František Kopecký

Proto o nejstarší historii obce trochu podrobněji. Do nejstaršího známého zápisu o obci dávný  písař napsal:

   „Král Václav II. daroval dne 30. května 1288 nejvyššímu písaři (protonotáři) království Českého Velislavovi za jeho věrné služby prostřední lán náležející k vesnici Velatice, která byla tehdy v držení kostela sv.Prokopa na Starém Brně, již kostel spravoval podle královského zákonného kanonického práva, dále pak mlýn poblíž řečené vsi a  též jistý porost, jenž kdysi také náležel k oné vsi Velatice skrze Brunona, moravského správce krále Václava, z jeho královského příkazu až k určeným hranicím, jež byly kdysi u jeho vsi Tvarožnice (Twarszowicz)“. 

   Dne 25. března 1297 daroval týž panovník kostelu Panny Marie (později Cyrila a Metoděje) v Brně celý desátek ze dvora (de curia) ve Tvarožnici.

Nejstarší zápis o Važanicích z roku 1297 říká, že patřily markraběti a dávaly jako samostatná obec desátek jinému kostelu, než Tvarožnice.

   Dne 30. září 1304 prodal Václav II. “ brněnskou rychtu a svoji ves Vážanice Vernhardu řečenému Kramáři (Institor) v Brně za 900 hřiven denárů pražských grošů (1 hřivnu za 60 grošů počítajíc) spolu se dvorem a se čtyřmi k němu příslušnými poplužími, též s lukami, s lesy, se vším dalším.“  Jeho syn Václav III. to potvrdil v Žitavě listinou z 26.dubna 1306.   Připomněl ve stejné listině i to, že jeho otec Václav II. prodal Tvarožnici Hynkovi z Dubé, pražskému purkrabímu.

   V roce 1322 dostal klášter na Starém Brně kostel Panny Marie a tím i desátek ze vsi Tvarožnice. Za tři roky poté dostal klášter na Starém Brně od Hynka z Dubé ves Tvarožnici.   

Vyšehradský probošt Bertold z Lipé, jeho bratr Čeněk a Jan z Klingenbergu (Zvíkova) vyměnili v roce 1337 s klášterem na Starém Brně ves Vážanice za půl vsi Kurdějova.    

   Obě listiny Václava II. a Václava III, potvrdil Karel IV. 18. března 1347 v Tridentě.

Po Vernhardovi a Hynkovi z Dubé připadly obě vsi Jakubu Rohrovi, jemuž Karel IV. dne 18. března 1347 předchozí práva udělená Václavem II. a Václavem III. na obě vsi potvrdil.

V roce 1350 klášter propůjčil dvůr ve Vážnicích Janu z Kladrub. V roce 1358 zajistil Ctibor z Vážan své manželce Vratce na Vážnicích na dvou lánech a sedmi podsedcích 40 hřiven grošů.

Nikdo již asi nezjistí, zda jméno obce bylo odvozeno od slova tvaroh s pravděpodobnou povinností obyvatelstva platit vrchnosti naturální dávky v tvarohu či podle dávného rodu Tvarožniců. Přípona –ice byla ve jménech obcí funkční od 12. do 14. století.

Važanice též Vážanice  ležely jižněji než Tvarožnice a dle úsudku Jana Skutila  jsou starší obcí. Jméno mohlo vzniknout od slova svah jako obydlí ležící na svahu. Mohlo také vzniknout od jména rostliny vaz nebo dle dávných obyvatel, přišedších od Váhu ze Slovenska.  V této obci je také už v roce 1388 zmíněn kostel. Podle zmíněného Jana Skutila je tedy vznik obce v době malé kolonizace ve 12. století a příliv obyvatelstva německé národnosti za velké (německé) kolonizace ve 14. století. Nasvědčuje tomu i formulace „…jež byly kdysi u jeho vsi Tvarožnice…“.

   Ještě v roce 1414 pohnal Jan ze Želetavy abatyši a konvent kláštera na Starém Brně kvůli úrokům, které mu nevyplácely z jeho „zboží“ na Tvarožnici a na Velaticích.

    Vraťme se ke Tvarožnicím. Původní umístění Tvarožnice bylo pod severním úbočím Santonu.V údolí potoka byly časté záplavy a tak se obydlí obyvatel léty přemísťovala od jihozápadu podél potoka k severovýchodu.  Tvarožnice se staly protilehlou obcí Važanic a obě obce se zřejmě již v 15. století sloučily.Usuzujeme dle toho, že v roce 1455 je udáván farář ve Tvarožné.  Spojená obec měla české jméno Tvarožna později Tvarožná. Německý název Vážnic Bosenitz byl naposledy používán za 2. světové války. Vznikl jako Wasanicz a přeneseně od německého obyvatelstva jako „Basanitz“.

Kolem potoka se vytvořil základ dnešní návsi s domy postavenémy v bezpečné vzdálenosti. Spíše si myslíme než víme, kde jsou náznaky návsi obou původních starých obcí.

