Blonďatý muž za barem nasypal kostky ledu do skleničky a zalil alkoholem. Postavil před jednoho z hostů sedících na baru. Muž k němu zvedl oči.
„Děkuju, Eliote.“ Věnoval mu úsměv, který podlamoval kolena. Barman se na něj zadíval. Znal ho dlouho, přesto ho stále překvapovala jeho krása a smyslnost. Muž měl černé vlasy dlouhé do poloviny zad. Z části stažené do „falešného“culíku. Ofinu kratší než ostatní vlasy – tvořila hustou patku. Měl doslova krásný jemný obličej – velkých tmavě šedivých očí. Jeho krása nebyla v klubu tak vyjímečná – byl plný krásných mladých mužů a žen – společníků. Co bylo výjímečné byla jeho neuvěřitelná přitažlivost a smyslnost – vyzařovala z každého jeho pohybu, úsměvu i pohledu. Když si prohrábl vlasy, zvedl skleničku k ústům nebo si jen oprašoval smítka prachu z košile. Každý z pohybů byl neuvěřitelně ladný a elegantní. Eliot vytáhl z kapsy zvonící telefon.
„Omluv mě... ano?“ Přiložil si telefon k uchu a šel do zadní místnosti.
Muž se napil ze skleničky a pokývnutím hlavy pozdravil společníka, který na něj mávl. Otočil hlavu zpět k barmanovi, když se vrátil.
„Stalo se něco?“ Všiml si jeho výrazu.
„Charlie... zrovna volal – měl nehodu.“ Zamračil se.
„Je v pořádku?“ Zděsil se muž.
„Naštěstí ano. To je hlavní. Ale Charlie je elita – to víš. Jeho zákazníci ho milují... po něm se nespokojí jen tak s někým, ale snad něco vymyslím. Problém je v tom, že jeden z nich ho dnes čeká.“ Nalil si pítí.
„Nemůžu si dovolit o něj přijít.“ Hodil do sebe nápoj. Skrz skleničku se zadíval na mladíka. ´Jemu by neodolal nikdo.´ Pomyslel si.
„Musíš mi pomoct.“
Muž k němu nevěřícně zvedl oči od svého pití. „Cože?“
„Jen pro dnešek. Prosím, udělám cokoliv. Jen řekni ano.“
„To nemůžeš myslet vážně.“ Zakroutil hlavou.
„Je to mladej a krásnej chlap – uvidíš. Je to jakobys šel na schůzku.“ Snažil se. Muž se mu zadíval do očí. Jen přikývl. Barman se rozzářil.
„Děkuju, budu ti dlužit.“ Vytáhl opět telefon. „Zavolám mu to... než si to rozmyslíš.“ Dodal pobaveně. Muž se zničeně napil a sledoval telefonujícího barmana. Eliot sice obsluhoval za barem, ale club byl vlastně jeho. Prostě ho jen práce za barem bavila, jak tvrdil. Tak občas vypomáhal svým zaměstnancům.
„Vyzvedne si tě tu.“ Vrátil se. „Jmenuje se Colin. Pracuje pro Rassiela.“ Dolil muži pití. Ten na něj nejistě hleděl.
„Počkej mluvíš o Primasovo Rytíři?“ Ujišťoval se. Eliot přikývl.
„Ale... hmmm... nejsem zrovna oblečený...“ Sklonil hlavu ke své černé košily volně spuštěné přes světlé džíny.
„Hloupost... vypadáš skvěle jako vždy.“ Nesouhlasil muž.
„Nechápu, že jsem s tím souhlasil... omluv mě.“ Vstal z barové židličky a šel směrem k toaletám.
Eliot se zadíval na přicházejícího muže. Byl urostlé štíhlé postavy – šedivých vlasů. Působil nedostupně a hrdě - až arogantně. Měl krásný obličej tvrdších rysů a zeleno-modrých tajemných očí. Z jeho chůze i postoje vyzařovala síla, sebedůvěra a zárověň určitá elegance.
„Zdravím.“ Sedl si a vytáhl cigarety. „Chci ho nejdřív vidět.“
„Hned tu bude. Pití?“ Připálil mu Eliot.
„Ne... nezdržím se.“ Rozhlédl se po clubu.
„Dobrý večer.“ Ozvalo se vedle něj. Podíval se po hlase. Měl pocit, že se mu nachvíli zastavilo srdce – při pohledu na muže o pár centimetrů menšího než byl on. Jeho úsměv mu skoro podlomil kolena a když mu podal ruku a představil se jako Alex – jeho náhradní společník – vduchu si tleskal za to, že se dokázal pohnout a potřást si s ním.
„Jsem Colin.“ Otočil hlavu k Eliotovi. Ten ho pobaveně sledoval. Moc dobře věděl, jak se cítí. Jeho reakce na muže byla stejná – když ho viděl poprvé.
„Řekl bych, že je vše v pořádku nebo ne?“ Usmíval se.
„Můžem?“ Vrátil se Colin pohledem na Alexe a uvědomil si, že stále drží jeho ruku. Pustil ho. Muž přikývl a zvedl své věci. Vydal se k východu.
Colin se za ním zadíval. Otočil hlavu k Eliotovi. Ten se stále usmíval.
„Bav se.“ Zvedl Alexovo skleničku.
„To ti nezapomenu.“ Ťípl s výhružkou cigaretu a šel pryč. Eliot se pobaveně pousmál
„Měj se.“ Colin jen zvedl ruku na pozdrav. Alex čekal před clubem. Sledoval noční nebe a snažil se najít alespoň pár hvězd. Díky městskému osvětlení moc štěstí neměl. Sklonil hlavu ke Colinovi, který si k němu stoupl. Beze slova ho následoval k jeho autu.
„Co vlastně plánuješ?“ Sledoval Alex lidi, přecházející přes přechod. Nejistě až zděšeně otočil hlavu k řidiči, když odpověď zněla: sex.
„Charlie ti nic neřekl? Jediný důvod proč ke mně jezdí je sex. Při své práci nemám čas na lásku a podobný věci. Nadruhou stranu mám své potřeby jako každý a Charlie... Je to pohodlný – on ode mě nic neočekává, už ví, co mám rád a nemusím nikoho hledat...“ Vysvětloval.
„Problém?“ Vyjel, když se na semaforu rozsvítila opět zelená.
„Ne... jen jsem si nebyl jistý. Jsme společníci, ne... to záleží na každém z nás, jak daleko je ochoten zajít.“ ´Já ho zabiju, vážně ho zabiju.´ Sledoval Alex domy, které míjeli. Zadíval se na Primasovo sídlo, ke kterému dorazili. Brána se otevřela.
Colin ho provázel tichými chodbami až ke svému bytu. Alex se rozhlédl po větším obývacím pokoji spojeném přepážkou s ložnicí. ´Rozhodně má vkus.´ Pomyslel si při pohledu na zařízení bytu.
„Něco k pití?“ Svlékl si Colin kožené sako a vytáhl košili z kalhot.
„Cokoliv.“ Prohlížel si muž obraz na stěně. S díky přijal skleničku a přešel k jinému obrazu. Colin si sedl na pohovku a sledoval ho. Alex vycítil jeho pohled. Otočil k němu hlavu. Zadívali se do očí. ´Mohl jsem dopadnout hůř.´ Pomyslel si a odložil skleničku na stůl. ´Hůř? O čem to mluvím?´ Přijal Colinovo pomocnou ruku, když si nad muže obkročmo sedal. ´Je to krásný muž a chce nezávazný sex. Nemohlo to dopadnout líp.´ Hleděli si stále do očí. Alex konečně spojil jejich rty. Colin se pousmál a objal ho. Prsty zajel do jeho vlasů a přitáhl si ho níž. Rukama sjel k jeho košili a začal rozepínat knoflíky. Zlehka přejel po bělostném pevném břiše. ´Nádhera.´ Pomyslel si a přitiskl rty na jeho krk. Alex naklonil hlavu na stranu a přivřel oči. Oddal se jeho rukám, náruči, teplu vycházejícímu z jeho těla – oddal se jemu.
Ráno se probral. Promnul si oči a sedl si. Nechápavě se rozhlédl. Vzpomněl si na noc. ´Usnul jsem tu.´ Prohrábl si vlasy. ´Ještě že je víkend.´ Jeho smysly pohladila vůně kávy a tichá hudba. Pousmál se a vstal. Oblékl si župan, který ležel přehozený přes postel. Colin seděl v křesle, ruce položené na opěradle tak jako hlavu – oči zavřené. Na stole před ním stála konvice s kávou a pečivem. Vedle talíře se snídaní leželo velké rudé jablko. Už v noci si Alex všiml velké mísy se stejným ovocem. Vypadala nádherně – bez jediné vady. Když je viděl, měl neuvěřitelné nutkání pro jedno sáhnout. Colin otevřel oči a sklopil je k němu. Chvíli se vzpamatovával a pak pozdravil. ´Tohle je prostě moc.´ Narovnal se a sledoval, jak si muž sedá. Měl rozpuštěné, lehce rozcuchané vlasy a župan mu byl trochu větší. Colin měl raději dlouhé župany než klasické pánské a díky tomu ho Alex zlehka tahal po zemi. Byl přece jen o pár čísel menší – také drobnější postavou. Colinovo omámený stav přerušil Alex. Muž sice nevnímal co, ale uvědomil si, že něco říká.
„Promiň?“ Vztáhl ruku a zvedl konvici. Nalil sobě.
