Zajímavosti z regionu
2023
Nedaleko lázeňské kolonády v Teplicích nad Bečvou se nachází nízký kopec. Na první pohled vypadá naprosto obyčejně. Zdání však klame. Je známý po celém světě. V jeho útrobách se totiž skrývá nejhlubší zatopená sladkovodní propast naší planety.
Cesta k ní se dá označit za pohodovou procházku. Zvládnu ji jak děti, tak také lidé v pokročilejším věku. Stačí se vydat po červené značce, která startuje od železniční zastávky. Jakmile vystoupáte po lesní cestičce, ocitnete se na nenápadné prostranství. To končí vyhlídkovou plošinou. Právě z ní si můžete prohlédnout fenomén, jenž jinde na světě nespatříte.
První písemná zmínka o Hranické propasti pochází z pera Tomáše Jordána z Klauznburku z roku 1580. „Rozprávěl mi jeden přítel, že za mladých let svých se pod vodu spustil, zda-li dno najde,” uvedl. O čtyřicet sedm let později ji do svého plánu Moravy zakreslil Jan Amos Komenský. Její hloubka se nejdříve měřila olovnicí. Poté se stala výzvou pro potápěče. Ti velmi rychle zjistili, že jeskyně s krápníkovou výzdobou pokračuje neznámo kam.
Hranická propast
Postupovali však pomalu. Museli se totiž vypořádat nejen s neproniknutelnou tmou, ale také s úzkými chodbami, strmými srázy a vysokým tlakem vody. V roce 1961 bylo zmapováno prvních šest metrů. Na konci 80. let minulého století se profesionálové dostali do sta metrů. Dalšímu průzkumu pomohly přístroje s heliovou směsí. Nejhlubší ponor provedl v roce 2015 Krzysztof Starnawski. Dosáhl 265 metrů.
Tím však výzkum Hranické propasti neskončil. Na řadu přišly moderní technologie v podobě sond a ponorek. Každá z expedic přinesla nový rekord. „Stalo se nám, že od 430 metrů jsme měli dojem, že vidíme dno. Když jsme ale sestoupili níž, spatřili jsme další prostory. Ty jsme však již neprozkoumali, robot bohužel přestal fungovat, objevila se další záhada. Netušíme, kam prostory vedou ani co se v nich skrývá” svěřil se Seznam Zprávám Michal Guba z české speleologické společnosti Hranického krasu.
Společně s měřením hloubky se vědci rozhodli propast zmapovat. Pomocí dat ze šesti kamer a sonarových paprsků následně vytvořili její 3D plán. „Zjistili jsme, že se jedná o jednu obrovskou a dlouhou díru, která se ve 450 metrech začíná stáčet doprava,” doplnil Guba.
První na světě
Díky získaným informacím o složení vody nyní speleologové tuší, kam a kdy vyslat dalšího robota. „Můžeme dopředu odhadnout, jaká bude její kalnost, jež dokonce závisí i na fázích měsíce,” vysvětluje odborník.
Své prvenství si Hranická propast drží od září roku 2016, kdy byla její celková hloubka včetně suché části 404 metrů. V roce 2022 bylo toto číslo překonáno o 115 metrů. Stala se tak světovým fenoménem.
Zdroje: www.denik.cz, www.kudyznudy.cz, www.novinky.cz
Jeskynní potápěč Krzysztof Starnawski:
Ke dnu Hranické propasti
5.srpna 2017
Polský jeskynní potápěč Krzysztof Starnawski při měření robotickou sondou proplaval úzkým hrdlem vedoucím k prozatím dostupnému dnu Hranické propasti. Ne ke dnu skutečnému, protože dobrodružství průzkumu nejhlubší jeskyně světa bude pokračovat.
