Z VRCHOLU DOLŮ

 KNIHA NEHEMIÁŠOVA  1. kap. některé verše

 Několikrát jsem měl možnost vykládat tuto knihu. Vždy jsem z toho měl velký užitek. Věřím, žeužitek měli i ti, kteří slyšeli tato slova. Většinou tuto knihu aplikujeme na duchovní situaci církve a služby v církvi. Rád bych se spolu s vámi na ni podíval z jiného úhlu.  Ale napřed pár slov k úvodu.

     Většina z nás víme, že události, které jsou popsány v knize Nehemiáš, předtím v knize Ezdráš, se týkají období přibližně 6. a 5. století před Kristem. Tehdy se Židé po sedmdesátiletém období otroctví v Babylóně vracejí v několika vlnách zpátky do země otců do Izraele.

     Kniha Ezdráš – vypráví o obnově zcela zbořeného Šalomounova chrámu.

     Začali s nadšením stavět, ale pak se zaměřili na své potřeby, rodiny, své zájmy a polevili v úsilí dobudovat chrám. Přicházejí proroci Ageus, Zachariáš a Malachiáš, kteří napomínají a povzbuzují  své bratry a sestry k další práci. Nakonec je chrám dostavěn a probíhá zde bohoslužba pod vedením Zorobábela, Jozua. Ezdráš je zde jako kněz, který se vrací z exilu, a který vede národ k probuzení a obnově duchovního života.

     Nehemiášova kniha se zmiňuje o dalším pokračování obnovy, ale jedná se o občanský život. O obnovu zbořených hradeb, společenského života a řádu. Každé město bez hradeb bylo ohroženo. Tím víc svatyně, chrám v Jeruzalémě.

To, co nás možná překvapí  při studiu obou knih, je velmi zajímavé a praktické:

     Ezdráš je představitelem duchovního kultovního života, je knězem, koná duchovenskou službu v národě. Zajímá se o svatou sféru života v národě.

     Nehemiáš se podílí na společenské obnově. On nebyl knězem, byl to vysoce postavený úředník, královský číšník. Tito lidé museli mít naprostou důvěru. Museli být loajální vůči svému pánovi. Nehemiáš zřejmě svou poctivostí a pracovitostí tuto důvěru získal a udržel si ji po celá léta. Přitom byl vlastně otrokem, členem pokořeného národa. Daleko od domova. Věrný svému Bohu i národu. Co bylo důležitější? Chrám, služba Bohu ve svatyni, modlitby, Písmo, kněz, nebo hradby města, společenský řád, poctivá práce pro krále, laická služba Nehemiáše?

     Je zajímavé, že obě knihy Ezdráš i Nehemiáš v původním hebrejském kánonu byly spojeny v jedinou knihu. Až později je uvedli zvlášť. V Božím království obě sféry života jsou stejně důležité. Nejsou rozděleny. Není důležitější Ezdráš jako kněz a chrám, než Nehemiáš, coby laický služebník, a zdi města. Obě oblasti osobního i církevního života mají před Bohem stejný význam.  

     Bůh od samého začátku už v zahradě Eden požehnal Adamovi a dal mu za úkol pracovat, rozmnožovat se, těšit se krásou stvořeného světa a žít s ním v obecenství. To se mělo dít jaksi automaticky. Měl s ním vztah lásky, a proto obecenství s Bohem tvořilo kontext celého života.  

     Teprve satan narušil tento Boží záměr, tu rovnováhu, a povýšil krásu, stvoření, radost ze života a práce nad Stvořitele. Ukradl lidem společenství s Bohem a rozdělil život na dvě oblasti. Na profánní, nesvatou, a tu druhou vlastně lidé ztratili a nezůstalo jim nic, žádný kontext Boží, a pokud zůstalo, tak jen mrtvé náboženství. Zůstali daleko od Boha a není tam nic svatého, čistého.

     Teprve Pán Ježíš Kristus přišel, aby věci uvedl do rovnováhy. Aby uvedl v život Boží záměry od počátku. Vrátil nám společenství s Bohem a jeho lásku. On sám nám ukázal rovnováhu života. Byl Božím Synem, ale zároveň lidským synem. Žil v rovnováze. Neodděloval svatý život od běžného života. Stejně tak s láskou a radostí kázal evangelium, jako když hovořil s lidmi na ulici, na svatbě, na cestách. Žil s nimi, miloval je, sloužil jim. Setkával se s nimi v synagóze, ale také v běžných povinnostech, při práci, i v krizových situacích.

