Co vlastně nosíme na sobě?
Co vlastně nosíme na sobě? Kdo to vlastně všechno vyrobil? Jak se žije těm, kteří šijí naše trička?
..Jé, triko Adidas, dobrá značka, proč ne? Všichni to teď nosí, skvělá cena... a už si to vykračuji k pokladně. Cestou mě ale napadá otázka >> Od kud to tričko vlastně je? Koukám na cedulku, ''MADE IN THAIVAN'' Super!! Kupuju!!
''MADE IN THAIVAN'' Napadlo Vás někdy, že takhle to opravdu není? Víte, že něž se dostane tohle hezké triko do vašeho oblíbeného obchodu cestuje křížem krážem po celé Evropě, Asii, Americe a bůh ví, kde ještě? Když už jsme se k tomuhle dostali, jak se tohle hezké triko vlastně vyrábí? V čem je to kouzlo? ...
Kouzlo? Tomuhle vy říkáte kouzlo?
>Osmdesáti hodinový týden za pět pencí na hodinu<
Je horký letní den a pracovní doba všem začíná. V Brně se spěchá do práce, někteří autem, jiní zase MHD. Avšak na druhé polovině Zeměkoule si to vykračuje 7mi letá holčena, docela hubená jen v obyčejném tričku a vedle ní malý klouček, a za nimi celá řada takových dětí, možná i o něco mladší. Při pohledu na ně mě napadá...> Mají ty děti vůbec nějaká vzdění? A kam to vlastně jdou? Že by do školy?.. V dálce slyšíme zvon. ''To už asi bude svolávat paní učitelka děti do tříd'' Děti se rozeběhli. Přiběhli až k bráně, před kterou zvonila na zvon paní, která řvala něco cizým jazykem a nešlo jí vůbec rozumět. Nevypadala ani moc přívětivě a po chvíli jsme zjistili, že to není paní učitelka, ale jákási šéfka, která na děti řve a pobouzí je do práce. Někteří stály ve vaničkách napuštěných obarvenou vodou a snažili se nabarvit látku. Nepřilnuté barvivo vypouštěli do řeky za městem. Děti neumějí číst, psát, počítat.. NEumějí si přečíst ani upozornění na laahvičkách s chemikáliemi, které používají deno denně.
Kouzlo? Ne! Tohle je každodenní realita pro tyhle děti.. a nejenom děti> jste v tom i Vy, dospělí! Pro ně je tohle všechno normální, a pro Vás? Proč s tím něco neudělat??