na cestě
Jsem opět někde daleko od sebe i lidí.
"Haló, je tu někdo?" volám. Jenže jen ticho.... "Haló, haló ?" opakuji aspoň 100 x za hodinu. Pak ještě asi 50x, pomálu mi dochází síly. Jsem vytočenej sám na sebe. V mém amoku nevnímám,co se děje kolem mě. Jsem v jakési šlupce, která mi brání vidět.
Po nějaké době zahlídnu malinkaté světýlko. "Co to? Co to je?" ptám se sám sebe. V hlavě už mám trošku čistějš. Už mě neprohání zlé myšlenky a lidi.Najednou nabírám nové myšlenky, světlo začíná být intenzivnější, slupka se rozloupla.
Vyskakuji z ní plný radosti, že je kolem ruch, světlo už je zase všude a i lidi se na mě usmívaj. Aspoň někteří.
Mimochodem v té slupce jsem cosi velmi velmi tichého zaslechl:,,Mám tě moc rád. Záleží mi na tobě. Oceňuji i tvou samotu, přestože ti není často vůbec příjemná."
,,Děkuji ti, můj nebeský Otče - Taťko, za to, že mě stále, mě, který tě moc neposlouchá a nebaví ho to tady na zemi, stále mě - máš rád. Zato tě vroucně chválím, že ti na mě tak záleží"
-------------------------------------------- Věnováno všem kamarádům a kamarádkám, kteří prožívají těžké dny a všem zkrušeným lidem v srdci. Myslím na Japonsko a lidi v nepokojích, na ty, kteří se ani trochu nemají tak dobře, jako já. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Bože- Otče, Nebeský Táto - buď s Nimi, potěšuj je, kéž k Nim přijde včas tvá pomoc i skrze mé modlitby. Amen.