„V roce 2000 jsem se potopil do 181 metrů a můžu říct, že tahle jeskyně byla na takový průzkum opravdu zralá – přítomnost mineralizované vody a vápence naznačovala, že by mohla být opravdu hluboká.“ Později se potopil do nebezpečné horizontální části jeskyně, aby ve spleti napadaných kmenů a kamenů připravil lana pro sondy, které se nakonec zastavily v hloubce přes 400 metrů. A než dosáhnou dna, mohou odvinout více než dvojnásobnou délku lana. Krzysztof Starnawski jako jeden z nejzkušenějších jeskynních potápěčů světa bude určitě u toho.
Nesnadné začátky
Na začátku jeho kariéry to ale vůbec nevypadalo, že by mohl pod vodu potopit byť i jen hlavu. „V osmnácti jsem se přihlásil na potápěčský kurz, ale nešlo mi to, měl jsem problémy s tlakem v uších a lékaři mi doporučili, ať na potápění zapomenu. Byl jsem hrozně zklamaný. Později jsem na kole objížděl Evropu a dal si pár piv s potápěčským instruktorem, který mi poradil, jak problém s tlakem vyřešit. Potom jsem s potápěním začal doopravdy.“
Kromě Hranické propasti se samozřejmě potápí i v dalších jeskyňářských rájích jako Albánie, Makedonie nebo Mexiko. Mezi barevnými mořskými rybami ho nejspíš nepotkáte. „Začal jsem se potápět, abych mohl prozkoumávat jeskyně. Potápění je nástroj k průzkumu. Kdyby po mně někdo chtěl, abych se šel potápět jen tak pro zábavu, třeba na korálovém útesu, odmítl bych. To si raději zajezdím na kole, zaběhám nebo půjdu lézt po skalách. Jsem taky lyžařský a lezecký instruktor. Zkoušel jsem i paraglide a zpřelámal jsem si všechny kosti v těle. Když ale den jen tak posedávám a dívám se na televizi, začnu se nudit – a musím to jít rozhýbat.“
A jedním z míst, kde si odpočine od televize, bude i Hranická propast. „Skončili jsme jen s jednou částí. Teď víme, že jeskyně je prostupná, můžeme se vrátit a spustit se ještě hlouběji.“
Fakta z temné vody:
- Starnawski se narodil v roce 1968 a žije v Krakově.
- Kromě jeskyní se specializuje na potápění pod ledem a sestupuje k lodním vrakům.
- O Hranické propasti: „Není to zrovna nejhezčí jeskyně. Docela chladná – kolem 15 °C, skály jsou černé a viditelnost dobrá až u dna. Ve vodě je dost kysličníku uhličitého, takže si připadáte, jako když se koupete v kokakole – tam, kde je kůže nechráněná, cítíte drobné jehličky. Sice si tvář natíráte tukem, abyste se chránili před kyselou vodou, ale stejně nakonec vylezete s oteklými rty.“
- Dálkově ovládaný robot naměřil v Hranické propasti hloubku 404 m, aniž dosáhl dna, Starnawski se tam sám při přípravě vodicích lan ponořil do hloubky 265metrů.
Přehrada, nebo poldr? Protipovodňová opatření na Bečvě stále nemají jasnou tvář
18. ledna 2017
Olomouc, Hranice – Návrh bočního poldru Skalička a protipovodňová ochrana Pobečví. Tak se jmenovala prezentace k ideové studii, kterou zpracoval Lukáš Krejčí. Představena byla v pondělí 16. ledna na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
V letošním roce si připomeneme dvacet let od katastrofálních povodní v roce 1997, při nichž zemřelo devětačtyřicet lidí, a škoda se vyšplhala na 63 miliard korun.
Povodně se výrazně dotkly i Přerovska a ochrana před velkou vodou v této oblasti není stále vyřešena.
Zabránit povodním by mělo rozšíření jezu na řece Bečvě v Hranicích, ohrázování řeky a především výstavba vodního díla Skalička, které dostalo v minulém roce zelenou.
