důležitý při chůzi na vodítku i bez

• "Sedni"

• "Lehni"

Respektování povelů je nezbytné pro ovladatelnost psa v každé situaci. Nejdůležitější je, aby byl pes při výuce plně soustředěný. Cviky a povely trénujte postupně podle obtížnosti, hlavně psa příliš nezatěžujte, pes si musí myslet, že je to hra. Při výuce se upevňuje i vztah mezi vámi.

Důslednost při výchově je ze všeho nejdůležitější. Pokud pes pomalu chápe, je důležité se mu věnovat a být pečlivý, trpělivý a vytrvalý. I po tom, co se pes naučí pravidlům a pokynům, nesmí se nikdy ustoupit. Pokud pes neposlechne, je třeba opakovat povel do té doby, dokud neuposlechne. Pes bude stále zkoušet, jestli pravidla platí a bude se pokoušet mít nad vámi navrch.

Psa trestejte pouze v případě, přistihnete-li ho při činu, nikdy ne až po delší době. Trestáte-li psa po delší době, pes už většinou neví, zač to je, neuvědomuje si, co provedl špatně, jelikož si svou neplechu již nepamatuje. Dosáhnete tím maximálně toho, že z vás pes bude mít strach. Pes se tak může stát agresivním nebo naopak úzkostlivým a ztratí k vám důvěru. Psovi věnujte dostatečnou péči a pozornost. Čím více pozornosti budete psovi věnovat, tím více si s ním budete rozumět.

 --------------------------------------------------------------------------

 Výchova štěňěte

Předpokládejme, že již máte za sebou alespoň první noc po příchodu vašeho štěňátka domů. Teď pro vás oba nastává rozhodující období, kdy vznikají potřebné vazby mezi vámi a vaším štěnětem. Od této chvíle je odkázáno pouze na vás, nahrazujete mu nyní jeho matku i sourozence. Buďte vstřícní, trpěliví, štěňátko se u vás musí cítit bezpečně. Přivykání na nové prostředí mu může trvat několik dnů až týdnů. Ale pozor, s výchovou, alespoň toho základního jako jsou hygienické návyky, musíte začít včas. Výchova štěněte je velká odpovědnost a řada chyb se dá později jen těžko napravit. Štěně se dá poměrně snadno formovat, proto neváhejte začít hned. Snažte se o přátelský přístup. Štěňátko při výcviku hodně chvalte, klidně přehánějte a při dobře provedeném cviku „jásejte". Štěňátka reagují především na tón hlasu a intonaci. Nebojte se ze sebe „udělat blázna" před ostatními, vaše štěňátko to ocení.

Povel „Pusť!"

Již od začátku učte své štěně odevzdávat hračky (a další věci), které kouše, na povel "pusť". Můžete mu také (k jeho nelibosti) krátce stisknout pysky proti zubům, až hračku pustí. Je možné, že budete muset tento proces párkrát zopakovat, než zjistí, že je lepší hračku odevzdat dobrovolně. Pokud si na vás dovolí zavrčet nebo dokonce zatnout zoubky do vaší ruky, musíte mu dát OKAMŽITĚ najevo autoritu, třeba tím, že jej chytíte za kůži na krku a zatřepete s ním.

 Ne!

Chcete-li štěněti něco natrvalo zakázat, například pokud máte v bytě místnost kam ho nechcete pouštět, řekněte vždy když zamíří tím směrem "Nesmíš!" nebo "Ne!". Pro povel si ZVOLTE JEDNO SLOVO. Psí slovník je omezený, tak zbytečně „neplýtvejte" dvěma výrazy na jeden povel. Pamatujte si, že štěně nemá vyvinutou slovní zásobu a i přesto, že se časem naučí vnímat význam více slov, reaguje především na tón vašeho hlasu než na to, co říkáte. Takže ostré "Ne!" bude určitě účinnější než téměř prosebné "Alíčku to nesmíš.".

------------------------------------------------------------

 Povely k sednutí 

Doba, po kterou pejskovi trvá zvládnutí tohoto příkazu, závisí na jeho osobnosti. Zkoušejte dvakrát denně a pokuste se pokaždé příkaz třikrát zopakovat. Jak začne slábnout jeho pozornost, ukončete příkazy a zkuste to později. Začínejte s vodítkem vevnitř v kontrolovaném prostředí bez rušivých vjemů.

1. krok: Vyslovením jména pejska přilákejte jeho pozornost a držte v jedné ruce pamlsek. S vodítkem v druhé ruce nasměrujte pejska tak, aby seděl před vámi a věnoval vám plnou pozornost.

2. krok: Pomalu zvedejte ruku s pamlskem nad hlavu psa. Jeho pozornost bude upoutána na vaši ruku a pejsek si přirozeně sedne a bude přitom sledovat vaši ruku. Ve chvíli, kdy zaregistrujete, že si pejsek sedá, řekněte přísným hlasem povel „sedni.“ Tento postup několikrát zopakujte.

3. krok: Oceňte pejska pohlazením a pomazlením. Během několika následujících dní postupně snižujte počet pamlsků použitých jako odměnu a místo toho poskytněte dostatek verbálního a fyzického ocenění.

---------------------------------------------------------------

  Povel "zůstaň"

Jakmile pejsek zvládne příkaz k sednutí, můžete přejít k příkazu „zůstaň.“ Tento příkaz zkoušejte s pejskem dvakrát denně a příkaz vždy zopakujte třikrát. Začněte učení na vodítku uvnitř v kontrolovaném prostředí bez rušivých vlivů.

1. krok: Stůjte ve vzdálenosti pouhých 30 až 60 centimetrů od psa. Vydejte příkaz „sedni“ a pochvalte ho.

2. krok: Dejte psovi povel, aby zůstal a současně zvedněte ruku tak, aby vaše dlaň byla zvednutá do výšky 10 cm od jeho čumáku. (Pohyb paže je podobný tomu, kterým policista zastavuje dopravu.) Pro psa bude představovat fyzickou hranici. Se zvednutou paží vydejte příkaz „zůstaň“ zřetelným, klidným a pevným hlasem a na konci zvuk ostře přerušte. Poté, co pes vydrží na místě po dobu 5 sekund, uvolněte ho slovy „dobře“ a zahrňte ho pochvalami nebo mu podejte pamlsek. Psovi může zvládnutí tohoto kroku trvat spousty dní.

3. krok: Po zvládnutí 2. kroku můžete pokračovat. Vydejte povel k sednutí a ihned, jak se pes bude dívat přímo na vás, udělejte jeden nebo dva kroky doprava a přejděte zpátky doprostřed.

4. krok: Poté, co se vám podaří udržet jeho pozornost po dobu 15 až 30 sekund, když přecházíte na jednu stranu, přesuňte se na druhou. Pak zvyšte vzdálenosti a měňte rychlost pohybu.

5. krok: Jakmile si pejsek znovu sedne, pochvalte ho a začněte znovu. Začněte 15 až 30sekundovými přestávkami s povelem „zůstaň“ a zvyšujte po 15 sekundách. Přiměřeným cílem je sednutí a setrvání na místě po dobu 1,5 minuty.

-----------------------------------------------------------

 Chůze u nohy:

Učte pejska tam, kde je rovný terén a nemusí se dívat pod nohy. Při správně naučené chůzi se pes totiž dívá na vás a případné zvrknutí packy by mu na soustředěnosti nepřidalo.

Dále je důležité odhadnout pejska,abychom věděli, co mu dáme za odměnu. Vezměte si odměnu do pravé ruky a vodítko uchopte levou rukou tak, aby při správné poloze psa (kohoutkem u Vašeho levého stehna), bylo cca 5 cm prověšené.

Ukažte psovi odměnu a nedávejte jí daleko od jeho nosu, ideální je zpočátku pokrčená pravá ruka s odměnou před Vaším břichem, blíž k levé straně. Dejte povel "k noze" (povely by měly být jasné, dané tónem sice veselým, leč nepřipouštějícím žádnou pochybnost o tom, že to myslíte vážně) a vyjděte.

Pokud pejsek chce opustit ideální polohu, tak rychlým trhnutím přicuknete a ihned zas povolíte vodítko a upoutáte pozornost na odměnu. Jakmile pejsek hezky ujde asi tak 5 m, tak ho odměníte. Pokud je odměnou pamlsek, tak mu ho jen za chůze dáte sežrat (rozhodně nedoporučuji používat suchary nebo tyčinky, musí to být něco, co nebude žvýkat, ale hned spolkne), pak zvoláte třeba "no ty jsi byl hodný" a pohrajete si, aby se pes uvolnil.

Postupně pak budete prodlužovat vzdálenost, kterou u nohy ujde než dostane odměnu, občas jí ale dejte hned po pár krocích, aby si nemohl být jistý, kdy odměna přijde a tak zůstal po celou dobu pozorný.

