Library - Knihovna

 

Autor: J. R. Ward

Slyšeli jste někdy o Bratrstvu černé dýky? Ne? Není divu, po produkci nakladatelství Baronet pravověrný čtenář fantastiky obvykle nekouká, stačí koutkem oka zahlédnout obálku a tuší, že to nebude pro něj. A koneckonců – co si taky myslet o sérii s názvy Milenec z temnot, Milenec z věčnosti a Probuzený milenec, jejíž hrdinové se jmenují Wrath, Tohrment, Vishous, Rhage, Phury a (nejlepší nakonec) Zsadist? U někoho může už jen přehled jmen a text na záložce vzbudit nežádoucí kožní reakci, jiný usoudí, že podobná série stojí při nejmenším za nahlédnutí – nepochybně to bude zábava. Těch šest řízků s říznými jmény jsou totiž upíři.

 

Šest upírských bojovníků je členy Bratrstva černé dýky, organizace, která chrání obyčejné upíry před tzv. „bezduchými“, sdruženými ve Vyhlazovací společnosti (není nad to nazývat věci pravými jmény). Svět je jinak náš normální, upíři v něm tvoří vlastní živočišný druh, ale s lidským druhem pářitelný. Upírů není mnoho a lidská populace o nich neví, mají svou kulturu, zvyky, náboženství, rituály, které jsou vesměs vymyšlené docela zajímavě.

Naopak bezduší vyhlazovači se rekrutují z normálních lidí, mužů s násilnickými sklony, zodpovídají se svému stvořiteli, tajemnému Omegovi, kamsi do záhrobí či jiné dimenze (tipuji to na nějakou démonologii) a těžko je zabít. Tedy těžko pro civilní upíry, borci z Bratrstva je naopak louskají jako ořechy a jen výjimečně se u toho trochu zapotí. Bezduché poznáte snadno: postupem doby vybledají do albínů a voní po kojeneckém zásypu. I bezduší chodí po světě léta a jinou práci než zabíjení upírů nemají.

Lidí je v daném světě dostatek a fungují jako kulisa či občasný zdroj krve (ale ta upírům nedostačuje, pro přežití musí pít z upíra opačného pohlaví, z čehož nám vylézá zajímavé perpetuum mobile) či sexu. Výjimku tvoří bývalý policista z oddělení vražd Butch, který se k Bratrstvu připojí v průběhu prvního dílu – má to své výhody, jako člověk může na denní světlo, a dobře zapadne, protože je taky silák k pohledání.

A o čem to všechno je? Inu, jde o přežití, bojují nám tu proti sobě dvě nepřátelské skupiny, upíři ustavují svého krále a snaží se obnovit svou kulturu a pospolitost, zakládají výcvikové středisko pro upírskou mládež, jednou mstí smrt svého druha, jindy pátrají po unesené upírské dívce a celkově prostě chrání svůj druh… Ale o tom, o tom to tedy vážně není. Tohle není akční fantasy, tohle není epická fantasy, tohle není ani detektivka.
Tohle je romance.

 

Každý díl série je věnovaný jednomu z „bratrů“ a jeho cestě za rodinným štěstím. Zní to perverzně, ale výsledek není vůbec špatný, a to nemyslím ani tak ve smyslu, že je to legrační (i když to občas legrační je), jako spíš v tom smyslu, že V RÁMCI ŽÁNRU ROMANCE to skvěle funguje.

Přeci každá žena ví, že v každém dvoumetrovém válečníkovi se skrývá něžný milenec a starostlivý otec rodiny, že samotáře lze socializovat, playboye domestikovat a psychopata vyléčit. Takže tu máme sošné, osvalené a sexuálně výkonné bojovníky a na druhé straně něžné, krásné a tak čisté, osudové ženy. Je přitom sympatické, že ženské hrdinky nejsou tak úplně submisivní pipiny, jak se nabízí, vykazují jistou osobnost, dokážou své partnery patřičně usměrnit, otevřít si na ně pusu či se vzepřít, při tom všem jsou samozřejmě rozkošné. Ale především pro rozervaná nitra mužských hrdinů představují přesně tu záchranu a kotvu, kterou potřebují.

Charakteristiky členů Bratrstva svým základním profilem trochu připomínají marketingově vytvořenou chlapeckou hudební skupinu – máme tam vůdce, playboye, zlého muže, ctnostného muže, chytrolína i normálního muže odvedle. Ale díky tomu rozehrání se od počátku navzájem nepletou, každý řeší jiný problém a jejich osobní problémy jsou opravdu výživné. A tak je ohromně zábavné pozorovat skvělé válečníky, jak se pěkně plácají ve svých nečekaných emocích, citech a mužných traumatech, protože samičky jsou vábivé a místy buď nedobytné, nebo neodbytné.

 

Nemá smysl, abychom rozebírali nějaké literární hodnoty, ty to opravdu nemá. Ale jedná se o obrovsky čtivá dílka, která aspoň trochu romanticky založenou čtenářku, jež má jasno v tom, že ženy mají být krásné a osudové a muži silní a ochranitelští, musí pohltit. Lze ocenit i nespornou řemeslnou dovednost, a co mě obzvlášť potěšilo – zjevnou promyšlenost dějových linií, takže detaily si autorka necucá z prstu, ale leckdy si na ně zadělává několik dílů dopředu.

Ze tří dosud vydaných dílů je bohužel dalece nejslabší ten první (Milenec z temnot) – nudný balvan Wrath, jehož trauma bohužel není příliš zajímavé, a jeho velmi jednostranná partnerka Beth prostě moc vzrušení nenabízejí. Čtenář se navíc teprve seznamuje se světem, do kterého autorka musí postupně zařadit všechny figurky a některé výstupy hraničí s absurditou. Nenechte se však odradit!

Druhý díl (Milenec z věčnosti) je podstatně lepší – Rhage a jeho vnitřní netvor a lidská žena Mary, umírající na leukémii, se sice na první pohled zdají děsivě klišovatí, ale Rhage a jeho prokletí jsou komplikovanější, než se zdálo, a Mary možná umírá, ale je to žena-bojovnice (osobně mi ze všech těch kočiček byla nejsympatičtější). Jejich příběh je především příběhem o důvěře, otevřenosti a přijímání druhého se vším, co k němu patří.

Druhému dílu se po bok směle staví díl třetí, totiž Zsadistův (Probuzený milenec). Dobrý psychopat je pro každého autora postava k nezaplacení, ovšem psychopat traumatizovaný je ještě lepší, zvlášť, když se ho rozhodne léčit umanutá upírka Bella. Celý příběh mě přivedl k úvaze, zda trpělivost a umanutost mají opravdu tolik společného. Nicméně emocionální a erotické napětí se tu dá krájet

I v dalších dílech se nepochybně bude na co těšit, podle toho, co o bratrech již víme, není o zápletky nouze: Butch a třísetletá stará panna Marissa, Vishous a jeho záhadné schopnosti, Phury a celibát… Těšme se.

Takže, je to stupidní? Místy. Malinko. Ale především je to emocionální, sexy, vtipné a hodně čtivé. Jako lék proti zimní trudnomyslnosti mi to tak bohatě stačí.