Yachting Hracholusky

Alandy 2007

Plavba Labe, kanály v Německu, Berlín,Štětín, Trzebiez

Uskutečněné 1.6. až 16.6.2007 na jachtě KARDAMON  

Posádka : Jiří Činčera kapitán

Vít Bártek majitel jachty

Lukáš Bártek plavčík

Tomáš Bařtipán 1. strojní důstojník

Láďa Porazil 2. důstojník

1.6. pátek. Vstávám ve 4,30hod, V 5,10mě Pavel veze na vlak, stavujeme se pro Láďu Porazila. V 5,42 jede vlak, přestupujeme v Klášterci a Chomutově. V 8,15 jsme v Ústí nad Labem, jdeme k řezníkovi na snídani a potom hledáme přístav . Není to složité, loď vidíme z dálky, jdeme k ní nejkratší cestou. Je teplo, jsem rád že mohu sundat ruksak. Je 9,30hod a loď je ještě na autě. Asi za půl hodiny visí loď pod velkým jeřábem a je opatrně spouštěna na vodu do hloubky asi 8m. K lodi vede úzké schodiště bez zábradlí a tak nakládání velkého množství samých potřebných věcí nám dá pořádně zabrat. Ve 13hod se zdá, že na molu nic nezbylo, proto ve 13,15hod urychleně vyplouváme po proudu směr Magdeburk. Na řece takové teplo není a proto se oblékám. Měříme rychlost plavby -13km/hod .V 16,15 jsme v Hřensku, máme upluto 45km, hledáme naši celnici, mezi tím k nám připlouvá německý policejní člun a odbavuje nás přímo na vodě. Za Hřenskem je se na co dívat asi tak 30km. Kromě nádherných skalních útvarů je zde hodně přívozů na laně a tak jsme stále ve střehu Také zde nejsou vidět místa ke kotvení. Před 21hod se blížíme k Drážďanům . Je tady spousta lidí na břehu, různé akce, něco slaví, možná MDD. Ve 21hod kotvíme na konci Drážďan, pravý břeh, malá zátoka a v ní nastálo zakotvená velká obytná loď a my. Po přistání pracujeme na motoru, se kterým máme menší potíže s jeho ovládáním. Končíme bez výrazného úspěchu a ve 24hod se ukládáme ke spánku. Na lodi je to jako ve skladišti, protože se stále dodělává i za plavby. Upluto 102 km .

2.6.  sobota. Víťa v 6hod šramotí na lodi, počasí je proti včerejšku horší, trochu fouká občas sprchne, není zima. Vstávám v 7hod,Víťa přejíždí na levý břeh do proudu Labe, abychom mohli pokračovat v práci a nerušili spící na obytné lodi. Teď zjišťuji, že se zde budou dnes konat závody kluzáků. Dáváme se do práce. přestala fungovat elektrocentrála, špatně promíchaný benzin s olejem. Dostávám školení na chemické WC. Po 12hod nás začínají vyhánět kvůli závodům kluzáků. Skoro jsme to stihli. Za policejního doprovodu se přemisťujeme daleko pod dráhu závodů, kde dokončujeme opravu. Ve 13,15 vyplouváme, je podmrakem, fouká. Víťa ukazuje místo, kde před lety uvízli na mělčině s lodí Štír. Pod Drážďanami je na Labi spousta lagun a zátok vhodných ke kotvení. Ve 21,30hod je již dost tma a proto přistáváme v malém opuštěném přístavu. Je zde asi 8 lodí a po německu zamčené molo. to nám nevadí. Při přistávacím manévru zase vypověděl motor, stihli jsme to setrvačností. Místo, kde kotvíme se pravděpodobně jmenuje Pretin . Koupu se v Labi, spát jdeme zase ve 24hod, motor se nepodařilo uvést do chodu. Upluli jsme 110 km a jsme na170 km říčním .

3.6. neděle . V 6hod Víťa startuje malý motor a sám vyplouvá, loď spí.Vstávám v 6,30hovařím čaj, je zima, zataženo, oblékám svetr.V 8hod zastavujeme a pouštíme se do opravy velkého motoru. Večer při přistávání došel benzin a pravděpodobně byla někde voda. Po vyčištění karburátoru motor k naší radosti vrčí. Děláme ještě jiné úpravy na motoru a v 10.45hod opět vyplouváme. Stále je zima. Ve 13hod se ozývá Roman Doubrava, jestli má už vyjet z K.Varů .Domlouváme se, že nepoplujeme až do Magdeburku, protože je to daleko. V 18.45hod přistáváme u pěkného nového mola v městě Barby na 292 km říčním. Málem jsme se minuli, ještě že kluci byli už na místě a volali na nás. Byl to rozdíl 5-ti minut. Chtěli jsme plout ještě kousek, ale tam nešlo kotvit.Okamžitě začala výměna posádek. Těch věcí sem a tam. Za malou chvíli po přistání přijíždí na kole místní výběrčí parkovného. Platíme 7€ a navazujeme známost pro případ potřeby. Odjíždí Vít Bártek, Lukáš Bártek, Tomáš Bařtipán, Láďa Porazil. Prý musejí v pondělí, to je zítra, ráno do práce. Přijel Roman Doubrava a Jaroslav Sandtner, který se ve čtvrtek odpoledne při nakládání lodě napil nechtěně ředidla. Musel do nemocnice, dobře to dopadlo, a tak je Jarda tady, moc se na tuto plavbu těšil. Ještě než stará posádka odjela, Roman jel pro benzin a vodu . Ve 21hod kamarádi odjeli a my osaměli. Nic už jsme nedělali, jenom popili trochu červeného.

4.6. pondělí. Vstáváme v 7.30hod, snídáme palačinky, a v 11hod začínáme úklid lodi a další úpravy na ovládání motoru, zase neúspěšně. Stále se nedaří seřídit řazení. Po úpravě nejde nastartovat motor, bylo něco s přívodem paliva. Uklízíme všechno co se dá a když jsme spokojeni, v 16.30 vyplouváme. Je zataženo, fouká vítr, je tepleji než včera. V 19hod kotvíme v zátoce na říčním km322 asi 10 km od Magdeburku. Spát jdeme ve 22.30hod, je úplný klid. Upluto 30 km.

5.6. úterý. V 7.15 vstáváme, plaveme na blízký břeh a zároveň se vykoupat. Drobně mrholí, není zima.V 9hod vyplouváme, motor stále dělá potíže. Přestalo mrholit. Před Magdeburkem hledáme semafor řízení plavby, nic nenacházíme. Buď tam není nebo jsme ho neviděli. Úsekem, kde je velký proud jsme propluli bez potíží. Jenom nevím, zda jsme měli štěstí, nebo jsme pluli přes zákaz. V 11hod na říčním km 342 odbočujeme do toužebně očekávaného HAVEL KANÁLU.¨Po 300 m plavby stojíme před komorou, jsme tu sami, semafor signalizuje uzavření komory na delší dobu. U vrat komory něco dělají. Roman objevuje u mola telefon a využívá jeho služeb. Dovídá se, že komora je uzavřena do října nebo ještě déle. Poobědváme a opět vyplouváme na Labe. Svítí sluníčko, je teplo i nálada je lepší. Premiéra plavební komory se odkládá. Po 25km, na 367 říčním km, je pro nás poslední možnost odbočit na kanál, a tak ve 14.55hod stojíme u mola pro sportovní lodě. Jsme tady sami, čekáme 20min, rozsvítí se zelená na semaforu, odvazujeme naši loď. Zároveň připlouvá motoráček, necháváme ho vplout napřed, abychom okoukli, co bude dělat. Máme potíže s motorem, buď zhasíná nebo běží ve vysokých otáčkách. I přes potíže zvládáme naši první komoru úspěšně a v 15.30hod vyplouváme z komory, ve které nás k našemu údivu spustili o 0,5 m níž. Po 1 km plavby úzkým kanálem odbočujeme doleva a jsme v pěkně širokém kanále, po kterém by jsme připluli přes první uzavřenou komoru. Plujeme rychlostí 7 km/hod, voda je klidná. V 17.15hod se vyvazujeme u nábřeží v Genthinu, kde je značka parkování povoleno a kousek vedle je tabulka, jaká se používá na označení ulic. Na ni je v překladu nápis pro návštěvy. Jsme tam sami, nepřekážíme a návštěva jsme také. Roman hned odchází do města, Jarda a já si dáváme pivo, protože celý den do sebe lijeme vodu. Máme strach z policie, dávají prý dýchat. Nám se to nestalo, ale co kdyby. Tak nám pivo typu ZUBR, překřtěné některými kamarády na ZVÍŘE, lépe chutná. Po večeři se pokoušíme opět vylepšit ovládání motoru, ale marně. Popijeme trochu červeného, je pěkně, teplo a ve 22.30 jdeme spát. Upluli jsme asi 50km.