„Kávu?“ Když přikývl, nalil mu také.
„Jen jsem děkoval za snídani, tos nemusel.“ Obdaroval ho jedním ze svých úsměvu. Colin si povzdechl. Pak se na něj až zděšeně zadíval, když si Alex z ruky stáhl gumičku a začal si stahovat vlasy. Díky tomu, že se neviděl a nevěnoval tomu pozornost, vytvořil něco neupraveného až rozcuchaného ale dle Colinovo názoru něco neuvěřitelně smyslného. Už jen sledovat ho jak si stahuje tu temnou sametovou záplavu bylo nad Colinovo síly. V životě neviděl nic podmanivějšího.
Přes okraj hrnku sledoval až skončí. Skoro si oddechl, když tak udělal. Nechápal své pocity. V životě na nikoho takhle nereagoval ani na ženu ani na muže. Vždy se kontroloval a věděl co přesně dělá a při sexu to nebylo jiné. Obvykle měl nad partnerem navrch a s chladnou hlavou se jen zbavoval napětí i když jeho společník se mu naprosto oddal. Dnes v noci to bylo jiné. Oddal se mu – dokonale. Co ho překvapilo – a zárověň trochu vyděsilo - líbilo se mu to. Ráno se probral s úsměvem a naprosto spokojený.
Alex tiše snídal. To bylo pro společníka dost neobvyklé. Přece jen - byla to jejich práce – bavit a zaujmout zákazníka. Dokázali hodiny mluvit o všem možném – Eliot si potrpěl na to, aby byli všestraně vzdělaní, v něčem nadaní a hlavně měli přehled. Jedním z nejlepších byl Charlie – byl to sečtělý, velice inteligentní, zábavný mladík. Lidé byli rádi v jeho společnosti – byl milý a přátelský. Společníka dělal z jednoduchého důvodu – bavilo ho to. Rád dává lidem radost – jak vždy říkal. A práce společníka není o ničem jiném. Alespoň podle něj. Colin ho rád poslouchal, když spolu snídali. Mladík byl studnice historek a když vyprávěl, muž nemusel nad něčím přemýšlet. Jakoby v tu chvíli byl volný – od všeho.
Teď tu seděl s tou „kráskou“ a i když on mlčel, Colin se cítil spokojený. Jen jeho přítomnost, pohled na něj muže uklidňovaly. Alex byl jako oáza – jako paprsek teplého, laskavého světla v temnotě, který Colina naplňoval zvláštním pocitem bezpečí. ´Dneska jsem vážně mimo.´ Pomyslel si, ale neodolal a vyhříval se v jeho přítomnosti.
„Hmmm... nevadí?“ Alex zakroutil hlavou. Muž si připálil cigaretu.
„Nemluvíš jen po ránu?“ On k němu zvedl oči. Zatvářil se trochu zmateně, což vyvolalo na Colinovo obličeji pobavený výraz.
„Já... se omlouvám, asi si zvyklý... Charlie nezavře pusu... tak jsem to nemyslel.“ Zvedl omluvně ruku. Colin se zasmál.
„Jo, to ho vystihuje. Ne... jen je to zvláštní pro Eliotovo společníky.“ Alex se zadíval na svou snídani.
„Ale každý má asi rád něco jiného.“ Dodal muž. Pak sebou cukl a křečovitě stiskl svůj hrnek, když si Alex odstrčil ofinu z obličeje a zvedl k němu oči. Jen přikývl. ´Jak to k sakru dělá?´ Pomyslel si Colin bezradně. Už ho nechal v klidu najíst. Možná spíš nechal sebe v klidu si vypít kávu. I když moc v klidu ne – po té co Alex dojedl, měl nutkání opět ho zatáhnout do ložnice. Zamračil se, když jeho společník vstal a oznámil, že musí jít.
Alex pomalu kráčel ulící. Colin mu nabídl, že ho odveze, ale on se chtěl projít. Zazvonil mu telefon. Přendal si jablko do druhé ruky a vyndal mobila.
„Víš, že tě čeká něco ošklivýho.“ V telefonu se mu ozval pobavený smích.
„Omlouvám se měl jsem ti to asi říct.“ Řekl Eliot omluvně.
„Asi?.“ Hrál si Alex s jablkem. Zarazil se. Vůbec netušil, kde ho vzal. Musel mu ho do ruky vrazit Colin, ale kdy?
„Ale jdi, Charlie tvrdí, že Colin je skvělý milenec i společník.“ Snažil se muž.
„Milenec možná, ale společník? Je trochu chladný a nepřístupný a moc sebejistý a jistě to co, chce to dostane a...“
„Jistě toho ještě spoustu vymyslíš, ale večer se ti líbil nebo ne?“ Přerušil ho Eliot.
„No... ano.“ Připustil.
„To jsem rád. Měl jsem trochu černé svědomí.“
„Trochu? Já doufám, že hodně velký. Stavím se večer, mám večeři s přítelem. Tak potom.“
„Dobře a ještě jednou díky.“
Colin se zadíval na mladého muže ležícího na nemocničním lůžku. Měl černé delší vlasy – každý snad jinak dlouhý. Jemný až dívčí obličej. Obklopen bílou – vypadal jako andílek. Muž odložil papírový sáček, který držel a sedl si k němu.
„Charlie?“ Pohladil ho po tváři. Pomalu otevřel oči. Zamrkal a zaostřil na muže. Usmál se.
„Coline.“ Chtěl si sednout. On ho chytl
„Klid. Měl bys ležet. Jenom ta noha?“ Mladík zvedl ruku schovanou pod přikrývkou.
„Zlomený?“
„Jen ta ruka. Noha je jen namožená. Nebo něco takového. Hlavně jsem celý potlučený.“ Ukázal mu modřinu na boku.
„Hlavně, že jsi celý.“ Charlie přikývl.
„Přinesl´s mi něco?“ Muž se pobaveně usmál a podal mu sáček. Charlie se rozzářil.
„Já věděl, že ty nezklameš. Všichni nosí ty hloupý čokolády.“ Ukázal na sbírku bomboniér a vytáhl ze sáčku želatinového hada.
„Kyselý.“ Stáhla mu chuť cukrovinky obličej – on se ale tvářil naprosto spokojeně. Colin zakroutil hlavou.
„Nechápu jak to můžeš jíst.“
„Jsem takový sladký dítko, musím to něčím kompenzovat.“ Colin se zasmál.
„Hmmm... omlouvám, se za včerejšek. Poslal Eliot někoho jiného nebo...“
„Alexe.“ Přikývl muž. Charlie se zatvářil zamyšleně. Nevěřícně k němu otočil hlavu.
„Alexe?! Černý vlasy, šedivý oči - neuvěřitelně sexy?“ Překvapeně na muže hleděl, když přikývl.
„Můj bože.“ Sklonil mladík hlavu.
„Co je na tom tak...“ Nechápal Colin. Charlie sebou cukl.
„Nic nic...“ Řekl rychle. „... jen Alex je trochu něco jiného. Je elita.“ Dodal. Muž stále nechápavě podotkl, že to on přece taky.
„Možná, ale Alex... copak si ho neviděl? Já vím, že já jsem jeden z nejlepších, ale Alex...“
„Asi vím, o čem mluvíš. Člověk si musí dlouho zvykat.“ Nalil mu Colin vodu ze skleněného džbánu, když si všiml, jak se pro ni natahuje.
„Má hodně klientů?“ Podal mu sklenici.
„Díky... nemyslím. Obvykle už ani nechodí do klubu... tedy občas ano, ale jen posedět.“ Colin přikývl.
„Přišlo mi zvláštní, že jsem ho tam nikdy neviděl.“ Charlie se na něj zadíval skrz skleničku. Pousmál se. ´Nikdy bych nečekal, že i ty.´ Pomyslel si.
„Hmmm... budu tu asi trochu dýl a pak ležet doma. Domluvil si se s ním nějak?“ Colin zakroutil hlavou.
„Nevěděl jsem, jak dlouho tu budeš.“ Vzal si od něj sklenici a odložil ji.
„Zavolám Eliotovi.“ Zvedl oči k ležícímu. Tomu se chvíli zdálo, že se ho snad ptá na svolení nebo chce možná slyšet nějákou podporu. On – primasův strážce. Sám o tom možná ani nevěděl. Usmál se a přikývl. Otočil hlavu ke dveřím. V nich stál mladý doktor světlounce blonďatých vlasů a světle hnědých skoro žlutých očí. Měl trochu chladný až arogantní obličej – vzhledem určitě doktora nezapřel. Zatvářil se trochu nejistě, když si všiml Colina.
„Dobrý den... vy jste.“ Podal muži ruku. „Colin – Primasovo...“ Nebyl si zcela jist, zda je to skutečně on. Colin přikývl a podal mu ruku.
„Jsem Lucas Trask, ošetřující lékař.“ Potřásli si muži. Příchozí sklonil hlavu k Charliemu. Ten se úsmíval.
„Přišel jsem zkontrolovat stav pacienta.“ Dodal Lukas. Z nepochopitelného důvodu cítil potřebu vysvětlit, proč přišel. Colin přikývl
„Půjdu. Zase se stavím.“ Sklonil se k mladému muži a políbil ho na tvář. Charlie sebou cukl.
„Tentokrát ale i s Alexem.“ Colin se mu nechápavě zadíval do očí. Charlie se na něj tázavě podíval. Muž se pousmál.
