myšlení
6. MYŠLENÍ
Definice myšlení
-myšlení je proces vědomého odrazu skutečnosti v jejích objektivních vlastnostech,
souvislostech a vztazích, do kterých se zahrnují i objekty nedostupné bezprostředním
smyslovým vnímáním
-myšlení = poznávací proces probíhající mezi člověkem a okolím
= nejsložitější kognitivní proces zaměřený na zpracování a využívání informací
= proces analýzy, syntézy a odvozených myšlenkových operací
= zprostředkovaný a zobecňující způsob poznávání předmětů a jevů na základě
pochopení vzájemných vztahů a souvislosti
– je sociálně podmíněno a nerozlučně svázáno s řečí
-myšlení je složitým procesem chápání a řešení problémů -> výsledkem myšlení je nový
poznatek
-z vývojového hlediska se rozlišuje konkrétní (názorné) a abstraktní (pojmové) myšlení
Myšlenkové operace
-analýza = rozložení celku na části
-syntéza = spojování částí do celku
-srovnávání = zjištění rozdílů a podobností
-třídění
-abstrakce = vydělení podstatného a obecného
-zobecnění
-indukce = vyvozování pravidla z příkladů (postup od jednotlivého k obecnému)
-dedukce = aplikace obecného pravidla na konkrétní jev (postup od obecného
k jednotlivému)
-analogie = vyvozování poznatku na základě podobnosti
-zobecňování = zjišťování společných vlastností a zákonitostí
Obsahy myšlení
-vychází z různých materiálů, na jejichž základě k myšlení dochází (tvary, symboly, významy
a chování -> obsahy myšlení mohou být názorné, symbolické, sémantické a behaviorální
Složky myšlení
-chápání = poznávání vztahů v rovině percepční (postihování souvislostí vnějších vlastností
předmětů) a v rovině pojmové (postihování funkčních vztahů)
-řešení problémů = vytváření a ověřování hypotéz v rovině percepční nebo pojmové ->
východiskem konstruování hypotéz jsou systémy motorických zvyků a pojmových schémat –
problém lze řešit pohyby (manuální operace s předměty, které tvoří strukturu problému),
v představách nebo myšlenkovými operacemi
Produkty myšlení
-pojmy = odraz podstatných vlastností (znaků) předmětů
-soudy = postižení vztahu mezi pojmy -> slovní formou soudu je věta – vlastnosti a znaky,
které pojem shrnuje, soud přisuzuje nebo je popírá => není čistou myšlenkovou operací,
obsahuje emocionální akcent daný vztahem přijetí nebo odmítnutí – emocionální a nahové
východisko může vést k vytváření nesprávného soudu
-úsudek = postihování vztahů mezi soudy -> vztah dvou výchozích soudů (premis) dovoluje
učinit závěr (úsudek)
-3 hlavní druhy úsudků:
1. induktivní úsudek -> dochází se v něm od jednotlivostí k něčemu obecnému
2. deduktivní úsudek -> z obecného se vyvozuje závěr pro jednotlivý případ
3. úsudek z analogie -> vychází z toho, že mají-li dva předměty některé shodné vlastnosti,
mohou mít stejné i některé další
Vytváření pojmů
-pojmy = elementy vyšších, specificky lidských forem myšlení
-pojmy se vytvářejí skládáním představ nebo abstrakcí
-na rozdíl od názornosti představ jsou pojmy nenázorné
-představa se vždy prožívá jako jednotlivina, zatímco pojem jako obecnina -> obraz obsažený
v představě je odrazem předmětu a má schematický obsah – v průběhu vývoje jedince
se obrazy spojují se slovními označeními (pojmy) => dochází k pronikání názorných
a abstraktních obsahů a k vytváření slov
Vývoj myšlení
-vývojové fáze myšlení podle Piageta:
1. senzomotorické myšlení (asi do 2 let života)
-dochází k identifikaci objektů
-užívání schémat v podobě kruhových reakcí
-primární kruhová reakce (první 4 měsíce života)
-sekundární kruhová reakce (mezi 4-8 měsícem)
-terciální kruhová reakce (mezi 12-13 měsícem)
2. předoperační myšlení (od 18-24 měsíců do 7 let)
-předpojmové (symbolické) myšlení (2-4 roky)
->vyznačuje se egocentrickým a magickým chápáním světa
-názorové (intuitivní) myšlení (4-7 let)
->vzácně se vyskytují vztahy mezi vjemy
3. konkrétně logické operace (7/8-11/12 let)
-myšlení vázáno na konkrétní objekty
4. formálně logické operace (od 11/12 let)
-logické myšlení, operace s abstraktními pojmy
Druhy myšlení
-základní druhy myšlení = konvergentní a divergentní
-konvergentní (reproduktivní) myšlení užívá již známých způsobů řešení, tj. známých
algoritmů
-divergentní (produktivní) myšlení má tvůrčí charakter a směřuje k objevení nového,
originálního řešení
-myšlení lze dále dělit na konkrétní X abstraktní, levoruké X pravoruké aj.
