Zrzečka Dantese nám dovezla známá z Uherského Hradiště, kde se kocourek potuloval a prosil u kolemjdoucích o nový domov. Je to velký mazel, velmi vděčný, že má konečně střechu nad hlavou. 12.10.2008 byl na 23. umísťovací výstavě PSOZ umístěn do Lysé nad Labem do domku se zahrádkou ke kočce Mie.

Jeho noví majitelé nám napsali:

12.10.2008:
Milá slečno Lucie,
hlásíme se z Lysé. Dantese jsme přejmenovali na Edmonda Dantese a podle toho, jak si děti zvyknou, z něj bude nejspíš Dantík nebo Edík! Hned po příjezdu domů se vyčural na záchůdek i najedl a šel si prohlédnout byt. Když se z procházky vrátila naše Mia, opatrně jsme je seznámili. Zasyčeli na sebe, Dantík byl zrovna pod komodou a Mia chtěla zase hned ven, tak jsme ji zatím nepustili, až za chvíli. Od té doby už byla Mia několikrát venku a doma, vždycky opatrně nakukuje pod komodu, jestli tam jako "ten vetřelec" ještě je, ale snad to půjde, nijak dramaticky ani jeden nehysterčí. Dantes se mezitím přesunul jinam, našel si pelíšek, když ho hladíme, tak vrní, Mia šla ještě ven, uvidíme, co tady budou vyvádět v noci. Držte nám palce, budu Vás dál informovat.

14.10.2008:
Dobrý den,
máme za sebou dvě noci s Dantýskem. Hned ten první večer, když jsme si lehli a děti už spaly, přišel se Dantes mazlit. Vrněl a tulil se, strkal nás do rukou, šlapal po nás, no úplný mazlící maniak! Je těžké protěžovat Miu, protože ona takovýhle mazlící "nutič" není, zatímco Dantýsek se vnutí i pod polštář, na kterém ležíme.
Mia spala ve svém křesle v obýváku, Danty byl u nás v ložnici. V noci je manžel přistihl, jak na sebe syčí, a tak je oddělil. Druhou noc jsme je přistihli taky, ale už jsme je neoddělovali. Oni prostě zasyčí a pak od sebe utečou, tak snad je to normální. Mia chodí normálně přes den ven a zpátky, Dantýsek je většinu dne zalezlý a spí.
To je zatím vše, moc zdravíme a zase brzy podám další zprávy.

22.10.2008:
Dobrý den Lucko,
hlásíme se opět z Lysé! Z Dantese je už definitivně Dante, Danty, Dantýsek.. Přestože se mi vždycky strašně líbila jména Edmond, Edward, Edgar atd., byla jsem to já, kdo nakonec začal používat jméno od vás. Teodorka se občas ptala "jakže se jmenuje ten Eda?", ale už si zvykla, a té menší Tamarce je to šumák, zatím říká všemu chlupatému, co kolem ní proběhne "Mia".
Když jsme u Mii, je hodná, dokonce se začala víc mazlit, když vidí toho "nutiče". Vydrželi spolu sami doma přes noc, asi 24h. Bála jsem se, že nás přivítají chlupy, cucky a zkrvavený kočky, ale nedělo se asi vůbec nic, vzorně nakakáno, spapáno a dvě ignorující se kočky. Už na sebe nesyčí, jen když chce Dantes žrát s Miou. Ale ona je hodná, nechá ho jíst ze svojí mističky, ale až po ní! Dante má svojí misku a záchůdek v jiné místnosti a vesele používá oboje.
Dantes ale začal víc a víc koukat ven, už pochopil, že Mia ven chodí, občas na ni i z okna kouká... myslím, že už ho dlouho neudržíme. Síťku pro Miu do zahrady otvíráme opatrně, ale Dantes to určitě brzo zkusí. Ještě by to chtělo tak týden dva, viďte? S Miou jsme se taky báli, ale ona se drží v zahradě nebo u sousedů na zahradě a skoro každou hodinku přijde domů. Tak snad to s Dantem bude taky v pohodě. Jsem moc ráda, že ho máme, hlavně kvůli manželovi, on zrzečka chtěl a hlavně chtěl mazlíka, což Mia moc není, ale u Dantýska to má "dva v jednom".