„Jistě, příště ho doma nezapomenu.“ Narovnal se, když se marod uvolněně usmál.
„Nashle.“ Odešel z pokoje. ´Ten malej...´ Pomyslel si pobaveně a zakroutil hlavou.
Charlie otočil hlavu k lékaři. Ten ho tiše sledoval.
„Máte zajímavé známé.“ Řekl doktor rychle, když si uvědomil, že jen stojí – mlčí a sleduje mladíka. ´Snad jsem se u toho neusmíval.´ Pomyslel si zničeně a přešel k posteli. Charlie se pousmál jedním ze svých okouzlujících úsměvu a zalovil v sáčku. Lékař chvíli váhal, ale pak si k mladíkovi sedl. ´Přišel za mnou! Přišel za mnou!´ Jásal ležící v duchu.
„Vlastně, jsem Charlie.“ Podal muži ruku. Doktor se pousmál a podal mu svou.
„Já Lukas.“ Jeho obličej najednout působil laskavě a přátelsky.
„Hmmm.... obvykle ti všichni pacienti tykají?“ Usmíval se mladík šibalským chlapeckým úsměvem.
„Obvykle.“ Řekl muž pobaveně. Charlie se zasmál a přikývl
„Myslel jsem si to.“
Colin se rozhlédl po restauraci. Jeho oči se setkaly se skupinou mladých lidí. Usmál se a vydal se k nim.
„Zdravím.“ Všichni zvedli hlavy. Usmáli se.
„Jdeš pozdě.“ Postěžovala si světlounce zrzovlasázá dívka.
„Já vím. Omlouvám se.“ Sedl si na jednu z volných židlí. Rozhlédl se po přítomních – byli to Rytíři. A těch pár u stolu mělo nejblíže k Seymorovi – vůdci Rytířů. Vedle tmavě fialovovlasého muže - Roba – seděla Beatris. Byla známá pro svou hru na harfu. Ty dva se v minulosti dost dlouho obdivovali z dálky. Oba se báli vyjádřit. Nechtěli si zkazit tu iluzi, kterou si o tom druhém vytvořili. Nakonec se potkali a jak jejich přátelé předpokládali, stal se z nich nerozlučný harmonický pár. Působili spolu dokonale. On – ten chladně působící mladík. Měl v očích něco temného – na dost lidí působil neuvěřitelně chladně. Ona – ta rozkošná kudrnovláska. Měla něžný laskavý pohled a jemný lehce rozpačitý úsměv.
Vedle nich, ob prázdnou židli, seděl tmavě zelenovlasý muž – Chris. Rytíři ho brali za svého vůdce, po Seymorovi. Možná protože ti, co ho znali, měli v jeho přítomnosti pocit jistoty a bezpečí. V těch, co ho neznali, vzbuzoval neuvěřitelný respekt a v některých možná i strach. Colin měl k němu ze všech u stolu nejblíže – možná protože si byli dost podobní.
Po jeho boku seděl blonďatý anděl – Alice. Vždy stála při Chrisovi. Byla mu oporou – jeho malým sluníčkem. Upřímně. Tak působila i na Colina. Měl rád ten její šibalský – uličnický úsměv. Vedle dívky byla další prázdná židle.
Vedle ní seděla zrzovláska – Dominika. Drobná, krásná dívka jemného obličeje. Její přítomnost uklidňovala. Byla vždy přátelská a milá. Ke všem se chovala, jakoby byli dobří přátelé, kteří se prostě jen dlouho neviděli. Něco povídala rudovlásce – Ray. Dívka připomínala plamen ohně spoutaný do podoby člověka. Měla ho v očích, vlasech, v srdci. Občas měl pocit, že by někoho dokázala spálit pouhým pohledem. Jejich rozhovor poslouchala vysoká hnědovláska – Zoe. Její kočičí oči měly sebejistý – rázný pohled. Ona byla rázný a sebejistý bojovník. Vrozený bojovník – vrozený ochránce.
„Omlouvám se, trochu se to protáhlo.“ Objevil se nad Chrisem blonďatý anděl – jemného doslova krásného obličeje – Sebastian. V jeho nebesky modrých očích se ztratilo už mnoho žen a mužů. Živil se jako populární klavírní virtuos a zpěvák. Pro Colina bylo trochu záhadou, jak se on a Chris dali dohromady. Před pár týdny ho šel navštívit a otevřelo mu to božské stvoření. Chvíli se kochal pohledem. Pak se za Sebastianem objevil Chris a prohlásil něco o uslintané bradě a zavření pusy. Do té doby Colin vůbec netušil, že se Chrisovi líbí muži. Asi nelíbili – to jen Irvine. Jak mu zpěváka představil.
Vedle Irvina stála tmavě modrovlasá dívka kudrnatých vlasů - Ami. Drobná křehká víla jemného obličeje a velkých něžných ale smutných očí. Za tu krátkou dobu poznal, že je to dívka s velkým srdcem – jen dost nesmělá. Byla součástí Irvinovo života a tak se stala i Chrisovo ale hlavně Alicina. Potom, co Chris zpěváka nastěhoval k sobě – ona se přestěhovala k Alici. Asi největším překvapením pro Colina bylo, když Seymor z obou – Irvina i Ami – udělal rytíře.
Chris se usmál a chytl Irvina za ruku. Stáhl k sobě a dlouze políbil. Muž usadil Ami a sám si také sedl. Objednali si večeři a pití. Během večeře kolem jejich stolu prošli dva muži. Colin se za jedním z nich zadíval. Udiveně zvedl obočí. Se zájmem se zadíval na druhého, když si sedali ke stolu kolmo k jejich. Byl to dost hezký blonďatý muž. Colin je během večeře nenápadně sledoval. Zamračil se, když blonďák zvedl ruku a jemně otřel Alexovi koutek úst po té co dojedli. Nesouhlasně hleděl na jeho ruku položenou na Alexovo, když popíjeli a povídali se. Přelomil cigaretu, když muž šel na toaletu. Na cestě se k Alexovi naklonil a něco mu šeptal do ucha. I na tu dálku viděl, jak sebou Alex trhl. ´Je to jeho společník, ale nemusí se chovat, jak jeho páníček.´ Vytáhl Colin novou cigaretu. Nechápal, co ho tak rozčiluje.
„V pohodě?“ Objevil se před jeho obličejem plamen zapalovače. Zvedl k Chrisovi oči. Nechal si připálit. Přikývl.
„Dík... jsem jen trochu přetaženej.“ Sledoval vracejícího se muže. Sedící k němu zvedl hlavu, přikývl a vstal. Šli spolu ven z restaurace. Opět procházeli kolem nich. Alex sebou cukl, když si ho všiml. Pokyvnutím hlavy ho pozdravil. Sedící mu pozdrav oplatil. Po večeři zašli do místního clubu.
Colin popíjející s Chrisem na baru nevěřícně hleděl na muže na parketu. Měl zavřené oči a vlnil se v rytmu hudby. Vypadal uvolněně a spokojeně. Jakoby s každým dalším a dalším pohybem vše ustupovalo stranou – problémy, starosti – vše. Byl jako chodící feromon jen když se pohyboval, svým tancem Colina skoro zabil. Měl, co dělat aby přinutil plíce k nádechu. Jak si všiml, nebyl sám. Alexe sledovalo pár dalších lidí – mužů i žen. To Colina opět rozčílilo. Zamračeně se vrátil očima na tančícího. Při pohledu na něj, mu došlo, co ho tak rozčiluje. Představa, že to krásné tělo, ruce, oči, rty patří i někomu jinému. Že svůj úsměv, pohled – něhu věnuje i někomu jinému. Colin sklonil hlavu. Otočil ji k Chrisovi s Irvinem. Zpěvák druhému muži něco povídal. Chris ho jemně hladil prstem po paži. Usmíval se a tiše poslouchal. Colin nikdy neviděl svého přítele s podobným výrazem. Možná jen v přitomnosti Seymora. Omluvili se a šli spolu pryč. Když skladba skončila, Alex otevřel oči. Vydal se směrem k baru. Stoupl si k Eliotovi. Ten něco s úsměvem řekl a podal mu skleničku. Colin se snažil nevěnovat Alexově přítomnosti pozornost. Když ale odcházeli, uvědomil si, že ho celý zbytek večera sledoval. Dorazil domů, nalil si pití a stoupl si na terasu. Zadíval se na noční město. Zamračil se a vyndal mobila. Vyhledal Eliotovo číslo.
„Nemůžeš být unavený, noc je ještě mladá.“ Zakroutl Eliot hlavou a stoupl si za bar. Alex si sedl na jednu z barových židliček. Vůbec netušil, jak ho Eliot zvládl přemluvit, aby s ním šel ještě do jeho clubu. Zaprotestoval, že v noci se také díky němu moc nevyspal. Eliot se pobaveně zasmál a nalil jim pití.
„My o vlku...“ Připálil si. „... víš, že lidi v tuhle dobu už obvykle spí?“ Zasmál se odpovědi a napil se.
„Já vím... mluvil jsem s ním... Alexe?“ Zvedl oči k muži – on nechápavě k němu.
„No, já nevím, to byses spíš musel zeptat jeho... já mu to přetlumočím a dám ti vědět. Měj se.“ Zavěsil. Alex se na něj tázavě podíval. Zmateně zamrkal, když mu Eliot vysvětlil, že ho Colin chce po dobu Charlieho nepřítomnosti. Sklonil hlavu.