Také postupně začněte ukrývat odměnu - ideální je pravá kapsa, tam jí máte vždy nadosah.

--------------------------------------------------------------

 Pes a skákání

Většina psů projevuje svou radost ze setkání se svým pánem nebo jinou milovanou osobou divokým skákáním. To je způsobeno tím, že se pes snaží pozdravit svého pána "olíznutím brady" a proto se snaží trochu povyskočit, aby dosáhl na váš obličej. Je nutné si uvědomit, že pes se vás nesnaží nijak zranit a že jeho jedinou snahou není vás pouze ušpinit. Váš pes se opravdu pouze snaží o radostné přivítání s vámi. Je rád, že vás vidí a proto mu nemůžete pozdrav odepřít. Je pouze nutné zamezit jeho vyskakování ať už na vás nebo na ostatní, kteří přijdou na návštěvu - ne každému hostovi se to musí líbit.

Pes nechápe, že člověk, kterého vítá, má na sobě zrovna sváteční šaty a jestliže je zvyklý tímto radostným způsobem zdravit všechny příchozí, nedělá žádné rozdíly. Učte tedy psa již od štěňátka poslušnosti a sebeovládání. Pokud čekáte návštěvu, i doma, připněte psovi krátké vodítko. Jakmile uvidíte, že se chystá návštěvu „přivítat" a vyskočit, stáhněte jej zpět za vodítko spolu s povelem "nesmíš". Rovněž nedovolte návštěvám, aby nechali vašeho psa na sebe vyskakovat i přesto, že tvrdí "mně to nevadí". Pokud se s vaším psem chtějí přivítat, požádejte je, aby se ke psu sehnuli. To vše ale platí také pro vás! Především vy musíte respektovat tento postup a nejdříve naučit svého psa vítat se s vámi v klidu.  

Pokud jste toto v mládí zanedbali a z malého skákajícího štěněte vyrostlo větší tele, které vás povalí na zem, musíte zjednat nápravu. Jak už bylo řečeno, jako první naučte psa, že při přivítání nesmí skákat na vás. Pokud k vám přichází návštěva, dejte psovi povel "sedni". Pokud neposlechne a skáče dál, rázně ho stáhněte vodítkem dolů a vydejte povel "nesmíš" a následně "sedni". Když pes poslechne, nezapomeňte jej pochválit. (S pochvalou nemusíte šetřit - to platí obecně.) Až když se pes uklidní, dovolte návštěvě, aby se s ním přivítala tak, že se k němu skloní a pohladí jej. Vše opakujte podle potřeby, pes nakonec pochopí, že pokud bude skákat, žádného přivítání a pohlazení se nedočká.

--------------------------------------------------------- 

 "Žebrání"

Vždy, když si vezmete něco k jídlu, pes sedí před vámi, upřeně na vás hledí, slintá, kňourá, štěká, škrábe...a to i přesto, že má svou misku plnou skvělých granulek či masíčka. To je pravděpodobně přežitek z dob dávno minulých, kdy psi žili volně v přírodě a živili se zbytky z lidských obydlí. Potloukali se okolo a čekali, co na ně zbude.

Musíte štěně naučit dodržovat krmný režim. Krmte jej vždy ve stejný čas. Pes si zvykne na určitou pravidelnost a časem vám sám bude připomínat, kdy má jíst. Tento zvyk oceníte především ve chvíli, kdy váš pes onemocní. (Jeden z projevů toho, že s vaším miláčkem není něco v pořádku, je nechutenství. Jestliže po vás váš pes nevyžaduje jídlo ve stanovený čas, měli byste zpozornět. Jestliže toto bude trvat delší dobu, pak opravdu není něco v pořádku a měli byste navštívit veterináře.)

V průběhu stolování není nutné, aby jste psa zavírali v jiné místnosti, stačí jej naučit, aby při jídle ležel na místě nebo pod stolem. Nikdy mu nedávejte vaše jídlo od stolu! Je to podobné jako s tím pelíškem, povolíte jen jednou a jen těžko budete příště vysvětlovat, proč to dnes nejde a proč na vás zrovna dnes nemá koukat. Pokud mu chcete zpestřit jídelníček, dejte mu trochu do jeho misky, ale až ve chvíli, kdy jste po jídle vy. Tak to pro psa bude jen jeho "dobrota" a ne vaše. Pes brzy pochopí, že pokud bude ukázněný, vždycky se pro něj něco najde.

Jestliže se vám stalo, že jste neodolali smutným štěněčím očím a teď vám váš miláček zbaští téměř celou večeři, musíte začít s výchovou. Nakrmte ho předtím, než budete jíst vy. Klidně předstírejte, že zasedáte ke stolu, a pokud pes začne žebrat, odkažte jej povelem na jeho místo „místo" a zadejte povel "lehni". Nácvik provádějte jen tehdy, pokud se pes právě nechystá na své jídlo. Cvičení můžete opakovat několikrát za den, a pokud pes správně vykoná, co chcete, chvalte jej.

 Základní výchova a výcvik psa

Výchova

Správná výchova psa je základním předpokladem pro úspěšný výcvik. Je jednodušší vychovávat štěně, ale pokud máme dospělého psa, není to ještě žádná tragédie. Při výchově i výcviku jsou nesmírně důležité trpělivost a důslednost, s těmi dosáhneme u psa čehokoliv. Pokud se rozhodneme, že např. pes nebude smět do ložnice, tak ho tam prostě nepustíme. Pokud ho tam jednou pustíme, nemůžeme se divit, že tam příště půjde sám. Trpělivost je důležitá proto, že každému psovi trvá jinak dlouho, než se naučí určitá pravidla. Některému psovi stačí čtyři opakování, některý potřebuje dvacet.

Psovod si musí dávat dobrý pozor, aby se nenechal ovládnout emocemi; pokud má špatnou náladu, tak raději nebude cvičit vůbec. Při výchově i výcviku je důležitá pochvala, přitom málokterý začínající psovod umí psa pochválit. Nestačí jenom bezbarvým hlasem říct „Hodný…“, zejména ze začátku a při složitějších cvicích musí radost vyzařovat ze psovoda celého, musíme přímo jásat „Ták je hodný Art, ták je hodný Artíček, ty jsi šikovný pejsek!“. Psa přitom hladíme, škrábeme nebo lehce poplácáváme; stále jej však držíme v požadované poloze. Zároveň s pochvalou psovi dáme pamlsek – kousek piškotu, kostičku sýra, výjimečně třeba kousek párku (pozor, uzenina určitě není pro psa vhodná ve větších dávkách) nebo kousek syrového nebo vařeného masa, také granule, ale ty většinou nejsou moc oblíbené. Běžně se používají piškoty, „oblíbenější“ pamlsky si psovod většinou nechává na složitější cviky jako lepší odměnu. Pamlsky by měly být malé, nemají psa zasytit, jenom povzbudit jeho chuťové buňky; když u německého ovčáka použijeme celý piškot, malému knírači jej klidně nalámeme na čtvrtiny.

S trestem šetříme, nikdy netrestáme psa např. po návratu z práce za to, že když jsme nebyli doma, roztrhal koberec; v takovém případě pes nepochopí, za co je trestán, ale ztratí ke psovodovi důvěru. Pokud chceme psa potrestat (a někdy to je nutné), můžeme tak učinit pouze pokud jej přistihneme při činu. Psa nebijeme, rukou ani vodítkem, velkého psa to stejně nebolí a malému bychom mohli ublížit; pes by se pak začal bát naší ruky i kdybychom jej chtěli pohladit. Většinou stačí zvýšit hlas a použít přísné a káravé intonace; v nejhorším případě můžeme psa uchopit za kůži za krkem a mírně vytahat – takovým způsobem trestá fena štěňata. Pokud není naše postavení vůči psovi jisté a pes se nás pokouší neuposlechnout, nezbývá nám nic jiného, než uchopit psa za kůži za krkem a neúprosně přitisknout k zemi – je to bezbolestný a ve smečce přirozený způsob podřízení si jedince. Pokud toto uděláme a pes na nás vrčí, rozhodně nepovolíme, dokud vrčet nepřestane. Uvědomme si však, že pes nás někdy třeba neposlechne ze strachu, potom žádný trest nepomůže, musíme se uklidnit a promluvit na psa laskavým hlasem; budete překvapeni, že to zabírá.

Ještě než začneme, měli bychom se psem zvládnout několik základních věcí. První je reakce na jméno. Kdykoliv budeme psa krmit nebo provádět činnosti, které mu jsou příjemné, oslovíme jej „Berto!“, pokud zareaguje, tím více jej pochválíme. Pokud si nás nevšímá, zatleskáme nebo jeho pozornost přilákáme jinak, a pochválíme. Můžeme jej také naučit, že po oslovení „Berto!“ bude následovat pomlsek, takže k nám pes po oslovení bude přibíhat – to by byl základ přivolání.

