Podzimní ahooj na řece
Ačkoli je říjen, počasí bylo 10. ještě docela příjemné a my se vydali po sezóně na zamčení řeky. Chtěli jsme jet trochu netradičně a tak byla určena trasa Chotíkov - Šabina.
Vody se nás nebálo jen pět. Vedoucí vodní sekce Roman a jeho hák Vláďa, Jirka s háčkem Soňou a samotná kánoe zbyla na kapitána Pavla.
Už cesta do Chotíkova nám navodila veselou náladu, neboť jsme se v Romanovo Caddyně tísnili na zadním sedadle ve čtyřech. Čtvrtou byla naštěstí štíhlounká Jitka K., jejímž úkolem bylo odvézt auto zpět a tak se dalo i dýchat.
Řeka byla po deštích přiměřeně plná vody a tak nás příjemně nesla směrem k cíli. Jen Pavel, na něhož nezbyl háček musel víc dřít. Trochu jsme soulodili a zlehka, jen pro zahřátí, doplňovali pohonné hmoty.
V Kynšperku před šlajsnou mě a Vláďu vysadili zadáci na břeh, abychom se ve šplouchající vodě nenamočili. Roman bez problémů sjel, jen jak prudčeji pod propustí zabral, hnul si se zády. Větší starosti měl Pavel, který v proudu chvíli traverzoval, až to vypadalo, že Jirka bude moct projet pouze skrz jeho kánoi. Poté se mu loď podařilo sice srovnat, ale pro změnu couval. No a při dalším manévru šel ke dnu.
Nezbylo tedy než volat pro záchranné vozidlo, náhradní oblečení a brufen. Jirka ihned využil toho, že Pavlovi je zima a zapůjčil mu svůj svetr, čímž jak doufal se mu trochu vytáhne. Zřejmě mu ho mrchy kalorie potají přešily na menší velikost.
Odebrali jsme se všichni, včetně zachránkyně Dáši, do hospody U splavu, abychom se na další plavbu občerstvili a počkali, až Romanovi začne účinkovat lék. Řeku jsme zamkli symbolicky ve sklenici piva, Pro nedostatek času jsme pak nakonec další pokračování ve sjezdu vzdali a odjeli poněkud divoce, opět v 6 lidech, do Šabiny.
Tím den však neskončil, ti kdo nechtěli na vodu, byli pozváni na pečení buřtů za řekou. A tak jsme nakonec při přátelském povídání a popíjení řeku zavřeli a necháme ji zase do jara od křiku, smíchu a plácání pádly odpočinout.