6.6. středa . Vstáváme nečekaně brzy, je mlha, že není vidět blízký most a chladno. Po snídani přichází policajt, že stojíme na nesprávném místě. Prý je to pro návštěvníky velké loděnice na protějším břehu. Také nám říká, že kousek odtud ve směru naší plavby je marina, což jsme nemohli vědět. Dává nám pokutu 10 €, tak to máme jako v marině. Byl docela rozumn. Roman šel pro plyn a trochu benzinu. Plyn nebyl, musíme ho koupit co nejdřív, protože lednice něco spotřebuje. Oteplilo se, vysvítá i slunce a tak v 9.30 vyplouváme směr Berlín. V 11hod se blížíme k další plavební komoře. Je tady rušno, rozšiřuje se tady plavební dráha před i za komorou.V 11,10 se vyvazujeme u mola, z komory vyplouvají dvě velké lodě a hned vplouváme ještě se dvěma motoráky dovnitř. Spouštějí nás o 5m níž, v 11,30 vyplouváme ven z komory a plujeme k Berlínu. Je tepleji než včera, v poledne se svlékáme do kraťasů. Zastavujeme v marině Brandenburk, kupujeme za 18 € plyn, rychlospojku na přívod benzinu neměli.Ve 14,10 připlouváme k další komoře na konci Brandeburku a čekáme. 14,30 vplouváme do komory se samostatným tlačným remorkérem. Je široký, dlouho se rovnal do vrat. Zvedli nás o 2m, ve 14,50 opouštíme komoru. V Ketzinu odbočujeme z plavební dráhy a po chvilce hledání se v 17,45 uvazujeme u mola mariny. Okamžitě přichází recepční, ptá se zda zůstaneme, kolik měří loď. Jarda říká, že 6m, to se paní nezdá. Protože neznám délku lodě, dívám se do papírů, kde je 7,82m.Platíme 8 €, ale necháváme 10 € jako omluvu za neznalost délky lodě.Je to tady pěkně, všechno co potřebujeme zde mají, jenom teplá voda je za peníze, tak se koupeme v jezeře, voda je příjemně teplá, vzduch také. K večeři byly těstoviny s nivou, trocha červeného a ve 22hod se ukládáme ke spánku.Upluli jsme 55km.

7.6. čtvrtek . Vstáváme v 7,30hod, je teplo, jsme zde skoro sami. luníčko svítí, doplňujeme vodu, jště vyhodit odpadky v 9,15 odplouváme, tentokrát až do Berlína. Protože je velké teplo, v poledne zastavujeme na kotvě, koupeme se a obědváme. sme již na jezerech, je to pěkné. Občerstveni, ve 12,45 pokračujeme v plavbě.15,15 vplouváme bez zastávky do komory, kde nás zvednou o 2m a jsme v Berlíně. Pvební dráha se stává víc a víc těsnější, jak přibývá výletních lodí dlouhých přes 40 m a širokých7-8m. Poplouváme kolem Reihstagu, přibývají mosty, je tady kolem vody spousta lidí. sou zde dvě, možná čtyři místa na bezplatné kotvení na dobu 24hod. Výletní lodě jsou rychlejší, tak stále uhýbáme nebo se vyhýbáme, je to blázinec.V 17,45 vplouváme přímo do komory, zvedají nás o 2 m.V 18hod vyplouváme z komory, odbočujeme doprava, jsme ve Starém přístavu, ze kterého vede neprůplavný kanál. Podplujeme dva nízké mosty /rezerva 50cm/ a jsme na místě, kde můžeme kotvit 24hod. Jsme mezi baráky, vypadá to nehezky, ale jsme u mola v centru Berlína asi 1,5km od Alexander platzu. Nevím jak zbytek posádky, ale já toho mám za dnešní den dost. Roman jde na obhlídku,dělám večeři, je stále tepl . Spát jdeme ve22,30hod, upluli jsme zhruba 50 km.

8.6. pátek . Slunečné teplé ráno, vstáváme v 7,30. Po snídani jdeme do města, potřebujeme nové koště na pínu. Už dvakrát nám praskla. Krásný obchoďák, čtyři patra, nekoupili jsme nic – koště měli za 30 €, mapu pro naši další cestu neměli. Při návratu rozhlížíme lodě ve Starém přístavu, vedle kterého kotvíme.běd dělám studený, stejně je teplo, a ve 13,15 vyplouváme na okružní plavbu Berlínem.Pokračujeme ve směru včerejsí plavby kanál je tady široký, provoz podstatně menší. Ve 14 hod stojíme před komorou, za chvilku se otevírá a my vplouváme ještě se čtyřmi kajaky dovnitř . Spouštějí nás o 0,5m, kanál je úzký. Chceme k ZOO, ale jsme asi někde jinde. Plujeme mezi parky a zelení. Zezadu se objevuje velká loď. Trnu hrůzou, jak nás předjede. Naštěstí to byl místní autobus a zastávkami jsme se mu vzdalovali. V jednom místě se kanál proměnil v menší jezero. Byla tam zakotvena jedna velká, rezavá loď a několik menších lodí. Na konci kanálu je opět komora, spouštějí nás o 1,5 m, a v 15,20 jsme venku i z tohoto kanálu. Celou cestu jsem se modlil, aby neplula žádná loď v protisměru. Až tady jsem zjistil, že kanál je jednosměrný. Chceme plout jinou cestou, ale po uplutí 4km zjišťujeme, že sportovním lodím je plavba zakázána. Vracíme se a pokračujeme nám známou cestou ze včerejška, po Sprévě. Provoz je stejný jako včera, v 17,20 připlouváme ke komoře u Starého přístavu. Je tady hodně lodí, nezbylo pro nás ani místo na uvázání. Naštěstí nacházíme v podloubí domu, u kterého stojíme, opuštěné pachole. Čekáme víc jak 15min . Málem se nevejdeme do komory, já tady jsem a na ostatní kašlu. Zvednou nás o 1,5 m, v 17,45 vyplouváme ven a pokračujeme stejným směrem jako když jsme vypluli na okružní plavbu. Míříme na nové kotviště u Ostrova mladých. Míjíme věž, na které teploměr ukazuje teplotu 31°C. Kanál je široký, míjíme pravobokem komoru, kterou jsme se plavili při okružní plavbě, následuje ohromná plastika z nerezu znázorňující setkání. Podplujeme několik mostů a v 18,45 se vyvazujeme u mola. Máme štěstí, zbylo na nás místo. Na Ostrov mladých vede klenutý most. Pevninu tvoří velký park. Je zde spousta stánků, restaurací, hudebních skupin. Jarda usoudil, že je to pouť. Pozdě večer připlouvá motorák, děláme mu místo, aby se vešel. Spát jdeme ve 22,30, ale veselí tady pokračuje. Upluto 45 km .

9.7. sobota . Vstáváme v 7hod, využívám, že tady nejsou žádní návštěvníci a po snídani vyplouváme a hledáme opravnu a pumpu . Obojí nacházíme na protějším břehu, ale pumpa jenom nafta, opravna velké lodě a nikde nikdo, je sobota ráno 8,30hod. Plujeme na nám známé kotviště ve městě. Cestou kupujeme 20 l benzinu a doplňujeme vodu. Kotvíme u navigace a k pumpě na silnici je to kousek. Je zde velký zbytek zdi, oddělující tehdejší NDR od BR. Už teď teploměr na věži ukazuje 30°C . V 10,15 jsme u mola ve Starém přístavu. Zatím jsme tady sami, měli jsme obavy, zda tady bude místo. Roman se balí a v 11hod ho vyprovázíme na metro, vzdálené 150 m, které ho doveze na nádraží. Cestou zpátky kupujeme u pekaře chléb, v PLUSU citrony. Projdeme se okolo bloku domů, zajdeme se podívat k plavebním komorám /jsou dvě/ a znaveni teplem se v poledne vracíme na loď a lenošíme !! Venku je příliš teplo, v lodi je docela příjemně. Při příchodu z pozdně odpolední procházky se s posádkou motoráku, starší manželé, dáváme do krkolomného rozhovoru. Dozvídáme se, že připluli ze Štětína. Paní je velice ochotná, ukazuje mapu, kterou jsme nesehnali. Dostáváme informace o zdvihadle, že máme plout kanálem, který je vlevo, a ne Odrou. Jsme rádi, že zhruba víme, co nás čeká . Další orientace je pro nás automapa . Večer připluli dva malé motoráky a vtiskli se mezi nás. Prolenošili jsme celý den, bylo velké teplo a když k večeru trochu sprchlo, bylo to příjemné. Čekáme na Jirku Vltavského. měl přijet v sobotu, ale přijede až v pondělí. Upluli jsme 10 km.

