DĚTSTVÍ
PROSTŘEDÍ V RODINĚ
Když jsem spatřil světlo tohoto světa v nemocnici v Karviné, psal se 08.08.1955. Většinu svého dětství jsem prožil v Horní Suché u Havířova, v částí Podlesí.
Otec pracoval jako elektromontér na Elektrárně – Karviná. Maminka ve zdravotnictví. Nyní jsou oba v důchodu. Bydleli jsme v kolonií tzv.:“rakouských domů“ přímo u lesa. V blízkosti našeho bydliště byl rybník, který se stal později místem našich dětských radovánek. Tam jsme trávili většinu našeho času rybařením, koupáním a plavením se na „vorech“. V zimě bruslením. Okolí našeho bydliště skýtalo tedy naprosto skvělé podmínky, o kterých se jiným dětem v našem školním věku snad ani nezdálo.
S jedinou sestrou jsme vyrůstali v láskyplném křesťanském prostředí. Renata je vdaná. Má dvě děti. Její narození v mých deseti létech bylo spojeno s velikou radostí a očekáváním. Vždy jsem ji velmi miloval.
Naše lokalita byla zvláštní tím, že již po několika létech od výstavby domů se projevily velmi zřetelně stopy po poddolování terénu. Níže položené části území velmi často zaplavila voda. Nemohli jsme do školy, plavili jsme se na vaničkách po chodbách zaplavených domů, měli jsme z toho ohromnou legraci. Kousíček za lesem se nacházelo velmi zvláštní území. Bývalá hornická kolonie, ve které prožili své dětství oba moji rodiče se svými rodinami a mnoha dalšími lidmi, kteří později byli velmi úzce spojeni i s mým životem. Jeden z těchto domků se stal totiž kolébkou duchovního probuzení, zrozením sboru křesťanů v Horní Suché. Stalo se to díky uzdravení manželky pozdějšího kazatele ze smrtelné a beznadějné nemoci. V roce 1919 se sešlo pár místních lidí, aby oslavili Pána Boha za vyslyšení modliteb. Tehdy ještě netušili, že jsou svědky něčeho velkolepého, co bude mít nesmírný význam pro mnohé další generace. I já a moje rodina jsme se stali součástí tohoto Božího působení. Když jsem měl 3 roky, můj otec pomáhal bořit dům, který byl kolébkou těchto skvělých události. V době mého mládí již celá tato kolonie byla zbořena a srovnána se zemí. Ale historie tohoto místa dýchá na nás až do dnešních dnů.
