Gabriel

Úvod

Neexistuje žádná knížka o učitelství plná symbolů a tajemství, jako je bible. Kniha o učiteli... o učiteli, který je znám už více jak 2000 let...

Toto téma jsem si vybral, jelikož Ježíš je pro mě vzorem. Vzorem nejen jako pedagog, ale hlavně jako člověk. Člověk, které své lidství povýšil do stavu, ve kterém našel sám sebe. Bible sice tato slova píše obráceně, že Bůh sestoupil na zem..., ale pro mě je více přijatelná tato myšlenka. Od Ježíše se učím. Mnoho lidí namítá, že je napsáno pouze něco, a spoustu bylo vypuštěno, ale tohle je dostačující k tomu, aby jeho slova zazářila nejen na lidi, ale i na pedagogy, jako jsme my.

Nenapsal žádnou publikaci, přesto jeho dílo je velmi rozsáhlé a jeho myšlenky ani v dnešní době nejsou úplně chápány. To, co konal, známe pouze z bible z „poznámek“ jeho žáků. Nejvíce přínosné mi na něm přijde to, že nepředával jen nějaké informace, ale hlavně vědění a moudrost.

I. kapitola

Ježíš, jak už jsem řekl, nepředával jen nějaké informace a vzorečky, které se děti učí na základní škole, předával moudrost, kterou je třeba objevovat v každém věku.

Dával rady do života. Rady, které mohou být použity dnes a denně, v každém věku, v každé životní etapě.

Nyní bych chtěl ukázat některá jeho slova. Slova, která byla řečena k problémům společnosti. Nejen té před 2000 lety, ale i k dnešní. Ano, Ježíš je člověk, který „předběhl svou dobu“

V bibli nalezneme rady na

*stavy, když se bojím: „A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou...“

*starosti: „Nedělejte si starosti o zítřek, zítřek bude mít své starosti...“

*při ohrožení: „Kde je vaše víra, (když se bojíte)?“

*klesání na mysli: „radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích, stejně pronásledovali proroky, kteří byli před vámi“

*při pochybnostech: „proč jste tak ustrašení, vy malověrní?!“

*v krizi: „Nemějte starosti...Váš nebeský Otec ví, co potřebujete...“

*když opouštím bezpečí domova: „...posílám Vás jako ovce mezi vlky? buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice“

*o nemoci a bolestech: „kolemjdoucí ho uráželi a potřásali hlavou...“

*při únavě: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtěžkáni břemeny, a já vám dám odpočinout...“

Toto je jen pár úryvků, pár slov... Avšak je v nich ohromná moudrost a neskonalá prostota. Každý, kdo hledá rady, zde může najít to, co potřebuje. Avšak potřebuje „uši k slyšení“...

II. kapitola

Ježíšův život je podle bible plný zázračných událostí. Od početí po vzkříšení. Nebudu je zde rozebírat, ale podíváme se na jeho život kde se ukazuje jako učitel. Učitelství je velmi těžká věda a ještě těžší práce. Každý nemůže být učitel. Červený diplom ani všechny ctnosti nestačí. Učitel musí být hlavně osobnost. Osobnost, ke které ostatní vzhlíží a jdou za ní. Osobnost, která obohacuje, dodává sílu a přijímá člověka v jeho nejvnitřnější podstatě.

Pro tuto kapitolu jsme si vybral evangelium Matoušovo. Myslím, že Matouš to měl jako celník velmi těžké, vzdát se všeho majetku a odejít s Ježíšem pouze v tom, co měl na sobě, proto si myslím, že měl nejvíce otevřené oči.

Ježíšův život začíná měnit obrátky při jeho 40 dnech na poušti. když se vrátil, Jan Křtitel hned poznal, že se s ním stalo něco zvláštního. Co ale prožíval? píše se, že když hladověl, přišel Ďábel ve formě pokušení přeměnit kameny v chléb a nasytit se. Ježíš odpověděl, že „nejen chlebem živ je člověk“. Toto je pro mě velmi důležitá věta, jelikož se v ní říká, že učitelství se nesmí dělat pro peníze. Učitelství není byznys a ani se nesmí stát zdrojem zbohatnutí.

Stejně tak učitel nemusí učit ve škole. Škola není to, že je to budova s nápisem ŠKOLA, ale je to místo, kde se předává moudrost, vědění... Ježíš kázal na hoře. Nepotřeboval chrám. Chrám byl pro něj celý svět. Avšak nezapomínal na zákony, nezapomínal na řád. Držel se jej. „Nepřišel jsem zrušit zákon ani proroky, ale naplnit jej.“ Řádu se drží, avšak svým způsobem.

