Z VRCHOLU DOLŮ

  DĚJINY

-          CÍRKVE BRATRSKÉ

-          HNUTÍ NA TĚŠÍNSKU

-          SBORU V ČESKÉM TĚŠÍNĚ

 1 Historie Církve bratrské

Naše církev jako celek sahá svými kořeny do doby duchovního probuzení v Čechách a na Moravě v minulém století. Jedno ohnisko probuzení vzniklo ve východních Čechách v blízkosti Náchoda pod vedením Jana Balcara. Byl původně římským katolíkem a čtením Písma došel k přijetí osobní víry v Ježíše Krista. Jeho působením byli získání další lidé a v Bystrém u Dobrušky založili 1. sbor Svobodné evangelické církve české v roce 1868. Druhé ohnisko probuzení vzniklo v Praze. V r. 1872 přijeli do Prahy evangelisté misijní společnosti kongregační církve American Board z Bostonu a začali zde konat evangelizační přednášky. Díky jejich službě a spolupráci s některými probuzenými faráři byl založen v roce 1880 sbor, který nesl název Svobodná církev reformovaná. Brzy došlo k přátelským stykům mezi Bystrým a Prahou a oba sbory se sloučily pod jedno vedení v roce 1891. Vedle Jana Balcara byl významnou postavou svobodné církve kazatel Alois Adlof ( 1861 – 1927), teologicky vzdělaný muž a přitom prostý a srdečný k lidem. Výrazným služebníkem byl kazatel František Urbánek (1866 – 1948) s evangelizačním obdarováním. Později se stal předsedou církve. František Zdychynec ( 1889 – 1954) muž učitelského typu,     s velkým pochopením pro mladou generaci, s nadáním pro službu tiskem, se stal předsedou v roce 1948.[1]

 Po vzniku Československa v roce 1918 přijala církev jméno Jednota českobratrská. Byla tím vyjádřena návaznost na duchovní dědictví staré Jednoty bratrské. Zaměřovala se zvláště na péči o sirotky, staré lidi a na diakonskou službu nemocným. Věnovala se také službě pro mládež. Po zániku republiky v roce 1939 byla zakázána.

Po válce nastal nadějný rozvoj práce, který zastavil politický převrat v roce 1948. Byl snížen počet sborů a státu musely být předány všechny církevní ústavy charitativního zaměření. Později se k církvi připojily i některé sbory s členy polské a slovenské národnosti, což vedlo v roce 1967 k úpravě jména na dnešní Církev bratrskou. Ukončení totalitní vlády komunistického režimu a obnova svobody v naší vlasti v roce 1989 opět umožnily Církvi bratrské další vývoj v oblasti misijní a charitativní práce. Církev jako celek dnes představuje společenství více jak 50 samostatných sborů a asi 200 kazatelských stanic. Má asi kolem 6 000 dospělých členů. Členové  se rozhodují  k dobrovolné poslušnosti Božímu Slovu a plnému životu naplněnému láskou a pravdou.

Církev bratrská si přeje být živou a aktivní církví, která srozumitelným způsobem prezentuje pravdu o Bohu naší generaci. Nechce být církví, která chce panovat, vnucovat své postoje a přesvědčení druhých, ale touží být přínosem  pro naši zemi.