16.11.2008:
Dobrý večer Lucko,
Dantes má za sebou první dny vycházek, tak Vám musím poreferovat. Poprvé jsme ho pustili někdy před týdnem. Pouštíme Miu francouzskými dveřmi do zahrady a Dantýsek vždycky smutně koukal za ní a záviděl. Proto jsme čekali, že sotva pootevřeme víc, vylítne jako šipka a uvidíme ho až z jara. Ale kdepak, Dantes seděl u otevřených dveří, čmuchal, nevěděl a mně zatím v obýváku omrzaly vlastní děti. Pak udělal tři plíživé kroky na terasu a zajel zpět domů. Takhle to probíhalo ještě asi třikrát, vždycky prodloužil pobyt o minutu, dvě a zase byl zpátky. Doteď to nepřehání, nejdéle snad byl venku tři hodiny a to spíš proto, že jsme si neuvědomili, kde je, tak jsme zavolali do tmy na zahradu a hned přišel. Tak myslím, že je v pohodě.
Stále jsme v šoku z jeho mazlení a flegmatismu. Mladší Tamarka si ho moc oblíbila. Dokonce mu už říká "Dante". Nejradši si s ním hraje "na spinkání", což znamená, že kdykoliv Dantes leží na zemi, Tamarka přitáhne deku, lehne si vedle něj a trvá na tom, že se musejí oba přikrýt )Dantýsek jí to dokonce někdy i dovolí... Dneska nevím, na co si hráli, ale rozhodně jsem viděla, jak si Dantýsek nechá od Tamarky lepit na záda samolepky berušek a ještě si při tom, trouba, vrněl!!!! ) Mia lehává na houpacím křesle, Tamarka ji chce vždycky s dobré vůle houpat a Mia zdrhá....není divu, že je s Dantýska nadšená...
S Miunkou už jsou v pohodě, ale pořád tak nějak nezávislí. Sice se jakoby zdraví ňufnutím k čumáčkům, někdy Dantes na ni doráží vyloženě hravě, ale ona spíš jen tak kouká, než aby se přidala. Jinak je s nima legrace, jsme rádi, že je máme. Zase se brzy ozveme. Fotky pošlu v dalším mailu, už je mám tady připravené.
Mějte se hezky a přejeme co nejméně osamělých kočiček.

27.9.2009:
Dobrý večer "kočičí slečny"!
Za pár dnů to bude rok, co jsme si ze Sokolovny v Hostivaři vybrali zrzečka Dantese. Nevím, jestli si na něj vzpomenete, ale přesto Vám chci napsat, jak se tady v Lysé všichni máme.
Přes zimu se Dantes držel doma, z jara objevil kouzlo zahrady. Většinou byl do jedenácti večer doma, občas přitáhnul až kolem páté ráno. Donedávna jsme kvůli rekonstrukci podkroví měli ložnici dole. Dantes skočil na parapet, zamňoukal, zaškrabal a JÁ, CHUDINKA MALÁ!!! spící pod oknem, jsem ho vpouštěla ven a dovnitř i PĚT KRÁT k ránu! Konečně, když se děti naučily spát a JÁ mohla spát, přibyl k nám do rodiny tenhle zrzek a zase jsem "sloužila noční"
V létě jsme se přestěhovali do podkroví. Dantes i Mia (kámoška z Loun - půl roku před Dantýskem)znejistěli, protože "služka nebyla na místě". Manžel jim prokopal průchod ven, takže teď můžou oba kdykoliv ven i zpátky (a neobtěžovat MĚ!!!)
Bohužel vztahy mezi Miou a Dantem vůbec ale vůbec za ten rok nepokročily.
Jsou si lhostejní až do nepřátelství. Mia je dáma, má své křeslo, mazlí se, když něco chce. Dantes je mazlivá vtěrka, spí zásadně v posteli, nejlépe tak blbě mezi nohama, aby se člověk vůbec nemohl pohnout. Skáče na klín návštěvám, a to i mýmu taťkovi, který fakt kočky nemá rád a naše dva "umístěnce" považuje za duševní selhání.  Dantýsek je prostě mazel a dobývá i nepřátelská území. S nastávajícím chladnem nám vděčně loví a nosí myši, pavouky a jinou havěť, která se teď stahuje do tepla do domu. Zvláště ty pavouky špatně snáším. Je sice hezké, že je mám ráno mrtvé na podlaze ložnice, ale při představě, co se tam dělo, zatímco jsem spala...brrr! Ani nemyslet!
Ještě ke jménu: Ustálili jsme to na Dantýskovi. Ale naše mladší holčička Tamarka ještě úplně nevyslovuje. Sice mu už neříká "Mia", jako říkala před rokem všemu chlupatému, ale vyslovuje "Dantýsek" jako "Gambíček" nebo "Gampe". Celkově se naše Tamarka projevuje jako milovník zvířat. S Dantýskem si normálně hraje i na miminko a dokonce se pomazlila i s Miou, která se zásadně s nikým nemazlí. Psů se bojí (to má po mně), ale k mojí hrůze si hraje s těma hnusnejma červenejma broukama (ploštice???), který jsou všude venku kolem lip(bydlíme v lipové aleji). Když chci ty brouky zlikvidovat, křičí Tamarka, že to je její KAMARÁD!!!
Kočičky se mají u nás dobře, ale mrzí mě, že si k sobě nenašli cestu.
Myslím, že si obě myslí, že by ta druhá mohla táhnout jinam! Těžko říct, jestli je to "chemie" nebo jestli by Mia radši tenkrát přijala kočičku než kocoura. Oba jsou kastrovaní, konkurovat si nemusejí, fakt nechápu, co jim vadí, že si takhle nesedli. Kamarádka má psa a kočku a ti dva se div
neolizují, ale tihle naši trubci....nic!
Tak to je asi všechno z našeho soužití s "vaším" Dantýskem. Zkusím připojit fotky, snad se to vzhledem k mému PC antitalentu podaří.
Moc vás zdravíme a přejeme co nejméně osamělých kočiček!
Zdraví, Kateřina, Martin, Teodorka a Tamarka Kotykovi a kočičky Mia a Dantes
PS: Upozorňuju k fotkám, že do těch dětských kočárků si obě kočičky vlezly dobrovolně, naše holčičky v tom jsou nevinně!!!