10.7. neděle . Se vstáváním nespěcháme, je opět teplo, po snídani píšu lodní deník. V 11,15 odplouváme na kotviště u Ostrova mladých. Za hodinku plavby jsme u kotviště. Je tam málo místa. Drze se vecpem do mezery, musíme posunout složený stěžeň, kterým ohrožujeme luxusní velký motorák za námi. Manévr se podařil. Jdeme se podívat na břeh. Zábava tady pokračuje, lidí je tady víc než v pátek. U restaurace před námi kotví hydroplán a dokonce létá. Odpoledne lenošíme a v 17hod se vydáváme hledat prodejnu lodí YAMAHA, ale nenašli. Zato jsme zde objevili veliký zábavný park, ale mimo provoz. Pravděpodobně pozůstatek minulé doby. Večer někdo pouští model rychlého člunu, ještě plují lodě, tak se mezi nimi proplétá. Spát jdeme ve 22,30. Upluli jsme 10 km .

11.7. pondělí . Vstáváme v 6,30, je opět teplo, slabá rosa. Před vyplutím zkoušíme malý motor, je OK .8,15 odplouváme. Po hodince plavby vplouváme plynule do komory, 9,30 jsme u mola nejblíž nádraží. Kotví tady malý motorák, starší pán se psem. Mluví něco o vadném motoru, asi je to výmluva. Smí se tady kotvit jenom 24hod. Je zase velké teplo. Jdeme hledat nádraží, není daleko asi 1,5 km. Je to nádhera, asi pět pater, je tady všechno, jenom jízdenky nevíme kde koupit, ještě že je nepotřebujeme. Protože do příjezdu zbývají dvě hodiny, jdeme na prohlídku Berlína . Nejblíž je Reichstag, Brandenburská brána. Velké teplo nás zahnalo opět na nádraží, využíváme čas a doplňujeme chybějící potraviny, chleba, víno, zeleninu. Ve 13,20 se telefonem ozývá Jirka Vltavský, říkáme mu kde čekáme a za chvíli jsme kompletní. Vracíme se nejkratší cestou na loď, poobědváme studený oběd. Zbytky od oběda nesu pejskovi, děda tvrdě spí, pes také. V 15hod odplouváme směr Štětín. Po 11 km připlouváme k první komoře, zvednou nás o 0,5m a pokračujeme dál. Je opět velké teplo. V 17,30 vplouváme na začátek jezera u města Tegel. Rozhodueme se, že zde přespíme. Je tady spousta marin,ale nikde nás nechtějí. Nakonec jsme našli, co jsme chtěli. Platíme 12 €, loď vyvážeme na určené místo a skáčeme do vody. Voda je teplá, v loděnici jsme sami, koukáme na přistávající letadla, jedno za druhým. Je to nádhera. Domlouváme se na vyplutí na 8hod. Správce si přijde pro klíče. Dnes upluto celkem 30 km.

12.7. úterý . Vstáváme v 6hod, v 7hod jsme po snídani a čekáme na správce. Musíme vrátit klíč – záloha 20,-€. Je teplo a rosa – bude pěkně. Odplouváme, jak jsme řekli, v 8hod. Na břehu objevuji kilometrové značení vzdálenosti. Marina je na 3.km za Berlínem. Plujeme klasickým kanálem, nic zvláštního. V 9,35hod jsme na 18 km.V 11hod připlouváme k velké komoře LINITZ blízko ORANIERBURGU, která je na 28 km. Jsou zde tři motoráky a během hodinového čekání připlouvají další. Čeká zde devět sportovních lodí. Ve 12hod se otvírá komora, všechny lodě vplouvají. Jsme vyzdviženi o 6,5 m, ve 12,30hod vyplouváme ven. Protože je velké teplo, děláme z plachty přístřešek proti slunci. Stín je příjemný, zato kormidelník špatně vidí na cestu. Okolo 17hod se dostáváme na staveniště, kde jsme se zdrželi půl hodiny, než se nám podařilo proplout. Za zatáčkou vidíme v dálce zdvihadlo v EBRSVALDE. Máme štěstí, ani se nestačíme vyvázat a jsme v 18hod vyzváni ke vplutí do vany. Šprýmař Jarda se obsluhy vážně ptá, kam se máme vyvázat. Je to ohromný kolos, všechno déle trvá. Vana je 4m hluboká, 12m široká, víc jak 50m dlouhá. Spouštějí nás o 36m do údolí Odry. Je to výtah pro lodě. Nikde jsme neviděli, že by někde tekla z bazénu voda.18,30hod opouštíme zdvihadlo a hledáme místo pro přenocování, které tady má být. Protože nic nenacházíme, plujeme dál. Asi po třech km nacházíme vhodné místo na pravém břehu pro přenocování. Je 19hod, spouštíme kotvu a potom i ploutev. Jsme na 81.km, stojíme blízko břehu a využíváme toho k návštěvě pevniny. Asi je konec pěkného počasí, je zataženo, v dálce bouří a začíná pršet. Jedou okolo policajti směrem ke zdvihadlu a bez povšimnutí nás míjejí. Snad bude noc klidná. Upluto 78 km .

13.7. středa . Vstáváme v 6,30 hod, je zataženo, ale teplo. Policajti se vracejí a zase nás bez povšimnutí míjejí. V 7,30 odplouváme a za chvíli začíná drobně pršet. V 8,55hod jsme na 93 km a vplouváme do komory, kde nás spustí 1m dolů. Vrata jsou otevřená, ale na semaforu stále svítí červená. Asi na nás zapomněli a tak vyplouváme z komory v 9,15hod. Okolo 10.hod jsme na 100 km, začíná svítit sluníčko a je zase teplo. Ve 12,45 se vyvazujeme u mola na říčním km 121 ve městě SCHWED. Platíme 11,-€, je tady všechno co potřebujeme i restaurace. Jdeme se podívat do města, přitom kupujeme nutné potraviny – chleba, víno, soudek piva. Město je typu Ostrova, jenom je tam víc místa. Je teplo, chvíli slunce, chvíli zataženo. Po návratu vařím večeři a odpočíváme. Nemusíme nikam spěchat, protože stojíme 45 km před Štětínem a 75km před TRZEBIEZÍ. Unaveni uleháme ve 23hod. Dnes upluto 40 km .

14.6. čtvrtek . Nevím proč, ale vstáváme v 6hod. Asi se těšíme domů. Drobně mrholí. Po snídani točíme vodu do kanistrů ve sprše, protože hadice je zamčená a nikde nikdo není. Trvá to dost dlouho, ale jinak to nejde. Když v 8,15 vyplouváme, svítí sluníčko, je teplo. V 8,30hod na 123,5 km míjíme pravobokem plavební komoru do ODRY . V 10,20hod, asi na 136 km, se dostáváme do místa, kde hranici tvoří kanál. Na levoboku je Německo, na pravoboku Polsko. Tady dochází ke změně značení km. Propásl jsem přesné místo, které začíná 1.km. V 11hod na 14,2 km se vyvazujeme u mola společné celnice. Odbavení trvá trochu déle, vyplňujeme 2x seznam posádky, zdržíme se asi dvacet minut. Jsme odbaveni a odplouváme do Štětína. Chvíli svítí slunce, chvíli drobně prší, fouká vítr. Ve 13,30 na 31.km se na pravoboku objevuje Odra. Kanál je tady, dá se říci že od celnice, hodně široký . Za malou chvíli jsme na začátku Štětína. Samé velké lodě, nejhorší je úsek mezi dvěma malými mosty. Provoz je řízen semafory. Před námi je tlačný remorkér s nákladem. Dlouho se rovná aby vjel pod most rovně, sklápí i vlajku, a potom pomalu vplouvá pod most. Má to akorát. Proplouváme v jeho těsném závěsu, dokud svítí zelená. To samé se opakuje u dalšího mostu, ten je malinko větší, jde to rychleji. Potom je cesta volná. Na levoboku je nábřeží s kotvícími loděmi. Když spatříme u nábřeží kotvící plachetnici, měníme kurz a za chvíli jsme vyvázaní přímo ve městě malý kousek od námořní školy.Je 14,30hod, ještě jsme nedokončili vyvázání lodě a je tady správce. Domlouváme se, že se půjdeme podívat do města a rozmyslíme se, zda zůstaneme. Je opět teplo, svítí slunce, ve městě je pěkný ruch. Jdeme kolem námořní školy. V zahradě jsou staré lodě a jejich díly. Při návratu na loď Jirka dostal žízeň na pivo, já s Jardou jsme šli připravovat večeři. Rozhodli jsme se, že zůstaneme a šli jsme zaplatit požadovaných 8,-€. To samé šel udělat Jirka. Správce nám sice jednu platbu bez říkání vrátil, problém byl v tom, že jsme platili 10,-€ a on neměl 2,-€ zpět. Vyřešil to jednoduše, jeho to nic nestálo. Když jsme byli po večeři, objevil se s mísou těstovinového salátu. Protože jsme byli po večeři, dal jsem ho do lednice /druhý den ráno vyhodil, protože smrděl /. Asi za půl hod. přinesl velké plato obložených chlebíčků narovnaných ve dvou řadách. Něco jsme snědli po večeři. zbytek při snídani. V pěkné restauraci, u které jsme kotvili, měli námořníci ze školy mejdan, a on se tam přiživoval. Za 2,-€ by jsme to nekoupili. Večer drobně prší, ochladilo se. Dnes jsme upluli 50 km. Souřadnice kotvení : N 53°25’55,0‘‘ E 014°34’15,5‘‘

