Je nádhernej večer tak začínám psát a víno mi dodalo sil.... Poslední skupina kanálových běžců, které Kreesqueek vyslal prozkoumat přístupové cesty do stok Miragliana se vrátila. Černě oděný vrah a jeho Eshinští pomocníci byli najati válečným klanem a vysláni na misi, otrávit vodní nádrže města, jako přípravu na velký útok.
"Jižní vstup vstup, zavřen, pane, pane. Velká brána, nová brána, puch puch bezsrstých kolem. Kanálová stráž stráž. Špatné".
"Východní brána stejné stejné, pane pane", přidala se druhá skupina.
Zavrčení marnosti odhalilo jako břitva ostré zuby vraha, když se otočil k veliteli poslední skupiny. "Západní brána? Co tam? Mluv mluv!".
"Ehr, ehm, inu pane. Západní brána opuštěna, stará a rezavá, slabá slabá, ale…".
"Ale?", zavrčel vrah.
"Pane pane, chodba vede krz místo, kde bezsrstí strkají mrtvé do země".
"Ano ano. Hroby hroby. Nikdy nepochopím bezsrsté. Proč tak plýtvají jídlem… Žádná stráž a rezavá brána? Skvělé", uzavřel vrah.
"Ale, pane. Jsou tam cítit mrtví bezsrstí. Kráčející mrtví".
"Bah, horší než bezsrstí v boji. Jen zle páchnou. Ovládněte strach strach. Jdeme tam tam".
Hřbitov byl starý a nejspíš byl opuštěn lidmi před mnoha staletími. Břečťan, plíseň a lišejník prorůstal tímto místem a mnoho náhrobních kamenů bylo prasklých a spadlých. Ostré oči vraha, pro něhož byla bezměsíčná noc stejná jako plné denní světlo, prozkoumaly okolí. Ihned si všiml, kolik hrobů bylo vykopaných, hlína ležela nakupená všude kolem, jako by si skupina zvířat prohrabávala cestu do hlubin země. A nebo možná, když se obyvatelé rakví rozhodli vyhrabat na povrch.
Byly to jasné známky přítomnosti živé smrti, ale Kreesqueek měl dokončit úkol a tak se rozhodl pokračovat. Raději se postaví nemrtvým, než by měl oznámit Nočnímu lordovi, že nesplnil jeho příkaz. Skaveni potichu cupitali starým a zlověstným hřbitovem, hledaje hrobky, kterými by se mohli dostat do kanalizace Miragliana.
"Támhle", zašeptal vrah a ukázal na malou klenutou budovu zdobenou zpustlými sochami a nesoucí emblém šlechtické rodiny Biscione. "Naše chodba. Tam tam".
Kanáloví běžci se přiblížili k temnému schodišti vedoucímu dolů, když se z hlubit ozval podivný hluk. Byl to velmi vysoký výkřik útočící na jemné smysly skavenů a nutící je zakrýt si uši svými tlapami. Výkřik přestal tak náhle jako začal. Podivný pocit chladu a strachu náhle obklopil skaveny, chlupy na zádech se jim naježily a jejich srdce začala prudce bít. Pižmo strachu naplnilo vzduch.
Pak nemrtví zaútočili. Belhající se kostlivci se vynořili z krypty a okolních hrobek a v rukou svírali rezavé meče a štíty. Skaveni zaváhali vypadali na pokraji útěku, ale Kreesqueek neztratil hlavu. "Neutíkat! Kdo uteče. Toho zabiju zabiju. Každého. Bojujte bojujte. Umírají snadno".
Aby to předvedl, mrštil hvězdici na hrdlo jednoho kostlivce. Lebka věci dopadla na zem a vzápětí se zbytek kostí prostě rozpadl.
Posíleni přítomností vraha kanáloví běžci překonali svůj strach, vytasili meče a zaútočili. Vrah se usmál. Napadlo ho, jesli některý z jeho podřízených poznal, že zničující efekt měla jeho hvězdice díky warpstone v jedu, kterým byly potřeny jeho zbraně. No, alespoň teď bojovali. Vrah věděl, že největší zbraní jeho nepřátel je strach, ale v boji již byli téměř nepoužitelní. Boj rychle skončil, dobře trénovaní adepti klanu Eshin zničili všechny nekromantské bytosti a obdrželi jen několik lehkých zranění.
"Já to říkal. Lehké lehké. Moc pomalí pro klan Eshin. A teď teď, dovnitř".
Kanáloví běžci zahájili sestup do vlhké horbky a brzo dorazili do velké podzemní kaple. "Vchod je pod oltářem", zašeptal vrah, "Na druhé straně. Tudy… stát".
Tentokrát byl útok nenadálejší a nečekaný. Ze svých úkrytů ve výklencích a za sloupy kaple vyskákaly na skaveny zvířecí humanoidní bytosti a zuřivě vrčely.