 2  Historie hnutí na Těšínsku

 Náš sbor byl založen v září roku 1964. Má krátkou historii, ale jeho vznik je třeba chápat v kontextu celé naší církve a  vztahu na jiné okolní sbory. Ovzduší duchovní situace na Těšínsku bylo velmi zajímavé, pohnuté a má  určitý  vliv do dnešních dnů. „V druhé polovině 19. století bylo Těšínsko po stránce náboženské z velké části evangelické a po stránce národnostní polské.  V roce 1904 – 1906 zasáhla toto území vlna mocného duchovního probuzení. Zasahuje nejen členy současné Evangelické církve, ale některé těžce pracující v okolních dolech a v hutích.”[2] Ty, kteří se potáceli v různých závislostech a hříchu. Pod působením Ducha svatého skrze osobní svědectví svých blízkých pociťují nespokojenost s dosavadním způsobem života a prožívají touhu po odpuštění a novém životě. Ke Kristu se obrácejí celé rodiny a začínají vytvářet skupiny, které se po domech sdílejí s Božím slovem a modlí se za sebe i své bližní. Pán Bůh se mocně k nim přiznával a potvrzoval zvěstování Slova v některých případech zázračným způsobem. Tyto skupiny se pak začínají pravidelně scházet v okolních vesnicích kolem Těšína. V Tyře, Neborech, Dolním Žukově, v Horní Suché a v Hrádku. Toto jsou počátky nově vznikajících sborů. V té době byly součástí Spolku rozhodných křesťanů, který se vytvářel na území tehdejšího Polska i naši republiky.

„Doktrína „rozhodných křesťanů”

- Bibli považovali za jediné pravidlo víry, spasení a života

- Navazovali na Nicejské vyznání víry

- Nejdůležitější důraz byl kladen na osobní obrácení, znovuzrození a posvěcený svatý život v moci Ducha svatého

- Rozvíjeli pietistickou teologií, tzv.”regenitorum”

- Projevují se zde prvky letniční, spojené s mluvením v cizích „jazycích” a proroctví

- Jejich teologií také z velké části vyjadřují písně, které byly vydány v tzv.: ”Śpiewniku Pielgrzyma”[3]

Členové tohoto spolku byli i nadále členy Evangelické církve a.v. a využívali její služeb. Pod vlivem okolností, které nebyly příznivé, se tito probuzení lidé, toužící po vroucím životě rozhodli z církve vystoupit.  To, co bylo zřetelné, že tito lidé hovořili polsky. Tyto sbory byly považovány ještě nedávno za polské, v rámci Církve bratrské. Její součástí se naše sbory staly v roce 1951 po rozpuštění Spolku rozhodných křesťanů, v souvislostí s tvorbou nových nepřejících církevních zákonů v naší zemi. Byla navázáná velmi pěkná spolupráce s kazateli CB, kteří navštěvovali naše sbory a vyučovali. Tyto sbory měly právo jmenovat jednoho svého zástupce do Rady Církve bratrské.

Období let 1958 - 1963  lze nazvat smutným obdobím. Začaly  do těchto sborů pronikat prvky, které byly součástí jiné „Pneumatologie”, než ta přijímáná a vyučována v Jednotě českobratrské. Po mnoha bolestných a bezúspěšných jednáních o otázkách spojených s působením Ducha svatého a jeho darů se velká část dosavadních členů rozhodla opustit naše sbory. Do této neútěšné situace začal působit vliv proroctví, které vybízelo věřící, aby opustili toto území a vystěhovali se do Polska. Toto probíhalo v roce 1962. Ti, kteří vystoupili z církve, současně požádali úřady o uznání zrušeného Spolku rozhodných křesťanů. Zároveň  žádali o povolení k vystěhování. Obě žádosti byly zamítnuty. Po určité době došlo k individuálním výjezdům mnoha rodin do Bieszczad ve východním Polsku. Popsané události přinesly mnoho bolesti a zármutku do života našich sborů. Ale Pán Ježíš přece neopustil své dílo. Mnohé narušené vztahy byly po létech vyrovnány, lidé prožívali vzájemné odpuštění. V modlitebně v Žukově, která byla určitou dobu uzavřená se pak v roce 1989 začaly konat bohoslužby nově vzniklé Apoštolské církve, která ve velké míře byla složena z těch, kteří před časem opustili naše sbory. Modlitebna v Neborech zůstala již navždy zavřena. Pro ty, kteří se vystěhovali do Polska Pán Bůh otevřel velké možnosti, aby v naprosto katolickém prostředí přinesli světlo evangelia. Tento návrat k bratrské lásce a jednotě je pro nás velikým povzbuzením.