15.7. pátek . K ránu začíná drobně pršet, v lodi je mokro. Vstáváme v 7,15hod, WC na břehu funguje. Teď teprve zjišťujeme, jak o nás tak rychle věděl. Kotvíme přímo pod kamerou, má nás jak na dlani. Snídáme chlebíčky ze včerejška a čekáme na lepší počasí, nemáme kam spěchat, zbývá 30 km. Po deváté hodině přestalo pršet a v 10hod odplouváme na poslední úsek plavby. Je zataženo a chladno. Držíme se těsně na pravé straně plavební dráhy, plují tady velké lodě a hlavně jsou proti nám rychlé. Poslední úsek plavby proběhl bez potíží, přesto, že plavební dráha i okolní voda je větších rozměrů, než jsme byli doteď zvyklí. Ve 13,45 se vyvazujeme u mola v TRZEBIEZI. Vyřizujeme přístavní formality a platíme 1,-€ za kotvení na jednu noc. Přesunujeme se na lepší místo a s radosti si dáváme poslední pivo. Sotva jsme vpluli do přístavu, slunce svítí, je teplo. Po obědě lenošíme. Na večeři jdeme do blízké restaurace. objednáváme si rybu. Není to špatné, platíme dohromady 20,-€ a tak jsme ukončili úspěšně patnácti denní plavbu, sice po vodě, ale podle automapy.

16.7. sobota . Od rána prší. Počasí nám opravdu vyšlo. Balíme naše věci a čekáme na příjezd nové posádky. Prohlížíme zde kotvící lodě. Je tady spousta policajtů, mají tady služebnu. Kamarádi se ozývají asi v 11hod, chtějí souřadnice, ale sotva je odešlu, jsou tady. Zrovna hodně prší, čekáme až přestane. Vyndavají velkou nepromokavou plachtu a začínají vykládat Mercedesa. Je toho neuvěřitelné množství. Přestalo pršet, nakládáme naše věci do auta a čekáme, zda se podaří všechno naložit do lodě. Když se zdá, že se to podaří, dostáváme povolení k odjezdu. Pokoušíme se opravit nesvítící pravé zadní koncové světlo, ale bez úspěchu. Odjíždíme tedy bez světla. Cestou máme problém, auto nechce jet, asi voda v naftě. V Chemnitz jsme natankovali 15 l nafty a potom jsme už jeli bez potíží.

      Příští plavbě zdar.

      Jiří Činčera

 
Etapa třetí cesta na sever , kardamon poprvé na moří , my poprvé v šérách .
Štětín  -  Stockholm:  

Tomáš Bařtipán, Láďa Porazil, Michal Smrž, Vít Bartek

Třetí etapa byla rozhodující . Zde se poprvé vyzkouší ploutvový, 8metrový KARDAMON na moři , otestuje se zástavba motoru a poprvé se seznámíme se skalnatým pobřežím Švédska . Jsme čtyři , Tomáš Bařtipán , Láďa Porazil , Michal Smrž a já . V podstatě zkušená posádka , která má prověřit zda kombinace KARDAMONU , Baltu a šér je zvladatelná , tak že se lze plavit i pouze s rodinou. . Naše čtveřice chlapů se plavila již vícekrát na různých lodí ze charteru. Na rozdíl od dřívějších akcí , to tentokráte nebyla pohodová plavba .

Objektivně vzato příčiny byly následující .

Loď nebyla dokončena . Jen v Třeběži jsme strávili dva dny stavěním takeláže , nakládáním a hlavně poskakování kolem motoru . Dodělávalo se ale i za plavby. Negativní je přítomnost majitele a kapitána v jedné osobě (na rozdíl od charteru , kde je pouze kapitán bez majitelských problémů) . Dále jsme byli pod tlakem času z důvodů přesného termínu odletu . A na závěr , pohybovali jsme se pro nás v neznámém regionu .

Po vyplutí z  Treběže se ve Svinoústí se celně odbavujeme .Využíváme dobré předpovědi a tak na noc , postrkováni čtyřtaktem po hladké hladině klidného moře míříme na Borholm . Etapa je to dlouhá . Po uplutí 93 Nm odpoledne přistáváme na konci  hlavního, komerčního přístavu  města RHONE , kde je malý rybářský přístav . Před vplutím do tohoto komerčního přístavu jsem vysílačkou (jak požaduje materiál uvedený na internetu) ohlásil naše připlutí . Obratem se z radiopřístroje ozvalo stručné zamumlání, kterému jsem vůbec nerozuměl , ale vyložil si jako souhlas ke vplutí . Po vyvázaní jsme s Láďou šli provést akci port entry – celní odbavení . Nikdo o nás nemá zájem , nikomu nepřebýváme . Až v kanceláři ,odkud odpověděli do vysílačky , nás velice přívětivě přivítali , vybavili prospekty města a zkopírovali si crew list . Tím jsme de jure vstoupili Schengenského prostoru . Celý ohromný přístav ovládají ve směně dva lidé . Na monitorech přiblížili naší loď, až vidíme že by to chtělo v kokpitu poklidit . Následuje exkurze města , která plynule přechází v exkurzi náleven zakončenou návštěvou rockového klubu . Místní na nás koukají s despektem . Jsme pro ně tak nějak jako z Ukrajiny . Trochu respektu se svým bohatým vousem a 110 kg má pouze Tomáš. Co v nich vzbuzuje nepatrný pocit nadřazenosti netuším . Bydlí v zapadákově , domečky mají jak dřevěné altánky , hákují ve fabrice a ani auta nic moc. Ale bavit se umí .

Další dlouhou etapu zahajujeme ráno . RHONE – KARSKRONA 77 Nm. Počasí je skvělé , vítr správného směru i intenzity . Kdo neslouží pospává , vede řeči nebo se snaží lovit ryby . S posledními paprsky slunce poprvé vplouváme do šér . Jižní přístup ke Karskroně je v pohodě . Tudy by se dalo zajet i v nepříznivých podmínkách . Bliká na nás spousta navigačních světel , což je hezké , ale my se necháme vést satelitní navigací . Až nám jednou satelity vysadí , to bude komedie . Rozhlížíme se po šutrovišti okolo nás a přemítáme o aspektech bezchybné navigace . Přístavu v Karskroně u mola vévodil velký Nautikat . Navzájem se informujeme o jedinečnosti lodí Nautikat a jejich mimořádně vysoké ceně . Tato loď byla zajímává i tím že jako domovský přístav měla uvedenou Prahu a v kabině seděl šoprista mistr Hapka . Motorku na mole neměl . Po zakotvení následuje večerní program dtto jako v Rhone . Prohlídku města zahajujeme nákupy v nautik shopu . Potřebujeme mapy , ty nemají a odkazují nás do města . Ale jinak jsme nakoupili co bylo potřeba . Hodnou chvíli jsme váhali nad autopilotem na pínu . Byl za mravnou cenu , Jíťa říkala že si jej zaplatí , ale jak ho přidělat? Takže zatím ne . Část námořních map se daří nakoupit v knihkupectví . Opět veselá historka na téma moje angličtina . S posíleným sebevědomí z bezproblémového poměrně složitého a dlouhého nákupu v nautick shopu vstoupím mezi regály knih a u obsluhy se domáhám námořního PILOTA pro oblast jižního Švédska . Obsluha je viditelně konsternovaná . Opakuji a rozvádím svůj požadavek že chci nautical pilot with information about anchorage, berth , ports .. Rozpaky na druhé straně jsou naprosto hmatatelné . Přijde mi to tak , jako bych po nich požadoval námořního pilota v uniformě a s postelí . Závěrečná třešnička na dortu plodné komunikace byla dokonalá . Dáma se mě zeptala zdali neumím anglicky . Tak to končí , když se sejdou dva lingvisté .

Zhoršuje se počasí . Z Anglie přes jižní Švédsko hrčí první z mnoha tlakových níží . Na Navtexu začali dávat první díl seriálu Near gale . Další den nevyplouváme .V nálevnách je dopoledne zavřeno , na procházku městem je příliš deštivo , takže musíme do muzea . Muzeum v Karskroně mají fantastické . V Kaskroně totiž v dobách historických Švédové vybudovali v technologickou základnu pro stavbu dřevěných , válečných lodí . Například mnoha desítek metrů dlouhá dílna pro zaplétání lan . Dvoupatrová truhlárna , kde v horním patře byl žentour pro pohon strojů v přízemí . Jeřáby na stavbu stožárů . Mola , přístavy , doky . Dokonce i suchý dok vytesaný do skály, odkud se voda čerpala korečkovým čerpadlem . Zde následně vybudovali mohutné loďstvo a tím ovládli celý Balt . Námořní historie až po novodobou je v moderní budově muzea . V přilehlých  expozicích je možno např. pozorovat probíhající stavbu malého člunu původním postupem . U čeho jsme s Tomášem vydrželi nejdéle , byl instruktážní povalečný film z místní kadetky o veslování na veslici s cca 11 muži . Povelů měli asi 100 . Nastoupit na loď , připravit záporky , sednout do pozoru , připravit veslo, uchopit veslo, zvednout veslo , ,nasadit veslo složit veslo , přeručkovat veslo aby loď mohla projet mezi kůly můstku …. Obdivuhodné jakým způsobem uniforma dokáže zorganizovat tak prostou věc jako je: jedeme , raz dva , bacha můstek . Kochali jsme se představou jak v zimě v hospodě sesadíme židle do dvouřad , rozdáme košťata , začneme zvučně a stacato se švédskými povely např.: In Bót ( na loď) .

