APLIKOVANÁ SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE

-sociální psychologie = základní psychologická věda, pojednává o determinantách psychiky
(kultura a vlastní organismus, biologické a sociální složky)

-> psychologie zkoumající psychologické aspekty sociálních interakcí,
lze ji aplikovat všude tam, kde jde o práci s lidmi

-r. 1908 = vydána první učebnice sociální psychologie, v 80. letech
20. stol. = první přednášky sociální psychologie v USA; v pol. 30. let 20. stol. = aplikace
sociální psychologie v USA -> objevení sociálního činitele pracovního výkonu (příslušnost
ke skupině a poměry ve skupině) – cca 20 pracovnic z velké dílny, postupné zhoršování
pracovních podmínek (očekávání poklesu prac. výkonu), výkon naopak mírně stoupl =>
objevení jiných faktorů než fyziologických = vytvoření pracovní skupiny (normy dané
skupině + normy vytvořené skupinou) – vysoký výkon souvisí:

1. s kohezí (soudržností) skupiny – zejména jde
   o kohezi týkající se pracovních cílů

2. s přináležitostí k podniku -> mají vysokou pracovní morálku, dělají více, než musí, cítí se
   součástí podniku, je integrován s cíli podniku

=> dvě podmínky pro vysoký výkon (Mayo):

1. vnitřní kohezivita pracovní skupiny

2. integrace s cíli skupiny

-vytváření koheze prac. skupiny v experimentu =>
důležité aspekty pro psychiku pracovnic: byly vybrány, pociťovaly zájem o svou osobu
(otázky výzkumných pracovníků na jejich pocity a zdravotní stav) -> byly vnitřně kohezivní
a více integrovány s cíli organizace – pod vlivem těchto výzkumů = základní změna pohledu
na pracujícího člověka -> předtím = Taylorismus (kontrola výkonu + jedinou odměnou
mzda) => z pojetí homo economicus se vytvořil homo sociologikus – tzn. že
u kvalifikovaných pracovníků není nejsilnějším motivem mzda, ale sociální poměry na
pracovišti

-human resources = lidské zdroje, na kterých je postaveno sociální manažerství – utváření
sociálního prostředí => musí být respektována důstojnost každého pracujícího, musí být
autonomní -> být vnímán jako autonomní a kompetentní bytost

-po válce se rozvíjel proud aplikované sociální psychologie s vystupujícími sociálními
problémy

POLITICKÁ PSYCHOLOGIE – PSYCHOLOGIE POLITIKY

-v politice jde o několik druhů interakcí -> např. interakce profesionální politik-občan, mezi
politiky, politickými stranami, mezi jednotlivými občany

-politik nabízí určité ideje a musí zkoumat veřejné mínění -> první výzkumy politické
psychologie vznikaly na objednávky politiků a politických stran, zabývaly se veřejným
míněním:

1. jakou má politik nebo strana šanci na zvolení

2. jak způsobit, aby byl zvolen („co lidé chtějí“)

-sociální politická psychologie pracovala na politickou objednávku; v 60. letech Horn
vystoupil s požadavkem tzv. rozumějící psychologie = musí být prováděna tak, aby
přinášela určité rozumění dané problematice -> činitelé výchovy k demokratismu

-i na západě klesá zájem o politiku ze dvou příčin:

1. nezájem o politiku vyplývající z primativismu (lidé jsou spokojení, je jim jedno,
   kdo vládne)

2. nezájem o politiku způsobený naučenou bezmocností (vědomí, že nelze ovlivnit
   události kolem sebe)

-z toho vyplývají dva druhy politické neangažovanosti:

1. neangažovanost primatestická

2. neangažovanost vyplývající z naučené bezmocnosti

-politická psychologie byla chápána jako „služka politiky“

-v době studentských bouří v 60. letech v Německu = požadavek radikálních studentů, aby
psychologie „vstoupila do služeb politiky“ – požadavek politicky angažované psychologie,
nikoli psychologie politiku vysvětlující

PŘEDMĚT PSYCHOLOGIE POLITIKY

-polis = obec, politika = činnost zabývající se správou obce – principem má být „co
nejvíce blaha pro co nejvíce občanů“

-osobnost politika je často osobností s motivací moci, prestiže, pohodlí, peněz aj.

-politický akt = každý akt, který je motivován nějakým nadosobním zájmem, který se týká
určité skupiny

-psychohistorie -> zkoumá psychologické aspekty historických dějin, zabývá se otázkou
motivace

-Machiavelli v díle Vladař = teorie psychiky davů -> co je třeba udělat proto, aby vůdce davy
ovládal

APLIKACE PSYCHOLOGIE POLITIKY

-výzkum veřejného mínění, politických systémů, politického procesu aj.