Dosud ale není rozhodnuto, zda se bude jednat o přehradu se zásobami vody či suchý poldr.
Předkládaná studie ukázala možnou variantu k připravované přehradní nádrži Skalička, která by navazovala na připravovaný poldr Teplice.
Boční poldr by měl být vytvořen za účelem protipovodňové ochrany Hranic, Lipníku nad Bečvou i Přerova a oproti přehradní nádrži má citlivější přístup k řece Bečvě.
„Jednotlivé varianty musíme řádně prozkoumat. Zabývat se budeme i touto variantou a pokusíme se ji posunout z té ideové myšlenky na proveditelnou. Musí však souhlasit všechny dotčené přilehlé obce a vlastníci pozemků," sdělil Jiří Zedníček z Povodí Moravy.
Boční poldr by neměl ohrozit kumulaci štěrku, který je pro Bečvu velice důležitý.
Povodí chce údolní nádrž
„Řeka Bečva je největším štěrkonosným tokem v naší republice. Na rozdíl od Moravy zde ještě stále nacházíme mnoho přirozených úseků. Není tedy tak zregulovaná a technicky upravená, jako například Morava, Labe nebo Vltava. Stavby na vodních tocích s sebou přináší různá úskalí," řekl docent hydrobiologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého Martin Rulík.
Na přednášce zazněly dva návrhy protipovodňového opatření.
Jeden technický od Povodí Moravy – vybudovat údolní nádrž, která představuje jisté vytvoření bariéry na toku řeky.
„Jedná se především o bariéru migrační, to se dotkne pohybu ryb, a také vznikne překážka pro kumulaci sedimentů. Bečva je štěrkonosná řeka a vybudováním nádrže by vznikla hloubková i zpětná eroze, která by měla za následek totální destrukci vodního systému. Narušení stěrkonosného charakteru je nejzásadnější problém," podotkl Martin Rulík.
Navrhovaná nádrž by měla mít výšku šestnáct metrů, nebude tedy nijak veliká, spíše plošně mělká. U nádrže se předpokládá rekreační využití.
Výhoda? Volná řeka
Druhým návrhem je již zmiňované vybudování bočního poldru.
„Poldr má podle mého názoru lepší využití, protože nebrání pohybu naplavenin po proudu, navíc nevytváří trvalou zátopu. Právě Bečva je závislá na své dynamice. V posledních letech dochází k úbytku vody, ale výstavba přehrady je podle mě krajním řešením," uzavřel Martin Rulík.
Hlavní výhodou bočního poldru je to, že ponechává řeku volnou, nenarušuje říční kontinuitu.
„Nejdůležitější je zachovat transport štěrku. Při povodních štěrk zabraňuje hloubkové erozi. My se chceme vyhnout přehrazení řeky," uvedl autor studie Lukáš Krejčí a dodává, že boční poldr má stejnou kapacitu jako vodní dílo Skalička a je schopen plnit tak protipovodňovou funkci, což je primární.
Rozporuplné pocity z výstavby bočního poldru místo vodního nádrže měla starostka Skaličky Petra Kočnarová.
„Musím udělat vše pro to, abych ochránila místní obyvatele. Boční poldr zasahuje až za naši obec, to může ovlivňovat, možná jen pohledově, satelitní městečko, které máme vybudované. Lidé tam už teď přepočítávají, kolik metrů budou mít nad hlavou. Problematiku štěrku v řece nejsem momentálně schopna posoudit, je to pro mě nová záležitost. Obec Skalička bojovala proti vybudování vodní nádrže i bočního poldru," konstatovala starostka.
Na přednášku dorazila asi stovka posluchačů. Mezi nimi i zástupci obcí a měst na toku Bečvy, odborníci z Ministerstva životního prostředí a zemědělství, zástupci z Povodí Moravy nebo vodohospodáři a ochránci přírody.
