Milá Báro,
jistě ses divila, kam se ti to Michal v neděli večer vytratil, navíc ve svém služebním BMW. Můžu tě hned na začátek uklidnit, nejel za holkama, jel za klukama. Jestli nejsi uklidněná teď tak už fakt nevim kdy budeš. Nevím tedy co dělal cestou, protože jsem mimořádně jel na zápas mhd, ale když už na zápas přijel, mohl s potěchou v oku konstatovat, že se nás na zápas sešlo požehnaně. Kromě zraněného Marca a dlouhodobě stávkujícího Járy jsme byli přítomni všichni, dokonce se po vyplenění polských hospod, klubů a ložnic navrátil i ztracený střelec Kuba o kterém ti určitě Michal mnohé vyprávěl. Proti nám hrající druhý tým tabulky tak nečekalo nic jednoduchýho.
Po úspěšném rozkopání se, což znamená, že kopeme míč směrem na brankáře tak, aby ho chytil a byl tak připravenej na zápas jsme nastoupili. Jelikož si kapitán, což je takový rozpustilý stařík s veselýma očkama a pivním bříškem ještě zavazoval kopačky, zastoupil jsem ho v losu a vyhrál. Vybral jsem stranu proti které nepříjemně svítilo slunce s vědomím toho, že po poločase bude svítit ještě nepříjemněji. Soupeř tak měl rozehrávku, kterou po hvizdu uskutečnil a nestačil se divit neb jsme na ně vlítli jak nadrženej yorkshírák na ponožku. Soupeře jsme tak, pro něj překvapivě dostali pod tlak a ten, zjevně překvapen, začal ztrácet balóny. My se tak rychle dostali do hry a prvních deset minut se hrál na hanspalku překvapivě pěknej fotbal.
Hráli jsme výborně. Hráli jsme celoplošnou osobku a nedávali soupeři prostor a vyráželi do protiútoků a rychlejch akcí. Metro AFK se tak dostalo maximálně ke střelám z dálky, který opět s přehledem likvidoval Honza jež dostál své vyzáži loupežníka a uloupil každý míč, co se k němu jen přiblížil. Hrálo se celkem čistě, takže se moc nepřerušovalo a hrálo se ve vysokym tempu. Díky dostatku masa na střídačce nebyl problém nechat na hřišti během pár minut všechno s vědomím, že pak člověk mávne a může hned střídat. Lítalo se tak prakticky pořád a my se dostali do prvních šancí. Kuba pálil z dálky levou, já z těžký pozice jen tak polechtal brankáře šajtlí a z protiútoku po mé pravda trochu prudší přihrávce zakončoval Miky. Pak jsem se dokonce dostal do loženky, kdy se ke mně po rychlý akci Pisa a Kuby dostal na pravou stranu míč. Měl jsem dost času zamířit, takže jsem si řikal, že zkusim taky jednou trefit bránu. No co ti budu Báro povídat, bránu jsem trefil, ale na bližší tyč, kde to měl gólman trochu snažší, takže můj pokus vyrazil. Dát to na vzdálenější… ale to je fuk.
Po chvíli se hra trochu ustálila což zřejmě nesedělo Milošovi, který si řekl, že začínáme být moc spokojení sami se sebou a rozhodl se jednat. Po závaru v našem vápnu se míč dostal ke straně kde Miloš předstíral, že chce míč odkopnout před nabíhajícím hráčem a poslal ho krásnou ranou levačkou k Honzově tyči. Rána to byla krásná a soupeř se tak ujal vedení. Jako fotbalový psycholog-amatér můžu říct, že to fungovalo. Soupeř se uklidnil a my si řekli, že je to pěknej pech, kterej si říká o zlomení. Pár minut po gólu ještě soupeř hrozil neb byl fakt nadšenej a do poločasu jsme tak zápas spíš uhráli, byť jsme se k pár náznakům šancí dostali. V závěru jsem ještě povedenou obrannou hlavičkou málem napodobil Milana. Chci vám tak říct, že když jdete na míč proti Pisovi, musíte zakřičet „mám“ mnohem dřív než jsem to udělal já. Honza naštěstí na tečovanej balón zareagoval a bylo mi i tak jedno, že mě slušně poslal kamsi. Hlavní je, že nás zachránil nás od pohromy.
O poločase se pak stala věc nevídaná. Piso, jehož vzorem je zřejmě Fero Straka, se rozhodl tým motivovat ostřejším proslovem. Vzhledem k tomu, že jsem moudře seděl ve stínu pár metrů od lavičky jsem nic moc konkrétního neslyšel, ale pro jistotu jsem i z těch několika metrů zuřivě přikyvoval...