„Dnes jsem ho potkal u Pierota. Pozval mě tam kolega z práce.“ Hrál si s nápojem ve skleničce.
„V tom clubu byl taky... myslím, že se mu líbil tvůj tanec.“ Alex k němu rychle zvedl oči.
„Tak? Co mu mám říct?“
„Živě si vzpomínám, žes říkal jen pro dnešek.“ Zamračil se muž.
„To jsem ovšem nemohl vědět, že na něj tak zapůsobíš.“ Usmál se pobaveně.
„Je to jen pohodlný, jak sám řek. Se mnou to nemá nic společného.“ Eliot se na něj zadíval. ´Jo to jistě.´ Pomyslel si.
„Líbilo se ti to nebo ne? Nechápu, v čem je problém.“
„A to mě trochu děsí.“ Eliot se zasmál. Alex si povzdechl.
„Já vážně nechápu proč tu ještě sedím a přemýšlím nad tím. Jak se vůbec můžu rozmýšlet zda ano či ne.“ Eliot se cítil jako vítěz, i když muž ještě neřekl své ano. Udělá to. Viděl Alexův výraz, když podával Colinovi ruku. Líbil se mu – od prvního okamžiku, kdy se potkali. Hádal by, že ho možná zaujal už dlouho před jejich shledáním. Jen tomu nevěnoval pozornost. Colin byl pro obyčejného člověka dost nedosažitelný.
„Rozmyslím si to a dám ti vědět. Do pondělka, bude to stačit?“
„Mně ano, snad i Colinovi.“ Dolil jim pití a zvedl skleničku.
„Tak na tvé ano.“ Alex se na něj zamračil, ale ťukl svou skleničkou o jeho.
Charlie se probral. Usmál se.
„Čekal jsem tě.“ Přijal sáček. „Ty a Colin jste nejlepší.“ Políbil muže, který se k němu sklonil, na tvář. Ten se zamračil.
„Colin.“ Sedl si. „Pěkně jste mi zavařili. Nejdřív Eliot a pak i ty.“ Charlie se na něj s hraným nepochopením podíval.
„Zavařili? Užiješ si, něco si i přivyděláš. Ty nevděčníku.“ Alex rozšířil překvapeně oči.
„Přivydělám?! To mi vůbec... bude mi ke všemu ještě platit?“ Ležící muž se zasmál jeho výrazu.
„Jistě, proč myslíš, že to dělám? Protože mě to baví?“
„Ty? Samozřejmě.“ Charlie se znovu zasmál.
„No vlastně jo, ale to je vedlejší... vlastně možná ne. Copak se ti to s ním nelíbilo? Abych byl upřímný s Colinem to vždy bylo o sexu ne o penězích. Myslím, že bych za ním chodil i kdyby mi neplatil.“ Cucal spokojeně ovocného hada. Alex se na něj zadíval. Povzdechl si a přikývl. Charlie se usmál a otočil hlavu ke dveřím. ´Jak ten to dělá, že se pokaždý trefí na návštěvu.´ Lukas se pozdravil s Alexem.
„Alex...“ Zamyslel se.
„Colinův přítel.“ Přikývl Charlie. Alex k němu nechápavě otočil hlavu. On ho skoro probodl očima.
„Příště už snad vážně přijdete spolu.“ Muž přikývl a rozloučil se.
Colin kouřil a přecházel po svém bytě. Nechápal proč je tak nervózní. Dnes mu Eliot předal souhlas a s ním telefonní číslo. Alexovo. Primas ho již propustil a on se odhodlával zavolat. Tak nejistý byl poprvé v životě. Zamračil se a zmáčkl zelené tlačítko na telefonu. Ten začal vytáčet číslo, které už dost dlouho ukazoval display mobilu. Cukl sebou, když uslyšel Alexův hlas. Zavřel oči a vzpomněl si, jak tenhle hlas šeptal jeho jméno. Rychle zahnal ty myšlenky. Překvapilo ho, že Alex souhlasil se schůzkou ještě toho dne. Čekal, že bude mít plný diář. Položil telefon a pohodlně se opřel do křesla. Cítil se stejně mizerně jako před tím. ´Vzpamatuj se, proboha.´ Promnul si obličej a šel si připravit večeři.
Alex se zadíval na budovu. Když oznámil své jméno, ochranka ho bez dalšího vyptávání pustila dovnitř. Další strážce ho dovedl ke Colinovo bytu. Poděkoval a zaklepal. Zachvěl se mu dech, když mu Colin otevřel.
„Omlouvám se, že jdu pozdě. Byl provoz.“ Odložil si muž sako.
„V pořádku... večeři?“ Podával Alexovi misku s pokrmem, přestože větu formuloval jako otázku. Muž si ho vzal.
„Děkuju.“ Řekl trochu zmateně a sedl si. Mlčky večeřeli.
„Včera jsem byl za Charliem... co znamenají ty řeči, že příště máme přijít spolu?“ Přerušil Alex ticho.
„Řekl bych, že Charliemu se líbi jeho doktor... myslím, že se jmenuje Lukas.“ Vysvětloval Colin. Alex se pobaveně pousmál.
„Jistě. Přišel, když jsem se chystal k odchodu. Tak proto.“ Hrál si s pokrmem – zeleninovým salátem s kousky kuřete. Colinovo vidlička se zastavila v pohybu, když vzal Alex do ruky větší kus ledového salátu, který mu nedržel na vidličce. Beze slova sledoval, jak jeho štíhlé prsty list lámají, aby se mu vešel do pusy. Druhou rukou si otřel zálivku stékající mu po bradě. A nakonec si olízl vlhkost z prstů. ´To si snad dělá...´ Cukl sebou Colin, když k němu Alex zvedl oči. Ten si všiml jeho výrazu.
„Já... já se omlouvám. Mám jen takovou uchylku jíst salát rukama. Doufám, že to nevadí.“ Řekl nejistě.
„Ne.“ Přeskočil Colinovi hlas díky suchu v krku a puse.
„Pokračuj.“ Dodal. „Vlastně.“ Vstal. Alex ho nejistě sledoval, když obkročil jeho nohy a sedl si před něj na konferenční stolek. Odložil vidličku a vzal do ruky několik pruhů papriky. Úmyslně ji, co nejvíc namočil ve sladko-kyselé zálivce. Nesl k Alexovo ústům. Ten udiveně zvedl obočí, ale naklonil se k jeho ruce. Postupně pruhy snědl. Colin mu palcem otřel spodní ret a bradu. Olízl si prsty a sáhl pro jiný kus zeleniny. Pomalu ho krmil.
„Nikdy bych neřekl, že vidět někoho jíst zeleninu...“ Zdůraznil poslední slovo.
„... může působit tak...“ Zmlk když se Alex zakousl do měsíčku rajčete a jeho šťáva mu stekla na bradu.
„Eroticky.“ Dořekl a setřel ji. Muž vzal jeho prst mezi rty a olízl. Přitom zvedl oči k jeho. Viděl v nich, jak moc na něj situace působí. Sám na tom nebyl jinak. Colin odložil mísu a druhou rukou mu zajel prsty do vlasů. Přitáhl si ho blíž. Alex se pousmál a klekl si na okraj stolku mezi Colinovo nohy. Objal ho kolem krku a věnoval se jeho rtům.
Colin se probral. Přítáhl si horké tělo blíž a zabořil obličej do jeho vlasů. Vdechl příjemnou vůni šampónu. Otevřel oči. Alex mu spal schoulený v náruči. Druhá noc byla stejná jako první – možná snad ještě lepší. Colin si promnul oči a nedokázal se přinutit poustit ho. Zamračil se, když z obývacího pokoje se ozval telefon. Opatrně vstal a oblékl si trenýrky.
Alex se probral. Lehl si na záda a roztáhl se na posteli. Rychle si sedl. Muž byl pryč. Na posteli pro něj opět ležel župan a v obývacím pokoji jablko a vzkaz. Zvedl ovoce a zakousl se do něj. Přečetl si vzkaz. Pousmál se a sedl si na gauč. Zabalil se do županu a vychutnával sladkou chuť.
Večer dorazil Colin domů. Alex po sobě uklidil. Na stole stále ležel list se vzkazem. Zvedl ho. Pod jeho: ´V klidu se prober a nasnídej – v lednici je ovocnej salát. Díky za noc. Ozvu se.´ Stálo: ´V klidu jsem se probral a nasnídal – v lednici už není ovocný salát. To já. Budu čekat.´ Vedle Alexovo vzkazu byl narychlo nakreslený květ růže – byl neuvěřitelně přesvětšivý. Colin se zarazil, když si uvědomil, že se usmívá.
„To je v pořádku. Peníze zůstávají stejné.“ Řekl trochu provinile Eliot. ´Kdyby k němu nechodil Alex, chodil by k němu Charlie, nemám se proč cítit provinile.´ Snažil se přesvědčit sám sebe. Colin přikývl a sledoval hudební videoklip, zrovna běžící na velké obrazovce za barem.
„Kolik má vlastně zákazníků? Vůbec nemám tušení, jak často ho můžu volat.“ Otočil hlavu k Eliotovi, ten mávl na barmana a zvedl dva prsty. Okamžitě jim přinesl pití.
„No... o tom by sis měl promluvit s ním. Kdy u tebe byl...“
„V pondělí.“
„To je skoro týden. Charlie přece chodil dvakrát.“ Řekl muž nevěřícně.