Autor: Zuzana Krybusová
Hranická propast je nejhlubší zatopená jeskyně světa, dokázali speleologové
29. září 2016
Česko-polský tým speleologů dokázal poslat dálkově ovládanou sondu do hloubi 404 metrů pod vodní hladinu, Hranická propast se tak stala nejhlubší známou zatopenou jeskyní světa, informoval magazín The National Geographic. „Tuto informaci mohu potvrdit,“ sdělil Aktuálně.cz další ze členů týmu David Čani.
Nejhlubší známou zatopenou jeskyní na planetě je Hranická propast na Moravě. Speleologové totiž v úterý dokázali spustit sondu do hloubky 404 metrů, což je o 12 metrů víc, než kolik se podařilo naměřit v druhé nejhlubší jeskyni světa – italské Pozzo del Merro. Magazínu The National Geographic to ve čtvrtek sdělil šéf česko-polské expedice, která útroby propasti zkoumá, Krzysztof Starnawski.
„Tuto informaci mohu potvrdit,“ sdělil pro Aktuálně.cz další ze členů týmu David Čani. Starnawski magazínu popsal, že se ponořil do 200 metrů, odkud pak dalších více než 200 metrů pokračovala do hlubin dálkově řízená podvodní sonda. „Úkolem bylo poskytnout sondě co nejlepší výchozí pozici do nejhlubší části jeskyně,“ vysvětlil speleolog. Dodal, že přístroj má certifikovaný hloubkoměr, data jsou tedy naprosto spolehlivá.
Suchá část hranické propasti je hluboká téměř 70 metrů. Zjištěná hloubka jezírka na jejím dně se v posledních desetiletích stále zvyšovala. Naposledy hranici posunul před dvěma lety stejný tým na hranici 384 m.
Co přinese plánované vodní dílo Skalička?
Dlouhá léta plánované protipovodňové opatření v povodí řeky Bečvy se v posledních měsících výrazně přibližuje tolik očekávané realizaci. Stát dává do pohybu výkup pozemků, o čemž dotčené obce a jejich obyvatele v současnosti informuje Povodí Moravy i ministerstvo zemědělství.Ministr Marián Jurečka (KDU-ČSL) dokonce v pátek 19. února osobně navštívil obec Skalička, podle níž bude plánované vodní dílo pojmenováno. Se zástupci vesnice i s jejími obyvateli diskutoval o podobě nádrže i o krocích potřebných k realizaci tohoto projektu.
Musím říct, že když jsme předložili všechny argumenty, tak po té tříhodinové přednášce lidé odcházeli a většina z nich říkala, že to chápe, že chtějí do budoucna zlepšit podmínky pro své potomky, zařídit lepší hospodaření s vodou řekl v diskuzním pořadu Partie na televizi Prima ministr zemědělství Marián Jurečka.
Za půdu miliony
Kromě Skaličky vodní nádrž zasáhne také do obcí Černotín, Milotice, Špičky, Hustopeče, Zámrsky a Němetice. Podle mých informací výstavbou vodního díla naše obec přijde zhruba o 30 hektarů půdy. Do našeho rozpočtu by výkup těchto pozemků měl přinést částku okolo 30 miliónů korun. Vzhledem k tomu, že v těchto lužních lesích není možné provozovat intenzivní hospodaření, to považuji za přínos, protože takovýto finanční obnos obci výrazně pomůže" uvedl starosta obce Špičky Vladimír Zamazal. Ve Špičkách prezentovali chystaný projekt zástupci Povodí Moravy v pátek 26. února. O den dříve se stejná akce uskutečnila v Miloticích.
Projekt nádrže je schválen již od roku 1997. Teprve loni však nabral konkrétní podobu vodního díla. Zároveň uvolnil finance pro výkup pozemků. Pro tyto potřeby by mělo být momentálně dispozici 520 miliónů korun. Podle plánů v budoucnu přehrada ochrání před povodněmi 110 tisíc lidi.
