basen
Jsem jenom divák – z povzdálí
sleduju lásku – potají
a s tvrdou maskou nezájmu
hledám si srdce k pronájmu.
Jsem posluchačem – bez dechu
těch, jež hledaj útěchu
a přes tu bolest v jejich očích
ach ano – závidím,
přes vše – to láska jejich světem točí.
Jsem snílek s tváří cynika,
jenž před zraky všech uniká
do svého světa z oblaků
od večera do soumraku.
Maličký ořech v skořápce
toužící taky po lásce -
po tom louškáčků přeněžném
jenž jeho srdce rozžehne.
Jsem ten stín v okně zažedlém,
jenž každý den tam s večerem
milencům krade tichá vyznání,
poslouchá ty, co se lásce nebrání.
Jsem jenom žebrák, přátelé.
O lásku žebrám – nesměle.
Snad proto stále sám.
Pak pláči – nikým neviděn
jen svým stínem jsem přištižen
a temnotě se vzdám.