Básně něžné
Český lev
Rytíři za čest a slávu,
bojovně řinčí zbraní,
před králem sklánějí hlavu,
začíná rytířské klání.
Dřevce se lámou a tříští,
v hledišti hlasitý řev,
kdo vítězem bude příští?
Na erbu je český lev.
Barva na něm již není celá,
od nárazu zbraní, nejvíce meče,
kolikrát únavou ruka se chvěla,
nezřídka po něm česká krev teče.
Když majitel erbu jede do války,
vždy protivník jeho právem se bojí,
bílého lva vidí už z dálky,
s odvahou, ctí hned si ho spojí.
Výkvět rytířů v úniku cválá,
pryč z bitevního pole,
doma je nečeká žádná chvála,
některé popraví a hlavy dole.
Náš zraněný bojovník vrací se domů,
se štítem hrdě káže mu čest,
kdo vtrhne do Čech,pak běda tomu,
tragické důsledky bude si nést.
Rty:
Tvoje rty tak opojné, hlava se nám točí,
oddálí se? Jen to ne, dál přivíráme oči.
Ten dotyk úst nám není nový, co dokáže to každý tuší,
je to tanec jazýčkový, rozpálí tělo stejně tak duši.
Blahopřání:
Tak jako ve světě muži, si uctívaj a váží žen,
i já ti dnes posílám růži, škoda, že přes mobil jen.
A k tomu něžné políbení, na krček, rty i líce,
toho si každá řena cení, v tu chvíli nechce více.
Pro milou.
Využívám tyto chvíle, ať Ti pošlu řádky milé,
zadarmo jsou, cenu mají, Tvoje oči při nich tají.
Lásko, lásko, lásko.
Těla se dotknou mé něžné dlaně, dech se zatají, vždyť čekáš na ně,
rty se nám spojí a vášeň stoupá, srdce se rozbuší země se houpá,
jen tiché sténání, na slovo skoupá, objímáš, nepustíš, vždyť nejsi hloupá.
Miláčkovi...
Na ty tvoje očička, která jsou bez chyby,
jedna malá básnička, doufám, že se líbí.
Ať se chvěješ celičká a čteš si ji znova,
byť byla jen maličká a jsou to jen slova.
Ranní procitnutí:
Něžné ranní probuzení, políbení jako sen,
zamezuje lenošení, krásně začne nový den.
Krásné ráno:
Ruka šáhne po budíku, přitulím se k milé,
vůně vlasů po šeříku, jsou to krásné chvíle.
Rychle hladím teplé tělo, vstávat bude zakrátko,
Copak by se asi dělo, když nespalo by koťátko?