I jako zásobárna vody
Vodní nádrž by měla sloužit nejen jako primárně protipovodňové opatření, ale zároveň jako zásobárna vody v období sucha. Využívána by měla být také jako rekreační oblast. Předpokládané náklady výstavby by se měly pohybovat okolo 2,7 miliard korun a rozloha zhruba 650 hektarů. Povodí Moravy již v Přerově spustilo první fázi drobnějších protipovodňových opatření, když se pustilo do stavby protipovodňové betonové nábřežní zídky na stávající opěrné zdi na levém břehu toku Bečvy. Další akce se připravují také v Lipníku, Hranicích a Troubkách.
„Liniová opatření v rámci Pobečví jsou dimenzována na minimálně padesátiletou vodu. Zásadně je doplňuje vodní dílo Skalička, které zvýší míru ochrany měst a obcí až na úroveň povodně z roku 1997. Vodní dílo Skalička má také velký potenciál pomáhat i při zmírňování dopadů dlouhodobého sucha", dodal generální ředitel Povodí Moravy Jan Hodovský.
Hranická propast je na hranici lidských limitů, říká ostravský potápěč
K magické rekordní metě 392 metrů, což je hloubka italské jeskyně Pozzo del Merro, chybí Hranické propasti jen osm metrů. Pak bude nejhlubší jeskyní na světě. Dostat se až na dno, které bude jistě ještě hlouběji, se snaží tým kolem potápěče Davida Čani.
Jezdí zkoumat a objevovat zatopené podzemní prostory po celém světě, přesto jednou z jeho největších fascinací je moravský unikát – Hranická propast. Ostravský potápěč David Čanipatříuž třináct let k týmu, který se snaží změřit hloubku této propasti, často považované za nezměřitelnou.
Spolu s Polákem Krzysztofem Starnawskim se poslední roky snaží posunout měření za hranici 400 metrů. Zatím jim do ní chybí 16 metrů a pouhých osm metrů by stačilo na to, aby se Hranická propast mohla stát nejhlubší zatopenou jeskyní světa.
Jak jste se dostal k potápění v Hranické propasti?
Bylo to v roce 2003. Potápění v jeskyních mne vždy lákalo, proto jsem kontaktoval svého kamaráda Davida Skoumala, který v propasti už dříve dělal nějaké rekordní ponory. Ten mne seznámil se skupinou Hranický kras, která zde funguje, a začal jsem s ní spolupracovat. Nejprve jsem jim jen pomáhal a nosil výstroj, teprve po čtyřech letech jsem se dostal k tomu, abych se v propasti mohl konečně potápět. Dnes máme společně s Michalem Gubou činnost celé skupiny na starosti.
V poslední době se do průzkumu zapojil i polský potápěč Krzysztof Starnawski, který patří ve svém oboru k světové špičce.
Jak tato spolupráce vznikla?
Když jsem chtěl začít s hlubšími ponory a hledal jsem někoho, kdo by do toho se mnou šel, mým vrstevníkům se do takových hloubek moc nechtělo. Zkusil jsem to i u starší generace, mých trenérů, ale ani oni už neměli ambice se do takových ponorů pouštět. Tak jsem se seznámil s Krzysztofem, který se takových hloubek nebojí. Zjistili jsme, že si dobře rozumíme nejen při práci pod vodou, ale i na suchu. Stali se z nás přátelé a spolupracujeme na řadě dalších projektů po celém světě.
Výsledkem vaší spolupráce je i projekt Krok za hranici 400 metrů, což je cíl, který se snažíte při měření hloubky propasti překonat...