„Proto se ptám, jak často mu můžu volat. Charlie říkal, že je Alex elita – určitě má dost napilno.“ Eliot si povzdechl. ´Můžu si za to sám.´ Praštil se v duchu něčím tvrdým do hlavy.
„Vážně bysis o tom měl promluvit s ním. Nevím jeho přesnej rozvrh.“ Colin k němu překvapeně otočil hlavu.
„Nevíš? Obvykle máš přece dokonalej přehled o stálých zákaznícíh všech tvých lidí.“ Eliot do sebe hodil nápoj.
„To ano, ale Alex je něco jiného.“ ´Nech to být a už se neptej, prosím.´ Pomyslel si zničeně. Zadíval se ke dveřím.
„No, můžeš se domluvit s ním.“ Colin otočil hlavu ke vchodu. Tam stál Alex a zdravil se s jedním ze společníků. Vydal se k baru. Všiml si Colina. Trochu zaváhal, ale namířil si to k nim.
„Dobrý večer.“ Svlékl si sako. Oba pozdravili.
„Zrovna tu řešíme takový malý problém.“ Usmál se Eliot. Měl radost, že se to tak příhodně vyřešilo za něj. Alex k němu otočil hlavu.
„Vnímáš mě Alexi?“ Řekl pochvíli Eliot, když muž nic neříkal.
„Asi jsem to neřekl nahlas.“ Eliot pobaveně zakroutil hlavou. Alex si povzdechl.
„Omlouvám se, jsem trochu unavený z práce.“ Colin zpozorněl a oni dva sebou cukli, když si uvědomili, co zrovna řekl.
„V noci jsem vůbec nespal. Jakej problém?“ Dodal muž. Colin spolkl otázky kde, s kým, jak dlouho a co přesně se stalo a místo toho řekl:
„Nevím, jak často s tebou můžu počítat.“ Sklonil hlavu k muži. Ten se mu zadíval do očí.
„No, dneska mám čas.“ Překvapil sebe i Eliota svou odpovědí a napil se ze skleničky, kterou mu přinesl barman. ´Co teď?´ Hledal očima pomoc u Eliota.
„Kdy k tobě obvykle...“
„Pátky a středy, ale dost často se stává, že mi do toho něco vleze.“ Alex přikývl.
„Dobře, pokud si na to zvyklý, necháme to tak. Budu prostě počítat s tím, že ty dny mám zadané.“ Probodl Eliota pohledem za to, že musí vypouštět z pusy ty lži. Muž se omluvně usmál.
Colin vezl Alexe k sobě. Strávili s Eliotem příjemný večer – převážně mluvil on a bavil je historkama z clubu. Muž zastavil na křižovatce a otočil hlavu k Alexovi. Měl zavřené oči a neznatelně oddechoval. Jakoby ani nedýchal. Opět působil nadpozemsky. Colin věděl, že kdyby vztáhl ruku, dotkl by se ho. Přesto mu připadal neuvěřitelně vzdálený a nedosažitelný. Auto za ním zatroubilo. Alex otevřel oči. Muž vyjel. Opět ho tiše vedl chodbami primasovo sídla až do svého bytu. Cestou mu zazvonil telefon. Chvíli s někým mluvil.
„Tady, hned přijdu.“ Podal Alexovi kartu do svého bytu a šel ke dveřím vedle jeho. Alex vešel do bytu a vysoukal se ze saka. Svezl se na gauč.
Colin se na Alexe s úsměvem zadíval. Zvedl sako ze země a přehodil přes křeslo. Dřepl si ke gauči.
„Alexi?“ Pohladil spícího muže po tváři. Nic.
„Alexi.“ Zadíval se do těch nádherných očí.
„Tak pojď.“ Postavil ho a v polospánku vedl do ložnice. Uložil – po tom co mu za jeho trochu zbytečné asistence svlékl triko s dlouhým rukávem a kalhoty. Alex něco zamumlal a zachumlal se pod peřinu. Colin se umyl a lehl si k němu. Neodolal pokušení vzít ho do náruče.
„Dobrou.“ Políbil ho do vlasů. Přemýšlel nad svých chováním. Už když ho vezl k sobě, věděl, že k ničemu nedojde. Přesto trval na tom, že pojede s ním.
Ráno ho probralo pohlazení po tváři. Zamrkal a zaostřil na muže. ´Hned takhle po ránu, to je trochu krutý.´ Pomyslel si, když ho Alex obdařil jedním ze svých neodolatelných úsměvů. Na nohách měl položený tác. Colin si ho všiml.
„Snídaně?“ Alex přikývl.
„Omlouvám se, že jsem včera usnul.“ Řekl lehce rozpačitý. Colin si sedl s polštářem za zády.
„V pořádku, vlastně jsem s tím počítal.“ Vzal si od něj tác. Alex na něj nechápavě hleděl a nejistě se zeptal, proč ho tedy vezl k sobě.
„Jsi přece společník – zatoužil jsem po tvé společnosti. Taky. Sex hned takhle z rána – hned se vstává líp.“ Alex se pobaveně usmál a přikývl.
Nasnídali se. Muž si vzal tác a odložil na zem. Colin ho chytl kolem pasu a přitáhl k sobě. Alexe překvapilo, když ho jen držel u sebe a nic nědělal. Pousmál se a zavřel oči. Vychutnával to horké tělo za sebou – jeho pevné obětí. Bylo to víc než příjemné. K sexu hned takhle z rána nedošlo. Muži prostě jen dlouho seděli v obětí. Mlčky – bez jediného slova si užívali pohodovou chvilku. Jakoby je obklopila neviditelná bublina klidu, která k nim nepustila rušivé zvuky a kvalt moderního světa kolem.
„Máš dnes volno?“ Alex otevřel oči.
„Rád bych, abys zůstal.“ Udiveně zvedl obočí.
„Celý den?“
„A noc.“ Sklonil k němu Colin hlavu.
„Mám volno. Dnes a zítra. A ty... nevím, jak to děláš, ale cítím se s tebou tak klidně a uvolněně. I když jsem si ještě úplně nezvyk.“ Alex k němu zaklonil hlavu.
„Na tu tvoji sexy auru a rozkošnej ksichtík.“ Vysvětloval jeho tázavému pohledu. Jemu zrůžověly tváře.
„Ale na to si asi nezvyknu nikdy.“ Dodal muž pobaveně a dotkl se jeho brady. Přitáhl si jeho rty a vpil se do nich svými.
„Tak?“ Alex se mu zadíval do očí. Přikývl. Colin se pousmál a opět spojil jejich rty.
„Půjdeme.“ Zašeptal. Muž trochu nechápavě přikývl. Ještě víc zmateně hleděl na kožený komplet s termo-prádlem, které Colin položil na postel.
„Obleč si to.“ Zašel muž zpět do šatny. Alex se na sebe zadíval do zrcadla. ´Pěkný.´ Pomyslel si a upravil si stojáček černé bundy s bílým lemováním. Otočil hlavu ke dveřím šatny. Colin měl na sobě hodně podobné oblečení, držel dvě helmy. ´To jsem moh vědět.´ Prohlédl si Alexe a podal mu jednu z helm. Vedl ho do garáží. Muž se zadíval na stroj, ke kterému ho dovedl.
„Nikdy... nikdy jsem na žádné neseděl.“ Colin se jen pousmál a pomohl mu s helmou. Sám si nasadil svou a sedl si na motorku. Podal Alexovi ruku a pomohl mu za sebe. Otočil se k němu a zběžně ho instruoval o tom, co smí a nesmí při jízdě dělat. Alexovo dech se zachvěl, když se motocykl pohl. Colin pomalu vyjel z areálu a namíříl si to ven z města. Když míjeli poslední z domů, zrychlil.
„V pořádku?“ Alex sebou lehce trhl leknutím.
„Klid, jsou v nich vysílačky.“
„V pořádku... jen jsem trochu... nesvůj. Je to úplně jiné.“ Držel se ho pevně za boky. Dlouho mlčky projížděli krajinou bez daného cíle.
Nakonec dojeli k rozsáhlému pohoří a zastavili v místní restauraci na velice pozdní oběd. Alex byl nadšený neuvěřitelným výhledem z terasy. Colin ho s tichým uspokojením sledoval. Těšilo ho, že to on dopomohl k jeho úsměvu a rozzářil ty krásné oči. Uvědomil si své rozpoložení a svůj vlastní úsměv. ´Co to se mnou ksakru je? Nejdřív ty řeči o tom, že mě uklidňuje. Teď tohle. Vzpamatuj se proboha.´ Sledoval, jak číšnici zrůžověly tváře, když ji Alex poděkoval za oběd. Rozhlédl se a všiml si skupinky žen, které je sledovaly a jak se zdálo neodpustily si komentáře ohledně vzhledu obou mužů. Zamračil se a otočil hlavu zpět k Alexovi, ten mu věnoval jeden ze svých úsměvů. Tím vyvolal u svých obdivovatelek lehce zasněné povzdechy a výrazy. Colinovo nálada se ještě víc zhoršila, když se k nim přitočila úplně jiná číšnice s čistým popelníkem a po ní třetí s dotazem, zda je vše v pořádku a nepotřebují ještě něco.