-konkrétní myšlení -> bývá nejprve rozvinuté – je praktické, vztahuje se na předměty a jevy
postihnutelné smysly (manipuluje s vjemy)
-vizuální (názorné) myšlení -> operuje s představami, mentálními obrazy, nejčastěji
vizuálními
-pojmově logické = operace s pojmy
-praktické myšlení = řešení úloh praktickou činností
-abstraktní (teoretické) myšlení -> vychází z generalizace (zobecnění) a abstrakce
(stanovení podstatných znaků) – předmětem jsou teoretické problémy
-imaginativní myšlení = myšlení v obrazech -> vytváření nových představ na základě
dřívějšího vnímání => fantazie, obrazotvornost, představivost
-proposicionální myšlení = vyjadřuje tvrzení, propozice v řadě vět
-motorické myšlení -> probíhá jako pohyb představ v mysli
-levoruké (intuitivní) myšlení = myšlení, které využívá podvědomí, intuici a jednoduchou
matematiku -> probíhá z části nebo vcelku nevědomě, subjekt si neuvědomuje jednotlivé
sekvence (kroky) procesu myšlení, které vystupují náhle
-pravoruké (diskursívní) myšlení = racionální myšlení založené na principu logiky -> opírá
se o vědomé kroky v řešení problému
Řešení problému
-je základní funkcí myšlení
-problém vzniká tehdy, když je dán cíl činnosti, ale chybí cesty k jeho dosažení
-základní druhy problémů:
problémy indukce struktury -> nalezení schématu, které uspořádá elementy – řešení
je založeno na chápání funkčních a jiných vztahů mezi těmito elementy
problémy přeformování -> objekty jsou uvedeny do souladu s určitými pravidly, aby
bylo možno dosáhnout určitého cílového stavu
problémy uspořádání -> jde o nové uspořádání elementů (např. v anagramu)
-2 základní principy řešení problémů:
1. k řešení problému lze dospět systematickým variováním stavů v prostoru problému,
užitím algoritmů (pevných pravidel řešení) a heuristik (pomůcek hledání a nalézání)
2. při řešení problémů postupnými kroky se získává proveditelné řešení s přibývající
konkretizací obecného principu řešení
-strategie řešení problémů:
1. strategie opírající se o zásadu pravděpodobnosti vycházející z hypotézy řešení, která
se zdá nejpravděpodobnější a v případě neúspěchu je nahrazena jinou hypotézou
= řešení myšlením
2. strategie „polovinová“ spočívající v konstrukci řešení, které vylučuje vždy polovinu
možností (např. při systematickém hledání skrytého předmětu) = řešení vhledem
3. strategie pokusů a omylů založená na náhodných postupech, které chybí pravidla
a uplatňují se spíše dohady
-fáze řešení problému:
1. orientačně-analytická = aktivní zpracování, modelování problémové situace
2. strategicko-operační = utváření hypotézy, metody, strategie řešení
3. synteticko-verifikační = prověřování hypotézy řešení
-postup při řešení problému:
1. střetnutí se s problémem, rozpoznání problému
2. příprava řešení
3. vlastní proces řešení
4. vyřešení problému nebo konstatování neúspěchu
5. kontrola, zdokonalení řešení
