konstrukce lodi
Titanic byl postaven v Belfastu v loděnicích Harland & Wolff na objednávku společnosti White Star Line, jako druhý ze série tří lodí podobných parametrů (vedle Olympicu a Britannicu). Šéfkonstruktérem lodi byl Thomas Andrews považovaný za absolutní špičku ve svém oboru. Pro stavbu lodi byl použit ten nejlepší materiál a ta nejlepší technika, jaké v té době existovaly.
Titanic byl 269,1 metrů dlouhý a 28,25 metrů široký, měl hrubou prostornost 46 328 BRT a jeho výtlak činil 52 310 tun při maximálním ponoru (10,54 m).[2] Byl o něco větší než Olyrý napsal, že "po uzavření vodotěsných dveří se loď stává prakticky nepotopitelnou. Loď měla vydržet dokonce i současné proražení prvních 4 vodotěsných komor, což již bylo při její velikosti dost nepředstavitelné. 29 parních kotlů v 6 samostatných kotelnách pohánělo 2 pístové parní stroje (každý o výkonu 15 000 koní) a turbínu (o výkonu 16 000 koní).[2] Loď měla tři lodní šrouby (prostřední vážil 22 tun, krajní vážily 38 tun), maximální rychlost lodi se odhadovala na 24 uzlů (Titanic jí nikdy neplul). Kouř z kotlů byl odváděn do tří pravých komínů. Kromě nich byl nainstalovaný ještě falešný komín na zádi sloužící jako hlavní vývod ventilace a komín kuchyně. Loď pak se čtyčmi komíny vypadala větší a budila větší dojem bezpečí.