„V pořádku, nemám pravdu?“ Natáhl se k Alexovi a chytl ho za ruku. Nedokázal jinak. Muž tiše přikývl. Colin se spokojeně usmál, když si všiml zklamání v dívčině obličeji. Opět sklonil hlavu k Alexovi. Ten ho trochu nejistě sledoval a on si to v tu chvíli uvědomil. Choval se úplně stejně jako Alexovo společník, tehdy v restauraci. To neutišitelné nutkání ukázat okolí, že muž patří jemu.
„Promiň, jen bych se rád v klidu najed.“ Alex se pousmál a přikývl.
„V pořádku, já taky.“ Věnoval se jídlu. Poté co dojedli a dostatečně se pokochali krajinou, jeli zpět.
Když dorazili ke Colinovi, byli celí promrzlí, protože cestou začla bouřka se silným větrem. Colin dovedl muže ke krytému bazénu, vedle něj byl menší a mělčí – vyhřívaný. Sedli si do něj a uvolněně se oddali vodě. Alex sledoval kapky dopadající na prosklené stěny a střechu.
„Kolik máš klientů?“ Udiveně zvedl obočí a sklopil zrak ke Colinovi.
„Hmmm... proč se ptáš?“ Ulízl si vlasy. Colin zvedl oči k nebi.
„Za pár dní budu mít dovolenou, mám pronajatý dům na pláži. Chci, abys tam jel se mnou.“ Překvapil nejen Alexe, ale i sám sebe. Další překvapení a opět oběma připravil následně.
„Taky bych tě chtěl exlusivně.“ Alex se na něj nejistě zadíval.
„Chci, abys mi byl kdykoliv k dispozici.“ Vlastně lhal jen částečně. Opravdu si to tak přál. Ale hlavně ho chtěl jen pro sebe. Nechtěl už přemýšlet nad tím, komu všemu věnuje ten krásný úsměv, tělo a svůj čas.
„Vím, že jsem říkal, že jen v průběhu Charlieho nepřítomnosti. Ale nechci se k němu vracet.“ Alex zvedl udiveně obočí. Sklonil hlavu. ´Bože můj. Charlie mě zabije.´ Pomyslel si.
„Asi bysis měl nejdřív promluvit s Charliem.“ Zvedl k němu oči. Colin se snažil vnímat, co povídá, ale to by se muž nesměl tak pohodlně opřít rukama o lem bazénu a zvýraznit tak pevnost a linii svého těla. Povzdechl si. Alex se nejistě nechal vysadit na břeh. Překvapen náhlým útokem, hlasitě vydechl a zavřel oči, když ho Colin vzal do úst. Opřel se rukou za zády a druhou zajel do jeho vlasů.
„C-Coline to...“ Zaklonil hlavu. Muž se pousmál a dlouho ho mučil svými ústy až to Alex nevydržel a přitáhl si ho k sobě. Ovinul mu ruce a nohy kolem těla a zadíval se mu do očí. Colin s úsměvem sledoval touhu a vášeň v jeho. Spojil jejich rty a nepřestával sledovat reakce v jeho obličeji, když do něj ve stejnou chvíli vstoupil. Alex na malý okamžik schoval duhovky za dlouhé řasy a prohl se proti němu. Když oba současně vyvrcholili, zůstal Colinovi doslova viset na krku. Muž se pousmál a pohladil ho po vlasech. Dlouho se jen navzájem drželi a užívali si okamžik klidu. Alex se odklonil a opět vyhledal Colinovo pohled svým. Pousmál se a pohladil jeho rty polibkem.
„Musí ti být zima.“ Opětoval muž jeho polibek. Alex k němu zklouzl zpět do vody. Schoulil se do vypracované náruče.
„Trochu.“ Zašeptal.
„Půjdeme.“ Řekl Colin přesvědčivě, ale nedokázal ho pustit. Políbil ho na rameno. Když se konečně odhodlali vylézt z vody, zabalili se do županů a zbytek dne strávili sledováním filmového kanálu. Colin vypl televizi a sklonil hlavu k Alexovi. Pousmál se. Pohladil ho po tváři.
„Alexi?... Alexi.“ Sledoval, jak se jeho víčka pohla a on pomalu otevřel oči. Zvedl je k němu a ještě v polospánku se rozhlédl.
„Tak pojď.“ Pousmál se Colin, když si uvědomil, že se opakuje scéna z předešlého večera. ´Rozkošnější snad už bejt nemůže.´ Pomyslel si zničeně. Stejně jako předtím muže zbavil oblečení, uložil a usnul s ním v náruči.
Eliot se na muže pobaveně zadíval. Dolil mu pití a postavil před něj misku s jeho oblíbenými oříšky.
„Hmmm... oprav mě jestli se pletu, ale neříkal jsi něco o tom, že s tebou to nemá nic společného?“ Alex ho obdařil káravým pohledem.
„Jak se můžeš tak bavit? Charlie mě zabije.“ Eliot se laskavě pousmál.
„Toho bych se nebál, Alexi. Promluv s ním a uvidíš, že bude souhlasit.“ Alex sklonil hlavu.
„Já jsem ale přeci nikdy neřek, že chci, aby s tím souhlasil.“ Eliot ho chytl pod bradou a zvedl jeho obličej k sobě.
„Nelži sám sobě, moc si přeješ, aby souhlasil.“ Muži zrůžověly tváře. Eliot zakroutil hlavou.
„Nechápu, že mi nedošlo, jak to dopadne...a jaký byl víkend?“ Alex si povzdechl a vyprávěl mu průběh jejich společného víkendu.
Procházel chodbami nemocnice až došel k Charlieho pokoji. Sáhl po klice. Jeho ruka se zastavila v pohybu, když zaslechl známý hlas. ´Pane bože.´ Otočil se a vrazil do jednoho z doktorů.
„Omlouvám se.“ Odtáhl se. Udiveně zvedl obočí. Lukas se pousmál.
„Dobrý den. Jdete za Charliem?“ Alex až panicky sledoval, jak muž sahá po klice a strká ho do pokoje. Charlie s Colinem zvedli hlavy. Mladík se usmál.
„Alexi, zrovna jsme... Lukasi.“ Rozzářil se jeho obličej a okamžitě zapomněl na druhého muže. Lékař se pousmál a zavřel za Alexem dveře. Ten se vylekaně otočil.
„Děje se něco?“ Zadíval se na něj Lukas starostlivě.
„Tváříte se... vystrašeně?“ Alex zrudl a zakroutil hlavou.
„To ty nemocnice. Nahánejí mu hrůzu.“ Přistoupil k nim Colin a vzal muže kolem ramen.
„Nemám pravdu?“ Dotkl se ho pod bradou a přitáhl si jeho rty ke svým. On jen přikývl a nechal se odvézt k lůžku a usadit na židli. Zvedl oči k Charliemu. Ten ho s úsměvem sledoval. Otočil hlavu k Lukasovi, který se k němu naklonil. Colin s Alexem nejistě sledovali jejich polibek. Lékař se narovnal a omluvil se, že musí běžet. Přišel mladíka jen pozdravit a přinesl mu jeho oblíbenou cukrovinku. Když odešel, Charlie se zadíval na Alexe.
„Co jsem to slyšel?“ Vytáhl želatinové zvířátko. Alex sebou cukl, pak nejistě sledoval Charlieho úsměv.
„Neboj se, nezlobím se. Vlastně se mi to hodí. Rozhodl jsem se skončit.“ Oba na něj nevěřícně hleděli. Mladík jim vyprávěl o svém začínajícím vztahu s lékařem. Sám nedokázal vysvětlit, co ho k němu tak přitahuje. Potkal mnoho mužů, kteří by se mu vyrovnali vzhledem. Nebo mu byli podobní povahou. Ale Lukas byl něco jiného. Jeho úsměv, jeho dotek byly něco jiného. Zamiloval se – na první pohled a plamen v jeho srdci rostl a sílil, každou minutou strávenou v lékařovo společnosti i jen z pouhé myšlenky na něj. Proto chtěl skončit – kvůli němu. Zamknout za sebou minulost a už nikdy její dveře neotevřít. Věděl, že by měl být upřímný, ale moc se bál toho, jak muž na pravdu zareaguje. Proto je požádal, aby o tom zatím pomlčeli. Snad někdy přijde den, kdy se odváží říct mu pravdu.
Alex se zadíval na dokonale idilický domek na pláži - kolem nic. Jen moře, pláž a útesy. Zvedl oči ke Colinovi. Muž se pousmál a se zavazadlem v ruce vykročil k domu. Alex za ním. Letmo si vybalili a v pohodlném oblečení stanuli na verandě. Rozhodli se jít se projít a prozkoumat okolí – hlavně Alex. Colin zde byl na dovolené už několikrát. Stopami v písku lemovali mořské jazyky olizující břeh. Oba byli bosí a měli ohrnuté kalhoty. Colin obratně vylezl na vlnolam a pomohl druhému muži. Držel ho za ruku a pomáhal mu přeskakovat z kamene na kamen. Na konci si sedli na rovnější z kamenů.
„Je to uchvatné místo. Nechápu, že tu nestojí víc domů.“ Držel si Alex vlasy z obličeje a sledoval moře.
„Je, ale jsou od sebe dost daleko.“ Otočil k němu Colin hlavu. Z muže vyzařovala naprostá uvolněnost a bezstarostnost. Jakoby nechal všechny starosti, problémy a nejistoty tam někde za pískem plaže. Alex mu opětoval pohled.
