naše cesty po světě - Zdeněk a Iva

14 den – výlet na Cu Chi tunely prohlídka Ho Chi Minh City

 Vstáváme brzy, abychom se v klidu nasnídali. To  ale ještě netušíme co nás čeká. Snídaně se podává v malém prostoru recepce, kde už jsou veškerá místa obsazena. Recepční nás usazuje do odpočívacích křesel a přisouvá  stolek pod květiny. Objednáváme si jídlo ze dvou chodů, které jsou k dispozici a čekáme. Deset minut  rychle ubíhá  a my stále nic.  Přichází jiná recepční a oznamuje nám, že snídani dostaneme přímo na pokoj. I když jsme měli velkou časovou rezervu, start výletu stíháme jen tak tak. Mikrobus nás odváží k cestovní kanceláři, kde proběhnou „škatulata hejbejte se“ a už sedíme v jiném autobuse a pomalu se suneme ucpaným Saigonem. Starat se o nás bude růžový průvodce. Hned po 5 minutách je nám jasné jaké bude orientace. Je velmi roztomilý a zahrnuje nás svou péčí,  jako o své děti. Mohu směle říci, že lepšího průvodce jsme při našich cestách neměli. Asi v půl jedenácté se konečně prokousáváme do cíle. Pro začátek nás čeká tvrdě agitační film o vietnamsko-americké válce a  ukázce co se odehrávalo zde, v Cu Chi  tunelech.  Po 30 minutách přichází očekávaná chvíle, skutečná prohlídka tunelů. Procházíme džunglí a objevují se první expozice. V jednotlivých přístřeších jsou skryty různé příklady minulého zdejšího života. Občas se objeví i figuríny pro dokreslení jednotlivých situací. Obzvláště vietnamské pasti připravené pro Američany vzbuzují hrůza. Jen představa, že by v ní člověk skončil je děsivá. Vše měli do detailu propracované a nelze se divit, že válka dopadla tak, jak skončila. Největším zážitkem se stává prolezení asi 4O m délky chodeb, které jsou ještě trošku zvětšeny pro turisty. Při opuštění z tunelu je každý moc rád, že je na čerstvém vzduchu. A to prohlídka trvá jen několik minut a někteří vietnamští vojáci zde byli i 2 měsíce bez jediné možnosti jejich opuštění. V jednu hodina velmi zajímavá prohlídka končí a my vyrážíme vstříc rušnému Saigonu. Určitě ale nelitujeme, že jsme toto místo navštívili. Původně jsme výlet brali jako povinnost při návštěvě Vietnamu, ale rozhodně patří toto místo k jedněm, které by žádný turista neměl minout.

V půl třetí jsme ve středu města a necháváme se vysadit u muzea války, kde je k vidění neuvěřitelné množství velmi depresivních fotografií. Jedná se určitě o zajímavé místo, ale některé fotky je raději lepší nevidět. Každý si při nich ale rychle dokáže představit k jakým hrůzám zde docházelo. Stíháme i další významné památky Saigonu jako Palác sjednocení, katedrálu, hlavní budovu pošty a procházíme okolo dalších významných budov města. Ke koloritu patří i adrenalinové přecházení ulic. V tom je Saigon jedničkou. Protože jsme vyčerpání po rychlé prohlídce, usedáme v parku do místní restaurace. Číšník nás obdaruje jídelním lístkem a tak vybíráme. Při naší objednávce je nám oznámeno, že již mají pouze jedno jídlo, hlavně že jsme si mohli vybrat. Opět si ale pochutnáváme a se znovu nabytými  silami vyrážíme dál. Bereme taxíka, což se později ukáže ne jako nejlepší nápad vzhledem k dopravní zácpě a  jedeme se podívat na pagodu Jadského císaře. Alespoň můžeme pozorovat místní dopravní špičku. Je to jedinečný zážitek. Motorky se motají a všude a nikde žádná bouračka. Přitom každou vteřinu se porušují dopravní předpisy milionkrát. Závěrečným hřebem se má stát návštěva místní  ZOO, ale bohužel ji kvůli mé chybě nestihneme. Mineme hlavní vhod a při návratu je již zavřeno. Ivě je ZOO trošku vynahrazeno návštěvou místního zahradnictví. Je již skoro tma a my musíme zvládnout přejít hlavní magistrálu, abychom se k němu dostali. Pomáháme si světle červeným  šátkem a kličkujeme mezi auty. Odměnou nám je originální přírodní hnojivo na orchideje. Po večeři vyčerpáni padáme do postelí a rychle usínáme. Iva ještě balí, protože zítra chceme být na snídani včas. Odjezd na výlet je ještě o čtvrt hodiny dříve než první a tak nechceme zažívat další stres.

