Moje obľúbené filmy
Původ: Velká Británie
Délka: 131 minut
Režie: Frank Marshall
Herci: Ethan Hawke, Vincent Spano, Josh Hamilton, John Haymes Newton, Bruce Ramsay...
Letadlo se členy ragbyového týmu a jejich přáteli ztroskotalo kvůli husté mlze v chilských Andách. Pro ty, kteří nehodu přežili, začíná neuvěřitelně dlouhý a krutý boj o přežití...
Kult hákového kříže
(American history X)
Hlavní roli ztvárnil Edwad Norton, v té době vycházející hvězda Hollywoodských červených koberců. Ve chvíli, kdy měl za sebou natáčení filmu Lid versus Larry Flynt, dostal nabídku zahrát si Dereka Vinyarda. Z počátku spokojený inteligentní chlapec, který se nechal po smrti svého otce, který byl zavražděn při vykonávání práce profesionálního hasiče v černošském ghettu, strhnout myšlenkou rasové nenávisti!
Jako vysoce postavený člen neonacistického teritoriálního hnutí při vloupání zastřelil dva „barevné“ a díky tomu se dostal na dva roky do vězení. Tam měl mnoho času na celkovou rekapitulaci a časem si uvědomil, že nenávist, vnímání ulice jako bojiště a rasová nesnášenlivost nejsou středem vesmíru!
Jeho 16ti letý bratr Danny (Edward Furlong) si svého staršího bratra Dereka, jak už to ostatně bývá, stavěl do pozice hrdiny a zastával stejné myšlenky, které mu tedy rozhodně ve studiu na škole nebyly ku prospěchu!
Jeho profesor, Dr. Bob Sweeney (Avery Brooks) mu tedy umožní vyjádřit své myšlenky a dát jim textovou podobu, ve formě eseje, kterou Danny pojmenuje American history X, jenž je jeho a Derekovým příběhem. V poslední části je Danny zastřelen na záchodech ve škole vůdcem tamního černošského teenage gangu!
Velmi zajímavé je, že pod režisérským postem je podepsán Tony Kaye, později angažován ve snímcích jako Snowblind či Lake of fire. Ve skutečnosti ale pracovní vztah mezi ním a Edwardem Nortonem trpěl velkými neshodami, kvůli kterým v průběhu natáčení od projektu odstoupil a režie se ujal sám Norton! Tony Kaye se po-té pokoušel své jméno z filmu odstranit a tím porušil stanovy asociace Director's Guild of America! Následně zažaloval "DGA" a studio New Line Cinema o 200 mil. dolarů!
Podle mého názoru je tento snímek jedním z nejsyrověji podaných politicky a rasově orientovaných filmů podobného druhu vůbec! Herecký výkon Edwarda Nortona určitě není třeba nijak více pitvat! Domnívám se, že je to jeho životní role a za celých 12 let se k výkonu, který zde předvedl zřejmě ani nepřiblížil! Režijně, pokud to hodnotit lze, je to velice poutavě vyřešený příběh, ve kterém diváka fascinují zvraty, projevy nenávisti a ve chvílích, kdy je příběh v jeho černo-bílé poloze jen těžko hledá dech!
Rasismus, který je nejen v USA všudypřítomným jevem, tedy v tomto snímku dostal tvář! A to nejen tu, kterou běžný konzumní člověk může v TV vidět v podobě nacistických symbolů, výtržnictví či koncertů (povolených) nejrůznějších podobně orientovaných kapel! Tvář, která ukazuje důvody protiprávních jednání, ale také skutečnou podstatu – Nejsme zvířata, tak proč bychom se jako zvířata měli chovat!?
Neonacismus - politická ideologie vycházející z nacismu, která datuje svůj vznik po 2. světové válce a vychází všeobecně z nadřazenosti bílé rasy!
Poslední pokušení Krista
Filmy o biblických postavách to nemají jednoduché. Natož ty o samotném Vykupiteli. Většinou jsou (logicky) zaměřené na věřící. Na filmařské postupy, přínos kinematografii a opravdové myšlenky se zcela kašle. Jenže to rozhodně není případ Posledního pokušení Krista. Adaptaci stejnojmenné slavné knihy (ne Nového zákona) má na svědomí Martin Scorsese v té nejlepší formě a proto není divu, že je tento hluboký snímek jedním z jeho režisérských vrcholů. A to už něco znamená.