Po dvou dnech odpočinku vyplouváme . Fouká z protisměru tak silně že motor chvílemi nezvládá . Držíme se značené trasy , míjíme jeden ostrůvek za druhým . Na závěr plavby se dostáváme k nízkému silničnímu mostu . Místní nesměle pokukují co chceme s plachetnicí řešit . Tudy jezdí pouze motoráky . Mazácky za jízdy sklápíme stěžen a proplouváme. Obdivujeme krajinu což nám v podstatě vydrží až do konce plavby . Nemá cenu se pokoušet slovy toto přiblížit . Nutno zažít . Jsme ve vyhlášeném rybářském revíru. Sice každý den lovíme ryby , ale faktem je, že jsme žádnou nikdy nechytili . Krajina, dny a míle ubíhají . A jednoho krásného , slunečného dne jsme 3 dny před odletem ve Stockholmu . Celý den projíždíme lodí město ve kterém se střídá zeleň , katedrály , parky , výstavní domy , skály , vodní kanály. Na tím vším azurová obloha . Dvě noci kotvíme takřka ve středu města . V takovéto situaci mi přijde chemický záchod , který máme na lodi lepší než pumpovací . K tomuto zařízení mám také jednu historku . Vzhledem k čistotě skandinávské krajiny prostě nejde vylít chemickou toaletu někam do moře , do přírody . V marínách je na WC specielní místnost na vypuštění . Jednou s plným spodním zásobníkem jsem vešel do této místnosti a tam bylo čistoskvoucí nerezové zařízení , s řadou páček trysek trubiček a pedálů . Návod nikde . Nepůjdu do detailu , prostě fiasko . Za to že jsem nedostal tyfus , choleru a žlutou zimnici mohu děkovat kvalitní chemii , kterou do toalety používáme . Jenom, jak jsem to okukoval , tak jsem cvičně šlápl na nějaký pedál a naprosto nečekaně jsem do obličeje dostal zásah tlakovou vodou . Už tehdy jsem se měl otočit a vylít obsah do klasického WC. Jenže já jsem vytrval , takže cholera tyfus … .

Další den ve Stockholmu je na pořadu prohlídka města . Prší tak se neúčastním . Přes kapky na okénku lodě pozoruji aktivity Stockhomanů . Je nedělní dopoledne, tedy čas na sport . V silném dešti s lyžařskými hůlkami v ruce kolem vody rázují mladá a pohledná děvčata . Z auta vystupuje rodina s malými dětmi v plovačkách . Odvazují veslici a vyráží na výlet . Prší . Rodina se po několika hodinách vrací . Děti vyskakují z loďky a skotačí kolem auta . Stále prší.

Následující ráno vyplouváme k terminálu z kterého chlapi jedou na letiště . Cenová relace – letenka Stockholm –Praha 2100 Kč . Cesta na letiště 600 Kč . Loučíme se , na nábřeží provedeme společnou fotku a jsem sám . Dívám se na odcházející kamarády, bez kterých bych ani nepřipravil loď , ani sem nedoplul .

Etapa čtvrtá     "Konečně dovolená" .
Stockholm - Alendy a zpět: Jitka Bartová, Vojta Bartek, Vít Bartek 

Kotvím uprostřed Stokholmu naproti nějakému parku a uklízím loď. SMSkuji s Jíťou, jak probíhá transport. Konečně zpráva, že jsou v pořádku na zemi a to Švédské. Opět si uvědomuji, jak je plavba vysilující z pohledu bezpečnosti. V civilním životě mě nikdy tolikrát nenapadne představa o možném nebezpečí. Startuji věrného Japonce a vyjíždím ke katedrále, odkud je to nejblíže na City terminál. Na nádraží mi skočí Vojta kolem krku a  jak děti umí okamžitě vystihnout situaci a nahlas oznámit  podstatné,  sděluje, že mamina není úplně v pohodě. Vidím dětského psychiatra, kterého problémy školáků na konci roku odrovnali víc než je samotné . Tak nic nekomentuji, vezmu tašku a vleču ji k člunu. Přesně na tohle jsem se těšil celých 14 dní. Projíždíme středem večerního Stockholmu, kolem nás nádherné panoráma. Druhý den sedíme pod palmami v peřinách, na dřevěné terase
restaurace na konci parku nad VASA muzeem. Je vedro, modrá obloha, jídlo a drinky jsou skvělé a užíváme si.

Na konci dne opouštíme Stockholm. Předjíždí nás historické parníky stále v činné službě. Medituji, proč nové lodi jsou tak ošklivé, a ty, zřejmě  už z první světové, jsou líbezné, pohledné. Pak kolem mne projede americká výlední loď min. 200 m délky 14 pater výšky. Záchranné prostředky jsou zakomponovány do boční fasády. Vidím vnější výtahy v prosklených potrubích vezoucí pasažéry. Mávám černému stevardovi, který ledabylým gestem opětuje pozdrav té nepatrné skvrnce pod jejich plovoucím městem. Když nás tato nádhera předjede, zatají se mi dech. Na zádi je  z nerezu a skla  vybudován urbanistický skvost. Několikapatrové náměstí plné lidí, obchodů, kavárniček a bazénů.Vida tak ono postavit pohlednou  loď lze i dnes. 

Několik dní se plavíme Stokholm archipelago (Stokholmským souostrovím). Slunečnou plavbu nám zpestřuje množství plachetnic. Dál od hlavního města  již  nenarazíte na velké motorové čluny. Švédi se plaví na úzkých nízkých lodích ve velikosti od 29 do 45 stop s vysokostěžňovou takeláží. Nikde žádná stopa po nadřazenosti nebo snobizmu. Má li někdo více peněz, investuje je  do kevlarových plachet , ne do oslnivých parádiček Všichni do jednoho používají plovací vesty.  S naší lodí jsme patřili mezi slušné zánovní jachty. Řada těch menších lodí byla evidentně zašedlejší a levnější leč všechny nás svižně předjížděli. A o to Švédům jde, dobře pojezdit a ne oslňovat. Později na otevřeném moři potkáváme celodřevěnou finskou kýlovou sedmimetrovou plachetnici  s dvěmi 17 tiletými muži na palubě. Na plné plachty v  silném větru vyvažují a pokračují na své plavbě z Finska do Švédska. Když ti kluci v  sedmnácti  realizují takovouto plavbu, kde chtějí jezdit v padesáti? Dřevěné lodě jsou specialita Skandinávců. V Stockholmu jich kotví spousta, každá je zajímavá a stojí za to si ji prohlédnout. Po třech dnech klidné nenáročné plavby se večer dostáváme až na konec Stockholmského souostroví, kde nás čeká přeplavba na Alandské souostroví. Studuji meteo zprávy z NAVTEXu a rozhoduji se přeplavit  přes noc. Hodinu za hodinou sedím u kormidla, obloha ani o půlnoci neztrácí barvy. A po půlnoci se již mohu řídit světly hlavního města Aland -  Mariehamn. Marína v Marienhamu je nádherná. Probouzíme se do horkého  rána, což mi nebrání zajít do prázdné sauny, která je v ceně kotvení. Plavci dále mají k dispozici úpravné bohatě dimenzované umývárny a automatické pračky. Odpočinkový den vyplňujeme obhlídkou města, návštěvou místních restaurací a zmrzlinových stánků. Zakupuji námořní mapu Aland a anglického pilota pro část Švédska.

Přímo v přístavu kotví velký čtyřstěžník a jak je všude zvykem slouží jako muzeum. Bez nějakého velkého očekávání zakupuji lístky a s Vojtou vystupujeme po schodech na palubu vysoko nad  mořem. Skutečnost mě ale zaskočila. Ještě dnes, když si vzpomenu na tento jeden z posledních plachetníků s názvem POMMER, mám pocit úcty a pokory. Na lodi není žádná okázalá expozice, pouze se podařilo zachovat kompletní palubní vybavení.  Parní palubní naviják  zvaný osel (donky) pro jeřábování nákladu je doplněn seznamem donkymannů s dobou jejich služby na lodi. U primitivníno jednoválcového naftového navijáku pro plachty o obsahu 5 l je fotka muže, který jej obsluhoval. V podpalubí běží černobílý film s autentickými záběry z plavby Pommeru  u mysu Horn. Ve filmu se přes brlení  valí voda, která porazí skupinu námořníků, ti se zvednou a dál pracují na takeláži. Na pomoc jim jde další člen hlídky, voda jej zaplaví po pás, on jen jakoby pořadovým krokem předkopne, vyleje vodu z holinek a zapojí se do práce.  Záběry, jak stojí hlídka v ošlapnicích na ráhně  ve 20 metrech nad palubou a svinuje do role metr silné plachty, berou dech.  Loď která uvezla 4000 t nákladu měla pouze 26 mužů ! posádky. Odcházím z lodi a vím, že bychom si neměli říkat námořníci, jsme jen ubozí člunkaři, pouzí  výletníci, kteří jedním okem šilhají na moře a druhým na břeh, kam by se mohli  schovat. 

