Historie ČMB v Čechách a na Moravě

     S chovem belgického koně na Moravě se započalo od roku 1879 a v Čechách roku 1882. Zpočátku bylo prováděno převodné křížení připouštěním teplokrevných klisen a kříženek po norických hřebcích importovanými belgickými chladnokrevníky, na Moravě měli vliv ušlechtilejší hřebci ardenští, v Čechách se uplatnili především mohutnější hřebci valonští a belgičtí. Později byly zakládány chladnokrevné chovy hřebčínského typu, které chovaly originální belgické koně na podkladě importů hřebců i klisen (např. Seilernův hřebčín na Lukově u Zlína, založený 1901) a prostřednictvím jejich aklimatizovaného potomstva ovlivňovali šlechtění zemského chladnokrevného chovu. Z plemeníků v Lukovském hřebčíně vynikal lic. Spirou (*1897), který přes syna 50 Corale (*1909) založil linii, která se udržela až do současnosti. V období mezi světovými válkami byl import belgických koní omezen a další šlechtění chladnokrevníků převládajícího belgického původu od té doby probíhalo na podkladě domácího chovu, kdy importovaní belgičtí hřebci a jejich synové byli připařovány na domácí klisny se známým belgickým genovým základem, čímž byly vytvořeny genealogické linie, z nichž některé se dochovaly dodnes. Velkým přínosem pro úspěšné rozvíjení chovu bylo v roce 1930 zřízení Státního chladnokrevného hřebčína v Tlumačově, později přestěhovaný na dvory Skály respektive Peškov. V Čechách byl pozitivním přínosem odchov chladnokrevných hřebečků ve státní hříbárně Nový Dvůr u Písku.

     V Čechách a na Moravě vznikly vzhledem ke kvalitativně jiné základně klisen odlišné typy chladnokrevníků. V Čechách byl v domácím chovu zastoupen (s větší lokální proměnlivostí) i podíl norické krve. Na Moravě byl chov belgika oproštěn od podílu norické krve, neboť norický kůň se zde choval samostatně. K rozdílnému typu moravského chladnokrevníka přispívá i skutečnost, že na Moravu byli nakupováni hřebci spíše ardénského typu, sušší, tvrdší konstituce, u nichž bylo dbáno na jejich chodivost.

Český chladnokrevník vzhledem ke smíšení krve belgické a norické byl vyšší a delšího tělesného rámce, často měl sklon k větší lymfatičnosti a nemíval tak souladný zevnějšek. V Čechách vznikly linie lic. Hans - 428 Branibor (*1922), 396 Bourgogne de Monti (*1920) a 426 Aglaé (*1920), která se později velmi rozšířila i na Moravě.

Moravský chladnokrevník byl více podobný původnímu belgiku, neboť byl chován pouze na belgické krvi. Byl kratšího rámce, výrazného osvalení a souladnějšího vzhledu. Byl také na nižší noze, hlubší a vynikal mechanikou pohybu. Moravský belgický kůň sice nedosáhl mohutnosti svých belgických předků, ale svou výkonností se osvědčil. Na Moravě vniklo větší množství linií, z nichž do současnosti se dochovali tyto linie -51 Bayard de Heredia (*1920), 9 Marquis de Vraimont (*1920) a 113 Successeur de Boneffe (*1928).

     Nepříznivě se v chovu koní (nejen chladnokrevných) u nás projevily události 2. světové války. Do plemenitby byl zařazen vyšší počet norických hřebců, konaly se povinné odvody pro potřebu armády a mnoho koní padlo za oběť nemocem. V roce 1945 navíc ustupující německá armáda hodně koní zabrala, zejména na Moravě, včetně plemenných hřebců. Po válce se objevily snahy o obnovu chovu, rozvíjely se především linie 9 Marquis de Vraimont (na Moravě) a linie 426 Aglaé (v Čechách). Vzhledem k zužující se krevní základně a snižujícímu se počtu koní, však vyvstala nutnost spojení chovu moravského a českého belgického koně. To začalo již v 50. letech 20. století a postupně se tak setřely rozdíly v typu moravského a českého chladnokrevníka. Největší vliv na šlechtění v té době měly hřebčín Netolice a později JZD Moravské Budějovice. Po roce 1960 přestala být v chovu chladnokrevných koní rozlišována plemenná příslušnost. V 60. letech 20. století vlivem mechanizace zemědělství došlo k výraznému snižování počtu chladnokrevných koní a jejich vývozu na maso. Pro nezájem chovatelů byl zrušen chov v Peškově a později bylo zrušeno belgické stádo i v Netolicích. Nejvážnějším negativním obdobím v chovu belgického koně v Čechách a na Moravě byla 70. a 80. léta 20. století, kdy bylo přikročeno k budování tzv. českého chladnokrevného koně překřížením krve belgické a norické.  Po změně politických poměrů v roce 1989 byl obnoven původní cíl šlechtění na podkladě belgických původů koní a vzniklo tak plemeno českomoravského belgického koně. V roce 2000 byla nejkvalitnější část populace zařazena do ochrany genových zdrojů. V současnosti je jedním z největších chovů českomoravského belgického koně Chov koní Dvorka - Janovice u Trutnova.