Stačí odhodit prvotní skepsi. Pokud nejste vyloženě ortodoxní křesťan, jenž se jakémukoli srovnání Ježíše s živoucí, hřešící a chybující lidskou bytostí tvrdošíjně brání, nemáte se čeho bát. Paradoxně totiž, čím méně věřící jste, tím víc vám Scorsese může dát. Ne, že by bylo Poslední pokušení nějak kacířské nebo rouhačské. Kdepak - pro mnohé křesťany je mnohem horší. Je totiž veskrze lidské. Není o pokoře, pasivitě a nedůležitosti člověka jako jedince, ale naopak o odvaze a síle vlastního rozhodnutí. Bohužel tento kousek mezi ostatními Scorseseho filmy mírně zapadá právě kvůli nedůvěře bezvěrců v náboženské téma, jenž je minimálně stejně silná jako nenávist věřících vůči cestě, kterou se vydává.
A je to škoda. Příběh Ježíše Nazaretského má sice daleko k dogmatickému pohledu sterilizované Bible, nicméně řekne nám o lecčem z jejích prapůvodních myšlenek možná ještě víc. Ježíš je tesař, vydělávající si převážně výrobou křížů, o které je v Římem ovládané Judei značný zájem. Svého božského původu si je vědom, ale rozhodně z něj neskáče ke stropu radostí. Být božím synem totiž obnáší nesnesitelné odloučení, samotu a dokonce i bolest. Ví, že by měl stanout v čele národa, ale protože je intelektuálně zcela mimo svou dobu, jen těžko dokáže lidem vysvětlit, proč je láska a přátelství lepší než kamenování prostitutek. A samozřejmě se musí potýkat s myšlenkou konečného obětování se.
Scorsese vykresluje Ježíšův život bez kompromisů, bez nadhledu a beze strachu. A proto Ježíš nebyl nikdy lidštější a jeho rozhodnutí a činy pochopitelnější, než právě v tomhle případě. Právě zde ostatně spočívá i hlavní důvod nepřijetí tolika věřícími. Měl jsem možnost o snímku s jedním z křesťanů mluvit a dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí. Například, že Ježíš se nechoval jako člověk, neměl naše potřeby ani slabosti a rozhodně ho netížilo být božím synem. Podobným "pravdám" se ale Scorsese vyhýbá a asi i proto mě Poslední pokušení o síle víry přesvědčilo mnohem lépe než celá Bible. A pokud někdo dokáže natočit film o Ježíšovi tak, že ateistovi přiblíží víru lépe než skoro dva tisíce let speciálně k tomuto úcelu upravovaná kniha, tak se něco sakra podařilo.
Samozřejmě není možné nezmínit herecké výkony, z nichž největší uznání patří samozřejmě Williamu Dafoeovi, který Ježíše ztvárnil s nadhledem a uvěřitelností zároveň. Lepší souhru mezi Spasitelem celého lidstva a zakomplexovaným člověkem, jenž neví, co se svým životním údelem, si nedokážu představit. I díky němu celý snímek tak dobře vyzní. Za zmínku stojí i netradiční Jidáš v pojetí Harveyho Keitela, který k tomu celému spasitelství Ježíše jaksi dokope. Jejich zvláštní přátelství je velmi zajímavé a bortí mnohé mýty. (Je zajímavé, že moderní historici naznačují podobný vztah Ježíše a Jidáše jako pravděpodobný.) Scorsese si ale umí ohlídat své herce vždy, proto nejsou jejich kvalitní výkony zas tak překvapivé.
Podobně sugestivní a přesvědčivou výpověď bychom asi hledali jen těžko. Natočit film, na "nemoderní téma" způsobem, který jeho příznivci odsoudí. Kdyby nevznikl takový skvost, mohli bychom to nazvat hloupostí. O Posledním pokušení, víc než o jakémkoli jiném snímku, tím spíš platí, že je víc než jen filmem. Je výpovědí, konfliktem víry v samé její podstatě. Je to hluboce lidský příběh, který nabývá v souvislosti s historií (ale i současností) nebývalých rozměrů. Vše je navíc presentováno ve vizuálně dokonalém, pro Scorseseho typickém, vypiplaném vzhledu, kdy je radost nejen nad tím přemýšlet, ale i dívat se znovu a znovu.