Prakticky děláme stále to stejné, co jsme dělali vždycky, ale protože jsme se přiblížili k hloubce 400 metrů a dali jsme se dohromady s National Geographic, pojmenovali jsme to Krok za hranici 400 metrů. Díky Krzysztofovým ponorům jsme zde naměřili hloubku 384 metrů, což znamená, že nám chybí jen osm metrů k titulu nejhlubší zatopené jeskyně na světě. Prvenství zatím drží italská Pozzo del Merro nedaleko Říma, která má 392 metrů. Je to však náročné ohledně provedení, protože sestoupit do takových hloubek není snadné. Nyní spolupracujeme také s pražskou skupinou Brmlab, která nám pomáhá vytvořit miniponorku, jež nám pomůže zmapovat zmíněné hloubky, protože ty už jsou za hranicí, kam se mohou potápěči dostat.
A jak hluboko se vlastně potápěči dostanou?
Krzysztof je schopný – jako jeden z asi jen tří lidí na světě – ponořit se do 260 metrů (loni se dostal až do 265 metrů – pozn. red.), dále pak musí měřit sondou. Navíc je výjimečný tím, že v té hloubce dokáže nějakou dobu pobýt a pracovat. Jeden z problémů Hranické propasti spočívá v tom, že celou dobu eroduje, a tím pádem se pořád mění. Posouvají se tam kamenné bloky, sedimenty, napadané klády. Když máme podle sond vytipovaný sklon dna, který padá dolů a kde by se tudíž dalo měřit, tak se nám například při posledním průzkumu stalo, že se z hloubky okolo 200 metrů uvolnil špunt tvořený kamením adřevema spadl do hloubky, kterou jsme měli vytipovanou k měření. Musíme tedy měření posouvat jinam. Pro potápěče, jenž se v té hloubce nachází, to znamená, že musí hledat jiné vhodné místo k měření. Při členitém profilu propasti je to velmi složité. Dá se říct, že to zkoumání je na hranici lidských limitů.
Vy Krzysztofu Starnawskému při ponorech asistujete. Jaká je vaše role?
Potápím se zhruba do 150 metrů, pod tuto hranici totiž dokáže jít na světě jen málo potápěčů, včetně Krzysztofa. Nesu mu tam záložní věci a kontroluji, jestli je v pořádku a jestli má dost dýchací směsi. Ale i to je dost náročné. Je třeba dobře odhadnout, kdy se bude vracet, protože delší pobyt je i v těch 150 metrech hodně náročný a nepříjemný. V padesáti metrech se přidávají další potápěči, ti se pak střídají a hlídají například, abychom při výstupu neusnuli.
Takže kdyby měl problémy s výstupem, tak jste ten, který mu má pomoci?
To je velmi těžké. V těchto hloubkách platí prakticky to samé, co u horolezců ve výškách nad sedm tisíc metrů. Že na pokus o záchranu života jiného člověka by zřejmě doplatil i zachránce. Naštěstí se nic takového nestalo a doufám, že ani nestane. Nechtěl bych se dostat do situace, kdy bych se musel rozhodovat, zda mu pomoci, či ne.
Zmínil jste různá specifika Hranické propasti. Jaké jiné záludnosti tam na potápěče čekají?
Propast je výjimečná tím, že tam není standardní voda, ale kyselka, tedy voda sycená kysličníkem uhličitým. Při hloubkových ponorech je to nepříjemné, další obtíž navíc. Štípe to, natékají rty a ani při pobytu v dekompresním stanu si člověk nemůže sundat masku, protože i ve stanu je atmosféra nasycená kysličníkem. Jsou zde navíc problémy s viditelností. Teď naposledy se nám stalo, že jsme přijeli kvůli ponorům a museli jsme to vzdát, protože ve vodě byla velmi špatná viditelnost. Desítky let se přitom odborníci snaží zjistit, proč tomu tak je. Faktorů, které to ovlivňují, je několik. Jedním z nich je působení vnějšího tlaku, dalším jsou otřesy z blízkého lomu a také propojení propasti s blízkou řekou Bečvou, o němž také dodnes přesně nevíme, jak funguje.
Propast je tedy plná i vědeckých záhad?