V přístavu jsme za atrakci. Alandané nebo  Fini  se přicházejí ptát, co máme za vlajku. Nejčastěji nás typují na Rusy. No tohle! Odpovídáme, že Czech republik a vysvětlujeme, jak jsme se zde vyskytli. Říkáme, že po river Labe přes Německo do Polska  a dál přes Borholm až k nim. Fandí nám, ale vrtí hlavou,  asi jako když na skialpech potkáte skupinu černochů. Praotče Čechu, moře nám chybí, neberou nás vážně!

Ráno opouštíme civilizaci. Průlivy  mezi ostrůvky se plavíme někam do přírody. Samotu u lesa nalézáme po pár hodinách plavby. Dostat se sem nebylo zas  tak jednoduché. Opět jsme lezli po šutru. Nakonec jsem provedl rekognoskaci trasy pomocí člunku.  Příští dny trávíme na kotvě chráněni lesem před větrem. Počasí je takové skotské. Vítr a vytrvalé mrholení. Kráse přírody to prospívá,  my si bereme ponča. V nafukovacím člunku na jehož zádi brblá pětikoňový  věrný Japonec proplouváme jezírky a průplavy. Zastavujeme na skalnatých ostrovech porostlých mechem, procházíme se po jejich oválných hřbetech a kocháme se. Nakonec s člunkem v kamenném labyrintu regulérně zabloudíme. Vojta strká hlavu pod plachtu, má strach, že loď nenajdeme. Vyndavám GPS a je to jasné. Přímo přes paseku to nepůjde, ale támhle tím průplavem  ano. Za hodinu se sušíme v lodi . Když doplujeme, s poslední otáčkou se u motoru  zlomí střižný kolík na vrtuli. Sundám kryt motoru. Jo jo, náhradní jsme s sebou neměli. Věrný Japonec dostál svým zvyklostem a opět nás podržel. Vzpomínáme, kde všude  nás tato YAMAHA na původní lodičce (Micron 5,5m) nenechala ve štychu. Jak nás na Istrii poryv položil na bok, vršek motoru byl protažen vodou a přesto nezdechl. Nebo jak na Velebitu námi smýkala hodinu Bóra a motor stále udržoval loď  kormidlovatelnou.

Dalším cílem je ostrov Kokar na jihovýchodě Aland. Po cestě absolvujeme již třetí fulkontakt.  Od okamžiku, kdy spatřím žlutě zbarvenou vodu, známku kamení pod vodou, stihnu akorát vyseknout kosatku a zařvat: " Otočit zpět!“ . V silném větru vlítneme do šutrů. Jítě to vyrazí kormidlo z ruky, loď  provede ostrou otočku a jsme znovu na vodě. Stáhnu plachty a zjišťuji, kde se stala chyba. Jitka kormidlovala podle GPS správně, je přesně na dálnici. Že bych natáhl trasu přes mělčinu? Ne,  v noteboaku v elektronické mapě žádná překážka nakreslená není.  Že by chyba elektronické neupgradované mapy?  Jenže ty šutry nebyly ani na rok staré papírové mapě. Stojím jak zařezaný, proboha, jak tady mám navigovat? Obklopen řadou ostrovů a ohromným množstvím kamenů si v silném větru připadám jako nahý v trní. 
Ráno s reptáním nastupuje posádka na cyklovýlet. Pouze vidina  návštěv restaurací na trase zahání stín dezercí a vzpour. Šlapeme do pedálů a rázem zavládne pohoda. Kvalitní cesta se vine severskou krajinou. V podstatě pořád jedeme buď nahoru nebo dolů, ale převýšení je jen několik metrů. Provoz téměř žádný, u kraje cesty spousta lesních jahod nevídané velikosti. Navštěvujeme střídmý kostel s modelem lodi zavěšeným pod stropem. Vedle jsou zastřešené  základy  středověkého kostela s vytrínami vykopávek. U dveří je nápis, ať poslední návštěvník zhasne světlo.  V restauraci objednáváme rybu. Každý z nás dostane rákosový hluboký košík s rybou, chlebem, bramborami a zeleninou. Talíř a příbor nikde. Hladová posádka  nic nezkoumá a rukou doplňuje kalorie. Já se snažím být za dámu, pobíhám po restauraci, sháním příbor, abych nakonec zjistil, že se to opravdu jí rukou. Obsluhující servírka zjištuje, co jsme za partu. V klidu popovídá odkud, kudy a kam. Ženský na Alendech jsou zvláštní ve své jistotě a vystupování. Žádné uťáplé puťky a ani bojovné feministky. 

Po obědě se dáváme do řeči s místními obyvateli. Vypráví, jak je krásně na Alendech v zimě, kdy sníh zesiluje slabé sluneční paprsky, jak jezdí na ledních jachtách až 100 km rychlostí, a to už se pak docela bojí ,  jak jezdí autem  po ledě mezi ostrovy a že dojedou až do  Finladia. To mi neříkej, reaguji, ty si vezmeš  live jacket, sedneš do auta a jedeš tudu  Finsko? Přesně tak odpovídá. Jo jo, říkám si v duchu a na autobusovou linku chodíte se serfovejma plachtama, kdo stojí na střeše a nabírá vítr má slevu za ušetřenou naftu  .No a řidič celou cestu vejrá do GPS aby neuhnul z kurzu.
Ale vůbec první věta, když zjistili odkud jsme, byla: "Tak to u vás už taky máte svobodu." Alanďané v tomhle oboru mají kus práce za sebou. Alandští sedláci dokázali v 18. století  vyhnat Rusy ze svých ostrovů, zajistit souostroví status demilitarizované zóny, po válce ústavním zákonem zajistit právní ochranu způsobu života a tradic, později právní ochranu na výkup půdy. Mají i svůj prapor, který nám po celou dobu pobytu vlál  jako zdvořilostní vlajka pod pravým sálinkem. Právně nějak patří pod Finsko, ale vládnou si sami přes provinční shromáždění a i značky na autech mají jiné než Fini. Z restaurace pozoruji zaparkované motoráky  s finskou vlajkou. Pozoruji Finky a konstatuji, že je s nimi většinou děsná prdel. O hubenou Finku nezavadíš.

Další ráno  se potichu hrabu z postele. Stojím na palubě a vidím, že se zámysl nezdařil. Už je tu Jíťa a přikládá ruku k dílu. Po té, co vymotám lano z vrtule a dělám, že přejet metrovou plastovou bóji je normální, jsme na cestě zpět to Švédska. Vítr zesiluje, loď vyostřuje. Levou rukou se přitahuji k zábradlí, pravou tahám za kormidlo. Když jdu do podpalubí a míjím sporák se zbytky jídla, zvedá se mi žaludek. Co patnáct minut vykukuje Jíťa z kokpitu a ptá se, jestli bych si nedal to či ono k jídlu. Teď už je mi fakt ale blbě.  Kardamon začíná být silně návětrný.Částečně zaklápím ploutev dozadu. Vítr zesiluje dál. Stahuji přední plachtu. Vítr dál zesiluje. Zvednou se vlny. Některé jsou tak strmé, až mrazí.  Na plnou hlavní plachtu ve strmých čtyřmetrových vlnách mám zaťato. Z lodi uvnitř je mlýnice. Jíťa se pokouší zapřít v sanitární buňce , kde jsou stěny blízko sebe a okénkem je možno se kochat . Za chvíli se ze sanitární buňky ozývá praskot lámajícího se plastu . Ještě že to nebylo chemické WC . Jak říká prvňáček , to by bylo dost hustý. Vidím, že jsem při posledním převlíkání zapomněl na  vestu a nemůžu se připoutat. Bezradně koukám na nezrefovanou plachtu ,  v tomhle marastu  se mi nechce do žádných manévrů Pak se sníží viditelnost na 100 m. Na GPS zahlédnu rychlost 9,5 uzlu. Při vodorysce 7 m to znamená, že už jsme za řežimem výtlačné plavby. Při sjíždění z vln jsme díky široké zádi ve skluzu . Koukám víc dozadu než dopředu a uhýbám před těmi nejstrmějšími vlnami , aby nás nějaká nedostala. Už se to nedá dál odkládat. Plochu plachet musíme snížit. Jitka odmítá v tom hukotu jít ke stěžni a tak nakonec překvapivě dobře kormidluje,  a já u stěžně rvu plachtu dolů. V duchu děkuji Tomášovi, Michalovi a Láďovi, že v Polsku k zadnímu lemu přidělali refovací lano. Na poloviční plachtu to už byla pohoda, stačilo si hlídat ty valící se mrchy ze zadu.  Takhle podané to vypadá jako adrenalin, ale faktem je, že na druhou stranu, Vojta po celou dobu  v podpalubí nevzrušeně pařil na PSP hvězdné války. Po 14 hodinách nepřetržitého kormidlování s úlevou pozoruji blížící se  Švédské pobřeží. Houpačka počasí funguje a tak se příští den probouzíme do horkého rána . V mělké zátoce s odpoledne poprvé na této dovolené koupeme v teplé vodě.