-aplikovaná politická psychologie je pokusem o aplikaci několika málo principů na řešení
politických problémů

-dva druhy aplikace:

1. aplikace mechanická

2. aplikace principů = aplikace tvořivá, při řešení určitého problému

FUNGOVÁNÍ PSYCHOLOGIE POLITIKY PO 2. SVĚT. VÁLCE

-rozvoj psychologie politiky po 2. svět. válce byl způsobený dvěma fakty:

1. nutnost denacifikace

-působení proti antisemitismu

-bylo nutné zjistit psychologické aspekty v nacistické ideologii

2. nutnost řešit problém šířícího se komunismu

-řešení otázky, jak zabránit číření komunismu

-politická psychologie v SSSR => psychologie musela sloužit třídnímu boji

-v NDR = studentský požadavek, aby psychologie vstoupila do služeb revoluce

-ve 30. letech 20. stol. se psychologie politiky formulovala jako samostatný vědní obor
(zaměřovala se především na předvolební kampaň)

-při výzkumech politiků a funkcionářů komunistické strany v USA a VB = zjištění, že mezi
nimi převažují intelektuálové s psychiatrickými nálezy => „každý profesionální politik je
v podstatě psychopat“

-boj proti šířícímu se komunismu byl neúspěšný => požadavek, aby každý ministr měl ve
svém štábu psychologického poradce

-až do začátku 80. let platila zásada, že západ vyhrál válku, ale prohrál mír

-faktorová analýza politických postojů = každý politický postoj se vyznačuje vztahem dvou
bipolárních politických postojů:

tvrdost

komunismus fašismus

x x

liberalismus konzervativizmus

měkkost

-korporativismus = nahrazení politických partají „stavy“ => sněmy stavů (např. stav
zemědělců, stav dělníků, stav svobodných povolání aj.)

-k demokracii není žádná lepší alternativa, ale existují určité varianty demokracie

-jedním z úkolů akademické politické psychologie je přispět k procesu demokratizace

-proces demokratizace = politické myšlení, které odpovídá skutečnosti, jak je prezentována
v médiích

-proces demokratizace měl vést k občanské angažovanosti, velmi mnoho lidí však zůstává
politicky lhostejných

-velkým problémem zůstává praktická realizace demokracie

-demokracie má dvě roviny:

1. rovinu deklarativní (to, co „má být“)

2. rovinu praktickou (to, co „je“)

-postmodernismus znamená relativismus všech hodnot, včetně hodnoty demokracie

POLITICKÁ SOCIALIZACE

=druh sociálního učení, osvojení příslušných rolí a návyků procesem sociálního učení

-znamená orientaci v oblasti politiky

-kořeny jakékoli socializace jsou v raném dětství -> ve výchově v rodině je hodně
spontaneity => politická socializace má kořeny v rodinné výchově

-nejvýznamnější druhý = matka -> chování matky je pro socializaci osudové

-aby mohl rodič vést dítě k určitým hodnotám, musí být mezi rodičem a dítětem pozitivní
vztah; dítě se však může identifikovat i s otcem tyranem = nežádoucí socializace

-cca do počátku školního věku jsou rodiče autoritou

-dítě se orientuje v problematice politiky jako v problematice společnosti

-ve škole dítě dostává odměřené porce politické socializace v občanské výchově -> jde
o určitou formu indoktrinace (v určitém politickém duchu)

-vrstevnické skupiny, party, přátelství, církevní a stranické spolky aj. také ovlivňují politické
postoje

-politicky angažovaný občan je schopen se rozhodnout, má určitý stupeň politické inteligence

-politická kultura = kultivovanost politiky -> kultura má povznášet na vyšší vývojovou
úroveň – politická kultura se projevuje ve vystupování politiků a občanů, měřítkem
politické kultury je míra korupce

-politická socializace souvisí s hospodářským myšlením => kapitalismus, socialismus,
„3. cesta“

-postoje = psychické stavy, které mají emocionální obsah

-výchova k demokracii = trend od 20. let. 20. stol. (Lukáč a Gramchi) -> kulturní revoluce
(„každá revoluce končí v krvavé lázni“) – je třeba dělat připravenou kulturní revoluci =
masové působení na lidskou mentalitu, aby byla na tuto revoluci připravena

-Frankfurtská škola (vycházela z marxismu a vyústila v evropský komunismus,
eurokomunismus) => heslo „svět jde doleva“ – tendence přivést svět k myšlenkám
socialismu

-obsah kulturní revoluce = kapitalismus je zlo, ale není nutno ho zvrátit násilím, ale
nenásilnou cestou

