Markéta
Můj život začal v roce 1979 v Klatovské porodnici. sice jsem byla čerstvě narozená holčička, ale musím podotknout, že můj život začínal velice neobvikle. Neznám sice důvody proč nebo co se stalo v ten den, ale moje maminka udělala veliké rozhodnutí. Rozhodla se že se o mne starat nebude a odevzdala mne lékařům a sestřičkám.
Lékaři spočátku neřešily ani tak rozhodnutí maminky jako můj handicap ze kterým jsem se narodila. Hledaly název a důvody proč je to tak jak to je. Přitom to skoumání, jim bylo jasné, že můj život bude pokračovat v nějakém Jedličkově Ústavu, kde stím mají skušenosti a mohou mi dát v rámci svých možností vše co budu potřebovat. Nejdříve jsem byla převezená do kojeneckého ústavu v Karlových Varech, kde jsem byla tři roky - škoda že jsou to roky které si moc nepamatuji, ale už tehdy jsem nejspíš byla dost živé dítě V mém třetim roce jsem opět jela na dalekou cestu s Karlových Varu až do krásného města Liberec, necestovala jsem sama, byl semnou mali chlapec stejně starý jmenem Jan. Ve školce nás čekalo spousta nových dětí a kamarádů. Hned se my tam zalibilo a nechtěla jsem tu školku nikdy opustit, ale roky přibívaly a já jsem byla připravená na první třidu, nejdřív jsem se nesmírně těšila, ale po pár dnech jsem zjistila, že to nebude tak prima, jak jsem doufala a škola mě přestala bavit.
Do školy jsem chodit musela a sestřičkymy my vždy říkali, že škola je pro mě důležita abych byla chytrá holčička, ze které jednou bude to co si budu přát. Tehdy jsem moc přání neměla, jen mě bavila hudební nauka a lítání po hřišti ( tělocvik ). Když na mne přicházela pubetra, tak mě už přestalo bavit vše co se týkalo jak koliv školy a začala jsem se zajímat o tom kdy a ským prožiju první lásku a jestli ta první láska si mě vezme jestli to bude jako v pohádce. vše bylo trochu zvláštní a místo toho aby jsem se ohlížela za chlapci, tak jsem se začala ohlížet za děvčaty, tehdy jsem se zamilovala, ale neměla jsem proto pojmenování. Citila jsem zmatek a bála jsem se o tom ským koliv mluvit, až jsem narazila na staršího kluka o kterém jsem věděla, že umí mlčet a možná pro mě bude mít odpověď.
Šla jsem za ním a řekla mu o svých pocitech, nejdřív jen mlčel a mě napadlo, že jsem se možná spletla, ale né nespletla jsem se. Poradil my a jedním slovem řekl, že to znamená lesbička. Ptala jsem se ho takže jsem lesba? Řekl nejspíš ano když se ti líbí holky, ale je brzy dělat závěry, jsi v pubertě a každý má hormony trochu jiný, zřeba se to srovná. Nic se nesrovnalo a já jsem první lásku prožila s holkou. Když jsem šla na odborné učiliště, bylo my vše jasné jsem jiná, ale slovo lesba jsem nerada použivala protože se my to nelibilo. Po škole jsem odešla z ústavu a šla jsem do rodiny Peluňkovích, tehdy jsem poprve v životě poznala rodinu, nebyla má vlastní, ale jako by se ji stala. Na jednou jsem měla 4 bratry, mámu a tátu, byl nádherný pocit., byla jsem šťastná a neměnila bych. Na druhou stranu mě zachvátil pocit svobody a stala jsem se jako utržená ze řetězu, našla jsem si kamarády na rozdíl odemne byly zdraví, chodil my důchod na ruku a zažádala jsem si o byt. Byt jsem dostala a začala jsem bydlet sama. No a to se stát zřejmě nemělo protože to byl okamžik kdy se vše otočilo, přestala jsem platit nájem a jediný co mě zajímalo byly hospody a falešný lidi kolem mě, o kterých jsem nevěděla že jsou falešný nebo jsem to vědět a vidět nechtěla. Probudila se ve mě závislost na alkholu a trvalo to po měrně dlouho skoro pět let, V pruběhu pěti let, jsem absolvovala 4 léčbu v Bohnicích než my došlo kde se stala chyba. Dlouho jsem neměla odhavu situaci řešit, ale v roce 2009 v Srpnu se stal veliký zlom, tehdy jsem poznala svou nýnější manželku Dášu přes internet. S Dášou jsme spolu začaly žít v Říjnu a tehdy se celá má situace začala dost rychle řešit. dnes jsem na tom tak že začíná se nám dařit, problémy které byly pomalu mizí. Abstinují už 19 měsíců a jsem spokojená. Lidi my začínaji věřit a daly my druhou šanci, já jsem se toho chopila snažim se nikoho nesklamat.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář