Víla
29. 1. 2011
Jsou to sny, minulost, nebo přání?
Víla tančící mezi květinami
na louce plné kopretin
nohou bosou
brouzdá rosou
šlape na okvětní plátky.
U potoka pošlapala blatouchy
šlape mi na srdce. I na touhy
dupe její stín
Neměl jsem odvahu, neměl jsem víru
Nechal jsem odejít nádhernou vílu
a ona už nevrátí se zpátky
Jedinou vílu potkal jsem dosud
do mého srdce ji přivedl Osud
Domovem víl je nadpřirozeno
jsou to křehké, éterické bytosti
Ta moje měla přenádherné jméno
a byla z masa, z krve, z kostí
Malá luční víla - než její mořská sestřenice -
potkala svou láskou, měla štěstí více
Už jen dvě otázky mne zajímají :
zda mají víly paměť
a jestli vzpomínají
Komentáře
Přehled komentářů
Víly paměť mají-nerady však vzpomínají-vždyť život je k žití a ne k přežití....tak běž a žij!!!!!
Osudová
(Víla, 12. 7. 2011 20:01)