15 den – výlet do delty řeky Mekong

 N snídaní jsme již pět minut před sedmou, ale ani to nestačí. Japonky opět vítězí. Jejich šestičlenná skupina si již objednává. Objednávku zařizuje ta, které přezdíváme meloun. Je ukázkou přírody, kterou ale nelze popsat, protože se musí vidět. Složitá objednávka ze dvou možností opět trvá nekonečnou dobu. Už jsme dosti nervózní a tak jdu raději zaplatit celý náš pobyt včetně výletů, protože při místní rychlosti personálu může nastat problém. A také že jo. Mé placení se protáhne skoro na čtvrt hodiny. Během placení i snídám, vše stíháme a mikrobusem odjíždíme dále na jih.

Asi po 2,5 hodinách jsme na místě. Je vedro a my usedáme do motorové lodě. Jedeme na ostrov, kde přesedáme do menších loděk s vesly a projíždíme kanály, kde lemují břehy stovky překrásných kokosových palem. Je to jak na obrázcích na které lákají cestovní kanceláře. Jeden snímek střídá druhý a my se nemůžeme nabažit. Během prohlídky ostrovů vystřídáme různé druhy lodí i na koňský povoz dojde. Na ostrově stihneme i menší oběd a prohlídku výroby kokosových bonbónů. Jen na projížďku na kole po vesnici je hrozně málo času. Dvacet minut a průvodce už čeká u lodě, odjíždíme. Cestou klábosím s maďarským diplomatem žijícím 15 let v Americe. Je to moc zajímavé povídání, jen při vyprávění jeho vtipu nestačím vnímat a tak se jen ze slušnosti směji.  Vracíme se do městečka  My Tho, přesedáme do velkého autobusu k jiné výpravě a odjíždíme dalších 80 km na jih.  Ubytováni jsme v nepříliš útulném hotelu, ale jednu noc přežijeme. Nový průvodce nám doporučuje návštěvu nočního marketu a prý si určitě máme dát místní specialitu – vietnamské barbecue. Neodolám a už sedíme v restauraci u řeky, kde je na jídelním lístku. Na stůl nám přináší něco jako květináč s rozpáleným dřevěným uhlím, roštem a na talíři syrové masové špízy. Zase se jedná o udělej si sám. Asi po čtyřiceti minutách  je hotovo.  Mám strach, aby z  nich nezůstaly jen uhlíky, a tak je sním i když nejsou ještě úplně měkké. Je to pěkný palihub. Iva zůstává u nudlí, o které se se mnou bratrsky dělí. Přeci jen má příprava je poněkud delší.  Večer brouzdáme městem a ochutnáváme spoustu místních uličních specialit a to jak ovoce, tak různé placky a další pochutiny. Trošku přejedění s odebíráme na náš hotel. Zítra již v půl sedmé odjíždíme z přístavu lodí na Floating Market. První obchody již začínají probíhat úderem páté hodiny, kdy teprve svítá.

16 den – pokračování výletu po Mekongu – floating market a návrat do Ho Chi Minh City