„Děkuju.... děkuju za to, žes mě sem vzal... ten dům, pláž... klid.“ Colina hřál ten jeho vděčný pohled a úsměv. Jen přikývl. Dlouho mlčky seděli a vychutnávali klidný hýčkající zpěv moře. Když se začlo ztmívat, Colin navrhl návrat.
Ráno se probral. Vysprchoval se a šel hledat Alexe. Našel ho na pláži. Seděl na rozprostřené dece a kreslil do skicáku opřeného o nohy. Colin udiveně zvedl obočí při pohledu na kresbu.
„Jsi dobrej.“ Alex sebou cukl. Neslyšel ho přijít. Usmál se.
„Dobré ráno.“ Ukázal na připravenou snídani a pobídl ho, aby si sedl. Posadil se. Jeho společník odložil skicák a nalil mu kávu. Colin snídal a přitom si prohlížel Alexovo kresby. Jedna zachycovala i jeho. Pousmál se a vrátil mu blok.
„Trochu jsi mi narušil dnešní plán.“ Muž k němu nejistě otočil hlavu.
„Plánoval jsem nepustit tě celý den z postele.“ Lehce zrůžovělý Alex se pobaveně pousmál.
„To se omlouvám.“ Opřel se o ruce a natáhl nohy. Colin se nad něj naklonil. Nachvíli spojil jejich rty.
„Ještě to můžeš napravit.“ Položil ho pomalu. Alex ho s úsměvem objal kolem krku. Zadíval se mu do očí. ´Tak tohle bude ten nejdokonalejší týden v mém životě.´ Přijal s povzdechem jeho rty.
„T-tady?“ Řekl zmateně, když mu Colin stáhl košili z ramen. Ten se pousmál.
„Nikdo tu není, jsme tu úplně sami. Nemusíš se bát.“ Šeptal mezi polibky.
„A-ale.“ Přizvedl bradu a přivřel oči, když ucítil jeho dlaň kolem svého penisu. Zvlhčil si rty, když ho muž začal laskat. Dlouho ho mučil. Vždy ho už skoro přivedl k vrcholu, ale pak zvolnil své tempo.
„Coline.. prosím.“ Zašeptal Alex. Colin se usmál a přetočil ho na břicho. Jemnými pohyby mu naznačil, aby se zvedl na kolena. Nesmírně se mu líbily Alexovo reakce, jeho poddajnost a tvárnost. Měl co dělat, aby si ho nevzal hned. Ta jeho hra ho stála nesmírné úsilí. V životě snad nebyl tak vzrušený a po nikom tak netoužil. Uspokojeně něco zamručel a skoro vyvrcholil, když ho konečně cítil kolem sebe. Objal ho kolem pasu a snažil se trochu uklidnit. Uvědomil si, že je na tom úplně stejně jako Alex. Musel se tomu pousmát. Muž se pod ním netrpělivě zavrtěl. Netrvalo dlouho a oba společně vyvrcholili.
„Ďáble.“ Colin se pobaveně usmál, pevně ho objal a jemnými polibky hladil jeho rameno. Odhrnul mu vlasy za ucho, přitom ho prsty pohladil po linii krku. Nedokázal jinak než ho hladit po bělostné sametové kůži. Alex spokojeně ležel a užíval si jeho něžnou péči. Pomalu ho uspávala.
Probral se. Překvapeně si uvědomil, že leží v posteli. Zastavil se mezi dveřmi a zadíval se na trénujícího Colina. Z jeho boje vycházel zvláštní klid zároveň jeho síla a suverénost. Alex si sedl na schod verandy a tiše ho sledoval. Byla to uchvatná podívaná. Nic podobného v životě neviděl. Při pohledu na muže si uvědomil krutou pravu. Sklonil hlavu. ´Výborně Alexi, to se ti povedlo... zamilovat se.´ Colin si ho všiml. Muž měl nasazený nepřítomný lehce ztrápený výraz.
„Alexi?“ Nic. „Alexi.“ Klekl si před něj a položil mu ruku na koleno. Cukl sebou a vylekaně k němu zvedl oči.
„Děje se něco?“ Rychle zakroutil hlavou.
„Ne ne, jen jsem přemýšlel.“ Usmál se ale na jeho úsměvu nebylo nic přesvědčivého. Colin se zamračil.
„To vidím, nad čím?“ Alex znejistěl. Chvíli mumlal něco o tom, že to není důležité. Nakonec vstal a oznámil, že se půjde projít. Zastavil se, když Colin výhružně protáhl jeho jméno. Sklonil hlavu.
„Prosím, nech to být.“ Šel dál. Muž se za ním zamračeně zadíval. ´Co to k sakru mělo znamenat?´ Pomyslel si nesouhlasně. Umyl se, převlékl a čekal na muže. Konečně se objevil. Tázavě se na něj zadíval.
„Omlouvám se.“ Colin se zamračil.
„Nemusíš se omlouvat. Jen nemám rád, když nevím, co se děje a jsem mimo. Takže?“ Alex sklonil hlavu.
„Proč tě to tak zajímá?“
„Co je to za hloupou otázku. Mám prostě starost. Chci vědět, co tě trápí.“ Muž k němu zvedl oči.
„Jsem jenom společník, moje starosti tě nemusí zajímat.“ Colinovi bylo jakoby mu někdo silným úderem vyrazil dech. ´Společník... společník... společník.´ Opakovalo se mu v mysli stále dokola. Byla to pravda. Proto nechápal, co ho vlastně tak rozzuřilo. Možná slyšet to z jeho krásných rtů. Zamračil se.
„Společník.“ Zopakoval. „Fajn. Jdeme.“ Chytl ho a táhl k domu. Alex zmateně zamrkal.
„Kam?.“
„Sám jsi řekl, jsi společník. Teď zrovna můj společník a já mám chuť na sex.“ Strkal ho před sebou. Alex ho zastavil.
„To... to nemyslíš vážně.“ Colin k němu sklonil hlavu.
„Naprosto.“ Řekl chladně. Údiv v Alexovo očích se změnil ve zděšení.
„Dostáváš ode mě, řek bych, dost pěkný peníze nebo ne? Takže jdeme.“ Dostrkal chabě se bránícího muže do ložnice. Shodil ho na postel a naklonil se nad něj. Alex zacouval, Colin ho následoval.
„Neboj se, bude se ti to líbit, tak jako vždycky.“ Zašeptal tvrdě u jeho ucha. Alex se zachvěl. Měl pravdu. Líbilo se mu to a nakonec vyvrcholil s jeho jménem na rtech. Byl to sex. Sex naplněný čirou, tryskající vášní. Rozechvěla jeho dech i tělo a nedovolila mu držet se zpět. Nic jiného v něm nebylo. Chybělo to hřejivé a něžné. Jeho péče, jeho jemné hlazení, jeho starost.
Colin si vlezl pod sprchu a už potřetí toho dne na sebe pustil padají, hýčkající vodu. Snad protože doufal, že sebou odnese to, co udělal. Jeho vztek, tvrdost a hrubost. Zamračil se a zvedl hlavu, nechal si opláchnout obličej.
Zadíval se na spícího Alexe. Všiml si otisku ruky na jeho paži. Poprvé v životě si přišel odporný sám sobě. Nechápal své chování, jak by ho potom mohl pochopit jeho společník. Jednoduše ho donutil aniž by mu dal na výběr. Jediné, co ho trochu uklidňovalo bylo to, že se to Alexovi líbilo.
Muž se probral. Promnul si oči a sedl si. Zamračil se bolestí.
„Hmmm...“ Prohlédl si modřinu na paži. Jeho smysly pohladila vůně z kuchyně a on si uvědomil svůj prázdný žaludek.
Zadíval se na stůl připravený pro dva. Zvedl pokličku mísy a přivoněl.
Colin se zastavil mezi dveřma a sledoval muže. Ochutnával pokrm.
„Chutná?“ Alex se zakuckal a vylekaně se otočil. Zakryl si pusu a přikývl. Muž se pousmál a postavil na stůl láhev vína, kterou držel.
„Dobře, posaď se.“ Udělal tak. Nechal si nandat lososa s rýží a tiše poděkoval. Colin si sedl proti němu. Zadíval se na muže.
„Promiň.“ Alex k němu zvedl oči od talíře. Jemně se pousmál a přikývl. Sklonil hlavu zpět k jídlu. Druhý muž se zamračil. Jak mohl být třeba jen na malou chvíli tak naivní a myslet si, že mu to odpustí.
„Bylo to výborný... děkuju... půjdem se vykoupat?“ Překvapil muže nadšeným výrazem.
Colin s úsměvem sledoval Alexovo dětskou radost, když se nechal nadnášet jemnými vlnami. Strávili u moře opravdu dokonalý týden plný nočních i denních hrátek, Colinovo výborného vaření, procházek, plavání, večerního posedávání na verandě a několik desítek kilo rudých jablek. Alex se již smířil s jejich všudypřítomnou existencí v Colinovo životě. Prostě je miloval a předpokládal, že všichni kolem něj je milují také. Naštěstí pro Alexe si jejich sladko-kyselou chuť rychle oblíbil. O incidentu se ani jeden během týdne nezmínil. Zdálo se, že Alex ho odstrčil někam do temných stínů své paměti. Jen občas nasadil svůj smutný zamyšlený výraz.
Eliot se s úsměvem zadíval na muže. Jakoby sebou přinesl svěžest a vůni oceánu a naplnil místnost příjemný vánkem, voláním racků a zpěvem vln.