Další věc je návyk na obojek, vodítko a náhubek. Obojek je nejvhodnější kožený nebo nylonový, určitě hladký a nestahovací; musí být tak velký, aby jej pes nepřetáhl přes hlavu, zároveň se mezi něj a krk musí vejít alespoň tři prsty. Pokud musíme používat stahovací hladký řetízek při výcviku bude zapnutý tak, aby se nestahoval! Vodítko je potřeba krátké – tak do 2 m, může být i propínací. Používají se vodítka kožená, dnes už častěji nylonová, a to jak plochá, tak i kulatá. Není vhodný řetěz, protože se psovodovi špatně drží. Náhubky jsou kovové, plastové a kožené; přes uzavřené kožené se psům v létě špatně dýchá, kovové mohou být dost těžké, plastové málo vydrží a rovněž málo větrají. U veškeré výstroje vybíráme takovou velikost, aby odpovídala našemu psovi; v ideálním případě ji na psa v obchodě vyzkoušíme.

Další důležitou věcí je socializace psa, tzn. návyk na ostatní psy. Pokud víme, že náš pes není stoprocentně klidný, pozorně jej celou dobu sledujeme. Pokud se náhodou s někým serve, na nic nečekáme a odtrhneme jej. POZOR! Mezi peroucí se psy nestrkáme ruce, ani když mají náhubky! Popadneme první nohu nebo ocas, nesnažíme se chytat psa za obojek! Pokud máme velkého psa, budeme ohleduplní k těm malým a nenecháme svého ovčáka, aby malého pudlíka zatloukal náhubkem do země. Pro malé psy je často velmi traumatizující, když za nimi neustále chodí velký pes a doráží na ně. Uvědomme si, že malý pes je velmi křehké stvoření, a zejména mladí velcí psi si svou sílu prostě neuvědomují. Stejně tak platí, že nenecháme svého psa, aby neustále obtěžoval přítomné fenečky. Rovněž není vhodné, abychom dávali pamlsky cizím psům, aniž bychom se předtím dovolili jejich majitele.

Problémy dělají reakce psa na neznámé věci: jízda autobusem, projíždějící vlak, výstřel, prásknutí dveří. Když se s tímto pes setká poprvé, může být vyděšený. Na psovodovi je, aby nedal najevo strach ani tím, že psa vezme do náruče; musí se tvářit, že nic neslyšel, že to je úplně běžné. Pes potom vycítí, že psovod si je v této situaci jistý, a uklidní se. Pokud byla první reakce psa bázlivá, několikrát podobnou situaci cíleně navodíme, třeba práskneme dveřmi, začneme čas od času jezdit autobusem a podobně, a schválně se budeme chovat lhostejně, aby si zvyknul.

Samozřejmostí je správná péče o psa. K tomu patří pravidelné očkování, odčervování, péče o srst, uši a oči, zuby, tlapky; s tím nám poradí veterinář. Platí, že jenom zdravý pes je schopný podávat vrcholové výkony. Zvolíme také vhodný druh krmiva; pokud nemáme čas na vaření vyvážené stravy, používáme krmivo kompletní – pro štěňata, dospělé psy s nízkou nebo vysokou zátěží, staré psy. S tím nám zase poradí obchodě s krmivy, ale rozhodně se vyhneme nejlevnější značce.

Základní postoj psovoda se psem

Základní postoj psovoda se psem je při výcviku výchozím postavením. Pes sedí rovně u levé nohy psovoda, jeho přední tlapky nepřesahují špičky psovodových bot. Vodítko drží psovod složené v pravé ruce, je mírně prověšené.
Pro tento postoj se používá povel „K noze“ (posunek: plácnutí levou rukou na své levé stehno).

Přivolání psa – s předsednutím

Účelem cviku je, aby pes na jeden povel rychle přiběhnul ke psovodovi a posadil se před něj na vzdálenost nejvýše jednoho kroku. Pes zůstane v této pozici, dokud od psovoda nedostane jiný povel.
Základem je kladná reakce psa na své jméno – pes po oslovení zpozorní a běží ke psovodovi.

Nácvik:

Začínáme v nerušeném prostředí, v kapse si připravíme pamlsky, pes má volno a je od psovoda vzdálen. Psovod psa osloví „Berto!“ a jakmile pes zpozorní, vydá psovod povel „Ke mně!“ (posunek: upažení levou rukou). Pokud pes nereaguje na jméno, upoutá jej psovod na lehkou dlouhou šňůru (kolem 20 m) a po oslovení šňůrou trhne. Podle potřeby psovod přidá pomocný povel „Na!“ (pokud jej pes zná), zatleská, dřepne si nebo udělá několik kroků zpátky, jako by odcházel. Je možné psovi pomoci po povelu „Ke mně!“ přitahováním za šňůru. Jakmile je pes v dosahu psovoda, přidrží jej psovod za obojek. Psa před sebe posadí; pomůže mu tak, že jej uchopí za obojek pod bradou a lehce jej směrem nahoru-k sobě přitáhne, zároveň může dát pomocný povel „Sedni“. Může mu současně ukázat pamlsek a zvednout jej nad jeho hlavu (pes se dívá na pamlsek, a protože nemůže couvnout, musí se posadit, aby na něj viděl). Psovod psa pochválí „Hodná Berta, hodná…“ a odmění pamlskem. Psovod chvilku počká (třeba napočítá do tří) a poté psa s povelem „Volno“ (posunek: ukázání pravou rukou do určeného směru) pustí a nechá odběhnout.

Je bezpodmínečně nutné, aby byl psovod velmi důsledný a vždy vyžadoval splnění cviku – je to základní cvik, který může psovi v mnoha případech zachránit život! Rovněž je důležité, aby psovod psa po příchodu vždy odměnil, i kdyby to psovi chvilku trvalo – naprosto nepřípustné je psa po příchodu potrestat, protože pak se pes bude bát na povel přijít, neboť podle jeho chápání byl potrestán za splnění povelu; psovod se musí přemoci a psa bez náznaku zlosti pochválit! Trest by byl na místě ve chvíli, že by psovod psa dostihnul a chytil v okamžiku, kdy se po povelu „Ke mně!“ např. rozběhne za jiným psem. Pokud je pes rozptylován rušivými vlivy (cizí pachy kolem, v lese zvířata, psi na cvičišti) a reaguje pomalu nebo nereaguje vůbec, je vhodné používat k přivolání šňůru a postupovat, jak je uvedeno výše; nezapomínáme chválit!

Můžeme si také vybrat druhý povel, třeba „Pojď sem“, při jehož plnění nebudeme vyžadovat předsednutí, ale v tom případě si dáme dobrý pozor při nácviku, aby pes tyto dva povely rozlišoval – při povelu „Ke mně“ důsledně vyžadujeme předsednutí. Pokud chceme psa naučit přivolání na píšťalku, postupujeme podobně; pokud má píšťalka nastavitelnou výšku tónu, nejprve si ji zvolíme a poté už neměníme. Pes je totiž schopný správně rozlišit zvuk té „své“ píšťalky mezi jinými a změna by jej mátla.

Chůze u nohy – ovladatelnost na vodítku

Pes jde na prověšeném vodítku u levé nohy psovoda tak, že jeho pravé rameno je stále na úrovni psovodových nohou. Pes se automaticky přizpůsobuje tempu pohybu (normální chůze, pomalá chůze, poklus). Psovod může v klidu i za pochodu provádět obraty vlevo v bok, vpravo v bok a čelem vzad. Při zastavení si pes automaticky sedá k noze, po každém obratu v klidu rovněž.

Nácvik:

Nejprve je nutné, aby se psovod sám naučil správně reagovat na pokyny. Při „Vlevo v bok“ se psovod na místě otočí o 90° proti směru pohybu hodinových ručiček (za levou rukou), při „Vpravo v bok“ se otočí o 90° po směru pohybu hodinových ručiček (za pravou rukou). Při pokynu „Čelem vzad“ se psovod otočí o 180° proti směru pohybu hodinových ručiček (tj. za levou rukou). Při pohybu se psovod na povely otáčí na místě, nedělá obloučky. Je dobré, pokud si psovod sám na klidném místě vyzkouší velet a dělat obraty, aby se mu zautomatizovaly a on se při výcviku mohl plně věnovat psovi.

