Existence společnosti Sazka by měla být úzce spojena s tím, že zisky vytěžené z lidské naděje na výhru, by měly být zušlechtěny a přetaveny do nějakého bohulibějšího cíle, než je hazard, gambling a porno, a povzneseny na úroveň podpory pěstování sportu a zdravého pohybu.

Je však toto hlavním posláním této společnosti?

Jen mentálně ubohý primitivec či postižený zaostalým duchem si může vstupní bránu vyšperkovat dílkem, o němž lze čile diskutovat, zda jde o pornografii nebo ještě o umění s erotickým podtextem. Rozhodně ale pohled na ženu klečící v prachu a kamení u nohou muže, třímajícího noviny a sedícího na lavičce na trávníku, zcela jistě nesymbolizuje nic, co by mělo něco společného se sportem. Ledaže by za sport byl považán tento způsob sexu, doprovázený symbolikou moci a nadřazenosti. Neboť poloha, kterou socha znázorňuje a současně vyjadřuje, nač objednatelé díla myslí, a je tak jednoznačná, že ji nelze vyložit jinak. Pánové ze Sazky se prostě ztotožňují s tím, co by mohlo být pregnantně vytesáno na popisné tabulce u sochy: "Myslíme na "píčoviny" a na to, že máme všechno ostaní - včerně lidské důstojnosti - na háku, a tudíž "nám ho můžete vykouřit".

Nic proti umění, a to ani tomu erotickému; kdyby ovšem tento výtvor nedominoval právě na tomto místě, nýbrž vévodil například jako poutač před areálem erotického veletrhu. Tam aspoň lidé vědí, nač jdou a nač přispívají.

Pokud by akciová společnost Sazka byla organizátorem i takových podniků, jako je veletrh Sex a Erotika, jedině tak by snad bylo možné pochopit důvod, proč si, coby hlavní distributor peněz do sportu, vystavila tuto pornografizující skulpturu před své sídlo.

A fakt, že do tohoto monumentu chtěla přetavit a ulít peníze?

Ten by asi neměl být lhostejný nikomu. Neboť dokud se na existenci a výdělcích společnosti Sazka budou podílet jako drobní přispěvatelé i lidé s nejmenšími příjmy - a to namnoze v zoufalé snaze získat aspoň nějaké prostředky na obživu, (když to nejde normální prací, které není dost), tak je absurdní a nemravné provokovat podobným "uměním" před branami paláce Sportu. Jiří Wolker , Petr Bezruč či další básníci, akcentující sociální chování a mezilidskou solidaritu, by možná výjev před branou Sazky glosovali takto:

U paláců nad Prahou se topoří penisy boháčů z beznaděje a zoufalství těch, jenž nutně potřebují vyhrát, aby mohli trochu lépe žít. Zatímco lidové mudrosloví jednoduše řekne: když už "zákonně" kradou a žerou, tak ať aspoň nemlaskají.