Pěnkaváci u Tre Cime
Přestože je už od mého setkání s pěnkaváky uplynul víc ja rok a půl, rozhodl jsem se že o těchto zajímavých, ale svým způsebem i obyčejných ptácích něco napíšu.
K napsání tohoto článku mě vedly tři důvody. Zaprvé bych chtěl napsat něco nového o druhu, který většina lidí moc nezná a představit ho. Zadruhé považuji jednu z fotografií, která vznikla při mém setkání s těmito ptáky za jednu z mých nejlepších. A konečně za třetí, měl jsem tak trochu výčitky, že už jsem na mých stránkách dlouho nenapsal nic nového (toto je vlastně můj první článek) a případný návštěvní se sem vlastně neměl důvod vracet. Tak se do toho pustím.
Vysoko, vysoko, vysoko
Výklad toho kolik vajec pěnkavák snáší a podobné údaje raději přenechám této stránce. Pustím rovnou do rozebírání chování tohoto druhu. Jak už název pěnkaváka sněžného napovídá (anglicky se jmenuje snowfinch, latinsky Monti fringilla nivalis), má tento pták něco společné ho se sněhem a horami : ) Vyskytuje se totiž v nadmořské výšce od 1900 metrů do 3000 metrů (plus mínus nějaký ten metr) a zřídkakdy sestupuje pod hranici lesa. Je to obyvatel horských kamenitých luk a strání s příkrýmy skálami, které mu dávají dostatek příležitostí k hnízdění. Zvykl si rovněž hnízdit na vyšších horstkých chatách, kde ho můžeme v zimě pozorovat jak jako naši vrabci domácí sbírají drobky po turistech. Když jsem je spatřil porvé, myslel jsem si že se jedná o nějaké horské vrabce. A vlastně jsem měl pravdu.
Krmení na skalách
Během mého dvodeního výšlapu během školního výletu jsem se dostal i do slavné oblasti Tre Cime v Dolomitech. Nachází se zde ideální prostředí pro pěnkaváky - nadmořská výška okolo 2 400 metrů nad mořem, kamenitá louka, ledovcové jezero, dostatek skal a blízkost turistické chaty. Vůbec jsme však netušili, že se s pěnkaváky setkáme, a tak nás zajímavá atrakce velmi potěšila. Strefili jsme se totiž naší návštěvou do období, kdy pěnkaváci sněžní vyvádějí mláďata a krmí je mimo hnízdo.
Opuštěné mládě?
Malé ptáčátky usazeného mezi kameny jsem si všiml jako první já. Byla přestávka na odpočinek, a tak ostatní se ihned sesypali kolem a začali se vyptávat: „Proč neuletí,” nebo „není zraněný?” Já jsem nevěděl, pták se mi zdál v pořádku a trochu jako mládě tak jsem řekl ostatním, že ho necháme na pokoji, třeba si pro něj přijdou rodiče. Přišli.
Starostliví rodiče a jejich nebojácní potomci
Málo využitá příležitost
A na závěr ta moje oblíbená fotografie z krmení