Psovod stojí v základním postoji se psem u nohy. Složené vodítko drží v pravé ruce, levou rukou jej přidržuje. Při pokynu od instruktora „Pochodem vchod“ dává psovod povel „K noze“ (i s posunkem), vykročí dopředu a lehce zatáhne vodítkem dopředu-nahoru. Pokud pes nechápe, může mu psovod nabídnout pamlsek (ve výši psovy tlamy, ať po něm neskáče), kterým ho po několika krocích odmění. Psovod pokračuje volným tempem rovně vpřed, zároveň koriguje vzdálenost psa od nohy mírným tahem; pes by neměl jít od nohy dále než 20 cm. Psovod psa při chůzi často chválí a odměňuje pamlskem. Pokud se pes předbíhá, škubne psovod vodítkem vzad; pokud se ani po delším nácviku pes nepřestane předbíhat, zrychlí psovod pro příští nácvik tempo chůze při ovladatelnosti - malý pes by měl v ideálním případě vedle psovoda klusat. Pokud pes zaostává za psovodem, pomůže mu psovod pamlskem nebo nacvičuje ovladatelnost za pomalejšího tempa (zejména platí u malých psů). Takto postupuje i při změně rychlosti chůze – poklus a pomalá chůze. Při každé korekci dává psovod znovu povel „K noze“ i s posunkem. Jestliže se pes začichá na zemi, psovod škubne vodítkem nahoru-dopředu. Pokud psa zaujme něco jiného (např. jiný pes), psovod opět škubne vodítkem směrem k noze. Při pokynu od instruktora „Zastavit stát“ dá psovod nejprve povel i s posunkem, aby psa upozornil na změnu, a teprve poté se sám zastaví. Nenechá psa předběhnout a, třeba s pomocným povelem „Sedni“, si jej posadí k noze, jako při základním postoji. Po zastavení jej psovod odmění pamlskem. Později psovod začíná dělat oblouky vlevo i vpravo, jejich poloměry postupně zmenšuje.

Při obratech na místě začíná psovod v základním postoji. Na pokyn instruktora psovod dá povel „K noze“ a posunek a sám provede obrat; zároveň pomáhá psovi.. Při „Vpravo v bok“ psovod pomůže psovi tím, že jej potáhne za vodítko doprava tak, aby nakonec pes opět seděl u jeho nohy jako v základním postoji. Při „Vlevo v bok“ a „Čelem vzad“ položí psovod levou ruku psovi do oblasti slabiny a jemně (pes je v těchto místech velmi citlivý a pokud mu způsobíme bolest, bude příště cvik provádět neochotně a se strachem!) jej otáčí spolu se sebou o 90° nebo 180°. Dbá na to, aby nakonec byl v základním postoji se psem sedícím u levé nohy; může mu pomoci povelem „Sedni“. Při obratech za pochodu psovod musí nejprve psa upozornit na změnu směru povelem „K noze“. Pomáhá stejně, jako je uvedeno výše, jenom je potřeba, aby se psovod rychle zorientoval. Při obratech za pochodu se psovod nezastavuje a pes nepřisedá k noze, celou dobu setrvávají ve stejném tempu.

Při ovladatelnosti na vodítku psovod psa netrestá, vždy jen upravuje. Pro pozdější nácvik na ovladatelnost bez vodítka je dobré naučit psa, že v pravé ruce kromě vodítka drží psovod také pamlsek nebo hračku, na které se pes fixuje zrakem. Psovod psa průběžně za pochodu odměňuje a chválí. Při obratech, ať už na místě nebo za pochodu, si dáváme zvláštní pozor na to, abychom se otáčeli „na patě“ a neobcházeli psa. Je vhodné, abychom při ovladatelnosti změnili svůj přirozený způsob chůze na „pochodování“ – pes je pak obvykle pozornější. Časem při zastavování a obratech na místě vypouštíme pomocný povel „Sedni“ a používáme už pouze „K noze“, na nějž pes automaticky reaguje přisednutím. Znovu upozorňuji, že si musíme dávat velký pozor, abychom při obratech za levou rukou nechytili psa nešetrně za slabinu, protože by mu to způsobilo bolest, na niž by mohl reagovat třeba i tím, že se nám ožene po ruce; každopádně bychom mu tak napříště zbytečně znepříjemnili tento cvik.

Sedni, lehni, vstaň – u nohy na vodítku

Pes si na příslušný povel rychle a přesně u nohy psovoda sedne, lehne nebo vstane a v dané poloze zůstane, dokud nedostane jiný povel.

Nácvik:

Sedni

Pes je u nohy psovoda a stojí. Psovod drží složené vodítko v pravé ruce. Dá povel „Sedni“ (posunek: plácnutí levou rukou na levé stehno jako při povelu „K noze“); vodítkem v pravé ruce zatáhne nahoru-dopředu, zároveň rukou položenou na zádi psa (zhruba v oblasti kořene ocasu) zatlačí dolů. Je možné také postupovat podobně jako při předsednutí u přivolání; ukážeme psovi pamlsek a pomalu jej dáváme až nad hlavu psa. Psa pochválíme a odměníme. Hned od začátku netolerujeme žádné vyvalování do strany, v takovém případě uděláme se psem dva kroky a až poté jej posadíme. Dáváme pozor, aby si pes sedal až na zem, aby pouze nepřidřepoval. Pokud pes u nohy psovoda leží, po povelu „Sedni“ a posunku psovod zatáhne za vodítko nahoru-dozadu. Může pro jistotu lehce přidržet psovu záď u země. Lze také psa posadit pomocí pamlsku, který psovi dáme před nos a pomalu zvedáme až do pozice nad jeho hlavou; pes se fixuje na pamlsek a automaticky sedá. V poloze psa udržíme třeba tak, že jej budeme levou rukou hladit nebo škrábat pod bradou, aby měl zvednutou hlavu a nemohl se postavit.

Lehni

Pes může u nohy sedět nebo stát. Psovod drží vodítko nakrátko složené v pravé ruce. Dá povel „Lehni“ (posunek: mávnutí levou rukou nad hlavou a trupem psa zepředu dozadu). Vodítkem zatáhne dopředu-dolů, zároveň zatlačí na záď psa. Může použít pamlsek, který ukáže psovi a pomalu jej dává dolů – pes je fixovaný na pamlsek a lehá si za ním. Někdy je potřeba psovi lehce podtrhnout přední nohy, ale vždy až v okamžiku, kdy je pes skloněný (za pamlskem, pomocí vodítka). Pokud je pes se cvikem už seznámen, je možné také při posunku zatlačit na jeho lopatky, případně zároveň podtrhnout přední nohy. Zde rovněž netolerujeme vyvalování; pokud si pes nechce lehat rovně, uděláme s ním několik kroků a ještě než stačí přisednout, necháme jej lehnout. Můžeme také postupovat tak, že si stoupneme za správně sedícího psa, chodidly fixujeme jeho zadní nohy v této poloze a necháme jej lehnout.

Psa udržíme v poloze nejlépe tak, že si k němu dřepneme nebo klekneme už při pokládání, v poloze setrváme a přidržujeme psa v oblasti lopatek u země.

Vstaň

Pes sedí nebo leží u nohy. Psovod drží složené vodítko v pravé ruce. Dá povel „Vstaň“ (posunek: mírné pokrčení v kolenou). Vodítkem zatáhne dopředu-nahoru a levou rukou zároveň jemně pozvedne psa v oblasti slabin (vsune ruku pod břicho psa) – dává dobrý pozor, aby psovi nezpůsobil bolest! Může také vykročit dopředu, ale musí psa okamžitě po postavení zastavit, aby se nenaučil popocházet. Ze sedu lze psa postavit mírným tlakem na zátylek psa.

Psa v poloze udržíme tak, že jej levou rukou hladíme v oblasti slabin, lechtáme na zádi nebo mu provlečeme vodítko pod břichem.

Zejména povely „Sedni“ a „Lehni“ zní poměrně podobně, proto se naučíme je rozlišit, třeba tak, že „Lehni“ říkáme s klesající intonací. Pro psa je nepříjemné sedat nebo lehat si např. do bláta nebo do sněhu, přesto na splnění povelu důsledně trváme i za ztížených podmínek; nenecháme však psa dlouho sedět nebo ležet, stačí, když napočítáme do deseti, ale nedovolíme psovi změnit polohu dříve než na povel; samozřejmě hodně pochválíme. Co se týče té pochvaly, dbáme na to, aby pes setrvával v poloze, za niž jej chválíme (tzn. ne, že chválíme psa za lehnutí a on kolem nás poskakuje). Postupně pomalu prodlužujeme dobu, po kterou pes musí v dané poloze zůstat. Později budeme od psa vyžadovat splnění povelu i když je od nás vzdálen, nejprve na krátkou vzdálenost, později na delší (můžeme použít lehkou dlouhou šňůru). Tyto cviky jsou velmi nenáročné na prostředí, učit a procvičovat je můžeme klidně doma na koberci v obýváku. Abychom si usnadnili automatické přisedání při ovladatelnosti, můžeme psa naučit sedat i na povel „K noze“.

