Literární tvorba
Scénář provinčního příběhu, Knižní klub 1999
Scénář provinčního příběhu je na malé ploše zahuštěný tragikomický příběhdvou rozvedených a subjektivně velmi osamělých žen ve středním věku, Julie a Marie, které řeší otázku, jak dál a úspěšněji životem. Kniha je napsána netradičním způsobem rychlých filmových střihů a má evokovat scénáristovu práci nad rozpracovaným příběhem. Zaujme úsporností slov, střídmostí, smyslem pro zkratku, rychlým spádem vyprávění, bizarními barevnými obrazy a dobře načrtnutými konturami vedlejších postav. Autorka svým smyslem pro humor, nadsázku a gag, svojí tvrdou sebeironií askepticismem, střídajícím se s vírou v dobrý konec, čtenáře střídavě rozesmutní a vzápětí zase hlasitě rozesměje.
Scénář provinčního příběhu byl v roce 1999 oceněn Literární cenou Knižního klubu.
Světlana (Na houpacím koni), Baronet 1999
O Světlaně Nálepkové, herečce a zpěvačce víte možná kde co, možná o ní nevíte nic, možná chcete vědět všechno… ale ani v jednom případě si nenechejte ujít tuhle knihu. Není životopis jako životopis. Tenhle za to stojí, neboť se dozvíte, jak to bylo s kozáky, Cikány a hrdiny v jejím rodokmenu, s bacilem v mléce a hrozící mongoloiditou, se žraloky v záchodové míse, s krojovanými vyzvědačkami, s pádem ze žebřiňáku, s kuřecím právem, s krysami v dopisech, s výchovou učitelů šokem, s latrínou okresního tajemníka, s evangelickým pastorem ve vaně, s šumákem ve sbormistrově kštici, s orientálními výchovnými metodami, s křížovnickou stravovací komunitou, s eroticky završeným Medvídkem Pú, se skotskými mraženými stany, s kariérou v zarytém mlčení, s Kardinálem na slamníčku, s přítelkyní, která vstala z mrtvých, se Smetanou a vlezlými policejními knírači, s chůvou v trabantu, se supími slety a rozdvojením osobnosti, s vlivem tání na život v šoubyznysu, s hladovou zrzkou a čarodějnicemi, s hrdinstvím a podělaností, s revolučním zpožděním, se sadistkou v soudní síni, s naháči v Údolí smrti, s hysterií v operetě, s žebravou Josefínou, s posthavelkovským syndromem, s mrchou Marléne, s vymýtáním zlého ducha, s českým divadelním bojištěm, s podivným dědictvím, s tajemnými záležitostmi s nejsvětější svátostí, s vlivem zemětřesení na srdeční sval, s reakcionářkou na svatebním obřadu, se střelbou na Sugar, toužící po devizových kontech, s krvavými somálskými kravami, s japonskými obytnými špajzy a usměvavými žábami, s koňským handlem a zkracováním postavy, s vlivem koček na délku lidského života, s pejsáčkem a vzrušenou slečnou ve srubu, s trapasy s tatarsko-mongolskými nájezdníky, s šířením světla v českém prostoru… a nejen to. Táňa řekla o Světlaně co mohla, je to prudce se valící řeka informací, provokující smích i slzy dojetí.
Bez této knihy nemůžete obstát v žádné společnosti, chcete-li se protlačit mezi V.I.P., naučte se ji nazpaměť.
Cvičebnice praktického bytí, Šulc a spol. 2003
Je potřeba napsat zamilovaný trhák pro ženy a zavděčit se poptávce trhu … a konečně zbohatnout, přemítá smutně nad čistým papírem středoškolská profesorka Julie. A tak se nerada, místo vážné umělecké tvorby, pouští do psaní komerčního kýče. Podle zákonů literárního braku nechává autorka hlavní hrdinku nejdříve vybřednout ze skromného učitelského života a udělat závratnou kariéru dobře placeného poradce v exkluzivním prostředí nadnárodního automobilového koncernu, poskočit na společenském žebříčku mezi vybranou elitu a ocitnout se nadosah opravdového blahobytu (počítaje v to samozřejmě i zcééééla výýýjimečný sex), jenže v rozporu s brakovým schématem, začne mít hlavní představitelka plné zuby své závratné kariéry, loajálního pitvoření a podřízení se pochybným technokratickým idejím, a než by prodala svoji duši a přijala cizí bůžky, vzepře se, a je okamžitě vrácena tam, odkud vyšla. Cvičebnice praktického bytí je rychlým a velmi čtivým vyprávění plným vtipné nadsázky, pozitivních i destruktivních vášní, tvrdé sebeironie a úsměvného skepticismu. Je skutečným příručním praktikem, jak na cestě k lásce a spokojenosti nepodlehnout nepříznivým okolnostem a nepřijít o víru v lepší příští.
Milovat po česku, Eroika 2000
Milovat po česku jsou tři povídky o vztazích mezi českými ženami a jejich cizokrajnými milenci, tři dramatické příběhy plné emocí a vášní o tom, jak jedna ke štěstí přišla - nebo lépe - jak přijít mohla a nepřišla. Obsah knihy lze také postihnout několika základními body:
- Věříme v pohádky
- Život nás dennodenně vrací do reality
- My stále věříme v pohádky
- Je stále potřeba věřit v pohádky
Autorka si tu nebezpečně lehce zahrává s tabuizovanými tématy: s mužskou odvahou a ješitností, ženskou nepokorou a nezávislostí, a dokonce i s nacionálními pnutími. Klidně bychom mohli říci, že se nevážně zaobírá problémy do jaké míry je svět globalizovatelný a kde se pokus o glajchšaltaci světa beznadějně zasekne na něčem neuchopitelném a nepopsatelném. I když nás autorka přesvědčí, že láska nezná hranic, zároveň jasně dokáže, že globalizace je zcela nemožná a dokonce vyloučená, neboť se nutně zasekne v posteli. Pohádky se špatným koncem jsou vtipným čtením, vše je zde viděno znadhledu a s notnou dávkou sebeironie a nadsázky.