Tato stručná historie byla zpracována zejména na podkladě článků z časopisů.

Jezdectví (č. 7 a 8 /2001) - Českomoravský belgik - Současnost v zrcadle historie  od autora Ing. Lubomíra Procházky

Koně ASCHK (2011) - Historie vzniku českomoravského belgického koně od kolektivu autorů (Ing. Dana Rosenbergová, Ing. Jan Navrátil, CSc., Ing. Jitka Schmidová)

Linie českomoravského belgického koně

Uznané linie plemenných hřebců dle ŘPK ČMB

1. ČMB-L-A 01    426 Aglaé 24/1196 (B,*1920) - aktivní

2. ČMB-L-A 02    Albion d´Hor 23/1892 (B,*1915)

3. ČMB-L-B 01    51 Bayard De Heredia (B,*1920) - aktivní

4. ČMB-L-B 02    Boston (rus.chl.) - 188 Rogdaj

5. ČMB-L-B 03    396 Bourgogne de Monti (B,*1920) - aktivní

6. ČMB-L-B 04    428 Branibor (chč.B,*1922) - aktivní

7. ČMB-L-C 01    Conquérant de Terhaegen 69900 (B,*1910)

8. ČMB-L-C 02    50 Corale (B,*1909) - aktivní

9. ČMB-L-H 01    Hercule de Doiceau 61/230 (B,*1913)

10.ČMB-L-J 01    Jupiter 126 (B,*1880)

11.ČMB-L-L 01    Laboureur d´Isaac 72006 (B,*1922)

12.ČMB-L-M 01    9 Marquis de Vraimont (B,*1920) - aktivní

13.ČMB-L-M 02    Melon 47096 (B,*1907)

14.ČMB-L-M 03    26 Miroš (B,*1923)

15.ČMB-L-N 01    Nageur des Carrieres (B,*1905)

16.ČMB-L-P 01    3998 Pandor (pol.chl.,*1960) - Pildor - aktivní

17.ČMB-L-P 02    473 Positiv d´Hor (B,*1915)

18.ČMB-L-P 03    222 Prince de Gages (B,*1925)

19.ČMB-L-S 01    113 Successeur de Boneffe 32/3274 (B,*1928) - aktivní

Další z mnoha linií, které se více či méně ve své době uplatnily:

497 Brennus (B,*1917), 63 Coquerant de Braine (B,*1917), 242 Matěj (B,*1922), 244 Block (*1918), 192 Clairon de St.Laurent (*1922), 316 Nankin (284 Nankoš *1924), 433 Beziers (204 Beziers z Bezděkova *1926), 20 Dauphin des Kentures (B,*1923)

Českomoravský belgik dnes

     Chovným cílem je chladnokrevný kůň dospívající ve třech letech stáří, středního čtvercového rámce s dobrým osvalením, minimalizací exteriérových vad.

     Menší ušlechtilá hlava mírně štičí v profilu, s živým okem, kratší vysoko nasazený krk, mírně strmá a středně dlouhá lopatka, hluboký a prostorný hrudník, kratší středotrupí, s dobrou horní linií, kratší pevná bedra, mohutná, dlouhá, široká, mírně skloněná a štěpená záď. Fundament suchý, kostnatý, klouby výrazné, spěnka kratší a pružná, kopyta pevná a prostorná.

     Pracovitý a dobře ovladatelný kůň přiměřeného temperamentu, bez charakterových vad, dobře živitelný, pohyblivý, s chody odpovídajícími užitkovému zaměření plemene.

     Barvou převážně ryzáci až tmaví ryzáci se světlou hřívou a ohonem, v menší míře hnědáci, vraníci a nevybělující bělouši. Výskyt bílých odznaků na hlavě a končetinách. Kůže tmavě pigmentovaná.

     Plemeno se vyznačuje ranějším dospíváním cca ve 3 letech stáří, dlouhověkostí, dobrou plodností, pevnou konstitucí, adaptabilitou pro různá prostředí a dobrou krmitelností. Je určeno především pro práci v tahu.

Minimální tělesné míry při zápisu do PK

hřebci KVP 166, KVH 156, OHr 187, OHol 24 cm

klisny KVP 165, KVH 155, OHr 192, OHol 23 cm (HPK), 22 cm (ostatní)

zpracovala © Michaela Šindelářová 2012