Dva Divoši

Kvalita a prestiž nechyběla šestnáctému ročníku věhlasného a tradičního turnaje O pohár Osmičky. Ten sahá svými počátky do roku 1980, měl by tedy být letos už sedmnáctý ročník, ale v roce 1992 se nehrálo. Nejúspěšnějším týmem historie turnaje je šestinásobný vítěz ZIM čili Zachránci indiánské moudrosti. Tolik slov k historii, věnujme se teď současnosti. Scházíme se v oboře v hojném počtu a dává to dohromady čtyři týmy: Zlatý trumf, Mohykáni, Strážci sedmikrásky a především FC DD Starobrno, které bude hrát ve složení Stegi, Brácha, Jestřáb, Patrik, Milan a gólman Orlík.

Již dlouhá léta plánujem zteč a útok na vítězství v tomto turnaji - O pohár Savelly. Letos jsme ale měli namále, kdy se turnaj koná, jsme se dozvěděli teprve dva dny před sobotou z rubriky ČTU v Brněnském Večerníku. Byla dost velká náhoda i to, že jsme měli doma zrovna tohle číslo Večerníku, běžně ho nekupujem. Většina se o turnaji dozvěděla telefonicky den nato a Koudelka dokonce až v sobotu. To už jsme se sešli v sestavě, která mohla bez problémů okupovat poslední příčky tabulky, nikoliv ale pomýšlet na vyšší úspěchy: Orlík, Stegi, Kuba, Jestřáb, byť tu byla i hvězda nejzářivější - já. Musíme posílit, zkonstatovali jsme, ale bylo jasné, že to nebude rozhodně jednoduché.

Vláďa byl totiž na bejsbolu, Etien je nachlazený a nadto i dokonalý nepřítel přátel sportu i sportu samotného a fotbalu zvlášť, jeho brácha jel kamsi pro brambory či co, zkrátka, vypadalo to velice bídně. Když tu se nad Jestřábem rozsvítila pomyslná žárovka tak jako nad Myšpulínem ze Čtyřlístku a vypadlo z něj tot: Řízek!! Vydali jsme se tedy kamsi do neznáma, na ulici, které se říká U řízka, byť v plánu města je jméno Kolískova podle nějakého jiného občana. Čekali jsme všelicos, jakékoliv odpovědi na otázku: Je doma Řízek? Možné odpovědi: a) Ne, dneska máme sekanou... b) Jo, zrovna ho naklepáváme... c) Kdepak, nebyla strouhanka atd. Nakonec se všechno obešlo bez nedorozumění, shledali jsme Řízkovo občanské jméno Marek, ale i s ním to vypadalo bledě, neboť musel skládat uhlí nebo rýt na zahradě nebo provozovat jinou takovou podobnou činnost. Zklamaně tedy prcháme na šalinu a na Lesnou, abychom zachránili účast v turnaji, jelikož čas pokročil.

Spřádání plánů bylo na začátku léta roku 1996 velké. Letní tábory jsou už u Divochů zaběhnutá tradice a letošní prázdniny se neměly stát výjimkou. Dost dlouho se uvažovalo nad místem konání, Orlík si přál něco šikovného, aby to ladilo s jeho dlouhodobou hrou Pán prstenů, někteří celkem vážně uvažovali nad Amerikou (tou českou), Stegi byl zásadně proti (my víme proč) a jiným to bylo docela jedno. Aby se naší předpotopní potvoře vyhovělo, zavrhla se lákavá Amerika, Jestřáb přišel s romantickým údolím říčky Doubravy, načež nám pár dnů před odjezdem Stegoušek sdělil (nikoliv s jízlivým úsměvem, ale písemně), že stejně nejede. Takže zavržena byla nejen Amerika, ale i Stegi a dne třetího července léta páně 1996 jsme vyrazili bez něho, konkrétně v této sestavě, která stejně neměla dlouhého trvání. Jestřáb, Vládík, Kuba, Bublina, Etien a Milan. Hlavní organizátor táborové hry Orlík se k výpravě připojil až třetí den, kdy jsme již měli za sebou nejkrásnější slunečné dny strávené na Staré štrece, což je taková trať, která postupem času celá zarostla a teprve před nedávnem jí půlku zrušili úplně a půlku zcela opravili. Ale nám to zas tak nevadí, protože je to v kraji kolem řeky Sázavy nádherný i tak - i když určitě lituju, že jsem Starou štreku nezažil v původním znění, ale s tím teď nic neudělám. Chci tím jenom říci, že to byly super dny začátku léta a je jen škoda, že na ně ostatní táborové události nenavázaly.