Obcování muzejního znalce (Ještě hnusnější než běžná kniha o lásce), Eroika 2004
Co asi může nabídnout kniha s naléhavým upozorněním "Ještě hnusnější než běžná kniha o lásce" v podtitulu? Příběh navazující na předchozí díl nazvaný Zabít draka má k sladkobolné selance opravdu daleko. Hrdinka tohoto vyprávění, která se v normalizačním bezčasí sedmdesátých let zoufale upínala na vidinu společného života se svou velkou láskou, Jugoslávcem Mirem, nakonec kapituluje. Po krátkém vztahu a kvapné svatbě se svým bývalým spolužákem, čerstvým zootechnikem, se ocitá v panelové bytovce na středočeské družstevní vesnici. Zdevastovaná příroda, nekulturnost, absence vřelých lidských kontaktů a duchovních podnětů, smysl postrádající práce v maloměstském muzeu, nedostatek nejběžnějšího zboží, k tomu starost o dvě malé děti a manželství propadající se do stále hlubší krize… to je skutečný obraz vysněného ráje. Pro Máju se život na vsi stává žalářem, ze kterého není úniku, protože stejně jako její matka nemá ani ona odvahu od nemilovaného muže odejít. Dobrému konci nenasvědčuje vůbec nic. Jenže Mája podvědomě tuší, že naděje na řešení, na svobodu, existuje. Ve chvíli, kdy se konečně rozhodne pro soukromou revoluci, padá i totalitní režim. Obcování muzejního znalce je tak dramatickým příběhem velmi nepovedeného manželství ve velmi nepovedené době, dotahujícím sugestivní obraz soukromé i společenské apatie až do listopadových dnů roku 1989.
Zabít draka (Hnusná kniha o lásce), Eroika 2002
Velký příběh velké lásky ne nepodobný příběhu Romea a Julie… jenže místo ve Veroně se odehrává v deformované atmosféře normalizovaného Československa druhé poloviny sedmdesátých let. Doba lásce studentů Máji a Jugoslávce Mira nepřeje, proti jejich svazku jsou i obě rodiny, které se kvůli nějakému romantickému poblouznění svých dětí nehodlají dostat do konfliktu s režimem. Oba zamilovaní ale věří, že se jim podaří vybudovat harmonickou rodinu a hezký domov. Vyvzdorované štěstí je skoro na dosah… jenže Miro odjíždí vydělat nějaké peníze, aby měli do začátků. Léta ubíhají, termín svatby se neustále posouvá, z jasně načrtnutého obrazu společného života je jen spousta dopisů a hromádka fotografií. Mája je unavená ubíjejícím čekáním a podrážděným dorážením rodičů. Vít, kterého potká náhodou na jednom večírku, jí nabízí možnost změny: chce se ženit, a hned. Mája se musí rozhodnout. Kniha končí svatbou. Jde jen o to, jestli svatba vždy představuje happy end…
Ráj na dosah, Joyra 2008
Na lidi občas padne deprese. Ti osamělí, bez lásky, a ti s existenčními problémy, bývají postiženi častěji a hlouběji. Rozvedená Julie se dvěma dorůstajícími potomky balancuje nad propastí nouze a má pocit, že tíhu dlouhotrvající nepřízně osudu už není schopna unést. Ve chvílích propadů a bolesti se cítí jako trosečník na pustém ostrově a zdá se jí, že by snad bylo lepší takový mizerný život vzdát. Už ví, že racionální cesta z tohoto stavu neexistuje, že nepomůže ani zahlcení prací, ani rozhodnutí čekat a trpělivě… trpět. Jenže svého pozemského ráje hodlá dosáhnout stůj co stůj, chce zase jednou zažít prachobyčejnou lidskou lásku a normální radost ze života. Inspirována nejrůznějšími duchovními příručkami začíná hledat – snad nějakého pomocného anděla, jakousi přízeň bohů, možná záštitu samotného Všemohoucího. Čaruje, medituje, po svém se modlí, pátrá po nějakém příručním guru… Až sem horor – ale najednou se to stane. Při nácviku vánoční mše poznává nového místního katolického faráře. Trpící žena a moudrý muž, který nabízí pomoc… co z toho může vzejít? Je jen otázkou času, jestli jim jejich platonický vztah nepřeroste přes hlavu. Ani farář jí však z deprese nepomáhá, ani on nemá zázračný lék a jeho Ježíše Krista se Julie přijmout zdráhá. Hrdinka by teď mohla rezignovat a v kyselosti zestárnout, ale stále se pevně drží své zásady nikdy neztratit víru a věřit třeba i na zázraky. A dobře dělá, protože v závěru knihy může spokojeně konstatovat: Zázrak!
Tenhle příběh by mohl stát zdrojem energie pro ty, kteří také hledají ráj, neboť i oni budou nakaženi chutí utkat se se samotným peklem a zvítězit… anebo alespoň neztratit humor a ve spleti nesnází sebe sama. Sice vypráví o těch nejsmutnějších věcech, avšak ani samota, nemoc a bída tu nejsou brány úplně vážně, natožpak tragicky. Je to optimistická kniha o nezničitelné lásce, nezdolné víře a nikdy neumírající naději.
Milovat k smrti, scénář k hudebnímu představení Světlany Nálepkové o životě Edith Piaf