18.4.2010:
Dobrý večer slečny do Hodonína!
Jé, to je škoda, že jste dnes nedorazily s kočičkami do Počernic. Moc jsme se na vás těšili. Dokonce jsem ještě deset minut před odjezdem vyfotila Dantese, abychom pro vás měli nejčerstvější fotky.
Jeli jsme se "jen podívat" (i když tenkrát, když jsme adoptovali Dantýska, jsme se taky jeli "jen podívat). Předem jsme se s manželem dohodli, že třetí kočičku si přivezeme pouze tehdy, když bude nějaká chtít opravdu jenom a jenom k nám. Taky nás zajímalo, a chtěli jsme se na to tam zeptat, jestli by třeba třetí kamarád nespřátelil ty naše dva trotly chlupatý!!! Prostě Dantes a Miunka stále při starém...dvě nezávislé jednotky, občas se vysyčí, občas se rafnou, kámoši ani náhodou. Právě jsem si na vašich stránkách četla, jak se hned první den kamarádí tříbarevná Lenička - Šiša s kocourkem a s lítostí to tady předčítám manželovi a oba tiše závidíme.
Jistý pokrok tady je, ale spíš od Miunky. Od léta už máme patro a spíme nahoře. Nedávno, někdy kolem Nového roku, opustila Mia svoje jediné místečko na spaní - houpací křeslo - a začala spát s námi nahoře v ložnici na parapetu, má tam složenou deku, krásný výhled a ani jí nevadí, že pod parapetem je postel a tam s námi spí Dantes. To je asi nejbližší jejich kontakt.
Dantýsek je stále stejný mazel, vetře se všude. Když máme návštěvu, Mia odchází k sousedům, zatímco Dantes leží do pěti minut návštěvě na klíně. Spí u nás v posteli, lehá si vždycky do nohou, ale ne úplně dolu opatrně na růžek! On si lehne někam ke kolenům a DOPROSTŘED, takže ať děláme co děláme, skončíme buď já nebo manžel různě pokroucení a budíme se s bolestmi zad, zatímco Dantýsek se slastně protahuje vyspinkanej do růžova.
Posílám vám ty fotky z dnešního rána, nejen Dantese, ale i dětí, nesly si s sebou každá plyšové kočičky, aby je prý ukázaly kočičkám na výstavě. Miu nemám, už byla ráno pryč a teď ji rušit nemůžu - madam spinká na svém křesle...
Mějte se moc hezky, doufám, že i bez výstavy najdou vaše kočičky nový domov a třeba se uvidíme na podzim v sokolovně v Hostivaři.

15.7.2011:
Dobrý den slečny z Hodonína, dobrý den Lucko!
Dlouho jsem se nepřihlásila se zprávami o vašem-našem Dantýskovi. Na výstavě v Praze jsme byli naposledy v prosinci 2010, nnenašli jsme vás tam a teď v květnu jsme nebyli.
Dantýsek se má dobře. Minulé léto nám dal ale zabrat. Představte si, že vdechnul nosem osinu z takové té suché ostré trávy - nevím, co je to za plevel. Viděla jsem na vlastní oči, jak se snaží osinu vykýchnout, ale tím, že ta tráva je jako šipka, bylo to z nosu "proti srsti". Už jsem jen viděla, jak mu teče z nosu krev a tráva mizí v nose.
Tak jsme ho popadli a běželi. No zkrátím to: rentgen, endoskopie a jiné procedury. Osinu nenašli, jen mu vytrhli špičák, který měl Dantýsek zlomený už od vás a prý se mu pod ním dělal zánět. Osina mu nakonec vylezla někde horním patrem až při kontrole u našeho veterináře. No vůbec jsme to nechápali, kde teda jako byla a proč ji endoskop neodhalil, peněz jak za kozu, no ale dobře to dopadlo.
Letos máme nový přírůstek, proto jsme ani v květnu nemohli na výstavu. Nejde však o přírůstek kočičí. Holčičkám už jsou 6 a 4 roky, tak jsme se rozhodli pro třetí děťátko a co se nestalo - máme dvojčata! Koncem dubna se nám narodili Aron a Rebeka! Takže teď máme lehkou přesilu dětí nad kočkama.

Fotografie z Dantesova nového domova najdete v naší fotogalerii na Kocky-online.cz.