     Zdá se, že církev Kristova již od začátku měla tendenci vybočovat z jeho cesty. Křesťané přijímali myšlení tohoto světa a kultury své doby. A tato kultura rozdělovala svatou oblast od profánní. Vzdálila duchovní od pozemského, ducha od těla. Kněžský stav od laického.

     Věřící lidé všech dob měli tendenci rozdělit život. Jinak jednali a cítili se v církvi, ve sboru, na modlitbách, při Bibli – tam měli vznešený, svatý pocit, a jinak jednali v práci, v rodinách, v běžných záležitostech. Pak se také může stát, že se jako věřící staneme pokrytci, náš život je rozdělen, není výzvou pro ostatní, spíše odpuzujeme, neoslovujeme naše blízké. Každý z nás se může stát touto obětí.

     Pán Ježíš upozornil své děti na tento problém slovy: „Jste solí země a světlem světa.“ Nejen někdy, v církvi, na skupince, ale ve škole, ve firmě, doma, ve světě, v dílně, v ordinaci... Nejen občas, ale stále. Vždy jste Kristovi lidé.  Ty jsi chrámem Ducha svatého, tam, kde jsi, je církev.

     Apoštol Pavel to také zdůraznil a pověděl, že: „Cokoliv činíme, čiňme z lásky, z duše jako Pánu, ne lidem.“ Vše, co konáme, je před Boží tváří. Vše je z lásky k Pánu Bohu. Toto je život, který s námi zamýšlel Bůh. Toto je spasení v Ježíši Kristu. To je velmi praktické a jasné, ale nesnadné. Proto nám Pán Bůh dal k dispozici svého Ducha. Kdo je v Duchu, má život. On bude působit v nás své ovoce, nejen ve sborovém životě, ale právě v tom normálním, každodenním životě. Tam, kde nebude žádný důvod k radosti, přinese oslavu, kde převládá nenávist, tam vnese lásku a odpuštění. Tam, kde vládne hniloba a zápach, dá vůni Boží lásky a jednoty.

     Proč Bůh Nehemiáše použil tak nádherným způsobem ve svém národě?

     Byl to věrný muž, který měl rád svoji práci. Určitě začínal jako každý otrok od píky. Možná byl zneužíván, posmíván, ale nevzdal to. Věřil, že Pán Bůh má s ním svůj plán. Podobně jako Josef. Prodán, vězněn, nespravedlivě odsouzen, ale vytrval. Na konci to zhodnotil: „Vy jste měli se mnou určité úmysly. Ale Bůh to odvrátil, aby nás všechny zachoval.“ Josef i Nehemiáš věřili ve svrchovaného, mocného Boha, který bdí nad každým svým dítětem, který má pro nás svůj nádherný plán.

     Věrného člověka si všimne tento svět. Nehemiáše si všiml král a povýšil ho. Věrnosti je jako šafránu. Toho si všimne každý. Někteří to zneužijí, ale někteří moudří lidé to ocení. Věrnost je také ovocem Ducha. Věrnost způsobuje Duch při spolupráci s tebou. Od pracovníků se očekává, že budou věrni. Pán Ježíš pověděl, že: „Byl jsi věrný v malém, ustanovím tě nad mnohým...“ Být věrný v tom, k čemu mě postavil Bůh, je nádherné světlo pro tento svět.

    Bratři a sestry, většina z vás máte své zaměstnání v tzv. „sekulární sféře“. V normální práci jako lidé nevěřící. Jako Nehemiáš. Těch je většina. Žádná práce před Bohem nemá menší hodnotu. Jsem přesvědčen, že vaše práce není vůbec méně hodnotná pro Boha než práce misionáře, kazatele, duchovenských pracovníků. Je to jen práce jiného druhu, jiné kategorie. Lidé hodnotí finančně práci, Pán Bůh hodnotí to jediné – věrnost. A taky věrnost odměňuje. Možná máš pocit, že si tě nikdo ani nevšimne. Věz, že si tě dobře všímají. Bůh tě ještě zde na zemi povýší, ale možná to bude až na věčnosti. Nad mnohým tě ustanoví. On drží své slovo. Známe jistě mnohé křesťany, kteří zůstali věrni svému poslání v různých profesích a zanechali po sobě hlubokou stopu požehnání a příkladu pro tento svět. Jejich světlo svítí ještě i po jejich odchodu. Názorně jsme to mohli vidět i v období totality, jak Bůh jasným způsobem odměňoval věrnost. Byly to tak paradoxní situace, že jiná možnost než Boží zásah byla téměř vyloučená.