Ano, málokdo přitom ví, že měření hloubky je asi jen dvacet procent činnosti, kterou zde děláme. Větší část tvoří odebírání vzorků a pomoc při různých vědeckých výzkumech, jichž zde bylo za ty roky nespočetně. Jedním z posledních projektů je Expedice Neuron, v jejímž čele stojí Helena Vysoká, která zkoumá vodu v propasti. V hloubce 250 metrů se zde totiž nachází stejná voda, jakou jinde najdeme v hloubkách deseti kilometrů.
Tušíte, jaká může být skutečná hloubka?
Jak jsem říkal, kvůli členitému profilu je měření velmi složité. Vrty v Hranickém krasu, kde se propast nachází, ale ukazují, že zdejší vápencový masiv sahá až čtyři kilometry hluboko. Stejně hluboko může jít i propast. Všechno nasvědčuje tomu, že by měla být obrovská. Navíc jeskyně vznikají odspodu, takže čím blíže k povrchu, tím užší ten prostor je. To se prokazuje i v té propasti, kde jsou v hloubkách širší rozměry a další boční prostory.
Nehrozí, že pokud se Hranická propast stane nejhlubší zatopenou jeskyní na světě, bude z ní vyhledávaný cíl potápěčů z celého světa?
Zájem o tuto lokalitu je obrovský už teď. Je to ale limitováno tím, že se jedná o chráněnou oblast a veškerá činnost, která se zde provádí, musí být povolena ministerstvem životního prostředí. To nám ale uděluje výjimku, takže jediní, kdo se zde může potápět, jsou členové Hranického krasu nebo spřátelené duše, potápěči, kteří mají pro výzkum propasti nějaký přínos. Takže že by se propast stala cílem těch, kdo jen chtějí další potápěčský zářez, nehrozí.
Propast ale není jediným místem vašich průzkumů – pokud vím, jezdíte za nimi do celého světa.
Spolu s Krzysztofem Starnawskim provádíme explorační činnost i jinde. Často jezdíme do italských nebo francouzských jeskyní, nyní se chystáme více zmapovat některé podzemní lokality v Mexiku. Je to úžasné, dostat se jako první do míst, kam dosud žádný člověk nevkročil, zdokumentovat je, přijít z nich s fotkami a videi. Jeskyně přitom takových míst k objevování skýtají stále dost.
Máte nějakou vysněnou metu?
To je celkem jednoduché. Jak říká jeden můj kamarád patolog: stejný počet zanoření a vynoření.
Potápěči objevili v Hranické propasti nové prostory. Prý je nejhlubší na světě / 6. října 2015
Nové unikátní prostory objevili při průzkumu speleopotápěči v zatopené části Hranické propasti, nejhlubší propasti Česka. Speleopotápěči věří, že díky novému objevu se jim konečně podaří dokázat, že Hranická propast je vůbec nejhlubší propastí světa. Dosud toto prvenství patří italské Pozzo del Merro, která je hluboká 392 metrů. Nad moravskou vede o pouhých devět metrů. Pětice speleopotápěčů ze skupiny Hranický kras slaňuje k jezírku na dně suché části propasti. Hliníkové láhve, desítky kilogramů potápěčské výbavy a nářadí spouští po provizorně sestrojené lanovce. Vlastní výzkum speleopotápěčů začíná vždy až tady. Ponořením do teplé kyselky, která v propasti vyvěrá. Odborníci ji zkoumají už desítky let. „Dnešním úkolem akce je zavést teplotní čidlo do teplého vývěru na druhou stranu do Mokré rotundy,“ říká David Čání ze společnosti Hranický kras. Pod vodu se připravují čtyři potápěči. Pátý hlídá čas a odvíjí také 70metrové lanko s čidlem. Kolega Libor Čech mu ještě dává poslední pokyny. Tentokrát mají potápěči v plánu pracovat v hloubce okolo 50 metrů. Před několika dny se ale ponořili až do 240 metrů pod hladinu, kde objevili nové, dosud neprobádané prostory. „Je tam další, třetí lift, který pravděpodobně – a v to doufáme – bude do nejhlubší části,“ přibližuje David Čání. U objevu byl i Libor Čech. V Hranické propasti se potápí téměř 20 let. „Abychom něco objevili, musíme udělat spoustu práce okolo, takže je to asi 90 procent starostí a deset procent radostí,“ vysvětluje. Potápěči teď plánují podrobný průzkum této lokality. Pomoci jim v tom má speciální miniponorka, kterou nechávají sestrojit. Věří, že konečně potvrdí, že Hranická propast je nejhlubší na světě. Sám Libor Čech o tom už dávno nepochybuje. „Zásadní důkaz zatím chybí, ale je to jeden z cílů. Hlavním cílem je celou propast prozkoumat – faunu, floru, geologii, hydrologii,“ uzavírá.
