den č. 14 (24.3.) - den.č 17 (27.3) - Jižní Vietnam
14 den – výlet na Cu Chi tunely prohlídka Ho Chi Minh City
V půl třetí jsme ve středu města a necháváme se vysadit u muzea války, kde je k vidění neuvěřitelné množství velmi depresivních fotografií. Jedná se určitě o zajímavé místo, ale některé fotky je raději lepší nevidět. Každý si při nich ale rychle dokáže představit k jakým hrůzám zde docházelo. Stíháme i další významné památky Saigonu jako Palác sjednocení, katedrálu, hlavní budovu pošty a procházíme okolo dalších významných budov města. Ke koloritu patří i adrenalinové přecházení ulic. V tom je Saigon jedničkou. Protože jsme vyčerpání po rychlé prohlídce, usedáme v parku do místní restaurace. Číšník nás obdaruje jídelním lístkem a tak vybíráme. Při naší objednávce je nám oznámeno, že již mají pouze jedno jídlo, hlavně že jsme si mohli vybrat. Opět si ale pochutnáváme a se znovu nabytými silami vyrážíme dál. Bereme taxíka, což se později ukáže ne jako nejlepší nápad vzhledem k dopravní zácpě a jedeme se podívat na pagodu Jadského císaře. Alespoň můžeme pozorovat místní dopravní špičku. Je to jedinečný zážitek. Motorky se motají a všude a nikde žádná bouračka. Přitom každou vteřinu se porušují dopravní předpisy milionkrát. Závěrečným hřebem se má stát návštěva místní ZOO, ale bohužel ji kvůli mé chybě nestihneme. Mineme hlavní vhod a při návratu je již zavřeno. Ivě je ZOO trošku vynahrazeno návštěvou místního zahradnictví. Je již skoro tma a my musíme zvládnout přejít hlavní magistrálu, abychom se k němu dostali. Pomáháme si světle červeným šátkem a kličkujeme mezi auty. Odměnou nám je originální přírodní hnojivo na orchideje. Po večeři vyčerpáni padáme do postelí a rychle usínáme. Iva ještě balí, protože zítra chceme být na snídani včas. Odjezd na výlet je ještě o čtvrt hodiny dříve než první a tak nechceme zažívat další stres.
15 den – výlet do delty řeky Mekong
Asi po 2,5 hodinách jsme na místě. Je vedro a my usedáme do motorové lodě. Jedeme na ostrov, kde přesedáme do menších loděk s vesly a projíždíme kanály, kde lemují břehy stovky překrásných kokosových palem. Je to jak na obrázcích na které lákají cestovní kanceláře. Jeden snímek střídá druhý a my se nemůžeme nabažit. Během prohlídky ostrovů vystřídáme různé druhy lodí i na koňský povoz dojde. Na ostrově stihneme i menší oběd a prohlídku výroby kokosových bonbónů. Jen na projížďku na kole po vesnici je hrozně málo času. Dvacet minut a průvodce už čeká u lodě, odjíždíme. Cestou klábosím s maďarským diplomatem žijícím 15 let v Americe. Je to moc zajímavé povídání, jen při vyprávění jeho vtipu nestačím vnímat a tak se jen ze slušnosti směji. Vracíme se do městečka My Tho, přesedáme do velkého autobusu k jiné výpravě a odjíždíme dalších 80 km na jih. Ubytováni jsme v nepříliš útulném hotelu, ale jednu noc přežijeme. Nový průvodce nám doporučuje návštěvu nočního marketu a prý si určitě máme dát místní specialitu – vietnamské barbecue. Neodolám a už sedíme v restauraci u řeky, kde je na jídelním lístku. Na stůl nám přináší něco jako květináč s rozpáleným dřevěným uhlím, roštem a na talíři syrové masové špízy. Zase se jedná o udělej si sám. Asi po čtyřiceti minutách je hotovo. Mám strach, aby z nich nezůstaly jen uhlíky, a tak je sním i když nejsou ještě úplně měkké. Je to pěkný palihub. Iva zůstává u nudlí, o které se se mnou bratrsky dělí. Přeci jen má příprava je poněkud delší. Večer brouzdáme městem a ochutnáváme spoustu místních uličních specialit a to jak ovoce, tak různé placky a další pochutiny. Trošku přejedění s odebíráme na náš hotel. Zítra již v půl sedmé odjíždíme z přístavu lodí na Floating Market. První obchody již začínají probíhat úderem páté hodiny, kdy teprve svítá.
16 den – pokračování výletu po Mekongu – floating market a návrat do Ho Chi Minh City
Již o půl páté vystupujeme před cestovní kanceláří a hledáme možnost výměny dolarů za dongy. Nakonec nám nezbývá nic jiného než využít místní bankomat. Máme trošku strach, ale naštěstí probíhá vše bez problémů. Jen pro upozornění : místní bankomat nevýdá více než 2 milióny dongů, což je jen 1 700,-Kč. A tak jsme opět milionáři a můžeme vyrazit na nákupy do největší Saigonské tržnice, která se nachází jen pár metrů od našeho hotelu.Vtržnici je nesnesitelné horko a tak se snažíme, abychom nákupy co nejrychleji ukončili. Asi po hodině se nám to daří a po krátké náštěvě hotelu vyrážíme na poslední vietnamskou večeři. Opět si užíváme a pomalu se loučíme s Vietnamem. Už nás čeká jen poslední noc a ráno cesta na letiště.
17 den - cesta na letiště a krátký pobyt v Bangkoku
Brzy ráno vstáváme, balíme poslední věci a před sedmou hodinou vyrážíme na letiště. Vše probíhá k naší naprosté spokojenosti a před jedenáctou hodinou přistáváme v thajském Bangkoku. K dopravě do centra chceme tentokrát využít rychlovlak. Cesta by měla trvat jen přibližně půl hodiny. Stojíme na nástupišti a na tabuli svítí 6 minut do odjezdu vlaku. Trvá to asi 10 minut než vlak dorazí do stanice, ale opravdu za půl hodiny vystupujeme na konečné. Do centra je to stále daleko a tak využíváme tuk - tuk a zachvilku jsme na rušné baťužkářské Khao San. Za necelých pět hodin toho stíháme opravdu hodně : chutný oběd, nákup ovoce, hodinovou masáž a návštěvu 2 chrámů. Samozřejmě všechno propojuje pěkná procházka po rušném městě. Jen se nám zdá, že od poslední naší návštěvy Bangkok zase něco ztratil na své exotice. Před pátou odjíždíme taxíkem na vlak a ukazatel ukazuje 7 minut do odjezdu. Než ubude 1 minuta z ukazatele trvá to více než 10 minut. Nakonec čekáme skoro 30 minut než vlak přijede. Ani v Thajsku neprobíhá vše jednoduše, ale na letišti jsme včas a pomalu se loučíme i Thajskem. Let opět probíhá v klidu a ráno v půl osmé jsme v Mnichově.
18 den - opuštění letiště a cesta domů
Už se vidíme v autě, když nás u východu zastavuje mladá celnice a žádá nás o pas a začíná vyptávání. Dotazy se týkají věcí, které vezeme. Asi jsme se stali podezřelými, s našimi velkými taškami a velkými batohy. Po čtyřicítce už s batohy jen tak někoho neuvidíte. Máme strach ,aby nám naše nákupy, zejména ovoce a orchideje nezabavila. Naštěstí ji stačí předvést pár našich neškodných dárků a hotovost a jsme volní. Dost nás vzpomínka minulých časů překvapila, už jsme podobným prohlídkám odvykli. A tím končí naše vyprávění o naší návštěvě Vietnamu.