„Zdá se, že sis užíval.“ Postavil před sedajícího si muže skleničku. Znejistěl, když Alex přikývl ale povzdechl si.
„Stalo se něco?“
„Chci skončit, už to nechci dělat.“ Zvedl k němu oči. Eliot zvedl udiveně obočí.
„Nechceš?“ Jeho přítel zakroutil hlavou. Jeho výraz se změnil v dokonale ztrápený.
„Ublížil ti nějak?“ Zeptal se Eliot rychle. Lehce se uvolnil, když Alex opět zarkoutil hlavou.
„Jen prostě už nemůžu.“ Hodil do sebe nápoj a řekl si o další.
„Už ho nechci vidět. Najdi mu nějákého jiného společníka, ano?“ Vzal si skleničku.
„Ale... proč tak najednou? Myslel jsem, že se ti líbí.“ Řekl nechápavě Eliot. Když k němu Alex zvedl oči, pochopil.
„Můj bože.... nechápu proč chceš potom skončit.“
„Protože on mě vidí jen jako společníka... nic víc. Sám to řekl, nemá čas na lásku. Je to pohodlný. Jde jen o sex... a já už prostě nemám sílu tvářit se, že to vidím stejně. Naprosto jsem mu podlehl... jsem takový idiot...“ Hodil do sebe druhý nápoj a poručil si třetí. Eliot se zamračil
„Neměl bys to do sebe tak... co mu mám říct?“ Nalil mu pití.
„Hmmm... že prostě končím, něco si vymysli, cokoliv. Já už ho nechci vidět. Nikdy.“
„To půjde dost těžko. Je to primasův strážce.“ Řekl Eliot pobaveně. Okamžitě si své pobavení vyčetl, když ho Alex zpražil svým krásným pohledem.
„A neudělal bys líp, kdybysis s ním promluvil?“
„Ne. V žádnym případě.“ Chtěl vypít nápoj. Eliot chytl jeho ruku.
„Brzdi... dobře, vše mu povím a zapřu tě kdyby s tebou chtěl mluvit. Dobře?“ Alex přikývl a zašeptal tiché děkuju. Eliot pustil jeho ruku. Povzdechl si.
„Zítra mu zavolám.“ Muž se uvolněně i když smutně pousmál.
Jak čekal, Colin se nespokojil s vysvětlením po telefonu a přijel do clubu. Byl rád, že mezi ním a mužem je vcelku široký barový pult. Naháněl hrůzu, když se mračil.
„Posaď se.“ Snažil se ho úsměvem obměkčit. Naivně.
„Tak?“ Vzal si Colin pití a připálil si cigaretu.
„No... říkal, že už to prostě nechce dělat... nic víc v tom nehledej. S tebou to nemá nic společného.“ Zdá se mu to nebo je Colin opravdu vyšší a vyšší?
„Jsem jeho jediný zákazník. Jaktože to se mnou nemá nic společnýho?“ Eliot se lehce bezradně zasmál. Určitě je vyšší a vyšší. Rozhodně čím dál víc děsivější.
„Pravda... no. Ber to tak, že jsi přišel ve špatnou chvíli. Alex o odchodu mluvil docela dlouho. Vážně.“ Přidal pro přidání důvěryhodnosti svých slov. Zbytečně. Colin se zamračil.
„Chci slyšet pravdu, Eliote. Je to kvůli tomu...“ Eliot zpozorněl. Pobídl muže, aby pokračoval. Když se Colin ujistil, že opravdu o ničem neví, vše mu přiznal. Eliot se zamračil.
„Nerad ti musím ulehčit. Tím to opravdu není. Kdybych si nebyl jistej, že mi uhneš, jednu ti vrazím. Co tě to napadlo?“ Sledoval ho rozhořčeně.
„Divím se, že Alex tě potom stále...“ Zmlkl ´Ty idiote, málem jsi se prořekl.´ Káral se v duchu.
Colin zpozorněl.
„Alex mě potom stále co?“ Eliot si povzdechl. Proč to ten Alex nechal na něm. Před očima se mu objevil jeho ztrápený výraz. Zamračil se.
„Řekni... jak ho bereš?“ Colin se na něj nechápavě zadíval.
„Co tím myslíš? Je to můj společník... jak ho mám...“ Eliot si povzdechl.
„Takže měl pravdu.“ Zamračil se. Colinův pohled žádal o vysvětlení.
„Dobře, povím ti pravdu. Celou pravdu.“ Colinů zamračený výraz polevil, jen přikývl. Eliot mu vyprávěl pravdu, co se týče Alexe jako společníka. Primasův strážce na něj nevěřícně hleděl.
„Takže on není...“ Eliot zarkoutil hlavou.
„Chápu proč nechce pokračovat.“ Sklonil hlavu ke svému pití. Eliot se na něj zadíval. ´Když už jsem v tom...´ Pomyslel si.
„Ne, nechápeš.“ Muž k němu překvapeně zvedl oči.
„Nechce tě vidět protože se zamiloval, ale ty v něm vidíš jen společníka – náhradu za Charlieho.“ Colin snad poprvé v životě zčervenal. Srdce se snažilo vyskočit z prsou a jako neodbytné kladívko mu do spánků tlouklo jedno jediné slůvko.
„Zami...“ Ani ho nedokázal vyslovit. Eliot se pousmál. Colinovo reakce byla víc uspokojivá než čekal. Přikývl.
„Ano... zamiloval.“ Kochal se zmatkem v jeho očích.
„Otázkou zůstává, co chceš ty.“
„Chci s ním mluvit.“ Eliot zakroutil hlavou. Konečně se cítil nad věcí. Dokonce se usmál, když říkal:
„Neřeknu ti, kde ho najít. Ne - dokud nepřiznáš barvu.“ Colin se zamračil.
„Nehodlám tu s tebou probírat...“
„No, pak už ho neuvidíš... ať si strážce kohokoliv. Znáš jen jeho jméno a telefon, který měl ovšem ode mě.“ Zalhal muž. Ve skutečnosti měl Alexovo soukromé číslo. Colina obklopila temná výhružná aura. Eliot se pousmál, to na něj nezabere – byl v bezpečí – má ho v hrsti a oba si to uvědomují. Colin se vzdal.
„Kde ho najdu?“ V pouhých třech slovech řekl vše. Ne, nebere ho jen jako společníka. Zamiloval se. Miloval ten jeho jemný občas rozpačitý úsměv, něžný pohled. Vůni a hebkost vlasů, které po ránu byly tak rozkošně rozcuchané. Při milování se pak měnily v záplavu temné vášně, ve které se tak rád prodíral. Jeho hýčkající prsty, měkké rty, hebkou kůži. Něžnou láskyplnou osobnost. Jeho vnitřní světlo. Jeho něhu. Eliot se pousmál.
Alex procházel mezi studenty umění a prohlížel si jejich rozpracované skicy. Seděli v terasovité uměle vytvořené zahradě. Jeho svěřenci měli volné téma a tak každé z děl zachycovalo něco jiného – originálního. Sedl si na okraj jedné z místních fontán a zvedl hlavu k nebi.
Colin se při pohledu na muže pousmál. Alex měl na sobě jednu ze svých dokonalých košil – pro které měl slabost. Tato byla spíš černá halena se zavazováním přes prsa, tak jako na vysokých manžetách, k ní měl světlé džíny. Vlasy měl stažené ve svém tradičním „falešném“ culíku a nasazený zamyšlený lehce zasněný výraz. Colin se chvíli kochal pohledem, dokud na něj jeden ze studentů neupozornil. Alex sklonil hlavu, v ten okamžik začlo zvonit. Zmateně, přes vstávající a odcházející studenty, hleděl na muže. Nepřítomně odpovídal na jejich pozdravy. Colin se pousmál a prošel mezi studenty k němu.
„Zdravím.“ Usmíval se těma krásnýma tajemnýma očima.
„Co.. co tu... já tebe.“ Sklonil muž hlavu a snažil se zklidnit chvějící se dech. Rychle zvedl hlavu, když si k němu Colin dřepl a položil mu ruce na nohy.
„Omlouvám se.“ Alex udiveně zvedl obočí.
„Promiň.“ Muž se mu nechápavě zadíval do očí.
„Promiň... promiň.“ Zvedl se k jeho rtům a něžně je políbil. Studenti, kteří čekali vysvětlení přítomnosti primasovo strážce, vytvořili jeden zasněný vzdech. Colin se narovnal a otočil.
„Něco jste zapomněli?“ Jen se po nich zaprášilo. Pousmál se a otočil se zpět k muži. Ten ho stále zmateně sledoval. Přijal jeho ruce a nechal se postavit, následně přitáhnout do náruče. Nejistě se dlaněmi opřel o jeho prsa. Colin mu položil ruku na tvář.
„Chci abys byl stále můj společník...“ Alex opět sklonil hlavu.
„Se vším všudy.“ Alexovo šťastný výraz, který vykouzlil, rozlil v Colinovo těle vlnu hřejivých pocitů – hřejivé úlevy.
„Ale... Coline.“ Přitulil se k němu něžně. Colin se pousmál a pevně ho objal.
„To ovšem neznamená, že Eliota nezabiju.“ Zamumlal do jeho košile. Muž se zasmál a přitáhl si jeho rty.
„To nemůžeš, já jsem mu vděčný za ten jeho geniální nápad udělat z tebe společníka.“ Usmál se do jeho rtů a pak ho políbil – něžně a měkce.