-vývoj kulturní revoluce přinesl pojem pokrok

-v problému demokracie se projevuje nedostatek politické kompetence většiny obyvatel =>
„příliš mnoho blbců volí příliš mnoho gangsterů“

EXTREMISMUS

-za extremismus jsou označovány vyhraněné ideologické postoje, které vybočují z ústavních
zákonných norem, vyznačující se prvky netolerance a útočí proti základním ústavním
principům

-extremistická hnutí jako je komunismus a nacismus mají společný vyhraněný
antidemokratismus

-ideologie -> nabízí určité myšlenky, které mají psychologický obsah

Pravicový extremismus

-hovoří o nahrazování degenerované demokracie, kterou chce nahradit diktaturou

-pravicový extremismus chce nahradit demokracii korporativním zřízením (sněm stavů),
proti demokracii staví vůdcovský princip => proti demokratickému zřízení je postaven
mýtický základ s určitými prvky pragmatismu

-pokusy nahrazení demokracie silným systémem jsou neakceptovatelnou reakcí -> demokracie je nejlepším z existujících špatných forem zřízení (Churchill)

Levicový extremismus

-nechce likvidaci demokratického zřízení, jen korekci demokracie, který údajně protěžuje
jen vykořisťovatele

RASISMUS

-je založen na zdůrazňování rozdílných a neměnných rozdílů mezi etniky a z jejich existence
vyvozuje nadřazenost jedné rasy vůči jiným rasám

AKTIVISMUS

-politologové -> do této doby vládl omezený politický styl – hlavním aspektem společnosti
byl zákon a stát byl zastřešující institucí

-za francouzské revoluce = aktivistický styl – poutem společnosti je politický cíl
koncentrovaný v ideologii a živit jednotlivce má smysl jen v kolektivu => politika je
všeobjímající organizací

-život je chápán jako úkol -> smysl života přesahuje jedince – život má smysl, je-li žit pro
jiné => z toho vycházel např. fašismus a nacismus = vytváření „lepšího“ světa -> základní
ideou života pro jiné byl stát a život „v nebezpečí“

-kulturní rasismus -> není založen na rozdílu biologickém, ale společenském

-ke každému druhu aktivismu se hlásí lidé s určitými typologickými motivy => 3 kategorie
lidí:

1. divocí idealisté

-mají představu života jako úkolu, žití pro jiné

-konání z přesvědčení dobrého pro všechny

2. konjukturalisté

-ti, kdo se přidají proto, že by z toho mohli něco mít

3. rváči / rabiáti

-tzv. desperáti -> lidé s komplexy, potřebující vybít svou agresi

-Mussolini prohlásil, že:

• fašismus je druh náboženství

• fašismus je celosvětový

-fašismus patří k antropologickým konstantám

-antropologická konstanta = psychologie založená potenciální reakce na něco, co je vnímáno
jako určité nebezpečí, součástí je určitá forma nacionalistického cítění

-z psychologického hlediska se fašismus neustálá pohotovost, připravenost na to, když vůdce
vyzve k akci

-jsou typy lidí, kteří se v určité situaci přikloní k autoritativnímu typu lidí

-většinu totalitních režimů budovali starší osobnosti

-podstatou ideologie je vytvořit si určitý ideový rámec pro konkrétní světonázor -> účelová
struktura

-každou organizovanou skupinu stmeluje společný nepřítel (zejména formou obrazu nepřítele,
která útočí na hluboké nevědomí člověka)

ČESKÝ PŘÍPAD PĚSTOVÁNÍ DEMOKRACIE

-velký rozdíl mezi teoretickou a praktickou rovinou -> demokracie aplikovaná v praxi má
řadu chyb, je však velmi těžké ji něčím nahradit

-zmocňovací zákon za první republiky umožňoval, aby vláda jednala bez souhlasu parlamentu

-opoziční smlouva zdůvodněna potřebou stabilizování státu => provedení čistky v policii,
aby žádná z afér nemohla být vyšetřena – smyslem opoziční smlouvy byla redukce
korupčních afér

-hnutí „děkujeme, odejděte“ -> ústavní soud opoziční smlouvu zrušil (na návrh Havla)

Občanská pasivita

-k volbám chodí stále méně lidí, protože moc je již předem rozdělena

Cenzura

-existují tabuizovaná témata, o kterých se nemluví, případně nemohou být zastoupeny
opačné názory (např. v diskusích)

=> ne každá kritika demokracie je fašismem, komunismem nebo extremistickým hnutím,
některá kritika je oprávněná, neboť je velký rozdíl mezi prezentovanou formou demokracie
a její aplikací -> extremismus je jen řešením stavu, nikoli kritikou => snah změnit demokracii
v totalitní režim