     To, co zůstalo dodnes jako stín jsou další samostatné skupiny, které pak byly dál rozdělovány „Branhamovým učením”. S těmito lidmi, kteří původem pocházejí s těchto těšínských sborů, nejsou udržovány téměř žádné duchovní vztahy.

 3  Historie sboru v Českém Těšíně

Začátkem roku 1969 vzniká  samostatný systemizovaný sbor v  Českém Těšíně.  V té době Horní Suchá a Hrádek byly stanicemi těšínského sboru. Na všech těchto místech se rozvíjela  samostatná práce. Ale starší sboru hledali prostor pro velmi úzkou spolupráci. Scházeli se pravidelně na celosborovém staršovstvu. Některé záležitosti řešili společně. Často se navštěvovali a sloužili v sousedních sborech. V sedmdesátých létech se staly systemizovanými sbory také Hrádek i Horní Suchá. Později další dva sbory na území Třince. Tradicemi zůstaly společné „Ročnice” a pravidelná setkání všech mládeží.  Společná shromáždění spojují tyto sbory doposud. I když každý sbor v současné době má specifické zaměření, máme stále některé společné záležitosti. Tyto jsou zvažovány na seniorátních setkáních kazatelů a regionálních schůzkách staršovstev jednotlivých sborů. Stále je volen zástupce do Rady Církve bratrské se sídlem v Praze. Pokud se jedná o dřívější označení, jako polské sbory, mnohé se v posledním období mění. Nechceme být především určování jazykově, ale být misijně zaměřeni. Do našeho sboru přicházejí hosté mluvící česky. Naši službu na bohoslužbách přizpůsobujeme těmto lidem. Chceme, aby nám bylo rozuměno, nezávisle na naši sborové a národnostní tradici. Chceme být misijním sborem. S Boží pomocí můžeme oslovovat především mladou generaci. Zdá se, že Pán Bůh dává zvláštní dobu milosti i pro Těšínsko. Žijeme v jednotě s dalšími církvemi v našem městě. Modlíme se společně a připravujeme misijní akce. Snad má ještě i pro naši generaci Pán novou vlnu probuzení, podobně jak to prožívali naši otcové před více, než 100 léty.

Kazatelé působící ve sboru:

Kaz. Stanislav Heczko. V roce 1951 – 1955 studoval na Komenského bohoslovecké fakultě v Praze. V současné době působí jako důchodce ve sboru CB v Brně.

Kaz. Ernest Welszar. Je absolventem semináře St. Chrischona ve Švýcarsku. Nyní je kazatelem v Prostějově.

Kaz. Tadeáš Firla.   Absolvoval tříletý dálkový biblický seminář v Polsku v roce 1979. Stal se kazatelem sboru Církve bratrské v Horní Suché v roce 1989. Od roku 1999 je správcem ve sboru Církve bratrské v Českém Těšíně, kde také žije. Je ženatý a má 4 děti. V roce 2007 absolvoval studium teologie na Univerzitě Mateja Bela (Pedagogická fakulta – Katedra evangelikální teologie a misie) v Bánské Bystrici. 

4  Současná situace

Nyní náš sbor sdružuje kolem 220 plnoprávných členů, mnoho mládeže a dětí. Spektrum členů je velmi různorodé v oblasti vzdělání, sociálního zázemí, národnosti  a společenského postavení. Již mnoho let máme možnost využívat velmi krásné prostory pro naše bohoslužby a jiné aktivity v kostele na ulici Frýdecké. Po mnohaletém podnájmu jsme dostali možnost zakoupit tento objekt od sboru Církve českobratrské v Českém Těšíně. Vedení našeho sboru motivuje a povzbuzuje své členy do finančních obětí a závazků. Věříme pevně v  Boží zaopatření a jsme přesvědčeni, že to je Boží vůle, abychom tento objekt mohli plně i nadále využívat.

Použitá literatura

1. Pasek,  Zbigniew: Zwiazek stanowczych chrześcijan. Kraków 1993.

2. Kolektiv autorů: Sto let ve službě evangelia. Praha 1981.

      3. Český ekumenismus: Theologické kořeny ... Praha 1976.