1.       1.DEN

Jako obvykle jsme jeli vlakem, z Přerova do Rajnochovic. Tuto výpravu pořádal Řepa. Měla rekordní cenu 100Kč, protože jeden z nás – Martin nám poskytl, respektive jeho rodiče, chatu. Svezli  jsme se kousek autobusem, a pak jsme se vydali po lesních cestách, někdy jenom lesem k chatě. Cesta byla někdy záludná (prohlubně, kameny, špičaté větve). K chatě jsme došli až za tmy. Ještě chci dodat, že tam s námi byli zálesáci z Polkovic. Když jsme se trochu „rozkoukali“, tak jsme se dověděli takové podtéma výpravy tj. Olympijské hry. Poté jsme byli rozděleni do skupinek (jednotliví vedouví těchto skupinek byli: Paragán, Vojta a Kostěj), když jsme se rozdělili, měli jsme za úkol vybrat si stát, který budeme reprezentovat (Norové, Švýcaři, Rusové) a nakreslit jejich vlajku. Další úkol byl sehrát nějakou scénku. Norové měli originální curling a Švýcaři i Rusové měli hokej. Ještě jsem zapomněl říci, že Rusové a Švýcaři měli 5 členů, ale Norové jen 4 členy. Poté proběhlo vyhodnocení, ale to už tu nebudu dále rozvádět, protože vyhodnocení probíhalo celkem často, ale řeknu vám konečné pořadí.

2.       2.DEN

Na snídani byla buď sekaná a nebo chleba s marmeládou, potom se stahoval srnec, ze kterého byl pak guláš a malá skupinka lidí pracovala, ostatní se dívali na srnce. Ještě před stahováním srnce se šlo na „malou“ vycházku na Kelčák. Tam se měla postavit olympijská vesnice a poté se měl snést z Kelčáku olympijský oheň.

Po obědě tj: výborný guláš, na kterém se Myšák s asistentkou Kvakvou opravdu vyznamenali. Poté se konal největší závod s mnoha disciplínami a celkem slušnou túrou, pak začalo být až šíleně větrno, tak jsme si zahráli pašeráky a šli se schovat. Veliká atrakce byla, když se zpívalo a hrály se v kuchyni hry a příchod Radima, převlečeného za temného elfa. Potom se pokračovalo až do noci ve hrách v kuchyni, ale Polkovičáci si balili věci, protože ráno odjížděli dříve. Nám se také termín odjezdu posunul o hodinu dopředu.

3.       3.DEN

Další den nám už počasí moc nepřálo a pak začalo pršet. Tak jsme si zahráli Revoluci a v pláštěnkách se vydali na nádraží. Když jsme tam došli, zbývalo do odjezdu vlaku ještě hodina a půl. A tak jsme hráli pantomimu. Vlak byl velice pěkný, protože byl nový. Jak jsme ale přesedli, tak jsme stáli na chodbě až do Přerova. Pak jsme se všichni na nádraží s nadšeným „Ahoj“ nebo „Čau“ rozešli po svých.

VOJTA

FOTKY