Žabáci

Putování na nejzáhadnější místo v České republice jsme zahájili po 5. hodině srazem u lávky. Přes časnou ranní hodinu jsme byli všichni dobře naladěni a vydali se na nádraží do Dasnic. Zde nám Jirka koupil za necelé 3 000,-- Kč hromadnou jízdenku a paní v pokladně tak tržbou překonala rekord za poslední desetiletí.

Po dvou hodinách cestování (okolo 7.) jsme se již občerstvovali ve 30 km vzdálených K. Varech u jednoho z nejvíce zdevastovaných nádraží.

                         Východ slunce ve Varech

Naše skupina svou početností - 12 Žabáků - vzbuzovala dojem, že se jedeme zúčastnit odborářské demonstrace v Praze. Toto přesvědčení jsme u ostatních spolucestujích umocňovali tím, že jsme pohledy z oken podél trati vyhledávali dlažební kostky. Další občerstvovací zastávka proběhla v Mostě.

Následujícím  vlakem jsme pak dorazili do naší cílové stanice - Mutějovice, odkud vede naučná stezka. Příroda je v tomto kraji o nějaký ten týden napřed a tak jsme mohli obdivovat zelenající se stromy, kvetoucí jabloně i podléšky vykukující z listí.

                          Mutějovice - hlavní nádraží              

Jirka nás naprosto jistě zavedl až ke kamenům, které z nám, i vědcům,  neznámých důvodů někdo naskládal do pravidelných, od severu k jihu směřujících, rovnoběžných řad. Kamenů je zde cca 2000. Romana poněkud zklamala jejich velikost, očekával totiž vysoké menhiry a  kounovské Stonehenge. I dva největší kameny, které se v současné době v řadách nacházejí - Pegas a Gibon - totiž sotva vyčnívají nad terén. 

                          U Pegasu                                                                                                                                                      Krásným bukovým lesem jsme pak došli ke kapli sv. Vojtěcha. Cestou zpátky ještě prohlédli druhý největší šutr  zvaný Gibon a další naše kroky směřovaly do Mutějovic do Poddžbánského pivovaru. Již cestou tam nás trochu překvapovalo, proč je nádraží Mutějovice od Mutějovic tak daleko. Netušili jsme jakým způsobem se nám naskytne řešení této záhady.

Téměř bez povšimnutí jsme prošli kolem dalšího velkého kamene. Teď dodatečně jsem zjistila, že se jedná o tzv. čertův kámen, který opřádá mnoho pověstí a i on prý souvisí s řadami a je možná dokonce klíčem k jejich rozluštění.

                          Čertův kámen

V Poddžbánském pivovaru a restauraci jsme se setkali se Zdeňkou, která za námi přijela autem. Trochu jsme potrápili nestíhající obsluhu, pojedli něco tlačenky, klobás apod. a vypili nějaký ten žejdlík piva. Ríša objednávající si způsobem "Dám si grundle, i když nevím co to je" zjistil k našemu překvapení, že se nejedná o těstoviny, o čemž jsme ho přesvědčovali, nýbrž  o rybky, dívající se smutnýma smaženýma očima z misky. ¨

                         V pivovaru

Zde se od nás odpojil Roman, Dáša, Pavlínka a Zdenka, odjeli zpět autem, čímž přišli o poslední dobrodružství.

Vlak nám jel zhruba za hodinu a tak jsme se vydali nazpět k nádraží. Cestou nás postihl trochu déšť. Na místě pak příjemně překvapila čekárna, vytopená, plná květin, jako pokojíček. Zde jsme v klidu popíjeli kávu, pivo a pojídali zbývající, výbornou, Slivoňovskou bábovku. Zlom v šťastných chvilkách nastal, když nám sympatický pan výpravčí řekl, že z Mutějovic jede vlak v 18.32 hod (jak měl Jirka ostatně napsáno v itineráři a jak s Ríšou ještě ověřili v čekárně), ale ze 4 km vzdálené zastávky Mutějovice, nacházející se asi 300 m od pivovaru. Ještě větší důvod k smíchu pak nastal, když nám oznámil, že do Dasnic se můžeme za pomoci Českých drah dostat zhruba někdy dopoledne následující den - v neděli. Petr pak učinil pokus o objednání taxíků, kterými jsme měli ujíždějící vlak dohnat v Chomutově. Jenže páni řidiči i přes upozornění dojeli na zastávku v Mutějovicích, místo na nádraží Mutějovice.

                          V čekárně

A tak už všichni Žabáci vědí, že v obci Mutějovice vlak staví v Mutějovice - zastávka a ještě existuje nádraží Mutějovice. Každá z těchto stanic přitom leží na jiné trati. Kdo nevěří (a určitě ani nerozumí), ať tam běží  a nebo jede vlakem a koukne se.

Pan výpravčí pak ještě objevil způsob, jak se dostat do Karlových Varů téhož dne ve 23 hodin a tak nás opustily myšlenky na to, jak se budeme dělit s bezdomovci v Chomutově o zahřáté lavičky.

                         Před cestou domů

Cesta domů pak ubíhala v poklidu. Po zmatku v mutějovických stanicích jsem už byla ochotna věřit všemu a tak se povedlo veselé slečně průvodčí přesvědčit mě o tom, že náš vlak v Lounech najede na točnu a otočí nás správným směrem, aby pan strojvedoucí nemusel vystupovat. Věřila bych jí asi i kdyby tvrdila, že na točnu nacpou celý mezinárodní rychlík se šesti vozy.

Poslední sobotní záhadou tak zůstává pouze vyřešit, jak je to vlastně s písní Paľo Habery "Je to vo hviezdach", když si Ríša prozpěvoval "akozymanaAljaške", kde že je vlastně ta dívka má

Na závěr  všem zúčastnivším se Žabákům - Roman F, Karel B., Edita B., Pavlínka F., Dáša F., Jana S., Vláďa S., Ríša H., Iva S., Petr S., Zdeňka F.  a zejména  vedoucímu výpravy Jirkovi T. velký dík za nezapomenutelný zážitek.

Prozatím alespoň nějaké fotky.

                                                                                                                                          SP