Historie kuchyní
Odjakživa byla kuchyně nejdůležitější místností, kde se vařilo na otevřených ohništích. Vařilo se nejprve na otevřených ohništích. Ty byly situovány do rohu obytné místnosti, které nejen, že sloužilo k vaření pokrmů, ale také k přisvícení a prohřátí.
Středověká kuchyně
Topeniště bylo umístěno na stolci, na kterém hořel jeden nebo několik malých ohňů. Hrnce stávaly přímo nad ohněm na trojnožkách nebo byly zavěšeny na háky. Kouř byl odváděn tzv. dymníkem, jenž měl kónický tvar omazaný hlínou a jím byl kouř částečně odveden z topeniště na půdu a odtud otvory ven. Teprve později začal vznikat komín, který tak uchránil půdu před kouřem a půda se stala čistší.
Za nějaký čas se ohniště přesunulo do síně a začala vznikat tzv. černá kuchyně. Černá proto, že stěny kuchyně byly zčernalé od kouře. V průběhu 19. století se již stavěly zděné pece, které měly kryté ohniště kovovými pláty a vznikly varné plotny. Později se pece obkládaly kachlemi a v první polovině 20. století se často používaly sporáky z plechu a šamotu.
Vaření v 19. století
S nástupem krytého ohně si lidé začali kuchyně vybavovat různým náčiním a pomůckami a zútulňovat si tak místnost, která se stala světnicí, kde lidé nejen vařili, ale také společně stolovali, vychovávali děti a přijímali návštěvy.
Poté se začal rozšiřovat plyn, kterým se nejprve svítilo, později začaly vznikat sporáky kombinované, na uhlí a plyn, a plynové. Na přelomu 19. a 20. století si hospodyně mohly vybírat mezi plynem a elektřinou.
Kuchyně dnes
Od té doby se vařiče dále vyvíjely. My si dnes vybíráme nejen mezi plynovou a elektrickou plotýnkou, ale spousta žen si již kupuje také indukční desky a mikrovlnné trouby, nad kterými si v minulém století lámal hlavu leckterý konstruktér a vynálezce.
Spoustě z nás občas chybí to pověstné "teplo rodinného krbu", a proto ve volných dnech vyjíždíme do svých milovaných a s láskou opečovávaných chalup.