Za pár dní ve Stockholmu míříme do VASA maríny. Fouká silně, marína je přecpaná a malá. Jitka spí, tak se s Vojtou snažíme o přistání sami. Prvňáček na závěr kormidluje, náhodný kolega z Čech na mole pomáhá. Loď je vyvázána a zájem o nás z okolních jachet pomalu uvadá, když pozor - kulturní vložka, opět jsme na výsluní zájmu . Jíťu vzbudí zvuky doznívajícího přistávacího manévru, rozcuchaná  vybíhá v pyžamu na palubu (jsou 2 hodiny odpoledne) a chápe se lana a hledá, kam jej přivázat. Když se probudí docela, ocení potlesk z ostatních jachet zářivým úsměvem a zmizí v podpalubí.

Stockholm - Štětín

Jitka Bartová, Vojta Bartek, Vít Bartek, Leoš Svoboda, Barbora Svobodová

V Stockholmu čekáme na přílet další party . Leopol a Barbora Svobodovi , táta s dcerou . Po jejich nalodění na lodi zní měkké moravské nářečí . Například při rozebírání politické situace místo českého dal se na politiku , je slyšet dal se na mletí hubó .

Když jsem se před měsíci Poldy zeptal zda by nechtě jet se s námi , řekl že jo . Poslal jsem mu fotky lodičky aby věděl do čeho jde . Bez mrknutí odpověděl že opravdu jede a přibral i dceru.

Absolvujeme návštěvu Vasa muzea . Jak každý ví je zde vystavena na světě jediná dochovaná válečná loď ze 17 století . Je dlouhá 69 m a váží 1200 t. Loď můžete obdivovat z ochozů . Její výška a množství ornamentů a výzdob je ohromující . S Vojtou se nám ale mnohem víc líbil zakotvený první švédský ledoborec . Naprosto funkční a stále ve službě , jako plavidlo pro exkurze . Kromě soukromých kajut posádky se dostanete do všech prostor . Naftové parní kotle pohánějící zapouzdřený parní stroj . Originální ukazatele výrobce z Glasgow , parní napaječka , soustruh s rozdělanou prací ve strojovně , prostě atmosféra lodě jak má být . Polda vysvětluje Vojtovi do detailu funkcionalitu úpravny vody a dalších zařízení okolo nás .Vzpomínáme na kamarády z Marinemetal , Bařťu a Santose , kteří by si tuto exkurzi velice užili .

Ráno vyrážíme na zpáteční cestu . Co nás čeká . Musíme za kratší dobu než jsme se plavili sem a s relativně slabší posádkou , v převládajím protivětru , se vrátit ze Stockholmu do Svinoustí . Takřka 500 Nm za 12 dní . Na lodi s vodoryskou 7.0 m . Benzín sailing může začít .

Z počátku se plavba odehrává úzkém zálivu, který se posléze rozšiřuje . Okolí lemují chaloupky , chalupy , provedené ve dřevě jednotným stylem přesto různorodé a rozmanité . Další dny staveb ubývá ,oblast šér nabývá rovinatý charakter . Skryti před vlnami pohodově plachtíme nebo motorujeme . Kocháme se krajinou , a urbanistikou . Občasná sídliště jsou stylová malebná a bez poskvrny . Dny a míle ubíhají, počasí se střídá v 3 denních cyklech . jeden den hrůza – další den , jde to – a poslední den , excelentně . Při jednom z těch excelentních dní upozorňuji moravskou sekci zabalenou v šálách na okolo proplouvající švédské posádky jen v opalovačkách . Poldova námitka že jsou na rozdíl od něj geneticky vybavení , obstála pouze do chvíle kdy se z další jachty vynořil černoch v běloskvoucích trenkách .

Při jednom z těch hrozných dní se najednou nedaří nastartovat ani jeden motor . Po chvíli věrný Japonec opouští stávkové hnutí a tlačí loď na náhradní kotviště . Uvědomuji si , že jako skiper stojím za houby . Já se prostě bez benzínové jistoty plachtit bojím .

Hledání kotvišť šérách není hledání , ale rozhodnutí zda budeme kotvit nalevo nebo napravo a zda teď nebo za 5 minut . Úžasný terén . Večer Vojta a Barbora trénují samostatnou jízdu na gumáku s motorem . A občas se na člunku projíždíme mezi ostrovy .

S Poldou den za dnem u kormidla ,míjíme ocelové město Oxelosund , míjíme nájezd do Gota kanálu . Dokud to jde vedeme naší trasa stále ve skrytu šér . Ale všechno má svůj konec . Na úrovni severního konce Olandu jen nerad opouštím tuto specifickou krajinu . Napravo míjíme Kalmar , který svým dlouhým mostem spojuje východní pobřeží s ostrovem Oland .

Vplouvat do labyrintu kamenů před Bergkvara jsme si dopřáli za tmy . Bez satelitní navigace by to bylo prostě nemožné . Tečka . Křivolaká trať je vytýčena neosvětlenými bojkami . Jediné co svítilo bylo sektorové světlo , které jsem ale neměl na mapě . Silný vítr neumožňuje plout pomalu . .Polda u kormidla , šilhá do noteboaku na trasu ,já na přídi vyhlížím další značení . Nervy nám brnkají . Ze tmy jak přízrak se v těsné blízkosti lodi vyloupne boje , následuje otáčka lodi a už vyhlížíme další boji .. Sedm mil v šutrech za tmy je vyčerpávající . Při přiblížení k přístavu se ukáže , že sektorové navigační světlo je ve skutečnosti osvětlení lunaparkové atrakce umístěné na břehu . Protáhneme se jakou si dírou v hrázi , kterou valí voda ven a jsme v v půl druhé v noci v přístavu . Na břehu končí bouřlivá noc pro při přilehlý camp . Stovky mladých Švédů se loučí s technohudbou . Srdnatě se vmísím do davu . Překvapuje mě absence podnapilých . Kromě jednoho asi 50 tiletého staříka nikdo nemá nijak zvlášt naváto .

V 7 hodin bouchání na loď jak při razii totalitní policie . Máme jít zaplatit ! . A za pár minut znova . Po čtyřech hodinách spánku vidím rudě . Soptící klušu na recepci si to s nimi vyřídit. Toto a ve Švédsku je pro mě nepochopitelné . Šel jsem uhádat polovinu tarifu ale na konci bouřlivé diskuze obě strany dospěly k tomu ,že tentokráte se nebude platit nic. O úrovni tohoto jen málo kultivovaného rozhovoru vypovídá , podle mojí „brilantní“ angličtiny mě ta štekna zařadila do kmene Sasíků a rozloučila se mnou se slovy Dojč is bléééé .

Při snídani se podívám na Navtext - místo obvyklého Near gale a 13,5 m/s , je tam na pozdní odpoledne naservírovaných 20m/s . Vůbec nic pro naší ploutev . Kolik nám chybí do Karskrony , za jak dlouho , kdy budeme v šérách , kalkulujeme s Poldou a neprodleně vyrážíme. Nakonec , ještě že nás ta Kunhůta vzbudila . Pár lodí plujících okolo vzbuzuje falešný pocit bezpečí . Ženeme se na zrefovanou plachtu a na motor . Polda kormidluje já hlídám známky změn větru a neustále počítám kdy dorazíme do šér. Technické vysvětlení o co při vjezdu jde . Z prostředí volného moře musíte překonat snížení hloubky což zvedá výšku vlny a zkracuje její základnu . Následně musíte prokličkovat terénem , který v případě severního přístupu do oblasti Karkrony může připomínat rozlehlou , křivolakou řeku se spoustou nadvodních kamenů . Zde rozhoduje o bezpečnosti síla a směr větru , konfigurace terénu a vaše navigační schopnosti . V brzkém odpoledni již vidíme břeh . Vlny přicházející ze zadu , nás rasantně nadzvedávají . Posádka se naklání , vyvažuje a drží se čeho může . Vpravo mimo dráhu vidím velkou novou plachetnici . No , první myšlenka byla , že to asi dramatizuji když se to dá jet i tam tudy . Ale pozor . Za plachetnici byl motorák , který se ji snažil servat z sevření kamenů . Dlouhé minuty je pozoruji dalekohledem . Motorák to vzdává a odjíždí . Vítr prudce nabývá na síle . Na Navtexu už inzerují vítr v noci 28m/s . Vplouváme do přeplněného přístavu v Karskroně . Naposledy tady bylo pět a půl lodě , teď je místo jen na vnějších stáních . Ono se vždycky všechno vykecá , natož informace o takovém počasí . Vítr hučí a my za pomoci okolních jachtařů trefujeme jakž takž místo pro vyvázání . Loď sebou sice značně škube , ale mám pocit značky Pampers , tedy sucha a bezpečí . Před večerem přistávají poslední opozdilci, kteří si to zřejmě užili . Vystresované posádky dělají základní chyby . Skiprům chybí obvyklý výraz pokořitele moře . Jsou na dně a mají toho až po krk . Jedna 40 stopá loď naráží do plovocího mola a i s desítkami lodí jej posouvá o metr dále . Vedle nás přistává Holanďan. V propadlý očích má únavu , není schopen komunikovat , není schopen podat lano . Začíná se stmívat , déšt v poryvech vodorovně letí přes svítidla pouličního osvětlení . Bouře vrcholí . Přemítám jak dopadla ta nasedlá loď v severním přístupu . Na další den plánujeme návštěvu muzea .