"Ghoulové ghoulové", vřískl Kreesqueek, vytáhl své dvě ostří a vrhl se do boje. Toto byl velmi odlišný boj, ghoulové nebyli tak pomalí jako kostlivci a jejich útoky byly divoké. Ač byli kanáloví běžci obratnější a lépe vyzbrojeni, těla hnusných bytostí vypadala netečná k bolesti a i malé škrábnutí jejich zahnívajících pařátů a tesáků by se mohlo ukázat osudné. Brzo leželo několik skavenů na zemi a jejich těla se kroutila ve smrtelných křečích. Skaveni by možná byli zdoláni, nebýt mezi nimi Kreesqueek. Mistr klanu Eshin se pohyboval ohromnou rychlostí a jeho smrtící warpstonové čepele sekaly napravo nalevo, nechávaje za sebou hromadu zmrzačených mrtvol. Po několika minutách ghoulí zuřivost vyprchala pod Kreesqueekovým útokem a mrchožrouti uprchli, přičemž se hrnuli do vzdáleného rohu místnosti. Vedeni vrahem je tři zbývající kanáloví běžci pronásledovali, jen aby zůstali zmateni, když viděli, co ghoulové zamýšleli. Bytosti se nahrnuli kolem velkého mramorového sarkofágu, který ležel za oltářem a horečně mlátili do víka a škrábali na něj svými pařáty křičící a vrčící strachy, jako by volali o pomoc.
Těžké víko padlo na stranu, snadno odstrčeno drápatou rukou, která se zevnitř vynořila. Ze sarkofágu se vynořila postava a všichni ghoulové padli v úctě na zem. Puch smrti a dávného rozpadu naplnil místnost. Skaveni začali ustupovat, zírajíc na novou nestvůrnost, která byla v mnoha ohledech podobná ghoulům kolem a zároveň nějak jiná. Tato byla větší, silnější, její tělo bylo znetvořené a ohnuté se znaky, které skavenům připomínali netopýry v jejich tunelech. Ale mělo to žhnoucí zelené oči zvířete naplněné druhem nepříčetné zlé inteligence, jež vnukla kanálovým běžcům pocit, že jsou pro to jen potrava. Náhle, vydávajíc pronikavý skřek, zaútočila bytost neuvěřitelnou rychlostí. Dva skaveni byli nabodnuti na ostré drápy příšery než mohli pozvednout zbraně, aby se bránili. Poslední se obrátil na útěk, ale byl rovněž dopaden a roztržen ve dví silnými pažemi obludy.
Kreesqueek byl příliš dobrý bojovník, aby se obrátil zády takovému nepříteli a připravil se na vše. Bytost se sklonila a, pozorujíc skaveního velitele, začala zhluboka pít ze zničených těl kanálových běžců. Kreesqueek nyní pochopil, proti čemu stojí. Upír, pomyslel si vrah. Proto tu nejsou bezsrstí.
Věc náhle vyskočila a přilepila se ke stropu místnosti a její obscéní hlava se zcela otočila, takže ani na chvíli neztratila vraha z dohledu. Kreesqueek udělal několik opatrných kroků zpět směrem k východu. Pak ztuhl. Cíti ghouly uzavírající kruh za ním jako dobře sehraní dravci. Kreesqueek pochopil, že se musí pokusit zabít upíra, to byla jeho jediná šance. Upír soustředěně sledoval skavenovy meče z temného stropu. Mlhavá, zelená gloriola obklopující zbraně byla pro nemrtvou bytost varováním, neboť si pamatovala zásah podobné zbraně kdysi dávno a nechtěla si podobnou zkušenost zopakovat. Ghoulové nyní byli blízko a Kreesqueek se pohnul. Hvězdice vylétla proti upírovi, ale věc ji odrazila svým pařátem a odpověděla syčivým sledem tajemných slov, přičemž ukázala prstem na vraha. Nejprve si Kreesqueek nevšiml změny, ale brzo se čepele v jeho rukou zdály těžší a jeho paže se začaly třást. Když se pokoušel pohnout, cítil své tělo líné a pomalé. S hrůzou se vrah podíval, jak kožešina na jeho tlapě začíná šednout a pelichat. Nebyl dlouhověká rasa a nekromantská síla rozpoutaná proti němu proměnila sekundu v měsíc. Umíral. Kreesqueek zpanikařil a obrátil se na útěk, ale jeho zničené tělo nemohlo vydržet a on padl, a už se nezvedl.
Zatímco ghoulové hodovali na tělech kanálových běžců, Strigoiský upír sebral vrahovy meče z hromady prachu a kostí, což bylo vše, co zbylo ze skavena. Bytost chvíli obdivovala zbraně, fascinována zelenou syčící energií pulsující na ostřích. Pak se obrátila k temnému výklenku, kam hodila meče na hromadu zbraní, drahokamů a dalších tajemných věcí, které nashromáždila během dlouhých staletí své existence. Podivný úsměv se objevil na jeho deformované tváři. "Další nový dárek pro Rametepa… pěkný, lesklý dárek", zašeptala obluda, zamnula si ruce šíleně se zachichotala.
|