    Ve 14. století již bylo rozšířené německé (emfyteutické) právo, které obyvatelstvo vázalo k půdě a stabilizovalo osídlení.

   Výhodou obce tehdy bylo  blízké město Brno, dálková komunikace s možností výměny zboží a získávání nových informací. Nevýhodou naopak byly přesuny vojsk po této komunikaci s nepříznivým dopadem na život obyvatelstva v průběhu několika století. 

    Vývoj obce šel dalšími staletími stejným vývojem jako u jiných obcí v této části Moravy.

Údaje o osedlých v lánovém rejstříku Brněnského kraje, který byl pořizován v letech 1673-1675, svědčí o mimořádném zpustošení obce v době třicetileté války.

   Jakýmsi mezníkem bylo odkoupení statku Tvarožná a Velatice rytířem Janem Kryštofem z Freienfelsu od ženského cisterciáckého kláštera na Starém Brně. Stalo se to kupní smlouvou z 10. října  1713. V roce 1714 koupil rytíř Freienfels od hraběte Norberta Leopolda Libštejnského z Kolovrat také panství Líšeň. Vrchnostenská kancelář pro Tvarožnou byla v líšeňském zámku. V roce 1790 měla Tvarožná 370 obyvatel žijících v 80 domech. Na počátku třicátých let 19. století to bylo 434 obyvatel v 72 domech. Tereziánský katastr dokazuje, že v té době stoupal počet obyvatel bez vlastní půdy.

  Je třeba dodat, že obec mezitím silně zpustošily válečné události, spojené s bitvou u Slavkova 2. prosince 1805. Hlavní příčinou byly urputné boje o návrší Santon. Vrch, opevněný Francouzi pod velením generála Clapareda dobývali ruští vojáci, jimž velel generál Bagration.

Obec se z toho léta vzpamatovávala.

   Údaje o majitelích a nájemcích domů nám dává vceňovací operát z roku 1844. Ten si stěžuje na nedostatek zemědělských dělníků. Dost informací nám také dávají zachované obecní účty a přehled o představitelích obce, kde se vesměs střídali příslušníci místních selských rodin.

   Ve druhé polovině 19. století se sociální struktura obce mění a narůstá počet řemeslníků a továrních dělníků. Jejich spád do Brna posílilo vybudování železniční trati Brno-Přerov. Charakter obce ale byl stále zemědělský.V obci byly výrobní živnosti, mlýn a dvě cihelny.   V roce 1877 nastoupil do Tvarožné farář Václav Kosmák, za kterého byl podle projektu Augusta Weisse postaven v roce 1880 novogotický kostel sv. Mikuláše. Vznikaly spolky. Čtenářský spolek, potravní spolek Blahobyt, hasiči, sokolská a orelská tělovýchovná jednota. V roce 1911 se začalo vyučovat v nové školní budově. Přišla léta I. světové války. Do ní narukovalo 148 tvaroženských mužů.

Po vzniku Československé republiky se ve volbách projevila vyrovnanost politických stran. Velkou starostí bylo dotažení zahájené parcelace tvaroženského dvora se 149 hektary půdy. Tvarožná už nebyla obcí převážně zemědělskou. Výrazně stoupl počet řemeslníků a dělníků.

Největší budovatelskou akcí byla elektrifikace obce.Zregulován byl také potok, opravovaly se komunikace. V době hospodářské krize nezaměstnaní prováděli úpravy návrší Santon, obec  otevřela pískový lom.

   Těžká doba II. světové války měla svoje oběti. Život ztratili starosta obce Stanislav Veselý a rodák Richard Knos. Vězněni byli i další občané. Obec byla osvobozena 25. dubna 1945. 

   Hlavním rysem poválečného období byla socializace vesnice, která začala  založením Jednotného zemědělského družstva. V obci se budovaly nové inženýrské sítě a to převážně brigádnickou činností. Ve Tvarožné skončila devítiletá škola, sloužící i okolním obcím. Zůstala jen Základní škola. Na počátku osmdesátých let 20. století byla postavena nová Mateřská škola.

Po událostech roku 1989 se změnila politická struktura obce. Převažovali nezávislí zastupitelé s kolegy z KDU-ČSL. Byla opravena škola, kulturní dům, rozšířen hřbitov a vodovod. Nově vznikly nebo byly opraveny mnohé kulturní památky.Obec se v letech 1996 a 1997 stala jihomoravskou Vesnicí roku v Programu obnovy venkova. V roce 1997 byla Tvarožná vyhodnocena na druhém místě v celorepublikovém hodnocení. V roce 2008 bylo položeno potrubí splaškové kanalizace. V roce 2009 byla stavba dokončena a o rok později byly dokončeny opravy komunikací. Připravuje se rozsáhlá výstavba rodinných domků.

 František Kopecký