Konečně se dostáváme k tomu, jak mluvil. Když se vyskytl nějaký problém nebo téma k řešení, mluvil v podobenství. Ta tvořila třetinu toho, co si z Ježíšových slov svědkové jeho působení pamatovali a další pak zaznamenali.
Na tehdejší dobu byla podobenství neobvyklou až sugestivní formou sdělovaného poselství. Příklady z venkovského prostředí byly v krajině, kde Ježíš působil, všem plně srozumitelné.
Jistě i my v nich najdeme hloubku myšlenek, které se mohou stát podnětem pro naše chování. Uveďme si alespoň některá z těch, jimiž Ježíš usnadňoval pochopit význam jeho myšlenek:

O DVOU STAVITELÍCH - O DOMĚ NA SKÁLE A NA PÍSKU (Matouš 7,24-27, Lukáš 6,47-49).
"A tak každý, kdo slyší má slova a plní je," říká Ježíš, "bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice a vrhly se na ten dům. Ale nepadl, neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice a obořily se na ten dům. Padl a jeho pád byl veliký."
Zde ježíš poukazuje na pevnost... Pevnost názorů, myšlenek a rozvážnost. Pokud se chceme učit, musíme nalézt nejen cíl (mít dům), ale ten cíl mít promyšlený a vědět, že nám vydrží.

- O ROZSÉVAČI - O ROZDÍLNÉ PŮDĚ (Matouš 13,3-8).
Rozsévač, se vydal rozsévat zrna. Některá padla podél cesty, takže je ptáci sezobali, jiná na skalnatou půdu, kde neměla dostatek země, aby vzešla, jiná padla mezi trní, které je udusilo. Zrní, které se dostalo do kvalitní země, dalo mnohonásobný užitek. Každý může slyšet rady, avšak pokud poslouchá jen na půl, nikdy nemůže jeho dílo vyrůst tím nejlepším směrem. Pedagogové mohou učit, ale pokud jsme duchem nepřítomni, nemusíme pochopit slova a daný kontext.

- O ZRNU HOŘČIČNÉM (Matouš 13, 31-32).
"Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zasel na svém poli. Je sice menší nežli všechna semena, ale když vyroste, je větší než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“
Přesvědčivější přirovnání bychom těžko hledali. Stačí i jen myšlenka. Jádro, které ve výkladu pochopíme může vyrůst v tu největší bylinu.


- O POKLADU A PERLE (Matouš 13,44-46).
Království nebeské se podobá svou hodnotou drahocennému pokladu, vzácné perle, pro kterou člověk, pokud ji objeví, je ochoten obětovat vše co má, jen aby ji získal.
Angažovanost při získávání nejcennějšího pokladu znamená zřeknutí se věcí druhořadých. Takže pokud chceme poslouchat poselství, jež nám učitel sděluje, musíme oddělit to podstatné od nepodstatného...

- O BOHÁČI A LAZAROVI (Lukáš 16,19-31).
Zde Ježíš kritizoval nedostatek pochopení boháčů pro potřeby chudobných spoluobčanů.
V Matoušově evangeliu 6,24 se dočteme, že "Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům, neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat. K jednomu se přidá a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu a mamonu." Myslím, že toto je velmi příhodné podobenství k tomu, jak jsem již psal v úvodu, že pedagogika a byznys nejdou dohromady...

- O DESETI DRUŽIČKÁCH (Matouš 25,1-13).
Toto podobenství je jasnou výzvou k bdělosti, aby se nepropásl okamžik, který je pro dosažení cíle klíčovým.

- O FARIZEU A CELNÍKOVI (Lukáš 18,9-14).
Oba byli současně v chrámě, aby se modlili. Zatímco farizeus vypočítával své zásluhy, celník se pokorně vyznával ze svých hříchů. Ježíš Kristus upozornil na rozdíly mezi namyšlenými lidmi, kteří se chlubí vším, co chvályhodného vykonali a mezi pokornými, kteří si naopak pro svou skromnost opravdové pochvaly zaslouží. Takže i když člověk vystuduje a skončí s diplomem v ruce neznamená, že drží všechnu moudrost v kapse. K vědění patří i ta část, kde si jsme vědomi toho, že ještě toho mnohé nevíme.

- O ZBLOUDILÉ OVCI (Matouš 18,12-14, Lukáš 15,3-7).
Dobrému pastýři záleží na každé ovci, která patří do jeho stáda. Pokud některá z nich zabloudí, půjde ji hledat, aby jí umožnil návrat mezi ty, ke kterým patří. Hříšníky připodobňuje Ježíš ke zbloudilým ovcím a dává jasně najevo, že nic není ztraceno, protože Pastýři není jejich život lhostejný a proto ani v nejmenším neváhá věnovat veškeré úsilí pro jejich záchranu. Ano, i ten nejnepatrnější člověk může naše srdce potěšit, když pochopí to, co chce učitel sdělit...