     Nehemiáš měl ještě pár drobností ve svém charakteru a způsobu života, které způsobily, že si ho Pán mohl tak mocně použít:

     Byl daleko od svého národa, ale přesto se velmi zajímal o Boží lid. Měl ho ve svém srdci. Špatné zprávy se ho velmi dotýkaly. Zdá se, že velmi miloval Boží lid.

     Znal Boha osobně. Věděl, že je to Bůh, který zachovává smlouvu, je milosrdný, je připraven vyslyšet modlitbu. Věděl také, že Bůh je veliký a hrozný. A proto se zmiňuje o těch, kteří žijí v bázni jeho jména. Měl úžasné osobní zkušenosti s Bohem.

     Znal Písmo. Chopí se jeho zaslíbení a vyznává před Bohem jeho slovo.

     Nehemiáš činí pokání, vyznává nejen hříchy svého národa, ale také své vlastní. Já a dům mého otce jsme zhřešili. Někdy zaznívají otázky, jak to je se zástupným vyznáváním hříchů. Toto místo je jednou z odpovědí. Ale tam se Nehemiáš staví na stejnou úroveň s jinými. Je pokorný a koří se Bohu za sebe.

     Modlí se za slitování a pochopení u svého nadřízeného.

 Nikdo z nás nebude mít stejný úkol jako Nehemiáš. Nikdo nebudeme stavět zdi kolem Jeruzaléma. Ale je zde několik důležitých věcí, které jsou nadčasové a mají vliv na to, zda si nás Pán Bůh bude moci použít k tomu, k čemu jsme byli stvořeni a určeni. Nemluvíme nyní o službě ve sboru, ale o obnově společnosti, která je ve tmě, zkorumpovaná, nespravedlivá, ateistická, nebo náboženská, různě „předuchovnělá“. Nemá žádné zdi ani brány. Je otevřená veškerým dobrým i špatným vlivům.

     Bůh tě postavil do společnosti, dal ti práci. To je tvoje misijní pole. Žij, jako bys byl ve sboru. S podobným nadšením a radostí. Někdy to může  být únavné, stále stejné. Neznamená to, že nemůžeš změnit práci, která tě nebaví. Je výborné a správné dělat to, co přináší radost a spokojenost.

     Máš-li práci, buď věrný. Nepodváděj nadřízené. Uznávej jejich autoritu. Pracuj poctivě. Nedokážeme to vždy, proto nám Pán Bůh dal svého Ducha, on je stále s námi. Vyprošuj si jeho vedení pro každý den.

     Možná Pán Bůh chce, abys opravil zdi ve svém maličkém „Jeruzalému“. Ve škole, na úřadě, v nemocnici, dílně, doma, ve firmě. Abys byl pravdivým světlem a solí. Sůl působí proti zničení, sůl konzervuje.

     Naše světlo je Kristovo. Takže nebudeme jako Kristus, když ho nebudeme znát a poznávat stále více stejně jako Nehemiáš. I Písmo, jeho slovo je světlem. To působí ve společnosti, aniž si to uvědomujeme. Možná ne přímo, ale skrze nás. Napřed působí v nás, a pak teprve skrze nás. Ne opačně.

     I naše osobní pokání je velmi potřebné. Pokání, že někdy pro naše hříchy tento svět nevidí světlo, je bez zábran. Nepoznal žádnou sůl. Nepoznal křesťany, kteří jsou věrní svému Bohu i společnosti, ve které žijí. Možná, že bychom potřebovali poprosit o odpuštění za někoho, kdo nám prošlapal křivou cestičku. Šel před námi a žil rozdvojený, rozpolcený, pokrytecký život a my sbíráme jeho ovoce. Pokání a modlitba může otevřít novou cestu. Cestu obnovy, požehnání...

     Příklad – Kniha „V jeho šlépějích“