V Karskroně jsme byli vyvázáni vedle malé plachetnice z Berlína .Chlapi byli komunikativní a tak jsme konzultovali další postup . Na palubě měli nějaký německý systém pro příjem meteozpráv , šitý jak pro jachtaře . Na časové úseky čtyř hodin , měli termotiskárnou vytištěné tabulky síly a směru větru pro různé oblasti . Námi používaný Navtex je zaměřený na velkou plavbu . Takže zprávy o větru nejsou nijak rozvleklé , převážná část zpráv je co kde nesvítí , kde co ztroskotalo , kde marináci cvičí střelbu a kde se pokládá kabel . Občas na něm zazní temné tóny a to když se objeví zpráva rescue and search (Zachraňujeme , hledáme ) . Tedy , do některých rubrik bych se nerad dostal .

Rozhodujeme plout do YSTADU . Plavba je to dobrá a plachetní . Jsme sice mírně dohukaní z bouře z předminulého dne , ale moře nastavuje přívětivou tvář . To jsou chvíle kdy fakt není nic lepšího . Věta „loď klouže po vlnách“ není , žádný básnický obrat , ale naprosto reálný pocit . K večeru se vyvazujeme v marině v YSTADU . Využíváme nabízenou saunu a já si v noci projíždím na kole toto pohledné město . Polda objevil že na kormidle prasknul na knize svár v délce 10 cm . Kdyby nám to ruplo celé v nevhodnou dobu .. fuj fuj . K názoru , že na lodi je dobré mít horolezce ( umí uzly a ví že problém se musí přelést na poprvé ) , přidávám poznatek, že inženýr je také k nezaplacení . Pár kroků od kotviště nalézáme dílnu, kde nám slíbí opravu . Odpoledne s vyzvedneme opravené kormidlo . Sice 10 cm sváru za 800 Kč , ale zase jsme pokecali s emigrantem z Maďarska .

Další časné ranní vyplutí tentokráte do Sasnic . Jedná se o 65 mílový přeskok volným mořem z jižního Švédska na Rujánu . Podmínky jsou dobré . Vítr je příznivý a stály , moře šumí za zádí a míle ubíhají . V pozdním odpoledni projíždíme okolo křídových skal mysu ARKONA a po pár hodinách jsme vyvázáni na obvyklém místě dlouhého mola přístavu Sasnic . Napojíme se na elektriku a jdeme do vyzkoušené lodní restaurace na začátku mola . Posezení je naprosto bez chyby . Pocit ,že máme tuto těžkou etapu za sebou uvolňuje náladu. Pivo je za mravnou cenu a to vynikající jídlo ! .

Do cíle nám zbývá 85 Nm a máme na co dva necelé dny .A tak zase brzký budíček , tlačítko elektrostartu probouzí i deset koní motoru . Odvázat ,vyplout . Fouká svěže až silně . Navtex tradičně , bez nápadivosti slibuje přes den Near gale 13,5 m /s . Blízkost pobřeží vzbuzuje pocit bezpečí a tak plachtíme na plné plachty . Náklony vysypou moravskou sekci z postýlek a za chvíli jsme na palubě v plném počtu . Někteří si mohou rovnou podat přihlášku do strany zelených . Po těch pár týdnech na moři máme už poněkud citlivěji nastavené vnímání povětrnostních jevů a tak refujeme . Opravdu chvíli na to za pár minutách vítr rychle sílí . Stáčíme se do Greisvaldského zálivu . Plachta musí kompletně dolů. Rveme se přímo proti větru ve vyznačené dráze . Deset koní nestačí , startujeme ještě věrného japonce . Vlny mají velice krátkou základnu a loď se co chvíli staví na zadní . Vždy před každou větší muldou v předstihu s Poldou vyvažujeme tak se vrháme dopředu . V jednu chvíli si náš Kardamon hraje regulerně na Jo-jo . Věrný japonec na zádi chcípá . Co dělají ženy a děti v podpalubí neřešíme .

Měřím anemometrem zdánlivý vítr – na display vyskakuje 17,5 m/s . Kardamon tlačený cca 15 koňskými silami se proti těmto 17,5m/s a vlnám pohybuje 3- 4 uzly . Z tohoto výkonu lodě jsem nadšený a i Polda si soudě podle svítících oči upřímně užívá sportovní plavby . Pak nastává otáčka vlevo a my už míříme do Peenestromu . V podstatě moře je za námi . Můžeme rekapitulovat .

Osmimetrová polská loď , kterou před dvěmi roky Mazuřani postavili pro jejich region Mazurských jezer obstála v tvrdších podmínkách baltické plavby . To co na Baltu jachtař potřebuje je uvědomění si , že je musí být chopen se standardně plavit v podmínkách  7 Bf . Stejně tak je důležité mít spolehlivý zdroj meteo zpráv . Na tomto moři válčíte s tlakovými nížemi . Pro pohyb v šérách : nezbytná je mapa v malém měřídku , bezpečné je plout po doporučených trasách , mimo tyto trasy je to loterie . Pozitivní bylo stabilní chování ploutvové lodi vážící 2350 kg a s údajně 800 kg zátěží ve dně .

Ale poďme zpět na vodu . Peenestromem doplouváme do Peenemunde . S obavami opouštíme vyvázanou loď , která sebou v úvazech pod nápory hučícího větru ukrutně škube . Navštěvujeme místní exponáty . V ruské dieslové ponorce Vojta s úžasem klouže zrakem po stěnách „vytapetovaných“ přístroji , ovladači a armaturami . Expozice raketové techniky z 2. světové války je umístěná v jediné zachované mohutné budově bývalé elektrárny z bývalého komplexu Penemunde . Je to na jedné straně místo velkého utrpení vězňů kteří zde pracovali, ale na straně druhé zde začal kosmický program který vyústil prvním člověkem na oběžné dráze a prvním člověkem na měsíci .

To co si s Vojtou užíváme je návštěva expozice technických hříček .Rozsáhlá expozice optických , akustických , mechanických , modelů a didaktických pomůcek . Vojta přes páku zvedá trabanta . Já několikráte mačkám tlačítko , které vypustí proud bublin do válce s vodou na jejíž hladině plave model velké lodi.Ten se v proudu bublin propadá na dno . Tato simulace výronu metanu reálně vysvětluje ztrátu mnoha lodí v Bermudském trojúhelníku.

Čas nás tlačí a tak ještě ten den pokračujeme dál . V Peenestromu střídavě prší a svítí slunce a tak nám odpoledne plné fyzikálních efektů pokračuje tentokráte duhou . Pozoruji rybáře na pramičkách . Všichni mají vystavený kotevní znak . Místní vodní policie si zde zřejmě nekompromisně sjednala respekt. K večeru zabočujeme do vesnického minipřístavu u jehož vjezdu byla taková kombinace jedné bóje a dvou kardinálních znaků , že jsem vůbec nevymyslel kudy do toho . Tak jsme zvedli ploutev a prostě tam najeli .

Brzo ráno nastává poslední den plavby . Mělčinami vybojkovaná trasa nás dovede do rozlehlého štětínského zálivu a po něm se dostaneme až k betonovému molu v Třeběži , konci této etapy . Poláci slaví Neptunálie , je zde spousta lodí a problém přistát . Za hodinu přijíždí Tomáš Bařtipán se svojí posádkou , kterému předávám loď , se slovy buď na ní hodný , nezklamala nás .

Stručně : Štětín - Magdeburg

Tato skupina vyplula v večer v 20.00 z Treběži , kde již nebylo místo na vyvázání . Dopluli do do Štětína a ukryli se mezi profesionálními říčními loďmi . Bylo nutné se skrýt před vysokými vlnami od projíždějících souprav . Po prohlídce Štětína pokračují novým kanálem dále . V Berlíně strávili dva dny . Exkurzi města provedli jak z vody , tak pěšky .

Za tmy pokračují po jezerech . Další dny následuje prohlídka Postupimi , Brandenburgu a konec této etapy v Magdeburku .