Možná i kvůli tomuhle představení jsme vlítli do druhý půle jak šílenci a soupeři jsme zle zatápěli. Bohužel se nedařily finální přihrávky a často tak akce skončila trochu dřív než měla. No a pak se stalo cosi osudového. Jistě i ty, drahá Báro, jsi sledovala zprávy, kde vědci říkali, že to, že by konec světa přišel v roce 2012, jak říkali staří Mayové, je asi stejně tak pravděpodobný, jako to, že dá Milan parádní gól z halfvoleje proti soupeři z druhýho místa tabulky a ještě tim vyrovná. No a co čert nechtěl. Po autu dostal Milan míč na prsa, zpracoval ho před sebe, nechal jednou odrazit od země a pravačkou ho ze vzduchu narval krásnou ranou k levý tyči. Gólman plachtil zbytečně, my se mohli radovat ze zaslouženýho vyrovnání a svět ať si trhne nohou. Milan ještě musí dopříště dopilovat slavení, nebylo to nic moc, žádný trhání dresu, lítí vody na hlavu za hurónského řevu, ale snad to do příště dožene.
Po vyrovnání soupeř lehce znervózněl, začal trochu dorážet, křičel „ruka“ mnohem častěji než v první půli a nám to bylo stejně jako v první půli ukradený a hráli jsme si svojí hru. Po několika rychlých kontrech, které skončily jednou pěknou střelou vedle, jednou mým poněkud trapným pokusem o hlavičku a podobných akcích se dostal míč na levý straně k Pisovi, který si k sobě natáhl obránce a poslal mi míč doprava na pravou. Co ti budu Báro povídat. Po tom jeho proslovu jsem věděl, že Pisovy nahrávky neradno zahazovat, tak jsem to radši jako správný stihač se sluncem v zádech poslal do brány. No to bylo radosti. Radost měl i soupeř, kterej nám v následujících minutách gratuloval opět o něco tvrdší hrou do těla, ale my jsme se nedali. Jelikož soupeři útočili, Kuba se dostal dvakrát do rychlýho brejku kdy šel sám na bránu. Skromně přiznávám, že jsem to byl já, kdo řikal, že mu tohle hřiště bude sedět. Bohužel, jednou mířil těsně vedle, jednou mu míč těsně vypíchl gólman. Útočení už se nám tolik nedařilo, jak já tak později Kuba jsme nedokázali prorvat míč obranou na volnýho nabíhající spoluhráče a soustředili jsme se opět na důsledný bránění a čekali jsme na případnou šanci na brejk.
Soupeř tlačil místy až zuřivě a nechtěl si připustit, že bychom ho mohli připravit o oba body. Jenže přes naší obranu se ne a ne dostat. Střely z dálky stejně jako vysoký míče do vápna spolehlivě likvidoval Honza a do vyloženějších šancí soupeře nepustilo tvrdé jádro obrany ve složení Matěj, Michal, Majk a na všech frontách opět bojující Piso. Musím ale zároveň pyšně konstatovat, že dneska se do obrany poctivě zapojili všichni a myslim, že nebylo hráče, kterej by alespoň na chvíli nehrál jako poslední. Zákrok zápasu předvedl Honza asi deset minut před koncem. Obránce soupeře trefil skákající míč, který k němu vylítnul z chumlu před bránou a tvrdou, klesavou ránou ho poslal přesně k pravý tyči. Honza z mýho pohledu nemohl tu střelu vidět a vypadalo to tak pěkně nepěkně. Už už jsem měl na jazyku ženské přirození, když kde se vzal tu se vzal, z chumlu vylítlo po kolenou k tyči červeno-černé cosi a míč vyrazilo. Kdo byl ten objekt myslím zdůrazňovat nemusím. Nevím, Báro, jestli jsi někdy chytala, ale věz, že tohle byl zákrok za plnej počet bodů a hráči Metra už vypadali dosti nevesele.
Jejich frustrace se ukázala posléze, když soupeřův hráč sestřelil svého jediného úspěšného střelce. Po odvrácení dalšího útoku se totiž Miloš rozbíhal do protiútoku, když ho soupeřův hráč ukázkovou kosou bez šance trefit míč sestřelil. Jistě si Báro umíš představit co takhle sejmutej hráč chce tomu druhýmu udělat. Milošovi tak patří uznání, neb se neuchýlil k oplácení ani hrocení situace, přešel to naprosto v klidu a nedal tak soupeři šanci nás rozhodit.
V závěru se ještě řítil hráč Metra do šance, kterou Kuba před vápnem zkušeně „přerušil“. Z následného přímého kopu nebyla trefena brána nýbrž Piso, míč byl odkopnut, já si ještě stačil dát dva rychlý sprinty k soupeřovu gólmanovi a voilá: Byl konec.
Náš letošní nejlepší výkon byl zaslouženě odměněn dvěma body. Polský vychlazený ležák pro hráče zápasu, který přinesl Kuba jsem dal kolovat a kdo nepil, dal si alespoň lentilky. Fanynce jsem ještě lehkým plácnutím málem urazil ruku (Lucko, ještě jednou promiň, ale euforie je euforie:-) no a mohli jsme se spokojeně obrátit k domovům.
Až si tak Báro bude Míša někdy v týdnu stěžovat, že ho bolej nožičky, věz, že je to věc po takovémhle zápase přirozená a hodná odměny. Jaká bude to už nechám s dovolením na tobě.
Buzuluk WOE!!!
Milý Ondro
(Bára, 17. 6. 2011 23:21)