Odložení v leže

Pes setrvá ležet na místě se psovodem vzdáleným až na 20 kroků.

Nácvik:

Pes leží u nohy psovoda. Psovod dá povel „Zůstaň“ (posunek: přidržení dlaně před čenichem psa). Ze začátku může na čenich lehce přitlačit. Současně s posunkem udělá krok před psa. Pokud se pes zvedne, vrátí se psovod zpět, znovu psa položí a s povelem přidrží dlaň opět před čenichem psa; může také přišlápnout vodítko a tak psa přidržet, než se před něj postaví. Pokud pes leží, stačí napočítat do deseti a poté se vrátit na pravou stranu psa – vždycky při návratu psa obcházíme v jeho těsné blízkosti proti směru pohybu hodinových ručiček (pozor, ať mu nešlápneme na ocásek!). Nakonec psovod stojí tak, že má psa u levé nohy. Psovod dává pozor, aby se pes nezvedal, ani když jej obchází – přidržuje jej. Potom jej pochválí a odmění (pes stále leží). Teprve pak dává psovod další povel. Časem psa začneme obcházet v malých kroužcích (poloměr 1 – 2 m), přímo se od něj vzdalujeme na pět až osm kroků. Pokud se pes zvedne, vrátí se psovod k němu, znovu jej položí a cvik zjednoduší – obejde psa menším kroužkem, zůstane stát blíž, případně se vrátí na úplný začátek a pouze si před něj stoupne. Nácvik musí zásadně končit úspěšným splněním cviku, i kdyby to mělo být desetisekundové odložení s psovodem těsně před psem. Později se psovod od psa vzdaluje přímo, neobchází jej. Pokud není odložení úplně jisté, může se psovod po pěti krocích otočit čelem ke psu a začít couvat. Pokud pes přiběhne ke psovodovi, což by se nemělo stát, jelikož stále stojíme ke psu čelem a vidíme na něj, psovod jej netrestá, ale jednoduše vrátí zpět na místo. Jestliže začne pes popolézat, plazit se, opět jej psovod vrátí na místo, i kdyby to mělo být jen půl metru.

Povel „Zůstaň“ znamená, že pes zůstane na místě v dané poloze, dokud se k němu psovod nevrátí. V situaci, kdy víme, že psa budeme potřebovat přivolat, použijeme místo „Zůstaň“ povel „Čekej“: s nácvikem postupujeme stejně, jenom psa nakonec přivoláme (s předsednutím, povel „Ke mně“). Je dobré, když je pozornost psa i při odložení zaměřena na nás. Můžeme třeba zakašlat, tlesknout, udělat dva tři kroky. Když má pes trvalé odložení (nebudeme ho přivolávat), neoslovujeme jej jménem, mohl by si myslet, že jej přivoláváme. Pokud psa necháváme odloženého na větší vzdálenost a on nám uteče např. za jiným psem, nezbývá nám, než jej přivolat, pěkně pochválit a znovu odložit – rozhodně zůstaneme blíž, v ideálním případě přivážeme psa na lehkou dlouhou šňůru a při pokusu o útěk jej prostě bez povelu přitáhneme k sobě, potrestáme a znovu odložíme na původním místě. Pokud však pes na místě setrvává, musí být šňůra úplně prověšená!

 Přivolání psa

Přivolání, nejdůležitější cvik v životě psa. Pokud nemáte "přivolání", nemáte nic. Nyní se budu snažit vysvětlit, jak psa naučit, aby na povel přišel k vám. Půjde o jednu metodu vyzkoušenou na cca 200 psů různých plemen asi s 90% úspěšností.

Předně je nutné si uvědomit, že výcvik probíhá na etapy. Každá etapa trvá cca 14 dní a je velice důležitá vaše důslednost. Metoda funguje jak na štěňata, tak i na starší psy. Opravdu nelze čekat, že psa, který na váš povel nereaguje, odvoláte po měsíci od srny či kočky (pokud ho zajímají). Naopak, odvolání od jiného psa je po uvedené době již celkem bezproblémové (u různých ras, jiná délka- nejdůležitější je důslednost).

Nejčastější chyby psovodů (při přivolání), kterých je nutné se vyvarovat:
-psovodi psy nic postupně neučí, myslí si, že povel "ke mně" má pro psa nějaký význam už od narození
-neustálé opakování povelu pro přivolání
-žádná odměna ani pochvala
-psovod volá psa pouze v případě nutnosti (chybí cvičné přivolávání) 
-pes je ihned po příchodu přivázán

Takže nyní již první fáze výcviku:
Návyk psa na odměnu 
Motto: pes za každou "blbost" dostane odměnu.

Pro začátek si vyhlédněte klidné místo, kde nebudete rušeni (ani lidmi ani psy). Rozhodněte, zda váš pes je v klidu přivolatelný, nebo jakmile ho pustíte z vodítka, tak už ho neuvidíte.

Pes když je v klidu (bez jiných psů), tak na povel reaguje a přijde:
Zatím nepotřebujete žádnou pomůcku.

Pes nereaguje nikdy:
Budete potřebovat cca 10 metrové vodítko (rozhodně nedoporučuji samonavíjecí). Vodítko pořídíte v obchodě asi za 150 korun, nebo si ho můžete vyrobit sami. Koupíte popruh v nějakých brašnářských potřebách nebo domácí dílně (asi 60,- Kč za 10 metrů) a karabinu (20-30,-Kč). Popruh protáhnete okem karabiny, uděláte suk a právě jste ušetřili asi 80,-Kč.

Psa pustíte na volno (popřípadě na dlouhém vodítku). Zavelíte povel "ke mně" (můžete použít i jiný ).

V případě, že pes přijde:
Ustupujte před ním tak, aby jste pamlsek měli v pravé ruce ve středu těle (někde mezi koleny), asi 5 kroků, vždy tak , aby jste psa měli vždy před sebou (zatáčet a obracet se ke psovi). Pamlsek pes může jemně ukusovat, ale zatím ho nedostane.

V případě, že pes nepřijde (zde se předpokládá, že ho máte na vodítku):
Pokud pes na povel nezareagoval, cukněte vodítkem (tak, aby si toho všiml) a začněte ustupovat. Jestliže pes zareaguje a jde směrem k vám, pokračujte jako v případě, že přijde (viz předchozí odstavec ). Pokud nezareaguje, tak jste málo trhli. Trhnutí budete možná muset několikrát zopakovat. Po trhnutí psa netáhněte. Vždy se snažte, aby vodítko bylo prověšené.

Pes přišel k vám a zatím nedostal pamlsek: V této chvíli psa chytněte za obojek a teprve teď mu dejte pamlsek a pořádně ho pochvalte a následně zase pusťte na volno.

V této fázi nejde o nic jiného než psa naučit (a to opakováním), že přijít k vám se mu vyloženě vyplatí. Dostane pamlsek a pochvalu a vy ho zase ihned pustíte. Takže nemá pocit ukončení nějaké jeho zábavy přivoláním. Někteří psi po předchozích zkušenostech s páníkem, nechtějí přijít blíže něž metr. V takovém případě psa nikdy nelovte (stejně ho nechytíte) a radši udělejte o pár kroků dozadu víc. U takového psa doporučuji dlouhé vodítko a psa po příchodu jemně přitáhnout a následně pochválit a odměnit pamlskem. 

Tento cvik opakujte v nepravidelném počtu (klidně i 10x) než psa definitivně uvážete a půjdete domů. Vyhněte se nucení psa předsedat před vás (je to naprosto zbytečné, učíte psa přivolání a ne předsedání). Neopakujte 50x povel "ke mně". Ideální by bylo psovi říct povel jen jednou a dále používat nějaké pomocné povely (pojď honéééém, tojedobřéééééééé) nebo nějakého lákadla. Odbíhání na opačnou stranu a tak. 

Nezapomeňte, že v této fázi šlo o to, aby se pes dozvěděl, že když uslyší zvuk "ke mně" (pro psa je to zvuk, slovní význam naprosto nechápe) a poběží co nejkratší cestou k pánečkovi a nebude od něho odbíhat, dostane pamlsek a pořádnou pochvalu a hned zase bude moci jít kam chce. Nic víc zatím necvičte, pokud víte, že nepřijde. Nikde jinde než v klidu ho nepouštějte. Noste s sebou dostatečné množství pamlsků, ať již pochutin nebo hraček . 

Schválně si spočítejte kolikrát jste dávali povel "ke mně". Když povel opakujete, dáváte psovi najevo, že na první povel nic plnit nemusí, když ho ještě uslyší 100x. Pamlsek zatím dávejte, i když pes zdánlivě nic neudělá dobře. Musí vědět, že ho od vás dostane, když přijde.