- O NEMILOSRDNÉM SLUŽEBNÍKU (Matouš 18,23-35).
Podobenství vypovídá o pánově milosrdenství, smilování se nad služebníkem a o odpuštění. Toho však nebyl služebník schopen vůči svému bližnímu.
Mezi neméně zajímavé patří podobenství O rozdílné půdě, O svěřených hřivnách, O místě na hostině, O ztracené minci, O hostině, O dělnících na vinici, O pleveli mezi pšenicí, O věrnosti služebníků. Ponecháváme na vlastní iniciativě všech čtenářů, nakolik si sami tato podobenství v Písmu vyhledají.

- O MILOSRDNÉM SAMAŘANU (Lukáš 10,25-37).
Pro Ježíše to byla vítaná příležitost podat názorný příklad vyprávěním o člověku, který cestou z Jeruzaléma do Jericha byl okraden a zraněn lupiči. Bez povšimnutí a poskytnutí pomoci ho minul kolemjdoucí kněz a posléze i levita, chrámový sluha.
Následně, jako třetí, šel kolem zraněného Samařan. Jako člen cizí, "znepřátelené" země, by ho tím spíše mohl ignorovat jako svého potencionálního nepřítele. Ale neudělal to. Poskytl zraněnému pomoc bez ohledu na výdaje, které pro jeho záchranu bylo nutné obětovat.
Ježíš Kristus se zeptal zákoníka, kdo, podle jeho názoru, byl z oněch tří bližním tomu, jenž se ocitl v nouzi a neobešel by se bez pomoci někoho druhého. Odpověď byla nabíledni. Nezbývalo, než aby Ježíš své vyprávění zakončil výzvou: "Jdi a jednej také tak".

Pro nás toto podobenství znamená nebýt lhostejnými k utrpení druhých lidí, a to bez ohledu na jejich národnost, náboženské přesvědčení, rasu či kulturní odlišnosti. Není snadné přemoci v sobě třeba nenávist k soupeřům či dokonce k nepřátelům.

Druhým podobenstvím, jehož význam oceňuje zvláště současná mladá generace, je:
- O MARNOTRATNÉM SYNOVI nebo také O MILUJÍCÍM OTCI (Lukáš 15,11-32).
Toto podobenství se řadí mezi nejaktuálnější. Vypráví o otci dvou synů, z nichž jeden požádal o svůj podíl na dědictví. Otec mu vyhověl. Syn odešel s úctyhodným majetkem do světa, kde se mu v krátkosti podařilo darovaný díl rodinného jmění prohospodařit. Když se ocitl bez jakýchkoli finančních prostředků, začal strádat hladem. Nezbývalo mu než přijmout u cizích lidí za velice ponižujících podmínek místo nádeníka. Těžké bylo rozhodování, co dál při vzpomínce, že u jeho otce se mají i námezdní dělníci lépe než nyní on. Vrátit se s prosíkem za odpuštění? Zůstat u cizích lidí a nadále pykat za svůj prohřešek? Což kdyby se nad ním otec přece jen smiloval a přijal ho zpět třeba i jako nejnižšího sluhu?
Pokusme se zamyslet nad tím, jak bychom asi jednali my v jeho nebo v otcově situaci.
Marnotratný syn se vrátil s touto prosbou za odpuštění: "Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem již hoden nazývat se tvým synem. Přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků." Otec ho oproti jeho očekávání přivítal, dokonce s otevřenou náručí a bohatým pohoštěním.
Není na škodu přečíst si v Bibli, jak na hostinou oslavovaný návrat svého sourozence reagoval bratr, který zůstal po celou dobu věrný svému otci a rodnému domu. Neměl snad dostatečný důvod k tomu, aby se cítil pokořen a aby začal svého bratra nenávidět?

 

III.kapitola

Takováto a mnohá další bychom našli v bibli spousty. Co nám však ukazují?

Teď by bylo snadné napsat typologii a nejlepší vlastnosti učitelů. Samozřejmě by se to na Ježíše hodilo. Není to však můj účel. Chtěl bych ukázat zázraky, které se mohou stát při pochopení slov Ježíšových.

Osobnost není nic statického, a už vůbec ne konečným stavem. Jejím cílem je stát se cestou. Cestou rozvoje sebe sama. A kdo to potřebuje více nežli učitel? Učitel, který předává části ze sebe sama žákům. Mnoho „moudrých“ již napsalo hodně stránek o učitelích, jejich vlastnostech... Ale to nejde mít u sebe příručku dobrého učitele a podle toho jednat, chovat se... Stejně tak jako Ježíš i my bychom se ale měli snažit a učit se, zápasit o svou identitu a nezneužívat svých talentů a vypořádávat se se sebou samým. Ježíš nepřemáhal lidi žádným vnějším tlakem. Šel jinou cestou. Přiváděl lidi k tomu, aby opět pocítil svou vnitřní sílu a tak se uzdravovali, když jim vyprávěl příběhy o nich samých, provokoval v nich ohromnou sílu imaginace. Tato síla dovede člověka přeladit nebo zahojit působením na nitro.

Myslím, že tohle je nejdůležitější z učitelova povolání. Nechat zazářit svou duši na ostatní.