Starnawski opět přepsal historii. Hranická propast má 453,5 metru
Hranice, 25.11.2014 – Seriál o bádání po celkové hloubce Hranické propasti má za sebou další úspěšný díl. Polský potápěč Krzysztof Starnawski se opět ponořil do hlubin této zatopené jeskyně a pomocí sondy přepsal naměřenou hloubku o dalších jedenáct metrů. Od hladiny jezírka tak Hranická propast měří 384 metrů, se suchou částí dokonce 453,5 metru. Rekord zatopené jeskyně zatím drží italská Pozzo del Merro s 392 metry, pro rekord se přitom uvádí údaje právě zatopené části.
„Chybí nám už jen devět metrů k tomu, abychom Hranickou propast prohlásili za nejhlubší zatopenou jeskyni světa. Bylo by to samozřejmě příjemné, ale osobně bych k ponorům raději využil robota. Výskyt člověka je v takové hloubce velmi riskantní," řekl předseda České speleologické společnosti Hranický kras Miroslav Lukáš.
Krzysztof Starnawski se opět zcela sám ponořil do 214 metrů.
„Nejprve musel najít pevný bod, ze kterého spustil sondu. Stálo by za to zjistit, jestli se může sonda spustit i z jiného místa," doplnil k pokusu Miroslav Lukáš.
Úzká restrikce, kterou speleologové nazvali „Mikádo" podle dětské hry a kterou se Starnawski propasíroval při předloňském rekordním ponoru, se zasypává haluzemi a kmeny napadaných stromů. Akvanaut se proto do ještě hlubších míst protáhl jinou „cestou".
Pár minut v hloubce 214 metrů
V hloubce 214 metrů jde hlavně o čas. Starnawski se tam zdržel asi pět až osm minut, každá minuta přitom odpovídá zhruba tři čtvrtě hodině v dekompresním stanu, jenž potápěči slouží k vyrovnání tlaku.
„Sestup dolů trval Krzysztofovi asi patnáct až dvacet minut, návrat nahoru už je pomalejší, kvůli bezpečnosti se musí postupovat podle přesně daných tabulek," přiblížil předseda speleologické organizace. Délka ponoru se včetně pobytu v dekompresní komoře blížila k deseti hodinám.
Speleologové Hranického krasu byli 12. října svědky mimořádné události přímo na místě, ovšem kvůli nabitému programu polského potápěče, který ihned poté odjel do Mexika, se zatím na videozáznam nepodívali.
Další přepis ve statistikách Hranické propasti se jistě projeví i na zájmu turistů o region.
„Lidé mají rádi zajímavosti i záhady a tímto rekordem se rozhodně řadíme do skupiny atraktivních míst. Myslím, že podzimní rekord se pozitivně odrazí nejen novými turisty zajímající se o samotnou Propast, ale také zvýšenou návštěvností našeho města. To, že se o Propasti mluví, má rozhodně pozitivní vliv na celý region," zmínila referentka Turistického informačního centra v Hranicích Lenka Dočkálková.