Tento nácvik opakujte alespoň jeden týden a to alespoň 10 cvičných přivolání s následným řádným odměněním denně.

Budeme předpokládat, že pes na zavolání přijde, pokud je v klidu. Kolem nejsou žádní další psi, ani jiné podměty. Jestli tomu tak není, přečtěte si část jedna řádně cvičte. Pokud ano, můžete přistoupit k fázi dvě. Vzhledem k tomu, co jste psa naučili (reaguje na povel "ke mně" a to příchodem k vám), již víte, že pes povel ovládá. To znamená, že můžete přistoupit i k nějaké konfrontaci, když pes nezareaguje.

Aby jste dosáhli co nejvěrnější simulace, požádejte nějaké přátele se psem, jestli by vám nepomohli s výcvikem.
To, že pes má reagovat i za přítomnosti druhého psa musíte svému miláčkovi vysvětlit. Nelze se spoléhat na to, co umí v klidu, bude umět i v rušném prostředí. Požádejte přátele, aby se dostavili na předem určené místo se psem přivázaným na vodítku. Vy na témže místě pusťte psa a několikrát ho přivolejte a hlavně odměňte dříve než přijde další pes. Po příchodu dalšího psa ponechte svému miláčkovi volno. Určitě vyrazí za psem (tak na 99%, pokud ne, tak je nutné zvolit jiného psa, může se ho například bát). Jde o to, aby si pes začal hrát se svým druhem ale nemohli odběhnout daleko, protože druhý pes je přivázaný. Poproste jen majitele druhého psa, ať si vašeho nevšímají (pozor ať se psi neporvou a nebo nezamotají do vodítka). Pro agresivní psy tato fáze příliš vhodná není.

Co udělat když si pes hraje s jiným psem?
Stoupněte si cca 5 kroků od psa. Nachystejte si pamlsek tak aby jste ho měli po ruce (v ledvince, v kapse atd.). Zavelte rázně povel "ke mně". Jestli se pes otočí a přijde směrem k vám, můžete hovořit o velkém štěstí. To se však nestává. Většinou pes nereaguje. V tomto bohužel častém případě vyrazte co nejrychleji ke psu (využijte toho, že jeden pes je upoután na vodítku). Při přesunu směrem ke psu již nic neříkejte. Uchopte psa za obojek a začněte za silnějšího cukání obojkem ustupovat od druhého psa. U cukání hrubým hlasem používejte nějaký zákazový povel např. "fuj". Při cukání couvejte, asi po dvou metrech psa pusťte a dále ustupujte. Zopakujte povel "ke mně" a již líbezným hlasem psa lákejte k sobě. Reakce z vaší strany musí být dostatečně prudká, aby pes byl překvapený. Ovšem když psa pustíte a začnete ustupovat musíte se proměnit zase v nejhodnějšího pánečka na světě. Po příchodu psa bouřlivě odměňte a IHNED ho pusťte na volno.
Je mi jasné, že se to píše jednoduše, horší je to v praxi. Situaci, kdy "lovíte" psa skotačícího s jiným psem si můžete zjednodušit připnutím vodítka (před vypuštěním) a následně psa chytat za vodítko a cukat s ním. Dá se použít i vodítko tak, že jím psa jednoduše švihnete a tím ho dostatečně překvapíte. Důležité je znovu pustit psa ihned po konfrontaci a začít ho přivolávat a následně odměnit a ihned pustit zase na volno. Pes musí vědět, že pokud nebude reagovat na povel "ke mně", bude vždy z vaší strany nějaká reakce (pro psa velmi nepříjemná). Je v tom i trochu herectví. V jednu chvíli (když pes neposlouchá) jste nekompromisní zlý paneček a v druhé nejhodnější páneček na světě. Pes se nikdy nesmí bát přijít k vám, tudíž s hrubým hlasem skončete, když se váš pes nezajímá o druhého psa. Může stát i situace, kdy pes na váš příchod reaguje odběhnutím od druhého psa někam do okolí. V tomto případě se postavte mezi druhého psa a psa vašeho. Zde je nutné, aby se pomocník nijak nehýbal a v žádném případě psa nepouštěl psa na volno.
První výsledek uvidíte, když pes, kterého jste právě vycukali a pustili asi dva metry od druhého psa (zády k němu) zareaguje na váš povel (který jste zopakovali, ale až ve chvíli, kdy vám pes věnoval 100% pozornost), se vydá směrem k vám, i když za zády bude mít jiného psa. Opět zdůrazňuji, že pochvala musí být velmi bouřlivá. 
Tento cvik zopakujte několikrát za sebou. Nejlepší je najít několik ochotných lidí, co se svým psem budou dělat pomocníky. V těchto dnech se snažte psa nepouštět tak, aby jste nad ním neměli kontrolu. Důležitá je opět důslednost. Když cvik přivolání začnete, vždy jej musíte dokončit, alespoň do té fáze kdy psovi dáte odměnu.

Skončili jsme u toho, že psa pouštíte na volno k druhému psu, který je uvázán. V dnešním díle se dostaneme k situaci, kdy dva psi pobíhají na volno. Budete opět potřebovat nějakého pomocníka s dalším psem. Pokud to bude někdo, kdo již má psa ovladatelného natolik, že ho již bez problémů přivolá, máte jistou výhodu. Opět je nutné se k tomu postavit jako k výcviku (tj. něco cvičně zkoušet). Jestli tento cvik budete procvičovat jen v případech, kdy psa opravdu potřebujete přivolat, skončí to velmi malou úspěšností. Předpoklad k pokračování je dobře zvládnutá druhá část výcviku (tj. pes již ví, co znamená povel "ke mně"). Pes by měl také stoprocentně vědět, co se stane, když nebude na váš povel reagovat (nepříjemná konfrontace pro psa, vycukání atd). Najděte si zase odlehlé místo, kde nebudete rušeni. Požádejte vašeho pomocníka, ať pustí psa na volno. Vy psa můžete pustit s vodítkem nebo bez. Rozhodněte podle toho jak vám šlo "lovení" psa (viz. předchozí článek). Samozřejmě pomocník musí mít takového psa, kterého se váš pes nebojí nebo před ním neutíká. Pokud si psi hrají, nechte je hodnou chvíli vyběhat. Nikdy při výcviku (v začátcích) psa nepřivolávejte ihned po jeho vypuštění. Až psi ztratí to největší nadšení z volného pohybu, nachystejte si pamlsek a psovi vydejte povel. Jestli má pes dobře zafixovanou předchozí část, měl by se na vás v této chvíli alespoň podívat. Jestli se podívá nebo se obrátí a rozběhne se k vám, nezapomeňte ho chválit a lehce ustupovat. V případě, že pes nereaguje vůbec, rozběhněte se k němu (zde bez opakování povelu) a opět mu dejte najevo, že něco udělal špatně. To můžete pomocí vodítka, pokud jste mu ho připnuli, nebo opět chytit a vycukat. Většinou v této fázi, pokud jste opravdu cvičili, již pes ví co bude následovat a proto si přestane všímat kolegy a bude se věnovat 100% vám. V tuto chvíli musíte změnit chování a začít psa lákat a ustupovat. Opět následuje obrovská pochvala. Nejdůležitější je psa ihned pustit tak, aby neměl pocit ukončení zábavy.
Asi si říkáte, jak mohl napsat "chytit psa". Vím, že to není jednoduché, ale při troše cviku, to není nemožné. Aby jste psa honit nemuseli, věnujte se hlavně nácviku v druhé části této metody, kdy druhý pes je uvázaný u svého majitele. I v této fázi jde pes přivázat na dlouhé vodítko a potom místo chytání psa, chytáte konec vodítka. Vodítkem opět jen trháte, přitahování psa nemá žádný výcvikový význam. Druhého psa si vůbec nevšímejte. Pokud má lepší přivolání než váš pes, můžete toho využít ve svůj prospěch. Poproste pomocníka, aby psa přivolal zároveň s vámi a dál ho podržel, až do doby, než vy "ulovíte" psa. Proti odbíhání hodně pomůže i oplocený prostor nebo jinak ohraničené cvičiště. 

Tento cvik opět opakujte co nejčastěji za sebou (v jeden den max. 10x až 15x). Nejlépe do té doby, kdy budete mít jistotu, že váš pes na vaše zavolání zareaguje příchodem. Dostane pamlsek a ihned může pokračovat v zábavě. Psy pomocníků zatím střídat nemusíte (alespoň týden). Jde vám o to, aby pes pochopil, že zvuk "ke mně" znamená příchod k vám a to i za situace, když je tam jiný pes. 