 Jsme ranní ptáčata a jako jedni z prvních, už před šestou hodinou ranní, očekáváme čím nás pohostí. Není to žádný zázrak, ale co lze za malé peníze očekávat.Oslovuje nás u snídaně maladý slovenká pár, který jak se později dozvídáme přijel do Vietnamu po18 měsících strávených v Austrálii a Novém Zelandu Nyní chtějí procestovat Asii a pro začátek si vybrali Vietnam. Určitě dobrá volba. Za půl hodiny už čekáme v přístavu na naší loďku, která nás dopoledne proveze po plovoucích trzích. Asi po hodině dorážíme na první. Jedná se o obrovské velkoobchodní tržiště, úplně něco jiného než jsme viděli v Thajsku. Jezdí sem nákupčí z dalekého okolí a obchod tu kvete ve velkém. Co se jiného od Vietnamců dá očekávat. Jsme trochu zklamáni, byli jsme připraveni na něco jiného. Zde  nic nekoupíme. Naší představou byly malé loďky se spoustou zajímavého zboží a tady se obchoduje hlavně se základními surovinami a ovocem. Druhý market nám alespoň trošku připomíná ty thajské. Jak se dozvídáme od průvodce, nakupují zde jen místní a jedná se v podstatě o směnný obchod. Každý prodává druhému, co sám vyprodukuje a naopak.   Podél řeky se nám otvírá pohled na život Vietnamců u řeky Mekong. Dle našeho názoru nepříliš radostný. Jejich domky nám připomínají spíše dřevěné boudy a chudoba je zde všudypřítomná. U jednoho domku umývá žena pro místní restauraci ve špinavé vodě Mekongu nádobí, u druhého si muž myje hlavu a další a další podobné výjevy. Je zajímavé, jak tu probíhá obyčejný  život. Rozhodně nepatří k nejlehčím. To potvrzuje i zastávka ve výrobně rýžových nudlí. Mnoha hodinové stání u jejich výroby a naprosto monotónní práce musí být skličující. Hned si všichni více vážíme našeho stylu života. Na oběd se vracíme k našemu hotelu a pak již jen čtyřhodinová cesta zpátky do Ho Chi Minh. K našemu údivu probíhá tentokrát průjezd městem velmi rychle. Od průvodce se dozvídáme, že pojedeme po silnici, kterou užívají jen osobní auta a ne motocykly. Nidko ale nechápe z jakého důvodu jsme tuto cestu již nevyužili ráno, kdy pannovala dopravní špička. To je holt Vietnam, normální člověk nechápe, Vietnamec udělá.

Již o půl páté vystupujeme před cestovní kanceláří a hledáme možnost výměny dolarů za dongy. Nakonec nám nezbývá nic jiného než využít místní bankomat. Máme trošku strach, ale naštěstí probíhá vše bez problémů. Jen pro upozornění : místní bankomat nevýdá více než 2 milióny dongů, což je jen 1 700,-Kč. A tak jsme opět milionáři a můžeme vyrazit na nákupy do největší Saigonské tržnice, která se nachází jen pár metrů od našeho hotelu.Vtržnici je nesnesitelné horko a tak se snažíme, abychom nákupy co nejrychleji ukončili. Asi po hodině se nám  to daří a po krátké náštěvě  hotelu vyrážíme na poslední vietnamskou večeři. Opět si užíváme a pomalu se loučíme s Vietnamem. Už nás čeká jen poslední noc a ráno cesta na letiště.

17 den - cesta na letiště a krátký pobyt v Bangkoku

 Brzy ráno vstáváme, balíme poslední věci a před sedmou hodinou vyrážíme na letiště. Vše probíhá k naší naprosté spokojenosti a před jedenáctou hodinou přistáváme v thajském  Bangkoku. K dopravě do centra chceme tentokrát využít rychlovlak. Cesta by měla trvat jen přibližně půl hodiny. Stojíme na nástupišti a na tabuli svítí 6 minut do odjezdu vlaku. Trvá to asi 10 minut než vlak dorazí do stanice, ale opravdu za půl hodiny vystupujeme na konečné. Do centra je to stále daleko a tak využíváme tuk - tuk a zachvilku jsme na rušné baťužkářské Khao San. Za necelých pět hodin toho stíháme opravdu hodně : chutný oběd, nákup ovoce, hodinovou masáž a návštěvu 2 chrámů. Samozřejmě všechno propojuje pěkná procházka po rušném městě. Jen se nám zdá, že od poslední naší návštěvy Bangkok zase něco ztratil na své exotice.  Před pátou odjíždíme taxíkem na vlak a ukazatel ukazuje 7 minut do odjezdu. Než ubude 1 minuta z ukazatele trvá to více než 10 minut. Nakonec čekáme skoro 30 minut než vlak přijede. Ani v Thajsku neprobíhá vše jednoduše, ale na letišti jsme včas a pomalu se loučíme i Thajskem. Let opět probíhá v klidu a ráno v půl osmé jsme v Mnichově.

18 den - opuštění letiště a cesta domů 

 Už se vidíme v autě, když nás u východu zastavuje mladá celnice a žádá nás o pas a začíná vyptávání. Dotazy se týkají věcí, které vezeme. Asi jsme se stali podezřelými, s našimi velkými taškami a velkými batohy. Po čtyřicítce už s batohy jen tak někoho neuvidíte. Máme strach ,aby nám naše nákupy, zejména ovoce a orchideje nezabavila. Naštěstí ji stačí předvést pár našich neškodných dárků a hotovost a jsme volní. Dost nás  vzpomínka minulých časů překvapila, už jsme podobným prohlídkám odvykli. A tím končí naše vyprávění o naší návštěvě Vietnamu.