Pes již ví, co znamená povel "ke mně"? Pokud ne, studujte předchozí díly. V tomto dílu se budeme věnovat dalšímu zdokonalování přivolání psa. Jistě jste již přišli na to, že jsou situace, kdy pes přiběhne bez problémů a naopak zase situace, kdy pes zcela nereaguje. Z toho důvodu se nikdy nevyhýbejte situacím, kdy vám přivolání činí potíže. Například: pes se rozběhne za jiným psem a vy víte, že dokud si ho neočuchá, tak nepřijde. Tudíž raději vždy počkáte a začnete ho volat, až když si uspokojí svoji zvědavost. Ale řekněte sami, kdo koho poslouchá? Vy psa nebo pes vás? Řekl bych, že vy psa. Vždyť přece čekáte, až se psovi bude chtít. Mnoho psovodů tohoto jevu využívá při nácviku přivolání. Pro nácvik je tato metoda vhodná, ale pro další soužití by se měla odstranit. Proto přivolání vždy cvičte tak, aby pes reagoval na povel ihned.

Pokud již pes má zafixované slovo "ke mně" (vytvořili jste podmíněný reflex), můžete přistoupit k opravdovým extrémům. Pokud zjistíte, že v nějaké situaci pes reagoval váhavě, vyhledávejte tuto situaci i do budoucna.
Např.: pes přibíhá spolehlivě, ale jen když uvidí za plotem sousedovic Roníka, tak vyrazí a nedá se od plotu odvolat, proto chodíme druhou stranou. V žádné případě nechodit druhou stranou! Pokud jste psa naučili, že své povely nevydáváte jen tak do éteru, měl by vědět, že pokud neposlechne, může s vaší strany čekat trest. Tudíž i u plotu z Roníkem udělejte to samé co jste dělali, když jste psa učili přivolání. Např. vzhledem k tomu, že psi většinou pobíhají u plotu tam a zpět, není takový problém psa odchytit přímo při činu, následně mu vyčinit, že takto si to opravdu nepřejete. Po vyčinění doporučuji psa pustit na volno (můžete se i vzdálit od plotu) a za nějakou chvíli ho opět přivolat. Nezapomeňte ho samozřejmě řádně pochválit (pokud přijde). Tentýž den zopakovat situaci a sledovat, jestli se pes z předchozí konfrontace poučil nebo ne. Pokud to dopadne úplně stejně, tak byla konfrontace málo účinná. Pes není stroj, tudíž nemůžete počítat s tím, že když něco jednou udělá správně, tak už to vždy provede bezchybně. Bylo by to krásné, ale neplatí to u žádného člověka, tak proč by to mělo platit u psa. Každý i ten nejlépe vycvičený pes se zapomene. 

Za největší extrém se dá považovat odvolání od háravé feny a od zvěře. S háravou fenou budou mít samozřejmě potíže jen psi, u fen to takový extrém nebude (snad, jen když hárá). Na zvěř reagují psi, kteří mají velmi vyvinutý lovecký pud. Odvolání od srny nebo zajíce může být životní problém. Vzhledem k tomu, že se jedná o nepodmíněné reflexy, je odnaučování velice těžké. Pro člověka líného a nedůsledného naprosto nemožné. Pro psa má motiv honění zvěře či prohánění háravky daleko vyšší prioritou, než nějaký páneček. Proto jen důsledný nácvik a dokončování všech cviků vede k úspěchům i v těchto extrémech.

-------------------------------------------------------------

 Bavíme psa při vycházce

Tento cvik můžete znát pod jménem "Hledej-ztratil". Jde o to, že při venčení nenápadně upustíte nějaký předmět, o pár desítek metrů se otočíte, a chcete po Vašem psovi, aby ho našel. 
Při tomto cviku pes musí využívat svůj čich. 

Jak na to.
Nemůžete spoléhat na to, že Vás pes okamžitě pochopí co má dělat. Musíte mu to postupně vysvětlit. Začněte tím, že zvolíte vhodný předmět, který bude psa zajímat. Předmět zvolte tak, aby dobře držel váš pach (váš pach je zde velice důležitý, podle něho bude pes předmět vyhledávat). Na začátek bych doporučoval např. rukavici s několika piškoty. 
Nejdříve psovi ukážeme, že se má o předmět zajímat.
Podržíme psa za obojek, a předmět hodíme pár metrů dopředu. Psovi řeknete povel např. "hledej" nebo "věcička" (je jedno jaký povel, důležité je, aby jste ho používali i nadále). Pusťte psa a sledujte, kam se rozběhl. Jestli jiným směrem, než leží předmět, uchopte předmět a začněte ho tahat po zemi sem a tam, tak aby předmět psa zaujal. Pokud ho zaujal ihned, máte vyhráno. Potahejte se sním nebo vytáhněte pamlsky a psa odměňte (pokud jste je tam vložili). Takto je nutné cvik opakovat, až do té doby, kdy pes o předmět jeví 100% zájem.

Další fáze je naučit psa předmět hledat čichem.
Psa opět podržíte a předmět odhodíte do nějakého nepřehledného terénu, (vysoká tráva, oraniště, popadané kmeny atd.) tak, aby neměl vizuální kontakt. Pusťte psa a opakujte povel. Jestli pes předmět najde opět ho bouřlivě pochvalte a odměňte. Pokud ne, snažte se ho navést tak, aby předmět "jakoby" našel sám. Vzdálenost a obtížnost terénu stěžujte. Můžete psa i přivázat a předmět odnést někam za roh atp. Jde o to, aby pes na váš povel reagoval skloněním čenichu a intenzivně hledal pro něj známý předmět.

Pokračujte tím, že jednou předmět nenápadně upustíme právě ve chvíli, když pes je před námi a nevěnuje vám pozornost. Pokračujte ještě několik kroků stejným, směrem jakým jste šli. Psa přivolejte a opakujte povel pro hledání ztraceného předmětu. Zde psovi musíte ukázat, že předmět se vždy bude nacházet na vaší stopě. Uchopte psa za obojek nebo ho připněte na vodítko a pokračujte pomalu směrem k předmětu. Nenechte ho opustit vaší stopu po které jste přicházeli. Povel opakujte tak, aby psa motivoval k dalšímu hledání. Jak pes přijde tak na metr od předmětu měl by ho zavětřit. Pokud se tak stane, řádně psa pochvalte. Pokud ne, doveďte ho až k předmětu. Až budete cvičit tuhle fázi, již úplně vynecháte odhazování předmětu, tak, aby to pes viděl. Jestli pes reaguje dobře a hledá předmět, můžete přistoupit k prodlužování vzdálenosti, kde předmět upustíte a kde se otočíte a vydáte povel k hledání. Do této doby by se mělo jednat stále o stejný předmět. 

Dále můžete měnit předměty (vždy, aby měly váš pach), např. kožená peněženka, kus koberce, čepice atd. Pro dokonalé zvládnutí cviku můžete použít i kovové věci jako např. klíče (tyto předměty opravdu nechte až na dobu, kdy pes cvik dokonale zvládá). Vzdálenost můžete prodlužovat jak uznáte za vhodné. Doporučuji kratší, většinu psů přestane po nějaké chvíli bavit hledat něco, co nemůže najít a radši půjde čmuchat něco jiného. Cvik se samozřejmě ve finální fázi provádí bez vodítka. Z toho důvodu je vhodné volit prostředí, kde pes nebude rušen ostatními psy. Tudíž střed města je naprosto nevhodný. Doporučuji nějakou lesní cestu a to nejlépe takovou, kde se nevenčí 1000 psů za den.

Uvidíte, že když svého psa zabavíte, zbude mu míň času na lumpárny a odbíhání do vzdáleného okolí.

-------------------------------------------------------------

  Pomůcky pro výcvik psů

Vodítka-slouží k usměrňování, k zamezení odběhnutí psa.

Různé druhy vodítek z různých materiálů, různé délky. Vodítka se používají jak při poslušnosti, obraně i stopě. Jsou to krátká vodítka, střední vodítka, dlouhá vodítka. Vodítka se vyrábějí z různých materiálů (přírodní tkaniny, syntetické tkaniny, kov, kůže). Nejméně doporučuji výrobky z kovového řetězu. Nejlépe je se při nákupu řídit jednoduchými pravidly:

-Vodítko nesmí mít ostré hrany. Vyvarovat se materiálů, které jsou schopny spálit kůži na rukou. Vyzkoušet to můžete již v obchodu, kdy v jedné ruce držíte vodítko sevřené v pěsti a druhou rukou prudce trhnete, tak aby Vám vodítko projelo sevřenou rukou. Pokud ucítíte pálení, nebo Vás okraj vodítka řízl pak se takovému vodítku vyhněte.

-Robustnost vodítka zvolte přiměřeně svému psovi, tak aby ho karabina neobtěžovala nebo naopak aby vodítko bylo dostatečně bezpečné.

Užívají se především při poslušnosti. Jejich délka nepřesahuje 40 cm. Vhodné jsou především, když psa učíte chodit u nohy bez vodítka. Psovi zapnete vodítko na obojek a necháte volně viset. Když se pes příliš vzdálí od nohy, můžete uchopit konec vodítka a psa přiřadit k noze. Po opravě tohoto cviku zase konec vodítka pustit a pokračovat ve výcviku.

Vodítka dlouhá přibližně 120 cm. Slouží nejčastěji při výcviku poslušnosti. Vodítko je dostatečně dlouhé na usměrňování psa, ale přitom nepřekáží při obratech a manipulaci se psem. Délku vodítka je nejvhodnější zvolit podle výšky psa a psovoda. Postavte psa k levé noze, připněte mu vodítko a druhý konec uchopte do pravé ruky. Vodítko by mělo být mírně prověšené. Toto vodítko můžete pohodlně zavěsit na rameno z leva do práva (dle NZŘ), když právě nemáte upoutaného psa.

Délka těchto vodítek bývá od 2.5 -10 metrů. Používají se na obranu a na stopy. Vodítka na obranu musí být dostatečně pevné kvůli bezpečnosti figuranta. Je vhodné zvolit materiál, který Vám nespálí či nepořeže ruce. Prádelní šňůra je absolutně nevhodná. Při obraně se používají tzv. přepínací vodítka, kde můžete pomocí karabin a kroužků zmenšovat či zvětšovat délku. Vodítka dlouhá deset metrů se používají především při stopách. U tzv. stopovaček je dobré pokud je vodítko vyrobeno z materiálu, který se nesukuje. Vhodnější je kulatý průřez vodítka, jenž má menší odpor k větru, který se při provádění stop často vyskytuje. Vodítko pak visí klidně i v silnějším větru a neobtěžuje psa poletováním a trháním.

Rozhodně tzv. Flexi vodítko, které funguje na principu navijáku je nejméně vhodné pro výcvik psa a pokud to nevyžaduje situace (bezpečný pohyb psa ve velkých městech s mnoha projíždějícími auty), tak si ho ani nepořizujte.

Stopovací vodítko

Vodítko je potřeba ve všech kategoriích při výcviku psa a proto právě vodítku věnujte velkou pozornost při nákupu či výrobě.

Velice dobrý pomocník při výcviku psa. Psa díky němu můžete usměrňovat, popřípadě i vycukat, když nedělá vše podle Vašich představ. Vyrábí se z různých materiálů jako jsou kov, umělá vlákna, umělá hmota, kůže. Při sportovním výcviku se doporučuje používat kovový jednořadý stahovací obojek (dá se nastavit i na nestahování). Tento obojek předepisují téměř všechny zkušební řády. U těchto obojků platí, že čím delší oka, tím míň vytrhávají chlupy a špiní srst psa. Špína nepochází od kovu , ale usazuje se ve spojích kovového obojku. Takže čím více spojů, tím více špíny. Můžeme cvičit i na jiném obojku než je kovový, ale bude to rozhodně zdlouhavější a náročnější cesta.

Obojek psa samozřejmě nesmí škrtit a naopak by neměl samovolně sklouznout. Vždy je nutné přihlédnout k bezpečnosti obojku a na to, aby byl dostatečně pevný pro dané plemeno.
Pokuste jsi při nákupu kovových obojků vyvarovat těm, které nejsou svařeny, ale jen scvaknuty bez sváru. Takový obojek toho moc nevydrží.

Je to vlastně předmět, který pes přináší na povel psovoda. Můžete použít teoreticky cokoliv, co pes unese. Pro začátek je vhodné však zvolit předmět, který psovi nedělá žádné problémy. Nejsou vhodné kovové a skleněné materiály! Doporučuji používat přírodní materiály jako jsou dřevo, bavlna (ponožka s výplní) atd. Nejčastěji se používají dřevěné činky a gumové balónky. U dřevěných činek je důležité, aby byly vyrobeny pokud možno z co nejméně kusů, nejlépe z jednoho kusu. Taková činka se Vám nerozpadne ani při prudkých hodech nebo při velké vlhkosti (déšť, kaluže, rosa). Také je důležitá i tvrdost dřeva. Činky ze smrku se brzy otlačí jak od nárazů tak i od zubů psa. Takže, radši vybírat dub, buk (jasan, akát jsou dřeva s kyselou příchutí a psovi by nemuseli chutnat). Je dobré, když činka není nijak povrchově upravována (zkuste si kousnout do lakovaného dřeva). Dále ještě psovi můžete dopřát činku, která má vysoké boky, a to tak že, když leží na zemi tak část pro uchopení je co nejvýše od země (z důvodu správného držení činky psem na jeho zadních zubech).

Pes určitě radši bude aportovat materiály, které mu jsou příjemné, proto se při začátcích snažte psovi co nejvíce tento cvik zjednodušit správným výběrem aportu. Rozhodně nedoporučuji začínat s dřevěnou činkou. Zkuste začít s něčím co je měkké a o co má pes zájem (například vycpaná ponožka, tenisák). Na dřevěný aport se ale snažte přejít co nejdříve. U měkkých materiálů se pes většinou naučí aport překusovat a různě žvýkat. Ve finální fázi by měl pes stejně aportovat vše co mu hodíte, takže v klidu můžete experimentovat. Zase se ale nedivte, když Vás pes bez problémů aportuje dřevěnou činku, ale skleněnou láhev ani nezvedne ze země.

Váha aportu:

Přiměřeně k plemenu a stáří psa. Vždy je lepší začínat s lehčím aportem a postupně přidávat. Větší plemena 300-800 gramů, menší plemena 100-400 gramů. Ve zkušebních řádech se dozvíte jakou hmotnost pro danou zkoušku použít.

Odměnou se nemusí vždy myslet nějaká cukrovinka či kousek salámu. Může se jedna i o oblíbenou hračku psa jako jsou balónky, různě uzle, malé pešky, kousek hadru atp. Nejčastěji se však používají právě pochutiny.

Při výběru pamlsků (které jsou jedlé) dbejte na tyto věci:

-psovi pamlsek musí chutnat a mít o něho zájem. Pokud použijete pamlsek o který pes nemá zájem je to zbytečná práce. Právě motivace, že dostane něco dobrého je ten pravý motor při začátcích výcviku. Porce pamlsku musí být přiměřená k velikosti psa tak, aby nedocházelo k přežírání. Pes který bude mít plné břicho pamlsků již nebude tak dobře reagovat na další pamlsky. Můžete použít různé komerční pamlsky typu frolík (nebo jak se to jmenuje), ale většinou postačí klasické piškoty (u menších plemen rozpůlené či rozčtvrcené) nebo kousky salámu.Pro psy, kteří nepatří mezi všežravce můžete zvolit nějakou specialitu (viděl jsem psy, kteří reagovali pouze na jeden druh odměny jako např. lentilky, kousek sýru, anglická slanina, polomáčené sušenky atd. a dalších pamlsků si téměř nevšímali. Jsou psi, kteří nepapají ani tito speciality a pro ty by měla platit druhá část.

-balónky, kůže, pešky, uzly, klacky, pískací hračky jsou druhou možností jak psa motivovat. Mělo by platit stejné pravidlo jako u pamlsků. Psa musí odměna zajímat!

S těmito odměnami je potřeba zacházet obezřetně. Pokud psa velice zajímá balónek a vy mu ho za odměnu kážete, musí mít pes přivolání. Pokud nemá tak to většinou dopadne tak, že psovi hodíte balónek a pak už ho nemáte čím motivovat, aby přišel k Vám. Tudíž pes vesele pobíhá i s Vaší odměnou a vy můžete hledat něco co psa zaujme více než balónek, který nemáte. U těchto případů je dobré psovi házet balónek, až ho upoutáte na vodítko. V případě těchto druhů odměn je nutné řádně prověřit co Vašeho psa zajímá. Malý pešek psa nemusí zajímat vůbec, ale za balónek, by šel světa kraj a naopak. U pískacích hraček je důležitý jejich zvuk. Ostré až ječivé zvuky této hračky mohou psa velice zajímat, ale třeba jen do té doby než hračka přestane pískat, proto se snažte, aby tato hračka vždy pískala.

U těchto hraček je nutno dodržovat také toto pravidlo:

-hračka je za odměnu a tudíž by k ní pes mimo výcvik neměl mít přístup. Je to jako u lidí, vždy Vás víc zajímá věc, kterou nemáte než věc, která se válí někde v rohu pokoje.

Některé psy nezajímají ani hračky ani pamlsky a tady začínají opravdové problémy, ale to už je jiné téma.